Islandština

severogermánský jazyk
(přesměrováno z Íslenska)

Islandština (íslenska) je severogermánský jazyk, kterým mluví asi 300 000 mluvčích na Islandu.

Islandština (íslenska)
RozšířeníIsland
Počet mluvčích320 000
Klasifikace
PísmoLatinka
Postavení
RegulátorJazykový ústav pro Islandštinu (Íslensk málstöð)
Úřední jazykIsland
Kódy
ISO 639-1is
ISO 639-2isl (B)
ice (T)
ISO 639-3isl
EthnologueICE
Wikipedie
is.wikipedia.org
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření

editovat

Mimo Island se používá minimálně a na Islandu jí nekonkurují žádné jiné jazyky. Téměř zde neexistují nářečí (jen drobné odchylky, hlavně ve výslovnosti), což je u země podobné rozlohy a podobně nízké hustoty zalidnění velmi neobvyklé. Islanďané se na základní škole učí dva cizí jazyky, angličtinu a dánštinu.

Historie

editovat

Islandština se až na výslovnost od dob osídlení Islandu (9. století) výrazně nezměnila, proto lze téměř bez problémů číst několik století staré literární památky. Vychází ze západní staroseverštiny (tehdy jazyk západního Norska a seveřany osídlených ostrovů v Atlantiku). Svojí gramatikou a slovní zásobou je blízká staré angličtině z období kolem 1000 n. l.

Abeceda a výslovnost

editovat

Používá se latinka obohacená o několik speciálních znaků. Ustálila se až v 19. století, zejména za přispění dánského lingvisty Rasmuse Raska.

velké: A Á B C D Ð E É F G H I Í J K L M N O Ó P Q R S T U Ú V W X Y Ý Z Þ Æ Ö
malé: a á b c d ð e é f g h i í j k l m n o ó p q r s t u ú v w x y ý z þ æ ö
výslovnost IPA: auː b̥jɛː sjɛː d̥jɛː ɛːθ ɛː jɛː ɛfː ɟ̊ɛː hauː ɪː jɔːθ kʰauː ɛd̥l̥ ɛmː ɛnː ɔː ouː pʰjɛː kʰuː ɛrː ɛsː tʰjɛː ʏː vafː tʰvœːfal̥d̥ vafː ɛxs ɪfsɪlɔn ɪfsɪlɔn iː sɛːd̥a θɔrd̥n̥ aiː œː
  • Æ: vyslovuje se jako [ai]. Unicode: U+00C6 – velké, U+00E6 – malé.
  • Ð: vyslovuje se jako znělé Þ, tedy jako anglické th ve slovech this/the. Nikdy se nevyskytuje na začátku slova. Unicode: U+00D0 – velké, U+00F0 – malé. (neplést s chorvatským Đ/đ – velké se opticky shoduje, ale malé se liší a mají odlišné kódy: velké – U+0110, malé – U+0111).
  • Þ: písmeno – „thorn“; pozůstatek po runovém písmu, používaném před christianizací. Výslovnost je jako u neznělého anglického th ve slovech jako think/thief. Nikdy se nevyskytuje na konci slova. Unicode: U+00DE – velké, U+00FE – malé.

Fonologie

editovat

Islandština má velmi málo nářečních rozdílů. Jazyk má jednoduché hlásky i dvojhlásky a souhlásky mohou být znělé a neznělé.

Znělost hraje základní roli v odlišení většiny souhlásek včetně souhlásek nosových ale vyjma plozivních souhlásek. Plozivní souhlásky b, d, a g jsou neznělé a liší se od p, t a k pouze tím, že nejsou aspirované. Preaspirace se objevuje při zdvojení p, t a k. Preaspirace se neobjevuje při zdvojení b, d a g. Preaspirované tt je etymologicky a foneticky analogické německému a nizozemskému cht (srovnejte islandská slova nótt, dóttir s německými slovy Nacht, Tochter a nizozemskými slovy nacht, dochter).

Islandské souhlásky

editovat
Fonémy souhlásek
Bilabiála Labio-
dentála
Dentála Alveolára Palatála Velára Glotála
Nazála m     n     ɲ̊ ɲ ŋ̊ ŋ    
Ploziva p     t     c k ʔ  
Frikativa     f v θ ð s   ç j x ɣ h  
Aproximanta           ɫ ɫ        
Vibranta             r            

Islandské samohlásky

editovat
Jednoduché hlásky
Přední Zadní
rovné zaokrouhlené
Zavřená i   u
Téměř uzavřená ɪ ʏ  
Mírně otevřená ɛ œ ɔ
Otevřená a
Dvojhlásky
Přední
offglide
Zadní
offglide
Střed eiøi ou
Otevřené ai au

Gramatika

editovat

Islandština je poměrně složitý jazyk (z germánských jazyků nejsložitější, spolu s velmi podobnou faerštinou) s rozsáhlou gramatikou, množstvím nepravidelností, originální slovní zásobou a obtížnou výslovností.

V islandštině se rozlišují 3 rody – mužský, ženský a střední, 4 pády – nominativ, akuzativ, dativ a genitiv, a stejně jako v češtině 2 mluvnická čísla (singulár a plurál) a 3 slovesné osoby. Na rozdíl od většiny ostatních evropských jazyků je vyjadřování budoucnosti stále ještě velmi lexikalizované (tj. neexistuje jeden univerzální gramatický budoucí čas).

Islandština má pouze člen určitý. Člen určitý může být vyjádřen dvěma způsoby, jmenovitě - buď je člen určitý připojen jako přípona k podstatnému jménu (tzv. postpozitivní určitý člen) nebo je použit člen hinn před podstatným jménem. V obou případech se člen skloňuje ve 4 pádech a 2 číslech korespondujících s pádem a číslem předmětu. Příkladem postpozitivního určitého členu je např. tvar síminn od slova sími, příkladem druhého způsobu je např. hinn gamli maður.

Podstatná jména

editovat

Islandská podstatná jména se skloňují ve 4 pádech a 2 číslech. Islandština podobně jako čeština rozlišuje tři rody podstatných jmen – mužský, ženský a střední. Existuje velké množství skloňovacích vzorů a výjimek. Rozlišují se slabé a silné skloňovací vzory. Slabé skloňovací vzory si lze snadno zapamatovat a výjimky ve skloňování se vyskytují jen sporadicky. Mezi slabé skloňovací vzory patří – pro rod mužský slova s koncovkou -i (například tími), pro rod ženský slova s koncovkou -a (například stelpa) a pro rod střední slova s koncovkou -a (například auga).

Přídavná jména

editovat

Přídavná jména se skloňují v rodu, čísle, pádu a stupni. V případě 1. (pozitiv) a 3. stupně (superlativ) se skloňují slabě a silně, v případě 2. stupně (komparativ) se skloňují pouze slabě.

Existuje také množství přídavných jmen, která se neskloňují, např. přídavná jména končící na -a v einmana (osamělý) nebo -i např. v hugsi (zamyšlený). Některá přídavná jména se nestupňují, např. dauður (mrtvý).

Zájmena

editovat

Většina islandských zájmen se skloňuje v rodě, pádu a čísle.

Číslovky

editovat

Číslovky základní od 1 do 4 se skloňují v pádu, rodě a čísle. Ostatní číslovky základní se neskloňují. Výjimkou je, pokud základní číslovka vystupuje jako podstatné jméno.

Prvních 20 číslovek základních

Číslovky základní 1 - 20
einn jeden ellefu jedenáct
tveir dva tólf dvanáct
þrír tři þrettán třináct
fjórir čtyři fjórtán čtrnáct
fimm pět fimmtán patnáct
sex šest sextán šestnáct
sjö sedm sautján sedmnáct
átta osm átján osmnáct
níu devět nítján devatenáct
tíu deset tuttugu dvacet

Číslovky řadové se skloňují podobně jako přídavná jména, řadové číslovky 1 a 2 mají též silné skloňování.

Prvních 20 číslovek řadových (v mužském rodě, v 1. pádu).

Číslovky řadové 1. - 20.
fyrstur, fyrsti první ellefti jedenáctý
annar druhý tólfti dvanáctý
þriðji třetí þrettándi třináctý
fjórði čtvrtý fjórtándi čtrnáctý
fimmti pátý fimmtándi patnáctý
sjötti šestý sextándi šestnáctý
sjöundi sedmý sautjándi sedmnáctý
áttundi osmý átjándi osmnáctý
níundi devátý nítjándi devatenáctý
tíundi desátý tuttugasti dvacátý

Slovesa

editovat

Téměř všechna islandská slovesa končí v infinitivu na -a. Některá slovesa končí na např. slá (uhodit). Výjimkami jsou modální slovesa munu a skulu, sloveso þvo (mýt) a sloveso přejaté z dánštiny ske (přihodit se).

Existují dvě příčestí, přítomné a minulé. Koncovka příčestí přítomného je -andi. Příčestí přítomné může vyjadřovat buď podstatné jméno nebo přídavné jméno (v tomto případě je příčestí přítomné nesklonné). Příčestí minulé se skloňuje jako přídavné jméno jak slabě tak silně.

Islandština vyjadřuje slovními tvary přímo jen přítomný a minulý čas. K vyjádření jiných časů (jako např. předpřítomný, předminulý, průběhový, budoucí) používá pomocná slovesa a výsledkem je buď jiný čas nebo vid.

Islandština vyjadřuje tři druhy slovesného způsobu - oznamovací, spojovací a rozkazovací.

Islandština tvoří tři druhy slovesného rodu – činný (aktivum, is. germynd), trpný (pasivum, is. þolmynd) a střední slovesný rod (médium, is. miðmynd). Trpný rod se vyjadřuje pomocí pomocného slovesa vera (být) a verða (stát se).

Příslovce

editovat

Islandská příslovce lze stejně jako česká příslovce stupňovat. V řadě případů se vyskytují nepravidelné komparativní a superlativní tvary, např. djúpt (hluboce) – dýpra (hlouběji) – dýpst (nejhlouběji).

Slovní zásoba

editovat

Islanďané mají tendenci chránit svůj starobylý jazyk před cizími vlivy a nová slova mnohem raději tvoří skládáním domácích slovních kmenů, místo aby si přizpůsobovali slova cizí. Nejvíce je to vidět na té části slovní zásoby, kterou většina evropských jazyků sdílí. Například veður = počasí, fræði = věda, veðurfræði = meteorologie. Neznamená to ovšem, že výpůjčky z cizích jazyků jsou úplně tabu, například banani = banán, kaffi = káva, tóbak = tabák.

Osobní jména

editovat

Zvláštností jsou také islandská jména. Příjmení v českém slova smyslu téměř neexistují, k rozlišení osob se stejným křestním jménem se používají jména po otci (nově též po matce), například Eiríksson (Erikův syn), Eiríksdóttir (Erikova dcera). Při oslovování se používají křestní jména a podle křestních jmen jsou také řazeny telefonní a jiné seznamy.

Vzorový text

editovat

Všeobecná deklarace lidských práv

Pro srovnání islandštiny s norštinou je text uveden v obou jazycích.

islandsky

Hver maður er borinn frjáls og jafn öðrum að virðingu og réttindum. Menn eru gæddir vitsmunum og samvizku, og ber þeim að breyta bróðurlega hverjum við annan.

norsky (nynorsk)

Alle menneske er fødde til fridom og med same menneskeverd og menneskerettar. Dei har fått fornuft og samvit og skal leve med kvarandre som brør.

česky

Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Slovníky

editovat