Otevřít hlavní menu

Almeida Garrett, celým jménem João Baptista da Silva Leitão Almeida (4. únor 1799, Porto9. prosinec 1854, Lisabon) byl portugalský spisovatel, politik a národní buditel. V literatuře byl představitelem romantismu, v politice liberalismu.

Almeida Garrett
Almeida Garrett por Guglielmi.jpg
Rodné jméno João Baptista da Silva Leitão de Almeida Garrett
Narození 4. února 1799
Porto
Úmrtí 9. prosince 1854 (ve věku 55 let)
Lisabon
Příčina úmrtí infarkt
Místo pohřbení Kostel svaté Engrácie
Povolání spisovatel, básník, diplomat, dramatik, politik a romanopisec
Alma mater Univerzita Coimbra
Ocenění Commander of the Order of the Immaculate Conception of Vila Viçosa
Vlivy Laurence Sterne
Friedrich Schiller
Gil Vicente
Victor Hugo
George Gordon Byron
… více na Wikidatech
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Roku 1820 vystudoval práva na univerzitě v Coimbře. V roce 1823 musel odejít z politických důvodů, kvůli boji za liberální hodnoty, do exilu. Právě tam se seznámil s romantismem a napsal své první básně. Do Portugalska se vrátil roku 1832. O pět let později se prvně stal poslancem parlamentu. Byl vládou pověřen, aby vypracoval plán na založení a vybudování národního divadla. Zorganizoval stavbu divadelní budovy v Lisabonu (divadlo v ní sídlí dodnes) a roku 1846 bylo Národní divadlo královny Marie II. slavnostně otevřeno. Sám pro něj začal psát dramata, která vcelku přímočaře oslavovala národní minulost a vychovávala k vlastenectví. Za své služby vlasti byl roku 1851 povýšen do šlechtického stavu. Roku 1852 krátce zastával funkci ministra zahraničních věcí.[1]

DíloEditovat

Psal prózu, drama i básně. Byl představitelem romantismu, jeho báseň Camões z roku 1825 je dokonce považována za vůbec první text romantismu v dějinách portugalské literatury. Dvoudílný román O Arco de Sant’Ana z let 1845–50 pak za první romantickou prózu. V Portugalsku je však vnímán především jako dramatik, neboť vlastně založil moderní portugalské drama. Svým hrám dával silně osvětový charakter, ale díky dodržování zásad klasického dramatu řeckého jim bývá navzdory tomu připisován i silný umělecký účinek. K takovým dílům patří hra Um auto de Gil Vicente (1838, Jedna hra o Gilu Vicentovi), O alfageme de Santarém (Mečíř santarémský, 1842) či hra Mnich Luís de Sousa (1843), která se stala portugalskou národní klasikou. Autor ji napsal za pouhé dva měsíce, když byl kvůli následkům zranění upoután na lůžko. Zpočátku směly být hrány jen cenzurované verze, první necenzurované představení se uskutečnilo roku 1850 v Národním divadle královny Marie II. Některé pasáže z dramatu se staly součástí portugalské lidové slovesnosti.[2]

OdkazyEditovat