Zvěstování Panny Marie

novozákonní biblická epizoda a umělecký námět
(přesměrováno z Zvěstování)
Na tento článek je přesměrováno heslo Zvěstování. Tento článek je o Zvěstování Panny Marie. Další významy jsou uvedeny na stránce Zvěstování (rozcestník).

Tradičně Zvěstování Panny Marie, v současné češtině vlastně Zvěstování Panně Marii či christologicky Zvěstování Páně, je biblická událost zaznamenaná v Lukášově evangeliu[1], kdy se Marii zjevil archanděl Gabriel a oznámil jí, že počne dítě, že se jí narodí Syn Boží.

Melozzo da Forlì, Zvěstování, 2. polovina 15. století
Zvěstování z Jeníkova, kolem 1460
Miniatura Zvěstování s archandělem nesoucím Panně Marii zapečetěný dopis; Misál biskupa Jana VII. ze Středy, Praha kolem 1360

Událost se slaví jako církevní svátek vtělení Páně devět měsíců před Vánocemi (dne 25. března). Důvodem k posunutí termínu na pozdější den je slavení Velikonoc, které mají přednost před všemi slavnostmi a svátky liturgického roku. Některé křesťanské církve jej slaví jako Zvěstování Panny Marie, v katolickém liturgickém kalendáři je tento den uveden jako Zvěstování Páně. Zasvěcení kostelů se v českých zemích nejčastěji uvádí slovy Zvěstování Panny Marie. Jako námět výtvarných děl se událost mnohdy označuje samotným slovem Zvěstování.

Obdobné událostiEditovat

Ve Starém zákoně v knize Genesis navštěvují Abraháma tři muži – boží poslové, kteří mu předpoví narození syna Izák[2]. Toto proroctví křesťané považovali za předobraz Zvěstování.[3]

Podle Jakubova protoevangelia se podobná událost odehrála již generaci dříve a anděl zvěstoval svatému Jáchymovi narození Panny Marie. Tento příběh ale není součástí kanonického Nového zákona a proto jeho zobrazování zakázal Tridentský koncil v rámci reformy katolické církve v 16. století. Samo zvěstování Panny Marie svatému Jáchymovi není oslavováno jako svátek, ale k téže události se vztahuje neposkvrněné početí Panny Marie, které rovněž není biblicky podloženo a je katolickým dogmatem nesdíleným pravoslavnými ani protestantskými církvemi.

Zvěstování v uměníEditovat

Událost patřila ve výtvarném umění od doby románské k oblíbeným motivům malby i sochařství. Malíři scénu vkládali do interiéru Mariina pokoje, nebo do atria s arkádou. Marie tam může stát, klečet na klekátku nebo sedět na stoličce (židli, křesle), ruce může mít sepjaté k modlitbě, nebo skřížené na prsou v gestu pokory, nebov nich drží modlitební knížku, kterou jindy má položenou na desce klekátka před sebou; překvapeně se otáčí nebo vzhlíží k andělovi, který stojí před ní, za jejími zády, nebo přilétá z nebe. Z tohoto ikongrafického schématu vypadávají ojedinělé scény středověké zahrady gotického období, které se odehrávají v uzavřené mariánské zahradě (latinsky Hortus conclusus) se zvířaty, jako je bájný jednorožec, chrti nebo zajíci. Patří k nim francouzská tapisérie z Clynujského muzea v Paříži nebo severočeská desková malba Archy z Jeníkova.

Během historie se mění také stáří, oděv, pozice a atributy archanděla. V nejstarší době malá figurka anděla přilétá shůry, Panně Marii buď žehná nebo jí informaci od Boha předává ve formě svitku či zapečetěného dopisu (jako v iniciále Misálu biskupa Jana VII. ze Středy). Během gotické doby se postava zvěstujícího archanděla Gabriela zvětšuje do měřítka Mariina, mění se v adolescentního chlapce, jako insignii drží v levé ruce lilii, nebo žezlo, zřídka královské jablko (Mistr vyšebrodský), výjimečně zvěstuje troubením na trubku. Bývá oděn do bílé tuniky, přes kterou může mít plášť - pluviál sepnutý na prsou velkou sponou. Na hlavě může mít zlatou korunku nebo čelenku s čelním křížem a kolem hlavy nebo celého těla se mu vine nápisová páska s latinskou formulí Zvěstování: Ave Maria, gratias plena... (česky Zdrávas Maria milostiplná,...). Mezi ním a Pannou Marií bývá jistá vzdálenost, na zemi může stát váza s liliemi. Panna Marie bývá zastižena (překvapena) klečící na klekátku, s knihou na pultíku.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Annunciation na anglické Wikipedii.

  1. Lk 1, 26–38 (Kral, ČEP)
  2. Gn 18, 1–19 (Kral, ČEP)
  3. HALL, James. Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění. Praha: Mladá fronta, 1991. 517 s. ISBN 80-204-0205-5. S. 33–34. 

LiteraturaEditovat

  • Lexikon der christlichen Ikonographie, ed. Wolfgang Barunfels. Allgemeine Ikonographie. Verlag Herder: Basel-Freiburg_Rom-Wien 1992
  • Jan Royt: Zahrada mariánská, mariánská úcta ve výtvarném umění od středověku do 20. století, doprovodná publikace k výstavě, Muzeum Šumavy v Kašperských Horách, 2000

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat