Empedoklés

Empedoklés z Akragantu (řecky Ἐμπεδοκλῆς ὁ Ἀκραγαντῖνος Empedokles ho Akragantinos, nar. 490 př. n. l. v Akragantu na Sicilii, zemř. okolo 430 př. n. l.-uvádí se, že spáchal sebevraždu skokem do Etny, aby lidé uvěřili, že odešel mezi bohy) byl řecký filosof předsokratického období. Definoval jakožto základní látky všeho bytí dodnes známé čtyři elementy: oheň, vodu, vzduch a zemi. Empedoklés byl pluralista. Hnací síla všeho dění jsou u něho dvě prasíly: láska (filotés) - síla sjednocující, a svár (neikos)- síla oddělující.[1] Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi temito dvěma extrémními stavy.

Empedoklés
Empedokles.jpeg
Narození 490 př. n. l.
Agrigento
Úmrtí 430 př. n. l. (ve věku 59–60 let)
Etna
Příčina úmrtí pád
Národnost Řekové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nalezl řešení na první pohled neřešitelného spory mezi Hérakleitem a Parmenidem, když tvrdil, že arché není jen jedno, ale jsou celkem čtyři - voda, země, oheň a vzduch. Mezi nimi působí dvě síly - láska (síla, která spojuje ) a nenávist (někdy též Svár, síla, která rozpojuje). S Hérakleitem se proto shoduje v tom, že svět opravdu proměňuje a vznik a zánik věcí není našim zdáním. Zároveň se shoduje s Parmenidem v tom, že se počátky nemění, zůstávají stejné, například z vody se může stát led nebo pára, ale oheň z ní nikdy neudělám. Vznik a zánik věcí tedy pouze znamená, že výchozí pralátky se jinak míchají a seskupují -např. když hoří kus dřeva, znamená to, že dřevo, které je zcela jistě složeno ze země a vody, se slučuje s ohněm a vzduchem.

VlivEditovat

  • Empedokles je považován za eklektika = přebíral myšlenky jiných lidí a spojoval je do jiného celku (od Pythagorejců, od Herakleita, od Miléťanů). Empedoklovo zobrazení světa se podivuhodně podobá některým teoriím moderní kosmologie, která identifikuje jakožto počátek našeho světa fenoménem „velkého třesku“ a jako jeho konec fenomén „velkého krachu“.
  • Vliv Empedokla na moderní myšlení je ale pravděpodobně nejzřetelnější v díle Sigmunda Freuda: tento od roku 1924 v eseji „Jenseits des Lustprinzips“ přijímá do své etiologie dva „Urtriebe“ všeho tělesného a psychického bytí: Trieb lásky: Eros, a Trieb smrti: Todestrieb (nebo Thanatos).
  • Empedoklés ze Sicílie pro své závěry používá bádání jak Parmenida, tak i Hérakleita. Tvrdil, že není možná existence jen jednoho arché (pralátky) - voda se přece nemůže změnit v motýla či psa apod. Uznává tedy existenci více pralátek, které se mezi sebou míchají a zase oddělují - tento celý koloběh je podle něj pozorovatelný pouhým okem. Velmi oblíbený příklad jeho teorie je právě ta s malířem. Představte si malíře, který má jedinou barvu, řekněme červenou - s tou určitě nenamaluje zelená luka, ale když má barvy 4 (tedy základní), resp. 3, může pomocí nich stvořit víceméně „nekonečno“ různých odstínů.

DíloEditovat

Z díla, patrně dvou rozsáhlých básní, jejichž rozsah se odhaduje asi na 5000 veršů, se zachovalo asi 1000 veršů.

Česky:

  • Očistná píseň; O podstatě světa [z řečtiny přeložil Jaroslav Pokorný]. Praha: Jan Pohořelý 1944

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Filosofický slovník FIN. Olomouc 1998, str. 103

LiteraturaEditovat

  • Filosofický slovník. Olomouc: FIN 1998. Heslo Empedoklés, str. 103.
  • T. Vítek, Empedoklés I. Studie. Praha: Herrmann 2001
  • T. Vítek, Empedoklés II. Zlomky. Praha: Herrmann 2006
  • T. Vítek, Empedoklés III. Komentář. Praha: Herrmann 2006

Externí odkazyEditovat