Abdullah Bukvica

bosenskohercegovský lékař a politik

Abdullah-beg (event. jen Abdulah) Bukvica (1881 Rogatica, Bosna a Hercegovina6. října 1969 Brčko, Socialistická federativní republika Jugoslávie) byl bosenskohercegovský lékař a politik bosňáckého původu. Rodné příjmení je někdy uváděno ve tvaru Bukovača nebo Bukvić.

Abdullah Bukvica
Narození 1881
Rogatica
Úmrtí 6. října 1969 (ve věku 87–88 let)
Brčko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se do majetné a vlivné muslimské rodiny z východní Bosny. Nejstarším dochovaným předkem rodu je Mustafa-paša Bukvica, muháfiz (kastelán) ve Zvorniku, který byl pohřben v obci Prača a dodnes se zachovala jeho hrobka (turbe). Abdullahův praděd Fetah-beg sídlil v obci Bukvica u Prači, kde zemřel a byl pochován, a děd Smail-beg pak v nedaleké vsi Bare. Smail-beg přivedl na svět jediného syna Ahmet-bega (1854–14. 11. 1926), krátce nato se celá rodina přestěhovala do města Rogatica. Ahmet-beg sloužil v zemské vojsku a brzy získal správu nad rozsáhlým rodovým majetkem, který se táhl od Rogatice a Foči přes Novi Pazar k dnešní Kosovské Mitrovici. Po vykonání pouti do Mekky roku 1889 se stal starostou Rogatice a tento post zastával následující čtyři desetiletí až do své smrti. Na přelomu 19. a 20. století Ahmet-beg podpořil boj bosenskohercegovských muslimů o školskou a náboženskou autonomii. Ahmet-beg se oženil s Azeminou Škaljić, s níž měl čtyři syny, Smail-efendiju (1874–1922), Mustafa-efendiju (1878–1929), Muhamed-bega (1885–1916) a Abdullah-bega. První dva synové se vydali na duchovní dráhu, oba vystudovali medresu a Šarí‘atskou soudní školu v Sarajevu. Muhamed vystudoval střední technickou školu v Sarajevu (1907) a působil jako geometr.

Abdullah-beg navštěvoval základní školu v Rogatici a Vyšší gymnázium v Sarajevu. Po vykonání maturitní zkoušky roku 1902 se zapsal na studia lékařství ve Vídni. Promoval roku 1908, nato dva roky vykonával praxi v Zemské nemocnici v Sarajevu. Roku 1910 byl umístěn do nemocnice v severobosenském městě Brčko.

Za první světové války byl povolán do vojska. Roku 1916 se nakazil tyfem a téměř ztratil sluch, nicméně to mu nebránilo dále vykonávat lékařskou praxi. V Brčku se rovněž podílel na rozvoji humanitárních aktivit, soustavně pomáhal lidem bez domova, od roku 1924 do konce druhé světové války nadto vedl místní pobočku Červeného kříže. V této době hojně publikoval osvětové články v muslimských časopisech Novi behar (Nový květ) a Glasnik (Věstník) Islámského společenství a kalendáři Narodna uzdanica (Lidová opora). Podílel se i na společenských aktivitách muslimského studentského podpůrného spolku Narodna uzdanica (Lidová opora).

Mezi lety 1927 a 1945 byl členem Vakufského sněmu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, spravujícím rozsáhlý majetek islámských nadací a islámské školství v Bosně a Hercegovině. Činný byl též politicky; krátce po Veliké válce vstoupil do nově vzniklé Jugoslávské muslimské organizace, za niž byl poté třikrát zvolen poslancem do parlamentu Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (1923, 1925 a 1927). Parlament byl rozpuštěn po vyhlášení královské diktatury roku 1929.

Roku 1945 byl zatčen novým komunistickým režimem a obžalován za spolupráci s fašistickým režimem ustašovců v Nezávislém státě Chorvatsko, jehož součástí byla mezi lety 1941 a 1945 i Bosna a Hercegovina. Ve věznicích v Zenici a Tuzle strávil čtyři roky. Dalších několik let byl zbaven občanských práv. Od návratu z vězení působil jako podnikový lékař na železnici.[1][2]

Abdullah-beg se roku 1912 oženil s Avnijou Ćerimagić (1893–1964) z Orašja. Manželství zůstalo bezdětné, a tak společně po druhé světové válce adoptovali tři válečné sirotky. Abdullah-beg zesnul 6. října 1969 a hned druhého dne se uskutečnil pohřeb se zádušní mší, kterou vedl reisu-l-ulema Islámského společenství v Jugoslávii Sulejman-efendija Kemura.

ReferenceEditovat

  1. NAMETAK, Alija. Sarajevski nekrologij. Sarajevo: [s.n.], 2004. S. 171–174. 
  2. DOBRAČA, Ramiz. Merhum Dr. Abdulah-beg Bukvica. Glasnik Vrhovnog islamskog starješinstva u SFRJ. Januar–februar 1970, roč. XXXIII, čís. 1–2, s. 60–62.