Otevřít hlavní menu

Štefan Bašťovanský

československý člen československého Národního shromáždění a politik slovenské národnosti

Štefan Bašťovanský (7. února 1910 Budapešť[1]27. listopadu 1952 Bratislava[2][3][1]) byl slovenský a československý politik, bezprostředně po osvobození předseda Národního výboru Bratislavy, poslanec Prozatímního Národního shromáždění, Ústavodárného Národního shromáždění a Národního shromáždění ČSR, na přelomu 40. a 50. let generální tajemník Komunistické strany Slovenska, odstavený od moci v rámci politických procesů v roce 1951, poté spáchal sebevraždu.

Štefan Bašťovanský

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1948 – 1952

Předseda Národního výboru Bratislavy
Ve funkci:
8. dubna 1945 – 10. dubna 1945
Předchůdce Karol Koch
Nástupce Anton Vasek
Stranická příslušnost
Členství KSS (KSČ)

Narození 7. února 1910
Budapešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. listopadu 1952
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Od 8. dubna do 10. dubna 1945 vykonával funkci předsedy Národního výboru Bratislavy.[4] V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSS (respektive KSČ). V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSS a mandát za tuto stranu obhájil i ve volbách do Národního shromáždění v roce 1948. Poslancem byl do ledna 1952, kdy na mandát rezignoval a nahradil ho Imrich Daniš.[5][6][7]

Od srpna 1945 byl generálním tajemníkem Komunistické strany Slovenska. Do této funkce ho zvolila žilinská konference strany 11. - 12. srpna 1945.[8] Spolu s Viliamem Širokým (který ho do funkce generálního tajemníka prosadil) patřil k nejvýznamnějším slovenským politikům přelomu 40. a 50. let 20. století. Během únorového převratu v roce 1948 vedl takzvanou stranickou pětku, která kontrolovala bezpečnostní složky na Slovensku. IX. sjezd KSČ v roce 1949 ho zvolil i za člena předsednictva Ústředního výboru Komunistické strany Československa jako jednoho ze dvou Slováků v jedenadvacetičlenném předsednictvu. Již předtím byl v červenci 1948 kooptován z ÚV KSS do ÚV KSČ.[9]

Později byl hlavním aktérem vzniku skupiny, která měla v rámci KSS odhalovat skryté nepřátele.[10] V únoru 1951 přednesl na zasedání širšího vedení KSČ zprávu, v níž označil Vlado Clementise a další straníky (Gustáv Husák) za členy špionážní a záškodnické skupiny.[11] Později se ale sám stal obětí frakčního boje v KSČ. V říjnu 1951 byl sesazen do funkce resortního tajemníka ÚV KSS a o další dva měsíce později byl přemístěn do Slovenského pedagogického nakladatelství. Důvodem měl být nález Bašťovanského přihlášky do HSĽS z konce roku 1939 (během Slovenského státu skutečně po tři roky pracoval na ministerstvu dopravy, ale pak se podílel na odboji). V lednu 1952 rezignoval na poslanecký mandát a v listopadu 1952 ho našli mrtvého. Policejní zprávy konstatovala, že smrt nastala bez cizího zavinění, třebaže se objevovaly spekulace o tom, že byl zabit.[12][13]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2015-01-20]. S. 46. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Štefan Bašťovanský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. Literaturdokumentation zur Geschichte Ostmitteleuropas - LitDok Ostmitteleuropa [online]. www.litdok.de [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. Richtári Bratislavy [online]. bratislava.sk [cit. 2013-08-16]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  8. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 287. (česky) 
  9. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 373, 377. (česky) 
  10. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 399. (česky) 
  11. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 404-405. (česky) 
  12. Zomlelo ho koleso teroru, ktoré pomáhal rozkrútiť [online]. spravy.pravda.sk [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 408-409. (česky) 

Externí odkazyEditovat