Otevřít hlavní menu

Železniční trať Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt

železniční trať v Česku

Trať č. 142 je železniční trať dlouhá 46,1 kilometrů v Krušných horách v okrese Karlovy Vary. Na trati leží sedmnáct železničních stanic a zastávek. Trať byla budována v několika etapách. Maximální klesání (resp. stoupání) trati je 30 promile (v úseku PerninkPotůčky). Pro povahu trati (stoupání, převýšení) se jí přezdívá Krušnohorský Semmering. Nejvyšší bod na trase (915 m n. m.) se nachází mezi zastávkami Pernink a Oldřichov u Nejdku a stanice Pernink (902 m n. m.) je druhá nejvýše položená železniční stanice v Čechách.

Karlovy Vary - Johanngeorgenstadt
Schéma vedení trati
Schéma vedení trati
Číslo 142
Technické informace
Délka 46,1 km
Rozchod koleje 1435 mm (normální)
Napájecí soustava neelektrizovaná trať
Maximální sklon 30 ‰
Minimální poloměr oblouku 180 m
Externí odkazy
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
z Mariánských Lázní
0.00 Karlovy Vary dolní nádraží
0.270 Chebský most
0.385 vlečka Kv. minerální vody
0.766 Teplá
Ohře
Silnice I/6
Karlovarský tunel 81 m
z Chomutova
3.06 Karlovy Vary
5.20 odb. Sedlec
do Chebu
6.237 býv. vlečka směr Rosnice
6.447 Stará Role
6.803 Rolava
6.945 býv. vlečka Starorolský porcelán
z Chodova
býv. vlečka Karl. porc. N.R.
12.061 Nová Role
14.90 Nová Role zastávka (Smolné Pece)
17.50 Nejdek-Suchá
18.957 vlečka Nejdecká česárna vlny
19.46 Nejdek
20.573 vlečka Metalis Nejdek
Nejdecký tunel 230 m
21.434 Nejdek zastávka
Vysokopecký tunel 68 m
23.10 Vysoká Pec
23.375 Rolava
23.449 býv. vlečka Jáchymovské doly
24.415 Rolava
Novohamerský tunel 252 m
Rolava
Novohamerský viadukt
26.202 Nové Hamry
28.50 Nejdek-Tisová
31.20 Nejdek-Sejfy
33.10 Nejdek-Oldřichov
34,600 Nejvyšší bod 915 m n. m.
Perninkský viadukt
36.20 Pernink
38.883 Horní Blatná
Silnice II/221
43.40 Potůčky zastávka
Černá
45.828 Potůčky
46.120 Státní hranice CZ/D
46.811 Johanngeorgenstadt
do Schwarzenbergu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie stavbyEditovat

Původně měla být trať zahrnuta jako součást Dráhy císaře Františka Josefa z Vídně do Plzně a odtud pak do Saska. Tento plán z poloviny šedesátých let 19. století byl zavržen pro problémy technického rázu v části Karlovy Vary – Plzeň.

V roce 1881 byl představen projekt místní dráhy z Chodova do Nejdku přes Novou Roli, který zčásti odpovídal dnešnímu vedení trati. Příčinou byly podnikatelské zájmy místních subjektů (továrny na porcelán, pily apod.). Výstavba dráhy v trase dochované do dnešní doby začala po udělení koncese (v roce 1895) až v roce 1897. Jako první byl budován úsek Karlovy Vary, dolní nádraží – Stará Role – Nová Role, který navazoval na místní dráhu z roku 1881. Na něj navazovalo prodloužení z Nejdku do Horní Blatné (dokončen 28. listopadu 1898) a z Horní Blatné do Johanngeorgenstadtu (dokončen 1. dubna 1899), města ležícího již v Sasku.

Provoz byl na trati oficiálně zahájen 15. května 1899, a to se čtyřmi páry osobních vlaků.

Současný provozEditovat

V současnosti (2016) jsou na trati nasazovány soupravy ve složení lokomotiva 742 a vozy BDtax (v počtu dvou až tří),[1] motorové vozy 810,[2] Regionova a od roku 2014 jsou na trať nasazovány motorové jednotky RegioShark.[3]

Souprava Siemens Desiro německé železniční společnosti (DB, vedena jako Erzgebirgsbahn) zde přestala být nasazována během druhého desetiletí 21. století. [zdroj?]

V zimním období je trať udržována sněhovou frézou na motorovém univerzálním vozíku.[4]

Seznam železničních stanic a zastávekEditovat

Běžným písmem jsou označeny stanice, kurzívou zastávky.

 
Profil trati č. 142

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Řazení vlaku 17100 v roce 2016
  2. Řazení vlaku 17130 v roce 2016
  3. Řazení vlaku 17102 v roce 2016
  4. KOZOHORSKÝ, Petr. VIDEO: Se sněhem se perou i na kolejích, udržet je sjízdné pomáhá fréza [online]. MAFRA, 2017-01-25 [cit. 2017-01-26]. Dostupné online. (čeština) 

LiteraturaEditovat

  • HUMLER, Jiří. Krušnohorský Semmering. Karlovy Vary – Johanngeorgenstadt. Kraslice: Železniční spolek Klub M 131.1, 2009. 

Externí odkazyEditovat