Zločin

Zločin je podle obecné definice vědomé a dobrovolné spáchání činu považovaného za společensky nebezpečný a zakázaného nějakým pravidlem stanoveným oprávněnou autoritou. Legální autorita za jeho spáchání může uložit trest. Často ovšem to, co je vážným zločinem v jedné společnosti, jím není ve společnosti druhé.^[1] Pro tuto první společnost ovšem platí, že takový zásadním způsobem zlý čin zpravidla vyděluje jeho pachatele ze společnosti a staví ho do pozice zločince, jenž má být potrestán.

Z hlediska českého trestního zákoníku jsou zločiny podskupinou trestných činů. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou pak ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let.^[2]

Historie

Podle teorie přirozeného práva je obsah práva a morálky dán přirozeností, nikoli jen lidskou dohodou. K přirozenému právu patří např. právo na život a tělesnou integritu. Základy tohoto pojetí jsou již u Platóna.^[3] Původně právní systémy navazovaly na toto přirozené pojetí morálky a práva; pojem zločin se v soudní praxi používal pro činy, které byly trestány.^[zdroj⁠?!] Pod vlivem pozitivistického pojetí práva, vytvořeného člověkem, společností, státem,^[3] a odluky práva od morálky se pro výrazněji trestané druhy činů v některých zemích začal používat morálně indiferentní pojem trestný čin.

Z českého právního řádu termín „zločin“ vymizel v roce 1950 s nahrazením rakousko-uherského zákona o zločinech a přečinech novým trestním zákonem. Podobně jej neznal ani trestní zákon z roku 1961.

Nový trestní zákoník účinný od 1. ledna 2010 tento pojem obnovil, přičemž se jím označuje kategorie závažnějších trestných činů jako protiklad pojmu přečin (§ 14 odst. 3 TrZ). Zločinem je každý trestný čin, který je spáchán úmyslně a pokud za něj hrozí trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby pět a více let.

Odkazy

Reference

↑ JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 175 s. ISBN 978-80-262-0026-0. S. 12.
↑ Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 14. [cit. 2022-02-04]. Dostupné online.
↑ ^a ^b JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: .... 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 175 s. S. 159.

Literatura

JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 175 s. ISBN 978-80-262-0026-0.
WHITICKER, Alan; VODIČKA, Milan. Zločiny století. 1. vyd. Praha: Brána, 2007. 322 s. ISBN 978-80-7243-325-4.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu zločin na Wikimedia Commons
Téma Zločin ve Wikicitátech
Téma Zločinec ve Wikicitátech
Slovníkové heslo zločin ve Wikislovníku

[1] JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: proč lidé vraždí a jezdí načerno. 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 175 s. ISBN 978-80-262-0026-0. S. 12.

[2] Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, § 14. [cit. 2022-02-04]. Dostupné online.

[:0-3] JANDOUREK, Jan. Sociologie zločinu: .... 1. vyd. Praha: Portál, 2011. 175 s. S. 159.

[1]

[2]

[3]