Wikipedie

Ajinomoto

japonská potravinářská firma

Ajinomoto Co., Inc. (japonsky 味の素株式会社, Adžinomoto kabušiki gaiša) je japonská nadnárodní potravinářská a biotechnologická společnost, která vyrábí koření, jedlé tuky a oleje, glutamáty, mražené potraviny, nápoje, sladidla, aminokyseliny, léčiva a izolační materiály pro použití v osobních počítačích.

Ajinomoto
Logo
Logo
Ústředí Ajinomoto v Tokiu.
Ústředí Ajinomoto v Tokiu.
Základní údaje
Právní formakabušiki gaiša
Datum založení17. června 1917
ZakladatelKikunae Ikeda
SídloTokio, Japonsko
Souřadnice sídla35°40′37,1″ s. š., 139°46′23,9″ v. d.
Klíčoví lidéTakaaki Nishii (prezident a generální ředitel)
Charakteristika firmy
Oblast činnostipotravinářství
Produktykoření, oleje na vaření, mražené potraviny, sladidla, aminokyseliny a léčiva
Dceřiné společnostiAjinomoto (United States)
PT Ajinomoto Indonesia
Identifikátory
Oficiální webhttp://www.ajinomoto.co.jp/
ISINJP3119600009
LEI353800UT0TLROREPIC92
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Společnost, jejíž ústředí se nachází v tokijské městské části Čúó,[1] působí v 36 zemích světa a zaměstnává asi 34 000 lidí.[2] Její tržby činily v roce 2022 asi 10 miliard dolarů.[2]

Aji-No-Moto (味の素, Adži-No-Moto) neboli esence chuti je obchodní název původního produktu společnosti glutamátu (glutamanu) sodného, jenž byl od roku 1909 první svého druhu.[3]

Historie editovat

1907–1944: Počátky a rozvoj editovat

 
Původní balení AJI-NO-MOTO (1909)
 
Olejomalba továrny v Kawasaki v období 1. světové války

Ajinomoto Co., Inc. Byla založena roku 1908 jako dceřiná společnost firmy Suzuki Pharmaceutical Company, kterou v květnu 1907 společně založili Saburosuke Suzuki II. a Kikunae Ikeda. Ajinomoto vznikla proto, aby mohl Kikunae Ikeda, který byl profesorem chemie na Tokijské císařské univerzitě, prodávat ochucovadlo glutamát či glutaman sodný, které vynalezl a jehož výrobu z pšenice si nechal patentovat. Toto ochucovadlo vytvořil poté, co zjistil, že glutaman sodný je zdrojem chuti, kterou nazval umami. Společnost Ajinomoto představila Ikedovo ochucovadlo v dubnu 1909 na nové výstavě výrobků v Tokiu pod značkou AJI-NO-MOTO,[4] a hned následující měsíc ho začala prodávat.[5] Marketing společnosti mířil v první řadě na ženy v domácnosti. Tomu napomáhala ochranná známka hospodyňky v zástěře a reklamy v novinách a na poutačích.[3]

Výroba se pomalu zvyšovala, ze 4,7 tuny v roce 1910 na 23,3 tuny v roce 1913. Společnost proto byla nucena postavit v roce 1914 ve městě Kawasaki novou továrnu, aby dokázala držet krok se vzrůstající poptávkou.[6] V roce 1918 dosáhla výroba 84,6 tuny. Vzhledem k rostoucímu exportu otevřela společnost Ajinomoto v letech 1917 a 1918 pobočky v New Yorku a v Šanghaji. V roce 1918 vyvezla do zahraničí 20,5 tuny ochucovadla, což byla čtvrtina její celkové produkce.[5] Roku 1927 otevřela Ajinomoto pobočku v Singapuru a v Hongkongu a roku 1929 na Tchaj-wanu.

Pro snížení nákladů na masovou výrobu, byla pšenice nahrazena sójovými boby. Prodej v USA vzrostl zejména díky masovým objednávkám od společností Heinz a Campbell Soup Company. Mezi roky 1931 až 1937 vzrostla výroba z 1077 tun na 3750 tun. Vzhledem k rostoucímu japonskému izolacionismu koncem 30. let[7] klesla výroba AJI-NO-MOTO z 3750 tun v roce 1937 na 2339 tun v roce 1940.[8] Do roku 1942 se snížila na pouhých 1000 tun a do roku 1944 se vzhledem k japonskému válečnému úsilí zcela zastavila.

1945–1979: Poválečné Japonsko a rozšíření výrobního programu editovat

Po ukončení 2. světové války obnovovala společnost Ajinomoto svoji potravinářskou výrobu jen zvolna. Jednak jí chyběl dostatek finančních prostředků na vlastní výrobu, ale hlavně měla zničenou továrnu. V dubnu 1946 společnost změnila své jméno na Ajinomoto Co., Ltd.[4] Následujícího roku byla obnovena výroba dochucovadla, k níž nově přibyla výroba dalších potravinářských výrobků, jako jsou kořenící směsi na základě nukleových kyselin či průmyslově zpracované potraviny. V květnu 1949 společnost vstoupila na japonskou burzu cenných papírů. Do roku 1950 tvořil export 95 % příjmů společnosti,[8][5] přičemž export do jihovýchodní Asie, Evropy a USA v následujících létech dále vzrůstal.[9] V Evropě používala dochucovadlo AJI-NO-MOTO řada potravinářských firem včetně takových, jako jsou Maggi nebo Knorr. V roce 1953 překonal prodej firmy Ajinomoto v Japonsku předválečné prodeje.[6]

V 60. letech začala společnost Ajinomoto rozšiřovat svůj výrobní program tím, že si zajistila spojenectví s mezinárodními potravinářskými společnostmi, jako jsou Kellogg's či Hellmann's. Díky těmto partnerstvím začala Ajinomoto v Japonsku prodávat kukuřičné lupínky Kellogg's a polévky Knorr a vytvořila vlastní značku majonézy.[5] Během tohoto období upravila společnost recepturu ochucovadla AJI-NO-MOTO, když místo sójových bobů použila aminokyseliny z cukrové třtiny, což umožnilo vyrábět dochucovadlo v zemích, kam se dříve vyváželo, takže odpadly náklady na dopravu. Tak se výroba pro místní potřeby přenesla do Thajska, na Filipíny, do Malajsie, Peru, Indonésie a do Brazílie. Do roku 1979 se téměř polovina všech dochucovadel AJI-NO-MOTO vyráběla mimo Japonsko.[10]

V 70. letech, Ajinomoto dál rozšířila výrobu, když v roce 1970 uvedla na trh ochucenou přísadu HON-DASHI (Hon-daši) a od roku 1972 vyráběla i mražené potraviny. V roce 1973 založila spolu se společností General Foods Inc. firmu Ajinomoto General Foods Inc., společný podnik, který prodával instantní kávu. A roku 1978 uvedla na trh čínskou kořenící přísadu pod značkou "Cook Do".[4][6]

V tomto období společnost rozšířila svoje působení i do jiných oblastí. V roce 1956 začala dodávat krystalické aminokyseliny pro farmaceutické použití, načež v 60. a 70. létech vyvinula aminokyseliny pro použití v krmivech, různá léčiva a saponáty.

1980–2009: Globální rozšiřování editovat

S poklesem výkonu japonské ekonomiky v 80. letech se společnost snažila přesouvat větší část své výroby do zámoří, čímž vzrostl počet zaměstnanců, které společnost zaměstnávala v zahraničí ze 4000 v roce 1979 na více než 11 000 v roce 1996. Od roku 1980 začala společnost přeorientovávat své úsilí o diverzifikaci od potravinářských produktů k aminokyselinám. Poté co americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) v roce 1981 opětovně schválil používání aspartamu, začala společnost Ajinomoto roku 1982 s výrobou tohoto umělého sladidla. V roce 1987 se pustila do výzkumu léků pro klinickou výživu, léků proti rakovině, léků proti infekčním chorobám a kardiovaskulárních léků. V jejích laboratořích tak vznikly léky ELENTAL pro použití v klinické výživě, LIVACT pro boj s onemocněním jater a ve spolupráci s Japonskou nadací pro výzkum rakoviny i Lentinan. Později uvedla Ajinomoto na trh přípravek JINO jako kosmetiku a aminokyselinu pro sportovce. V roce 1995 následoval doplněk JINO Amino Vital. Roku 2000 získala Ajinomoto od společnosti Monsanto její výrobu aspartamu.[11]

V dubnu 2002 došlo ve společnosti k reorganizaci na divize potravin, aminokyselin a léků. Ajinomoto nadále vlastnila dceřiné společnosti pro mražené potraviny, tuky a oleje. V únoru 2003 uzavřely společnosti Ajinomoto a Unilever dohodu o společném podniku v šesti asijských zemích a regionech. Proto uvedla Ajinomoto na trh značku VONO, jež nahradila její využívání značky Knorr a vytvořila si na trhu vlastní identitu.[5] V červenci 2003 koupila Ajinomoto francouzskou firmu Orsan a přejmenovala ji na AJI-NO-MOTO Foods, Europe.[5] V listopadu 2005 došlo k likvidaci divize AJI-NO-MOTO Pharmaceuticals USA, Inc. Její aktiva a funkce byly sloučeny do společnosti AJI-NO-MOTO Pharmaceuticals, Europe. V lednu 2006 koupila Ajinomoto od francouzské skupiny Danone výrobce omáček a ochucovadel Amoy Food.[12]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ajinomoto na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ajinomoto: Toward the realization of "Ajinomoto Group Zero Emissions" Chuo Ace Logistics Corporation achieves "Green Management Certification" Chuo Ace Logistics Corporation promotes environmentally friendly logistics, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line. Archivováno 13. 9. 2017 na Wayback Machine.
  2. ↑ a b Financial Report for the fiscal year ended March 31, 2023 [online]. Ajinomoto Group [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b SAND, Jordan. A Short History of MSG. Gastronomica. 2005. Dostupné online. DOI 10.1525/gfc.2005.5.4.38. JSTOR 10.1525/gfc.2005.5.4.38. 
  4. ↑ a b c Ajinomoto Group Global Website - Eat Well, Live Well. [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e f 味の素グループ企業情報サイト ～Eat Well, Live Well.～ Ajinomoto [online]. [cit. 2020-04-21]. Dostupné online. (japonsky) 
  6. ↑ a b c 味の素グループ年表 [online]. Ajinomoto [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. (japonsky) 
  7. ↑ TAKEDA, Haruhito. 2-2 Industrial Capacity Expansion and National General Mobilization [online]. 2004 [cit. 2020-04-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b 『100 years of the AJINOMOTO GROUP』Chapter4 During World War II, Item 3, Page 204 Retrieved 20 December 2017 [online]. [cit. 2018-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2018. 
  9. ↑ 『100 years of the AJINOMOTO GROUP』Chapter 5　5–6 List of business expansion（in Japanese）, Item 2, Page 240： Retrieved 20 December 2017
  10. ↑ 100 years of the Ajinomoto Group, Chapter 7 Measures towards safety and global expansion, Item 5, pp. 423–434 ：Retrieved 20 February 2018
  11. ↑ Sweetener sale-05/06/2000-ECN [online]. Reed Business Information, June 5, 2000 [cit. 2010-07-09]. Dostupné online. 
  12. ↑ PERRI, Celeste; SEKIOKA, Tomomi. Danone Sells Amoy to Japan's Ajinomoto for EU190 Mln (Update2). Bloomberg.com. January 12, 2006. Dostupné online [cit. June 14, 2013]. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ajinomoto&oldid=23673382“