Otevřít hlavní menu

Karol Koch (29. června 1890, Náměšť nad Oslavou24. ledna 1981, Toronto, Kanada) byl bratislavský lékař, protifašistický odbojář a dlouholetý politický vězeň.

Prof. MUDr. Karol Koch
Narození 29. června 1890
Náměšť nad Oslavou
Úmrtí 24. ledna 1981 (ve věku 90 let)
Toronto
Zaměstnavatel Univerzita Komenského v Bratislavě
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Po studiu medicíny v Brně, Praze a Vídni přišel Karol Koch po vzniku ČSR v roce 1919 do Bratislavy spolu se skupinou lékařů okolo profesora Stanislava Kostlivého. V roce 1923 se habilitoval jako docent v oboru speciální chirurgie a v roce 1927 byl jmenován profesorem chirurgické propedeutiky. V roce 1929 začal podle plánů architekta a svého přítele Dušana Jurkoviča budovat Kochovo sanatorium s přilehlou Kochovou zahradou. Sanatorium bylo dokončeno v roce 1931. V roce 1936 se stal předsedou „Zemského spolku pre pečlivosť o zmrzačené deti“ (Zemského spolku pro péči o zmrzačené děti), kromě toho přednášel, operoval a stavěl ústav pro postižené.

V roce 1938 mu jako Čechovi slovenské Ministerstvo školství pozastavilo „služební požitky“ a jeho sanatorium bylo anektováno Němci. Nadále však léčil prominentní německé pacienty, kromě jiných i rodinu německého velvyslance Manfreda von Killingera. V Kochově bytě se konaly tajné diskuse o německé podpoře vzniku samostatného Chorvatska.

Od roku 1939 se Koch intenzivně zapojil do práce ilegální protifašistické skupiny Justícia. Poprvé byl Koch na tři měsíce zatčen v roce 1941 za údajnou špionáž pro Srbsko a Rusko. Po bombardovaní bratislavské „Apolky“ a po potlačení povstání v roce 1944 vypsali Němci na Kochovu hlavu odměnu 100 000 říšských marek. Několik Kochových spolupracovníků ze skupiny Justícia zemřelo v koncentračních táborech, jedním z nich byl poručík Oldřich Seiler, Koch se zachránil i přičiněním rodiny Dušana Jurkoviče.

Po osvobození Bratislavy se Karol Koch 6. dubna 1945 stal na tři dny předsedou dočasného Národního výboru (primátorem) za občanský – nekomunistický odboj. Po roce 1945 obnovil sanatorium a pracoval jako vědec. V roce 1947 byl vyznamenán „Řádem SNP I. třídy“.

Koncem roku 1947 prodal sanatorium, ale po nástupu bolševiků k moci v únoru 1948 byl prodej anulován a sanatorium bylo znárodněno. Začátkem roku 1951 byl Karol Koch zatčen a 20. června 1951 v zinscenovaném procesu „se skupinou velezrádců a špionů skupiny ONBRA (Obrana národa)“ byl odsouzen na doživotí. Dva jeho spoluobžalovaní, ing. J. Dlouhý a J. Velecký byli popraveni.

Karol Koch prošel nelidskými komunistickými věznicemi v Bratislavě (Justiční palác), Leopoldově, Ilavě, Mírově a Bytízi. Roku 1963 byl po 12 letech vězení amnestován. Žil v panelákovém bytě v Bratislavě. Po okupaci Československa v r. 1968 vojsky Varšavského paktu emigroval 1. září 1968 do Kanady. Podílel se na exilovém krajanském životě. 24. ledna 1981 zemřel v Torontu. Urna s jeho popelem a popelem jeho manželky je uložena na torontském hřbitově.

V roce 1971 mu památník Jad vašem udělil titul Spravedlivý mezi národy.

18. března 1991 byly rozsudky komunistického soudu odsuzující Kocha z velezrady zrušeny.[1]

DíloEditovat

Knižní publikaceEditovat

  • Príručka úrazového lekára (1933)
  • Mrzáci bez sveta a svet bez mrzákov (1941)
  • Lekár Anonymus (1942)
  • Slovo má ľudskosť (1946)
  • Justícia (1946)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Zabudnite na Kocha, Slavo Kalný, vydavateľstvo Marenčin PT, Bratislava, 2008

LiteraturaEditovat

  • Zlatica Zudová-Lešková, Cesty k sebe. Historický ústav Praha, 2009

Externí odkazyEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol Koch na slovenské Wikipedii.