Švédská gramatika

Švédská gramatika
Typ jazyka	Analytický jazyk se zbytky flexe.
Slovosled
Druh slovosledu	SVO
Větné členy, které mohou být nevyjádřeny	Všechny větné členy musí být vyjádřeny.
Člen
Člen určitý	Postpozitivní; -en (spol. rod), -et (stř. rod), -na/-en (plurálu).
Člen neurčitý	En (společný rod), ett (střední rod). V plurálu se nepoužívá.
Člen dělivý	Neužívá se.
Bez členu	Obvykle vlastní jména, látková jména, po číslovkách, ukazovacích a přivl. zájmenech apod.
Podstatná jména
Gramatické kategorie u podstatných jmen	Dva pády, dva rody, dvě čísla.
Duál	Není.
Plurál	Koncovkami nebo (i) změnou kmene.
Skloňování	Genitiv koncovkou ‑s.
Slovesa
Gramatické kategorie u sloves	Čas, způsob, rod, třída.
Časování	Infinitiv většinou končí na -a, často před ním je částice att.; Přítomný čas má ve všech tvarech u většiny sloves koncovku -r.; Budoucí čas se tvoří pomocí ska(ll) + infinitiv nebo kommer att + infinitiv.; Pretéritum se tvoří koncovkou -de/-te/-dde u slabých sloves, silná slovesa jsou bez koncovky a mění kmenovou samohlásku.; Perfektum se tvoří pomocí har + supinum.; Supinum má u slabých sloves stejný tvar jako trpné/minulé příčestí pro střední rod (-t/-tt), u silných sloves má zvláštní tvar zakončený -it (a obvykle změněnou kmenovou samohlásku).; Plusquamperfektum se tvoří pomocí hade + supinum.; Minulý kondicionál se tvoří skulle ha + supinum.; Přítomný kondicionál se tvoří skulle + infinitiv.; Pasivum se tvoří buď pomocí koncovky ‑s, nebo pomocí bli + příčestí trpné.; Příčestí trpné se u slabých sloves tvoří pomocí -d/-t/-dd, -t/-tt, -de/-te, u silných pomocí -en/-et/-na.; Příčestí přítomné se tvoří pomocí koncovky -ande, -ende.;
Zápor slovesa	Tvoří se pomocí částice inte, knižně také ej nebo icke.
Otázka	Tvoří se přehozením podmětu a přísudku.
Zvratná slovesa	Se zájmenem sig [sej].
Přídavná jména
Skloňování	Silné (určitý tvar) – jednotné zakončení -a, maskulina výjimečně -e.; Slabé (neurčité tvary) – společný rod bez koncovky, střední rod -t, plurál -a.;
Stupňování	Komparativ se tvoří pomocí -are.; Superlativ se tvoří pomocí -sta v určitém tvaru a -(a)st v neurčitém.;
Příslovce
Stupňování	Obdobně jako u přídavných jmen.
Tvoření	Z adjektiv; většinou příponou -t, u adjektiv se zakončením na ‑lig může být přípona -en, další příponou může být -vis.
Zájmena
Skloňování osobních zájmen	Podmětový a předmětový pád.
Přivlastňovací zájmena	Tvary pro společný a střední rod a plurál (jako přídavná jména).
Číslovky
Skloňování číslovek	Nesklonné.
Tvorba číslovek řadových	Koncovkami -nde, -de, -te.
Zvláštnosti
Zvláštnosti gramatiky	Určitý člen koncovkou substantiv.

Švédská gramatika je mluvnický popis švédštiny. Švédská mluvnice vychází z podobných principů jako mluvnice ostatních germánských jazyků. Minimální flexe dává současné švédštině převažující charakter izolačního (analytického) jazyka.

Rod ve švédštině

Švédština gramaticky rozlišuje dva rody: společný (commune) a střední (neutrum).

Rod mužský (masculinum) a ženský (femininum) splynuly ve spisovném jazyce dohromady a až na výjimky se nerozlišují (zůstávají zachovány v některých nářečích).

Ve 3. osobě jednotného čísla se ve společném rodě existují 3 osobní zájmena:

han – on; pro osoby a živé bytosti mužského rodu;
hon [hun:] – ona; pro osoby a živé bytosti ženského rodu;
den – ono; pro věci, které patří gramaticky do společného rodu.

Pro střední rod se používá zájmeno det.

V 60. letech 20. století bylo uměle vytvořeno „politicky korektní“ zájmeno hen, které označuje osoby bez určení pohlaví. Zpočátku se nesetkalo u mluvčích s pochopením. Více se v určitých textech, které kladou důraz na rovnost pohlaví, využívá po roce 2000.^[1]

Člen

Podobně jako jiné germánské jazyky má švédština člen určitý a neurčitý.

Neurčitý člen

Neurčitý člen má tvar en (společný rod) a ett (střední rod), používá se jen v jednotném čísle a má význam „jeden“: en kvinna – (jedna) žena, en man – (jeden) muž, ett barn – (jedno) dítě.

Určitý člen

Určitý člen, který má význam „ten“, je tzv. postpozitivní. To znamená, že se připojuje jako koncovka k podstatnému jménu (podobně je to i třeba v bulharštině či rumunštině). Většinou má tvar -en (spol. rod) a -et (střední rod), v množném čísle obvykle -na, někdy -en, -a. Končí‑li slovo samohláskou, vynechává se obvykle e.

Příklady:

stad – staden – städer – städerna (město);
kvinna – kvinnan – kvinnor – kvinnorna (žena);
hus – huset – hus – husen (dům);
barn – barnet – barn – barnen (dítě).

Stojí‑li před podstatným jménem ještě přídavné jméno (v určitém tvaru), přidává se ještě člen den, det, de:

den stora staden – (to) velké město,
det gamla huset – (ten) starý dům,
de unga kvinnorna – (ty) mladé ženy.

Substantiva

Skloňování podstatných jmen je velmi jednoduché. Rozlišuje se jednotné (singulár) a množné (plurál) číslo. Nejčastější koncovky jsou -or [-ur], -ar, -er. Některá neutra jsou bez koncovky. Některá slova v plurálu přehlasují kmenovou samohlásku (man – män).

Pády

Ve švédštině se zachovaly dva mluvnické pády – nominativ a genitiv, který se tvoří přidáním koncovky ‑s (jako v angličtině, ve švédštině se však běžně používá i pro neživotná substantiva, např. Sveriges huvudstad – hlavní město Švédska). Koncovku ‑s lze přidat i k tvarům s určitým členem:

kvinna – kvinnan – kvinnor – kvinnorna (nominativní tvary; žena);
kvinnas – kvinnans – kvinnors – kvinnornas (genitivní tvary).

Původní gramatický systém švédštiny měl 4 pády – nominativ, genitiv, dativ a akuzativ. V některých nářečích je tento systém dosud funkční. Ve standardní švédštině však byly dativ a akuzativ nahrazeny nominativem, mluvnické vazby se vyjadřují pomocí předložek. Genitiv má funkci čistě přivlastňovací, nepojí se s žádnou předložkou a stojí před substantivem, které určuje.

Přehled skloňování substantiv

	jednotné číslo		množné číslo
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
1. skloňování	en flicka	flickan	flickor	flickorna
2. skloňování	en pojke	pojken	pojkar	pojkarna
3. skloňování	en soldat en doktor ett museum	soldaten doktorn museet	soldater doktorer museer	soldaterna doktorerna museerna
4. skloňování	ett äpple ett bi	äpplet biet	äpplen bin	äpplena bina
5. skloňování	en läkare ett hus	läkaren huset	läkare hus	läkarna husen

Adjektiva

Švédská přídavná jména se skloňují dvojím typem skloňování – silným a slabým (podobně jako v němčině).

Silné skloňování

Silné skloňování se používá s určitým členem a má v obou rodech i číslech stejný tvar, který má zpravidla koncovku -a, u mužského rodu (pozůstatek dřívějšího stavu) může být koncovka -e.

den gamle mannen – starý muž,
den gamla kvinnan – stará žena,
det gamla huset – starý dům,
de gamla kvinnorna – staré ženy,

Slabé skloňování

Slabé skloňování se požívá v ostatních případech, ve společném rodě je adjektivum bez koncovky, ve středním rodě má koncovku ‑t a v množném čísle obou rodů -a (jako v určitém tvaru):

en gammal man – starý muž,
ett gammalt hus – starý dům,
gamla kvinnor – staré ženy.

Přehled tvoření tvarů adjektiv

společný rod (c)	střední rod (n)	množné číslo (pl)/ určitý tvar	poznámka
stor	stort	stora	pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
ny	nytt	nya	zakončení c samohláskou (krácení samohl. v n) při zakončení -å nemusí být v určitém tvaru připojeno -a
blå	blått	blå / blåa
röd	rött	röda	zakončení c samohl. + d (krácení samohl. v n; zjednodušené psaní dřívějšího -dt)
hård	hårt	hårda	zakončení c souhl. + d
vit	vitt	vita	pravidelné tvoření (krácení samohl. v n)
brant	brant	branta	zakončení c souhl. + t
trött	trött	trötta	zakončení c -tt
trogen	troget	trogna	zakončení c -en
enkel	enkelt	enkla	zakončení c -el, -er v urč. tvaru vypouští e
vacker	vackert	vackra	zakončení c -el, -er v urč. tvaru vypouští e
gammal	gammalt	gamla	zakončení c -al v urč. tvaru vypouští a

Stupňování

2. stupeň se tvoří příponou -are. Tyto tvary jsou nesklonné.
3. stupeň příponou -(a)st v neurčitém tvaru. Určitý tvar má zakončení -sta/-aste.

Některá adjektiva se stupňují nepravidelně a některá přehlasují kmenovou samohlásku.

Zájmena

Přehled osobních a přivlastňovacích zájmen

číslo	osoba	česky	pád podmětu	pád předmětu	přivlastňovací
jednotné	1.	já	jag [ja:]	mig [mej:]	min, mitt, mina
	2.	ty	du	dig [dej:]	din, ditt, dina
	3.	on	han [han:]	honom [hon:om]	hans
		ona	hon [hun:]	henne	hennes
		ono (c)	den [den:]	den [den:]	dess
		ono (n)	det [de(t:)]	det [de(t:)]	dess
		se	—	sig [sej:]	sin, sitt, sina
množné	1.	my	vi	oss	vår, vårt, våra
	2.	vy	ni	er (eder)	er (eder), ert (edert), era (edra)
	3.	oni, ony, ona	de [de:, dom:]	dem [dem:, dom:]	deras
	3.	se	—	sig [sej:]	sin sitt sina

Přivlastňovací zájmena se v 1. a 2. osobě a zvratné zájmeno skloňují jako přídavná jména při slabém skloňování, tj. rozlišují tvary pro společný a střední rod v jednotném čísle a tvar pro množné číslo:

min – můj, má (c);
mitt – mé (n);
mina – mí, mé, má (pl).

Zvratná zájmena se používají pouze ve 3. osobě:

Jag ser mig. = Vidím se.
Han ser sig. = Vidí se.

Výslovnost některých tvarů je nepravidelná. Tvary mig, dig, sig, dem se v neformálních textech mohou psát v souladu s výslovností mej, dej, sej, dom.

Číslovky

Přehled základních a řadových číslovek

	základní	řadová
0	noll	nollte
1	en, ett	första
2	två	andra
3	tre	tredje
4	fyra	fjärde
5	fem	femte
6	sex	sjätte
7	sju	sjunde
8	åtta	åttonde
9	nio	nionde
10	tio	tionde
11	elva	elfte
12	tolv	tolfte
13	tretton	trettonde
14	fjorton	fjortonde
15	femton	femtonde
16	sexton	sextonde
17	sjutton	sjuttonde
18	arton	artonde
19	nitton	nittonde
20	tjugo	tjugonde
21	tjugoen tjugoett	tjugoförsta
30	trettio	trettionde
40	fyrtio	fyrtionde
50	femtio	femtionde
60	sextio	sextionde
70	sjuttio	sjuttionde
80	åttio	åttionde
90	nittio	nittionde
100	(ett) hundra	hundrade
135	etthundratrettiofem	…te
200	tvåhundra	tvåhundrade
1 000	(ett) tusen	tusende
2 000	tvåtusen	tvåtusende
21 526	tjugoettusen femhundratjugosex	…sjätte
1 000 000	en miljon	miljonde
1 200 502	en miljon tvåhundratusen femhundratvå	…andra

Řadové číslovky se číslicí zapisují takto:

0:e, 1:a, 2:a, 3:e, 4:e, 5:e = 0., 1., 2., 3., 4., 5. (nultý, první, druhý, třetí, čtvrtý, pátý)

Na rozdíl od češtiny, kde se za číslicí píše tečka, ve švédštině se za dvojtečkou uvádí koncovka.

Datum a letopočet

Jag är född den 12 (tolfte) maj 1974 (nittonhundrasjuttiofyra). = Narodil jsem se 12. května 1974.

Před datem se používá určitý člen den. Letopočty do roku 1999 se udávají ve stovkách let (podobně jako v češtině).

1900 = nittonhundra = devatenáct set

Staletí

1800-talet = 19. století
1980-talet = 80. léta 20. století

Početní úkony

+ plus
− minus
× gånger
/ delat med (genom)
= är (lika med), blir

1 + 2 = 3 → ett plus två är tre
5 − 4 = 1 → fem minus fyra är ett
2 × 3 = 6 → två gånger tre är sex
8 / 4 = 2 → åtta delat med fyra är två

Zlomky

¹⁄₂ = en halv, en andradel, event. en tvådjedel
¹⁄₃ = en tredjedel
³⁄₄ = tre fjärdedelar
²⁄₅ = två femtedelar
⁵⁄₆ = fem sjättedelar
⁴⁄₇ = fyra sjundedelar
¹⁄₈ = en åttondel (en åttondedel)
⁸⁄₉ = åtta niondelar (åtta niondedelar)

Slovesa

Slovesa se rozdělují do čtyř tříd. 1.–3. třída jsou slabá slovesa, 4. třída jsou slovesa silná. Kromě toho existují ještě slovesa způsobová a nepravidelná.

Švédská slovesa svými tvary vyjadřují kategorii času, způsobu a rodu. Osoba a číslo jsou vyjadřovány podmětem (ve větě musí být vždy vyjádřen). Slovesa pro tyto kategorie nemají zvláštní tvary.

Infinitiv

Infinitiv končí -a, nebo je vyjádřen pouze kmenem slovesa. Často před ním bývá částice att?

att tala – mluvit, att tro – věřit.

Přítomný čas

Přítomný čas (prézentum) bývá zkončený na:

-ar u 1. slovesné třídy,
-er u 2. slovesné třídy,
-r u 3. slovesné třídy,
-(e)r u 4. slovesné třídy (silných sloves);

jag talar – mluvím, du tror – věříš.

Budoucí čas

Budoucí čas (futurum) se tvoří pomocí ska(ll) + infinitiv nebo kommer att + infinitiv:

jag ska göra – budu dělat, udělám (musím to udělat);
jag kommer att skriva – napíšu, budu psát (hodlám napsat).

První způsob se používá u dějů, které se uskuteční v budoucnu a jsou spíše vynuceny okolnostni než dány vůlí vykonavatele. Při použití druhého způsobu naopak mluvčí doufá, že se děj v budoucnu uskuteční, či hodlá něco udělat. Nejčastěji se však budoucnost vyjadřuje pomocí přítomného času slovesa:

jag kommer ikväll – přijdu dnes večer.

Minulé časy

Minulý čas (préteritum) se tvoří koncovkou -de (1. třída)/‑te (2. třída)/‑dde (3. třída) u slabých sloves. Silná slovesa (4. třída) jsou bez koncovky a mění kmenovou samohlásku:

jag talade – mluvil jsem, jag köpte – kupoval jsem, jag skrev – psal jsem.

Předpřítomný čas (perfektum) se tvoří pomocí har + supinum. Supinum v ostatních severských jazycích není. U slabých sloves má stejný tvar jako trpné/minulé příčestí pro střední rod (‑t [1., 2. třída]/‑tt [3., ale i 4. třída]), u silných sloves má zvláštní tvar zakončený -it (nebo i -tt; obvykle také změněnou kmenovou samohlásku).

Předminulý čas (plusquamperfektum) se tvoří hade + supinum:

jag har köpt – koupil jsem, jag hade skrivit – napsal jsem (předtím).

Použití časů se řídí podobnými pravidly jako v němčině a angličtině. V hovorové řeči se har/hade často vypouští.

Podmiňovací způsob

Podmiňovací způsob (kondicionál) se tvoří skulle + infinitiv, v minulosti skulle ha + supinum:

jag skulle göra – udělal bych, jag skulle ha gjort – byl bych udělal

Přítomný a minulý kondicionál je třeba důsledně rozlišovat.

Trpný rod

Trpný rod (pasivum) se tvoří dvojím způsobem. Běžnější je tvoření koncovkou ‑s (na rozdíl od norštiny, kde se tyto tvary v běžné mluvě používají málo). Je to obdoba českého trpného rodu tvořeného pomocí se:

svenska talas – švédštinou se mluví, det skall göras – udělá se, bude uděláno.

Druhý způsob je pomocí bli (stát se) + příčestí trpné. Je třeba odlišit vara (být) + příč. trpné, tato vazba nevyjadřuje trpný děj, ale stav:

brevet blir skrivet – dopis je psán (nebo brevet skrivs) X jag är älskad – jsem milován

Příčestí

Příčestí trpné/minulé se skloňuje podobně jako přídavná jména. U slabých sloves se tvoří koncovkami -d/-t/-dd (1. i 2. / 2. / 3. třída – společný rod), -t/-tt (1. a 2. / 3. třída – střední rod), -de/-da/-ta/-dda (1. / 2. / také 2. / 3. třída – plurál). U silných sloves (4. třída) jsou koncovky -en, -et, -na:

en älskad kvinna, den älskade kvinnan – milovaná žena;
ett skrivet brev, det skrivna brevet – (na)psaný dopis.

Mluvnická shoda se uplatňuje i v postavení příčestí po slovese (v přísudku nebo v opisných tvarech trpného rodu):

kvinnan är älskad – žena je milována/milovaná;
brevet är skrivet – dopis je napsaný;
breven är skrivna – dopisy jsou napsané.

Příčestí přítomné se tvoří příponou -ande, -ende a je nesklonné:

svarande – odpovídající, gående – jdoucí.

Zápor

Zápor se tvoří částicí inte, knižně též ej nebo icke:

jag talar inte – nemluvím, jag har inte gjort – neudělal jsem.

Odlučitelná slovesa

S výjimkou předpon an-, be-, bi-, ent-, er-, för-, här-, miss-, sam-, um-, und-, van- a å- jsou všechny ostatní předpony sloves odlučitelné. Podobně se chovají i slovesa složená ze dvou částí. Předpona nebo první část složeniny může být odloučena a stojí pak až za slovesem:

Det tillgick så. = Det gick så till. = Tak se to stalo.
Solen uppgick tidigt. = Solen gick up tidigt. = Slunce vyšlo časně.
Han bortkastade nyckeln. = Han kastade bort nyckeln. = Zahodil klíč.

Odloučené tvary jsou typické pro hovorový styl, spojené tvary jsou více knižní. Může však být i jistý významový rozdíl:

Jag går av vid nästa station. = Vystupuji na příští stanici.
Tåget avgår kl. 10. = Vlak odjíždí v 10 hodin.
Han bröt av käppen. = Zlomil hůl.
Han avbröt samtalet. = Přerušil rozhovor.

Odlučitelné jsou všechny slovesné tvary s výjimkou příčestí:

den uppgående solen = vycházející slunce;
den bortkastade nyckeln = zahozený klíč.

Přehled časování sloves

	1. třída	2. třída	3. třída	4. třída
infinitiv	arbeta	ställa köpa	tro	dricka
přít. čas	arbetar	ställer köper	tror	dricker
imperativ	arbeta!	ställ! köp!	tro!	drick!
min. čas	arbetade	ställde köpte	trodde	drack
supinum	arbetat	ställt köpt	trott	druckit
příč. minulé/trpné c-n-pl	arbetad, arbetat, arbetade	ställd, ställt, ställda köpt, köpt, köpta	trodd, trott, trodda	drucken, drucket, druckna

Příslovce

Od přídavných jmen se příslovce nejčastěji tvoří přidáním -t (jako při tvoření tvarů středního rodu). U přídavných jmen se zakončením -lig se někdy přidává -en:

snabb (rychlý) → snabbt (rychle),
dålig (špatný) → dåligt (špatně),
verklig (konečný) → verkligen (konečně).

Někdy se též přidává přípona ‑vis ke tvaru středního rodu:

vanligt (obvyklé) → vanligtvis (obvykle).

Stupňování

Stupňování je stejné jako u adjektiv:

billigt (levně) – billigare (levněji) – billigast (nejlevněji).

Syntax

Slovosled

Švédština má pevný slovosled, kde obvykle stojí sloveso v určitém tvaru na druhém místě ve větě. Základní slovosled je SVO (podmět – přísudek – předmět – ostatní větné členy):

Podmět	Přísudek	Předmět	Ostatní větné členy	Překlad
Jag	har	en ny bil.		Mám nové auto.
Vi	köpte	ett hus	ifjol.	Vloni jsme koupili dům.
Peter	kommer		imorgon.	Petr přijde zítra.

Tento slovosled se používá zpravidla i ve vedlejších větách:

Jag vet inte, när Peter kommer. = Nevím, kdy Petr přijde. (Srov. dále.)

Inverzní slovosled (VSO) se používá v otázkách a ve větách, kde na prvním místě stojí příslovečné určení:

Příslovečné určení/ tázací výraz	Přísudek	Podmět	Předmět	Ostatní větné členy	Překlad
	Talar	du	svenska?		Hovoříš švédsky?
Vad	har	du		i fickan?	Co máš v kapse?
När	kommer	Peter?			Kdy přijde Petr?
Imorgon	åker	vi		till Stockholm.	Zítra jedeme do Stockholmu.

Ve složených slovesných tvarech přísudku stojí určité slovesné tvary před neurčitými (infinitiv, příčestí, supinum). Při inverzním slovosledu neurčité tvary následují až za podmětem:

Jag har skrivit ett brev. = Napsal jsem dopis.
Har du skrivit brevet? = Napsal jsi ten dopis?

Podmět musí být ve švédské větě vždy vyjádřen.

Pojí‑li se sloveso se dvěma předměty, nepřímý předmět (komu, čemu?) předchází předmětu přímému (koho, co?):

Han gav mig en kniv. = Dal mi nůž.

Pojí‑li se spojovací výraz vedlejší věty s předložkou, stojí tato předložka až na konci věty:

Den man, (som) du ser på, är inte den (som) jag menar. = Ten muž, na kterého se díváš, není ten, kterého mám na mysli.

Větný zápor

Ve švédské větě může být pouze jeden záporný výraz:

Jag har inget. = Nemám nic. (dosl. mám nic)

V hlavní větě stojí záporka zpravidla za určitým slovesným tvarem:

Han skall inte komma. = On nepřijde.
Jag har aldrig sett… = Nikdy jsem neviděl…

Ve vedlejší větě záporka obvykle stojí před slovesem:

Du vet, att jag aldrig har sett… = Ty víš, že jsem nikdy neviděl…

Časová souslednost

Časová souslednost se uplatňuje zejména v nepřímé řeči. Je‑li v hlavní větě minulý čas, je třeba posunout časy vedlejší věty do minulosti (v češtině k tomuto jevu nedochází):

Přímá řeč		Nepřímá řeč
Han sade:	On říkal:	Han sade, att…	On říkal, že…
Přítomný čas		Minulý čas (préteritum)
„Jag har en ny bil.“	„Mám nové auto.“	han hade en ny bil.	má nové auto.
Perfektum		Předminulý čas (plusquamperfektum)
„Jag har köpt en ny bil.“	„Koupil jsem nové auto.“	han hade köpt en ny bil.	koupil nové auto.
Minulý čas (préteritum)		Předminulý čas (plusquamperfektum)
„Jag köpte en ny bil igår.“	„Včera jsem koupil nové auto.“	han hade köpt en ny bil dagen forut.	včera koupil nové auto.
Budoucí čas		Podmiňovací způsob (kondicionál)
„Jag skall köpa en ny bil.“	„Koupím nové auto.“	han skulle köpa en ny bil.	koupí nové auto.

Časová souslednost se uplatňuje i ve větách jako:

Jag visste, att du hade rätt. = Věděl jsem, že máš pravdu.
Jag ville, att de skulle komma. = Chtěl jsem, aby přišli.

Odkazy

Reference

↑ Ani ona, ani on. Švédové mají zvláštní zájmeno pro neurčité pohlaví. idnes.cz [online]. 2014-07-31 [cit. 2014-07-31]. Dostupné online.

Literatura

BERKOV, Valerij Pavlovič. Současné germánské jazyky = Sovremennyje germanskije jazyki. Překlad Renata Blatná. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0268-7.
KORNITZKY, Herbert. Langenscheidts Taschenwörterbuch der schwedischen und deutschen Sprache = Langenscheidts fickordbok över svenska och tyska språket. Neubearb. von Eleonor Engbrant-Heider. 9. Aufl. Berlin [u.a.] : Langenscheidt, 1994. ISBN 3-468-10301-8.
MENCÁK, Břetislav, FRYDRICH, Miroslav. Švédština pro samouky. 3. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. ISBN 80-04-24005-4.
KAMRATH, Rosemarie. Taschenwörterbuch Schwedisch‑Deutsch. 3., nezměněné vyd. Leipzig: Enzyklopädie, 1987. 331 s. ISBN 3-324-00186-2. (německy)

Související články

[hen-1] Ani ona, ani on. Švédové mají zvláštní zájmeno pro neurčité pohlaví. idnes.cz [online]. 2014-07-31 [cit. 2014-07-31]. Dostupné online.

[1]