Alois Gonzaga z Lichtenštejna

rakouský velitel

Alois Gonzaga princ z Lichtenštejna (Alois Gonzaga Josef František de Paula Teodor princ z Lichtenštejna, německy Alois Gonzaga Joseph Franz de Paula Theodor Fürst von Liechtenstein), 1. dubna 1780 Vídeň4. listopadu 1833 Praha) byl rakouský generál. Od svých osmnácti let sloužil v císařské armádě, během napoleonských válek mnohokrát vynikl odvahou a již ve věku 28 let dosáhl hodnosti generála. Svou kariéru zakončil jako zemský velitel na Moravě (1826–1829) a v Čechách (1829–1833).[1] V armádě dosáhl hodnosti polního zbrojmistra (1830), byl též rytířem Řádu zlatého rouna.

Alois Gonzaga z Lichtenštejna
Alois Liechtenstein Litho crop.jpg
Zemský velitel v Čechách
Ve funkci:
1829 – 1833
PředchůdceIgnácz Gyulay
NástupceEmanuel Mensdorff-Pouilly
Zemský velitel na Moravě
Ve funkci:
1826 – 1829

Narození1. dubna 1780
Vídeň
Úmrtí4. listopadu 1833 (ve věku 53 let)
Praha
RodičeKarel Boromej Josef z Liechtensteinu a Marie Eleonora z Lichtenštejna
Profesevojevůdce a důstojník
Oceněníkomandér Vojenského řádu Marie Terezie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PůvodEditovat

Pocházel z rodu Lichtenštejnů, patřil k linii založené polním maršálem princem Karlem z Lichtenštejna (1730–1789), který vlastnil Moravský Krumlov, matka Marie Eleonora (1745–1812) patřila k německé knížecí rodině Oettingen-Spielberg. Stejně jako starší bratři vstoupil v raném mládí do armády (nejstarší bratr Karel byl v roce 1795 zabit v souboji, další bratr František padl v roce 1794 v Německu). Vynikl statečností v několika bitvách během válek s revoluční Francií a rychle postupoval v hodnostech (již v roce 1799 byl majorem a v roce 1800 podplukovníkem). Během tažení proti Napoleonovi v roce 1805 dosáhl hodnosti plukovníka. V únoru 1809 byl povýšen na generálmajora a znovu vynikl statečností během kampaně proti Napoleonovi. Po vážném zranění se zotavoval ve Vídni, a protože nebyl schopen transportu do bezpečí, během francouzské okupace Vídně padl do zajetí. Vzápětí byl propuštěn a osobně z rukou císaře Františka I. převzal komandérský kříž Řádu Marie Terezie. V roce 1813 projevil opět nevšední odvahu v bitvách u Drážďan a u Lipska, načež obdržel darem od cara Alexandra zlatý meč posázený diamanty.[2]Téhož roku dosáhl hodnosti polního podmaršála a byl dekorován pruským Řádem černé orlice a ruským Řádem sv. Jiří. Na počátku roku 1814 jako velitel armádního sboru řídil blokádu Besançonu. Od mládí byl též rytířem Maltézského řádu a po skončení napoleonských válek byl diplomatickým zástupcem Maltézského řádu ve Vídni. Od prosince 1826 do do července 1829 byl zemským velitelem na Moravě, v létě 1829 byl na pozici zemského velitele přeložen do Čech. V této funkci pobýval trvale v Praze, kde také zemřel. V roce 1830 byl povýšen na polního zbrojmistra[3], téhož roku obdržel Řád zlatého rouna.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006; s. 29 ISBN 80-7278-347-5 dostupné online
  2. Ottův slovník naučný, díl 15.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 1057 ISBN 80-7185-057-8
  3. Služební postup Aloise Liechtensteina in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815), Vídeň, 2006; s. 57 dostupné online
  4. LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní výtisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie); Praha, 1991; s. 274

Externí odkazyEditovat