Aleksandar Deroko
Aleksandar Deroko (v srbské cyrilici Александар Дероко; 4. září 1894, Bělehrad, Srbsko – 30. listopadu 1988, Bělehrad, SFRJ) byl srbský architekt, umělec a spisovatel. Byl profesorem Univerzity v Bělehradě a členem SANU.
| Aleksandar Deroko | |
|---|---|
 | |
| Narození | 4. září 1894 Bělehrad |
| Úmrtí | 30. listopadu 1988 (ve věku 94 let) nebo 13. listopadu 1988 (ve věku 94 let) Bělehrad |
| Alma mater | Technická fakulta Bělehradské univerzity Bělehradská univerzita First Belgrade Gymnasium |
| Povolání | historik, architekt a malíř |
| Zaměstnavatelé | Fakulta architektury Bělehradské univerzity Fakulta filozofie Bělehradské univerzity |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Jeho rodina byla benátského původu. Sám Aleksandr nebyl dobrým studentem na střední škole. Před vypuknutím první světové války se zapsal na studia technické fakulty Univerzity v Bělehradu. Během války se stal dobrovolníkem v dělostřelectvu. Převelen byl do Skopje, kde sloužil v jednotce o 1300 lidech. V roce 1915 byl poslán na studia do Francie a neúčastnil se proto stažení srbské armády na Korfu. Později bojoval na Soluňské frontě.
Architekturu následně studoval v Římě, v Praze, Brně a v Bělehradu, kde svá studia v roce 1926 zakončil. Poté ještě strávil nějakou dobu jako stipendista v Paříži, kde se věnoval studiu byzantské architektury. O rok později navrhl první objekt, kterým se stal dům plukovníka Elezoviće v Bělehradě. Za ní získal různá ocenění a dostal se do lepšího povědomí jugoslávské architektonické obce.
V roce 1930 se stal univerzitním profesorem v Bělehradě; vyučoval středověkou a byzantskou architekturu. Spolu s Bogdanem Nestorovićem vypracoval v téže době projekt chrámu svatého Sávy, který byl ohodnocen druhou cenou, ale i přesto byl nakonec realizován. Od roku 1956 byl členem SANU.[1] Deroko napsal řadu knih, mezi které patří Středověké hrady na Dunaji (1964), nebo Mangupluci oko Kalemegdana (1987). Jednu knih věnoval také i klášterům na hoře Athos, které za svůj život několikrát navštívil.
Tvorba editovat
Aleksandar Deroko se věnoval především církevním stavbám, mezi které patřily např.
- Chrám svatého Sávy v Bělehradě (spolu s Bogdanem Nestorovićem).
- Bohoslovecký internát v Bělehradě spolu s Petrem Anagostijem.
- Památník kosovských hrdinů na Gazimestanu (1952).
- část kláštera Žiča.
- Chrám Proměnění Páně v Novém Sarajevu.
- Kaple Vidovdanských hrdinů, kde byl pohřben Gavrilo Princip.
- Dům plukovníka Elezoviće v Bělehradu
- Nikolajevićův dům v Bělehradě
Reference editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Aleksandar Deroko na Wikimedia Commons
