Čtyři základní tělesné šťávy

Podle starořeckých lékařů a filosofů obsahovalo lidské tělo čtyři základní tělesné šťávy: žlutou žluč, černou žluč, krev a hlen. Toto rozdělení dobře zapadalo do tehdejšího chápání světa. Čtvery tělesné štávy se propojovaly se čtveřicí elementů: oheň, země, vzduch a voda. Byla spojována i se čtveřicí ročních období: jaro, léto, podzim a zima. Ve starověku, ve středověku a ještě i na počátku novověku byla v různém rozsahu přijímána teorie, že narušení rovnováhy mezi těmito čtyřmi tekutinami je příčinou chorob. Tuto teroii o nerovnováze tělesných štáv popsal Hippokratés ve svých textech.[1] Od teorie vycházející z existence těchto čtyř základních šťáv se odvozuje teorie čtyř temperamentů (cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Dnes má tato teorie už pouze historický význam.

Spojení tělesné šťávy s dalšími elementy dle Empedokla
Tělesná tekutina Období Věk Element Orgán Prostředí Temperament
krev jaro dětství vzduch játra teplo a vlhko sangvinik
žluč léto mládí oheň žlučník teplo a sucho cholerik
černá žluč podzim dospělost země slezina chlad a sucho melancholik
hlen zima stáří voda mozek / plíce chlad a vlhko flegmatik

Možnou inspirací tohoto členění je staroindická ájurvéda, která je založena na podobném systému tří složek zvaných vata či váju (dosl. vzduch, ale v širším smyslu prána), pitta (žluč) a kapha (hlen). Ty jsou vyjádřením tří gun, základních charakteristik hmotného světa. Vata představuje radžas, pitta sattvu a kapha tamas.

Funkce čtyř tělesných štávEditovat

  • Žlutá žluč byla považovaná za škodlivou štávu. Tělo se jí při nadbytku zbavovalo zvracením a byla pozorována při úplavici.
  • Černé žluči přisuzoval Hippokratés škodlivost i přesto, že se v těle nevyskytovala. Její výskyt byl v těle přisuzován tmavé barvě zaschlé krve.
  • Krev, spolu s mízou byla považovaná za životadárnou tekutinu a její nadbytek ,obvzlášť v jarních měsících, škodil organismu. Na základě této chybné domněnky vzniklo tzv. pouštění žilou.
  • Hlen byl, v malém množství, v těle přítomen a v zimním období, při jeho nadbytku, způsoboval nachlazení.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TRONNER, Pavel. Hippokrates: Příběh prvního skutečného lékaře [online]. Vtm.zive.cz, 2017-10-10 [cit. 2019-01-05]. Dostupné online.