Empedoklés
Empedoklés z Akragantu (řecky Ἐμπεδοκλῆς ὁ Ἀκραγαντῖνος Empedokles ho Akragantinos, nar. 490 př. n. l. v Akragantu na Sicilii, zemř. okolo 430 př. n. l.-uvádí se, že spáchal sebevraždu skokem do Etny, aby lidé uvěřili, že odešel mezi bohy) byl řecký filosof předsokratického období.
| Empedoklés | |
|---|---|
 | |
| Narození | 490 př. n. l. Agrigento |
| Úmrtí | 430 př. n. l. (ve věku 59–60 let) nebo 444 př. n. l. (ve věku 45–46 let) Etna nebo Peloponés |
| Příčina úmrtí | pád |
| Povolání | lékař, filozof, spisovatel, básník, politik a řečník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
UčeníEditovat
Empedoklés uvedl do vědy teorii čtyř živlů, později často použivanou.[1] Definoval jakožto základní látky všeho bytí dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Empedoklés byl pluralista. Hnací síla všeho dění jsou u něho dvě prasíly: láska (filotés) - síla sjednocující, a svár (neikos)- síla oddělující.[2] Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi temito dvěma extrémními stavy.
Nalezl řešení na první pohled neřešitelného spory mezi Hérakleitem a Parmenidem, když tvrdil, že arché není jen jedno, ale jsou celkem čtyři - voda, země, oheň a vzduch. Mezi nimi působí dvě síly - láska (síla, která spojuje ) a nenávist (někdy též Svár, síla, která rozpojuje). S Hérakleitem se proto shoduje v tom, že svět opravdu proměňuje a vznik a zánik věcí není našim zdáním. Zároveň se shoduje s Parmenidem v tom, že se počátky nemění, zůstávají stejné, například z vody se může stát led nebo pára, ale oheň z ní nikdy neudělám. Vznik a zánik věcí tedy pouze znamená, že výchozí pralátky se jinak míchají a seskupují -např. když hoří kus dřeva, znamená to, že dřevo, které je zcela jistě složeno ze země a vody, se slučuje s ohněm a vzduchem.
VlivEditovat
Empedoklés byl široce vzdělaným učencem, který zanechal zřetelnou stopu v mnoha oborech vědění.[1]
- Empedokles je považován za eklektika = přebíral myšlenky jiných lidí a spojoval je do jiného celku (od Pythagorejců, od Herakleita, od Miléťanů). Empedoklovo zobrazení světa se podivuhodně podobá některým teoriím moderní kosmologie, která identifikuje jakožto počátek našeho světa fenoménem „velkého třesku“ a jako jeho konec fenomén „velkého krachu“.
- Vliv Empedokla na moderní myšlení je ale pravděpodobně nejzřetelnější v díle Sigmunda Freuda: tento od roku 1924 v eseji „Jenseits des Lustprinzips“ přijímá do své etiologie dva „Urtriebe“ všeho tělesného a psychického bytí: Trieb lásky: Eros, a Trieb smrti: Todestrieb (nebo Thanatos).
- Empedoklés ze Sicílie pro své závěry používá bádání jak Parmenida, tak i Hérakleita. Tvrdil, že není možná existence jen jednoho arché (pralátky) - voda se přece nemůže změnit v motýla či psa apod. Uznává tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchají a zase oddělují - tento celý koloběh je podle něj pozorovatelný pouhým okem. Velmi oblíbený příklad jeho teorie je právě ta s malířem. Představte si malíře, který má jedinou barvu, řekněme červenou - s tou určitě nenamaluje zelená luka, ale když má barvy 4 (tedy základní), resp. 3, může pomocí nich stvořit víceméně „nekonečno“ různých odstínů.
DíloEditovat
Z díla, patrně dvou rozsáhlých básní, jejichž rozsah se odhaduje asi na 5000 veršů, se zachovalo asi 1000 veršů.
Česky:
- Očistná píseň; O podstatě světa [z řečtiny přeložil Jaroslav Pokorný]. Praha: Jan Pohořelý 1944
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ a b Dějiny filosofie, sv. I, s. 86.
- ↑ Filosofický slovník FIN. Olomouc 1998, str. 103
LiteraturaEditovat
- Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Empedoklés, str. 103.
- T. Vítek, Empedoklés I. Studie. Praha: Herrmann 2001
- T. Vítek, Empedoklés II. Zlomky. Praha: Herrmann 2006
- T. Vítek, Empedoklés III. Komentář. Praha: Herrmann 2006
- , 1950. Dějiny filosofie (původním názvem: Istorija filosofii I). Redakce : Georgij Alexandrov, Mark Mitin aj.; překlad : Milena Kirschnerová, Věra Kleslová, Hana Malínská, Marie Rottová a Zora Rozehnalová. 1., autorisované vyd. Svazek I (Filosofie antické a feudální společnosti). Praha: Svoboda. 518 s. Kapitola "Empedokles a Anaxagoras", s. 85–99.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Empedoklés na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Empedoklés
- (anglicky)
- Stanford encyclopedia of philosophy, heslo Empedoklés
- Empedoklovy zlomky, přel. J. Burnet
- Empedoklovy zlomky, přel. W. E. Leonard
- (německy)
- Zlomky na Zeno.org
- Zlomky „Očišťování“ Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
