Alphard (α Hya; Alfa Hydrae) je nejjasnější hvězda v souhvězdí Hydry.

Alphard
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
Souhvězdí Hydra (Hydra)
Rektascenze 9h 27m 35,242 70s
Deklinace -8°39’30,958 3"
Paralaxa 18,09±0,18 mas
Vzdálenost 180,3±1,8 ly
(55,28±0,55 pc)
Barevný index (U-B) 1,72
Barevný index (B-V) 1,45
Barevný index (V-R) 1,04
Barevný index (R-I) 0,77
Zdánlivá hvězdná velikost 1,97
Absolutní hvězdná velikost -1,74±0,02
Radiální rychlost -4,27±0,05 km/s
Vlastní pohyb v rektascenzi -15,23±0,19 mas za rok
Vlastní pohyb v deklinaci 34,37±0,13 mas za rok
Fyzikální charakteristiky
Spektrální typ K3IIIa
Hmotnost 3,03±0,36 M
Poloměr 50,5±4,0 R
Zářivý výkon (V) 780±78 L
Povrchová teplota 4 120 K
Stáří (4,2±1,6)×108 r
Rychlost rotace 1,1 km/s
Další označení
Henry Draper Catalogue HD 81797
Bonner Durchmusterung BD -08° 2680
Bright Star katalog HR 3748
SAO katalog SAO 136871
Katalog Hipparcos HIP 46390
Tycho katalog TYC 5460-1592-1
General Catalogue GC 13044
Bayerovo označení α Hya
Flamsteedovo označení 30 Hya
Synonyma CSV 101049, FK5 354, GCRV 6136, IRAS 09251-0826, N30 2249, PPM 192393, UBV 9023
Databáze
SIMBAD data
(V) – měření provedena ve viditelném světle

Původ názvuEditovat

Tradiční název této hvězdy pochází z arabského الفرد (al-fard), „osamocený“, protože v její blízkosti nejsou žádné další jasné hvězdy. Arabové pro ní také používali název „páteř hada“. Tycho Brahe ji dal název Cor Hydræ (srdce Hydry).[1]

VlastnostiEditovat

Alphard je přibližně třikrát hmotnější než Slunce, jeho stáří je zhruba 420 milionů let a již opustil hlavní posloupnost a změnil se na obra spektrální třídy K3. Ze všech hvězd noční oblohy má třetí největší zdánlivý průměr (9,09±0,09 tisícin vteřiny) po R Doradus a Betelgeuze.[2] Poloměr je asi 50krát větší než poloměr Slunce. Ze spektra hvězdy byl zjištěn vyšší obsah barya, než je obvyklé.

OstatníEditovat

Alphard je zobrazen na vlajce Brazílie, kde představuje stát Mato Grosso do Sul.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alphard na anglické Wikipedii.

  1. OLCOTT, William Tyler. Star Lore: Myths, Legends, and Facts. [s.l.]: Courier Dover Publications, 2004. ISBN 0-486-43581-4. S. 226. (anglicky) 
  2. Le Bouquin, J.-B. Post-processing the VLTI fringe-tracking data: first measurements of stars. Astronomy and Astrophysics. January 2009, s. 747–752. DOI:10.1051/0004-6361:200810613. Bibcode:2009A&A...493..747L. arXiv:0812.2328. (anglicky)