Melancholik

Melancholik je jeden ze čtyř druhů temperamentu, labilní introvert. Tělní tekutina, která ho podle starých názorů (Hippokratés) ovlivňuje, je černá žluč (řecky melané cholé, odtud název).[1] Je tichý, přecitlivělý, nespolečenský, vážný, pesimistický, rigidní (nesnadně se přizpůsobuje).[2] Prožívá hluboce a pomalu a k věcem se velmi často vrací.[2] V názorech a reakcích navenek je střízlivý a umírněný, ale uvnitř sebe všechno hluboce prožívá.[3] Z hlediska neurovědy u melancholika probíhá slabý vzruch a slabý útlum.

Čtyři temperamenty (flegmatik, cholerik, sangvinik, melancholik)

ZáporyEditovat

Je rozšířeným mýtem, že melancholik snadno a opakovaně podléhá depresím. Je pravda že může být citlivý pro své lpění na minulosti, ale melancholické myšlení nelze v žádném případě vnímat jako z podstaty závadné, na rozdíl od myšlení lidí psychicky nemocných, například právě depresí. Melancholie není psychická nemoc, a už vůbec ne zvýšený sklon k depresím. Melancholik je především analytický a přemýšlivý a velmi mu záleží na jistotách a řádu. Proto může, ale ne vždy tomu bývá pravidlem, trpět velkou vnitřní nejistotou. Melancholik má silný sklon k perfekcionismu, velmi mnoho pozornosti věnuje přípravě a připravenosti, a naopak nemá rád finální akci. Jeho hloubavá mysl mu mnohdy neumožní se uvolnit a přestat si dělat starosti, a to primárně pragmatické a věcné, nikoli zbytečné a abstraktní. Je velmi přecitlivělý na jakékoli problémy a zádrhele v běžícím plánu, a velmi lpí na předem promyšleném postupu.[4] Nevyhovují mu změny. Občas na sebe klade nerealistické nároky.[4] Většinou musí mít všechno perfektní a podle svých představ.[4] Na mnohé může působit dojmem nedosažitelný/nedostupný.[5] Melancholik má často názor velmi odlišný od ostatních, což může být způsobeno právě snahou vše si důkladně promyslet a vytvořit si tak mnohem objektivnější názor. Své problémy může skrývat a zapírat před ostatními.

KladyEditovat

Melancholik se již od raného dětství jeví jako hluboký myslitel.[4] Často působí dojmem, že preferuje samotu, ale není tomu vždy pravidlem.[4] Navzdory svému nízkému až zápornému sebehodnocení se snaží vypadat sebevědomě a důstojně. „Oceňuje krásu, inteligenci a vědomosti“. Je mlčenlivý a přemýšlivý.[4] Neustále klade důraz na duševní činnost. Je vážný, stanovuje si dlouhodobé cíle a zabývá se hlavně věcmi, které mají užitečný význam trvalého rázu. Mívá vyšší IQ. Rád poslouchá hudbu. Miluje čísla, grafy, mapy, plánky, seznamy, novinky. Postřehne detaily, které ostatní ani nestačí zaregistrovat.[4] Nemá rád plýtvání a miluje výhodné koupě. Umí být starostlivý a soucitný s upřímným zájmem o pomoc lidem. Pokud má přátele, zajímá se o ně, stará se o ně, nedá na ně dopustit a je pro ně schopen udělat téměř vše. Může rád řešit filosofické otázky, u kterých je vytvoření si vlastních idealistických vzorců o společnosti/člověku více než pravděpodobné.

ReferenceEditovat

  1. VENGLÁŘOVÁ, Martina. Průvodce partnerským vztahem. [s.l.]: Granda, 2008. 128 s. S. 10. 
  2. a b Temperament - charakteristika osobností [online]. Psychotests.net [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  3. Říčan, Psychologie osobnosti. Str. 96nn.
  4. a b c d e f g ONDRUŠKOVÁ, Hana. Typologie osobnosti – melancholik. Sama doma [online]. Česká televize, 2012-11-21 [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. 
  5. Druhy temperamentu [online]. Skuskaosobnosti.sk [cit. 2018-12-31]. Dostupné online. (slovensky) 

LiteraturaEditovat

  • M. Venglářová, Průvodce partnerským vztahem. Granda 2008
  • P. Říčan, Psychologie osobnosti. Praha: Orbis 1972

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat