Wikipedie

Ču Tchien-cchaj

čínský učitel Tchaj-ťi čchüan
(přesměrováno z Zhu Tiancai)

Ču Tchien-cchaj (pinyin: Zhu Tiancai, čínsky: 朱天才, * 25. července 1944, Si-an, provincie Šen-si, Čína[1]) vyrůstal od šesti let ve vesnici Čhen-ťia-kou, [p 1] kolébce tchaj-ťi čchüan.[5] V roce 1958 se jeho učitelem Tchaj-ťi čchüan stal Mistr Čchen Čao Pchi, pod jehož vedením získal Ču Tchien-cchaj znalost sestav tzv. „staré školy“ (Lao-ťia[6]): sestav beze zbraně i sestav s jedním a dvěma meči, kopím a tyčí.[5] Dalším jeho učitelem byl Čchen Čao Kchuej, který jej naučil Tchaj-ťi čchüan sestavy tzv. „nové školy“ (Sin-ťia[6]).[5] Od začátku 80. let dvacátého století se Ču Tchien-cchaj profesionálně věnuje výuce Tchaj-ťi čchüan. Od začátku 90. let dvacátého století propaguje toto bojové umění a životní filozofii svými cestami nejen po Číně, ale po celém světě. Ču Tchien-cchaj je mistrem 19. generace Čchen Tchaj-ťi čchüan,[5] je zahrnován mezi 13 velmistrů Tchaj-ťi čchüan na světě[3][5] a je jedním z tzv. „Čtyř Buddhových bojovníků“. [p 2]

Ču Tchien-cchaj
Ču Tchien-cchaj (25. května 2018)
Ču Tchien-cchaj (25. května 2018)
Narození25. července 1944[1]
Si-an, provincie Šen-si, Čína
Bydlištěvesnice Čchen-ťia-kou, provincie Che-nan, Čína
PovoláníUčitel a trenér tchaj-ťi čchüan styl Čchen[2]
TitulMistr 19. generace tchaj-ťi čchüan rodiny Čchen[3]
Dětisyn: Ču Siang Chua (Zhu Xiang Hua)[2]; syn: Ču Siang Čchien (Zhu Xiang Qian)[4]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Rodinný background editovat

Ču Tchien-cchaj se narodil 25. července 1944 v městě Si-an v provincii Šen-si, která se nachází v Číně.[1] Jeho matka pocházela z rodu Čchen Čchang Singů (Chen Chang Xing) a jejími synovci byli Čchen Siao-wang a Čchen Čeng Lej.[1] Když bylo Ču Tchien-cchaj šest let, vrátil se se svojí matkou k otci, který žil ve vesnici Čhen-ťia-kou.[1]

Mistr Čchen Čao Pchi editovat

Výuka Tchaj-ťi čchüan byla součástí života Ču Tchien-cchaj už od raného mládí, ale skutečně organizovaná výuka pro něj začala až v roce 1958.[1][3] Tehdy se vrátil do vesnice Čhen-ťia-kou velmistr 18. generace - Čchen Čao Pchi (* 1893 – 1972[7]) - a ujal se úkolu vychovat novou skupinu mistrů Tchaj-ťi čchüan pro další (to jest již 19.) generaci.[1] Pod jeho vedením se výuky účastnili:[1]

  • Ču Tchien-cchaj
  • Čchen Siao-wang
  • Čchen Čeng Lej (Chen Zheng Lei)
  • Wang S'-en (Wang Xian)
  • Čchang Kuan Cchaj (Chang Guan Cai)
  • Čchen Sia Sung (Chen Xia Sung)
  • Čchen Čchun Lej (Chen Chun Lei)
  • Čchen Čching Čou (Chen Qing Zhou)
  • a další[1]

O víkendech a denně hned po škole se žáci scházeli v mistrově domě, kde cvičili Tchaj-ťi čchüan či jinak trávili čas.[1] Kolem sedmé hodiny večerní zasedali všichni společně k večeři.[1] Ta sestávala z kukuřice nebo brambor (servírovaných ve velkém hrnci) a z čínského chleba man-tchou (mantou).[1] [p 3] Po jídle, které vždy proběhlo relativně rychle, se žáci opět vraceli do mistrova domu, kde mnohdy zůstávali i dlouho do noci.[1] Pokud tedy žáci nebyli ve škole nebo nespali doma či nejedli, cvičili Tchaj-ťi čchüan v mistrově domě.[1] Naučili se kompletní škálu sestav Tchaj-ťi čchüan beze zbraně i se zbraněmi, základní první sestavu „staré školy“ (lao-ťia ji-lu[11]), druhou sestavu „staré školy“ (lao-ťia er-lu;[11] známou též jako tzv. „dělové pěsti“), sestavy s jedním a se dvěma meči, s jedním a dvěma meči s širokou čepelí (se šavlí) i s kopím.[1] Mistr je navíc učil cvičení ve dvojicích, bojové aplikace Tchaj-ťi čchüan a teorii.[1] A tak jim mistr nakonec předal tradici Tchaj-ťi čchüan jako bojového umění, tak jak byla dříve předána i jemu, a tím uchoval umění Tchaj-ťi čchüan v Čhen-ťia-kou.[1]

Kulturní revoluce editovat

Když byl Ču Tchien-cchaj ve věku 22 let, propukla v Číně v roce 1966 tzv. Velká proletářská kulturní revoluce.[12] Původně zamýšleným účelem měla být modernizace čínské společnosti, ale ve skutečnosti kulturní revoluce přivodila smrt stovkám tisíců lidí, kteří se stali oběťmi vraždění tzv. Rudých gard, rozvrat ekonomiky, všeobecný chaos a obrovské ztráty na kulturním dědictví Číny.[12] Všemi respektovaný a vážený mistr Čchen Čao Pchi byl pranýřován, vystaven ponížení a pokořování.[12] Chrám v Čhen-ťia-kou byl srovnán se zemí, umění Tchaj-ťi čchüan bylo ve své kolébce zavrženo a označeno za dekadentní relikt minulosti.[12]

Nová éra wu-shu editovat

V roce 1969 skončilo nejhorší období Kulturní revoluce, ale její vliv však i nadál trval prakticky až do Mao Ce-tungovy smrti v roce 1976. Přesto došlo již v roce 1972 k zásadnímu obratu v přístupu čínské vlády k bojovým uměním.[12] Výkony herce, mistra a popularizátora bojových umění Bruce Lee navodily silnou vlnu všeobecného zájmu o čínská bojová umění.[12] Bruce Lee přenesl téma hrdinského čínského kungfu boje na novou úroveň „skutečných“ soubojů.[12] Nastal „návrat ke kořenům“ - hledání starých čínských mistrů. Od roku 1972 se tak začala psát nová éra wu-šu v Číně, když čínská vláda (pod tlakem okolností) dala oficiální podnět k organizovanému cvičení wu-šu na všech úrovních.[12]

Přehlídka wu-shu 1972 editovat

Mistr Čchen Čao Pchi dostal povolení k tréninku skupiny svých studentů z Čhen-ťia-kou pro nadcházející září roku 1972, kdy se za asistence mistra Ču Tchien-cchaj měla konat přehlídka wu-šu.[12] K přehlídce byla vybrána provincie Che-nan a městský okres Teng-feng – místo, kde se nachází klášter Šao-lin.[12] Mistrovi studenti byli na přehlídce wu-šu oceněni řádem zásluh za vynikající výkon.[12] Mistr Čchen Čao Pchi se tak na sklonku svého života dožil svého snu - předat štafetu bojového umění svým žákům. Zemřel v prosinci roku 1972.[12]

Mistr Chen Zhao Kui a Nová škola editovat

Po smrti mistra Čchen Čao Pchi se dalšího učení v Čhen-ťia-kou ujal mistr Čchen Čao Kchuej (* 1928 – 1981[7]) a vyučoval to, co se naučil od svého otce Čchen Fa-kche (17. generace) (* 1887 - 1957) v Čhen-ťia-kou.[12] V otevřené třídě Čchen Čao Kchuej každé ráno vyučoval své žáky a po večerech, vždy od šesti do sedmi, dával soukromé lekce speciální skupině chlapců, ve které byli:[12]

Mistr Čchen Čao Kchuej převzal upravené pohyby od svého otce. (Jeho otec rozvinul změny v některých pohybech „staré školy“ (Lao-ťia[6]) - a také jiné pohyby přidal. Tyto inovace udělaly cvičení živější, působivější, a také zvýšily jeho účinnost.) Tak byly vytvořeny sestavy známé jako tzv. „nová škola“ (Sin-ťia[6]).[12] Jako doplnění této sestavy přidal Čchen Čao Kchuej také část bohatství z technik čchin-na (qin-na), jimiž byl pověstný, a také další dovednosti, včetně „tlačících rukou“.[12] [p 4]

Mistr Ču Tchien-cchaj studoval Tchaj-ťi čchüan jako ucelený systém boje a věnoval se mu s jediným cílem – získat bojové dovednosti.[12] To bylo plně v duchu dřívějšího (tradičního) pojetí, kdy bylo umění Tchaj-ťi čchüan pro vesničany nutností.[12] Bojové dovednosti potřebovali ke své vlastní obraně proti záškodníkům a banditům, ale také k boji, když se dali do služeb vojska.[12] Mezi tím se však Tchaj-ťi čchüan v okolním světě transformovalo do různých stylů a spíše než bojový aspekt akcentovalo cestu zdravotního cvičení.[12]

Mistr Ču Tchien-cchaj (učitelská kariéra) editovat

1966 až 1979 editovat

Když bylo Mistru Ču Tchien-cchaj 22 let započal svoji učitelskou dráhu.[2] Od roku 1966 pak třináct let působil jako učitel v místní škole v Čhen-ťia-kou a současně ve svém volném čase trénoval studenty Tchaj-ťi.[2] V roce 1978 byl jmenován prvním národním trenérem na „Chengdu Sport University“ (sportovní univerzita v městě Čcheng-tu) - hlavním městě provincie S’-čchuan).[2] Následující rok (1979) se stal členem sportovní komise hrabství Wen-sien (Wenxian).[2]

Singapur editovat

V 80. letech dvacátého století došlo k uvolnění politické situace v Číně. V souvislosti s tím nastala v Číně i obroda umění Tchaj-ťi.[2] Jako zástupce Číny byl Mistr Ču Tchien-cchaj vyslán na ostrov Singapur.[2] Tady působil po dobu sedmi měsíců, během nichž získal na 400 studentů a jeho umění Tchaj-ťi zde bylo vysoce oceňováno.[2]

1984 až 1994 editovat

Mezi léty 1984 až 1991 navštívil Mistr Ču Tchien-cchaj celkem osmkrát Japonsko.[2] V roce 1993 byl pozván do Koreje.[2] Prakticky od roku 1994 se pak začal vydávat z Asie do celého světa, pravidelně navštěvuje jak Spojené státy tak i Evropu. Několikrát zavítal též do České republiky, kde vedl semináře v Taiji Akademii v Praze na Vinohradech.[2]

Česká stopa (1999) editovat

Na pozvání „České společnosti Taiji“ (Prezidentkou této společnosti byla zakladatelka Wushu Institutu paní Čaj Chua (Zhai Hua)[7] a funkci sekretáře společnosti zastával pan Radek Kolář) v roce 1999 přijel Mistr Ču Tchien-cchaj do České republiky vůbec poprvé a pobyl zde tři měsíce.[2] Kurzy, které zde vedl, byly věnovány studiu Tchaj-ťi, vyučovala se sestava staré školy Lao-ťia ji-lu (74 forem) a cvičilo se tehdy převážně venku.[2] Během této návštěvy se Radek Kolář, budoucí zakladatel a hlavní trenér Taiji Akademie, stal osobním žákem Mistra Ču Tchien-cchaj.[2] [p 5]

Přelomový rok 2001 editovat

V roce 2001 navštívil Mistr Ču Tchien-cchaj Berlín.[2] Téhož roku byla založena Radkem Kolářem i Taiji Akademie v Praze na Vinohradech, jejímž odborným garantem výuky se stal Mistr Ču Tchien-cchaj.[2] V průběhu následujících let navštívil Mistr Ču Tchien-cchaj Taiji Akademii celkem devětkrát (stav k červnu roku 2018). Pořádá zde pravidelné výukové semináře, kterých se účastnilo více než tisíc studentů (stav k červnu roku 2018).[2]

Mistrova škola v Čhen-ťia-kou editovat

V roce 2010 otevřel Mistr Ču Tchien-cchaj v Čhen-ťia-kou (v jižní části vesnice v bývalém domě svého dědečka Čchen Kuang-lu (Chen Guanglu)) vlastní (internátní) školu.[2] Zde vyučuje Tchaj-ťi společně se svým nejmladším synem Ču Siang Chua (Zhu Xiang Hua).[2] Škola poskytuje (kromě celodenní výuky) také ubytování a stravu.[2]

Nositel tradice editovat

Mistr Ču Tchien-cchaj zdědil umění Tchaj-ťi po svých předcích, kultivoval je soustavně více než 60 let a zasvětil mu prakticky celý svůj život.[2] V jeho pojetí je Tchaj-ťi čchüan komplexním uměním, jehož součástí jsou lékařství, mechanika, přírodní vědy, estetika i filozofie.[2] Mistr Ču Tchien-cchaj zastává názor, že Tchaj-ťi čchüan je systém, který učí pečovat o tělo, je formou sebeobrany, sebekultivace a zábavou pro ducha.[2] Není to jen umění boje, ale i kulturní umění pocházející z dávné tradice.[2]

Kdo je Mistr Ču Tchien-cchaj editovat

V průběhu života obdržel Mistr Ču Tchien-cchaj celou řadu titulů. Od roku 1996 je jedním ze 13 velmistrů Tchaj-ťi čchüan na světě.[2] Je označován také za jednoho z tzv. „Čtyř Buddhových bojovníků“ [p 2] - nejvýznamnějších představitelů Čchen Tchaj-ťi čchüan 19. generace.[2]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Čhen-ťia-kou je vesnice považovaná za kolébku Čchen tchaj-ťi čchuan, je sídlem rodiny Čchen, po staletí odtud pocházeli mistři bojového umění Tchaj-ťi čchüan stylu Čchen (z něho se vyvinuly v průběhu doby další styly: Jang, Wu, Wuu, Sun).[3] Vesnice se nachází v Číně v provincii Che-nan, která částečně sousedí s provincií Šen-si. V současnosti je Čhen-ťia-kou místem tréninku pro žáky a poutním místem pro přívržence a stoupence tohoto bojového umění.[3]
  2. ↑ a b Čtyři Buddhovi bojovníci (s’ ta ťin) jsou také někdy označovaní jako tzv. čtyři tygři z Čchen-ťia-kou.[5][7] Jedná se o mistry 19. generace tchaj-ťi stylu rodiny Čchen a jsou to tito muži: To oni jsou „formálními hlavami“ klanu Čchen a jsou nezpochybnitelnými představiteli tohoto stylu bojového umění.[7] Bojovému umění Tchaj-ťi čchüan se věnovali od útlého dětství; všichni mají svoji školu, kterou vedou buď sami nebo jim pomáhá některý z jejich potomků; většina z nich jezdí po světě, kde šíří bojové umění Tchaj-ťi čchüan.[7]
  3. ↑ Man-tchou (mantou) je tzv. čínský chléb neboli napařované knedlíky. Obvyklé jídlo v severní Číně.[10] Výroba tradičního pokrmu trvala téměř celý den, protože začala večer a končila v poledne následujícího dne.[10] Mnohdy bylo třeba i speciálních kvasinek.[10] Těsto vytvořené smícháním mouky, kvasnic, vajec a vody, se zabalilo do látky a přes noc se nechalo odpočívat (vykynout) na kchan-ku (kangu) (na čínském venkově je to označení pro tradiční vyvýšenou platformu na spaní, pod kterou se topí; jistá obdoba pecí českého venkova, kde spávali hloupí Honzové - hrdinové českých pohádek).[10] Ráno se nakynuté těsto zpracovávalo rozhnětením a vytvarováním do podoby knedlíků.[10] Tato činnost byla i družnou společenskou záležitostí, při které kooperovali nejméně dvě osoby, příbuzní či sousedé.[10]
  4. ↑ Při objasňování principu energie techniky „tlačících rukou“ uvedl Čchen Čao Kchuej příklad svého kungfu bratra Feng Č' Čchiang (Feng Zhi Qiang), který údajně dokázal úderem dlaně srazit deset lidí.[12]
  5. ↑ Dalším bývalým „žákem“ mista Ču Tchien-cchaj je velmistr Čchin Ming Tchang (Qin Ming Tang), který má vlastní školu (Whu-shu centrum) v Perunově ulici v Praze na Vinohradech.[13]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – dětství; Začátky pod vedením Chen Zhao Pi (1. ze 3 částí) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-20 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi - učitelství (3. ze 3 částí) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-02 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g Chen Taijiquan (Čchen tchaj-ťi čchűan) z Chenjiagou (Čchen ťiakou) [online]. Taiji Chen style (Nová Paka), 2013-11-02 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOLÁŘ, Radek. Cesta do Číny 2015 (5. díl) [online]. Taiji Akademie, 2016-05-04 [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai (*1944, Sien, provincie Šan-si – Čína) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-03 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d 13 forem Sin-ťia ji-lu Čchen Tchaj-ťi čchüan [online]. [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h KOUTECKÁ, Alena. 4 mistři rodiny Chen – 4 Buddhovi bojovníci [online]. 2017-01-30 [cit. 2018-06-04]. Časopis Vnitřní síla. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-12. 
  8. ↑ a b c d e f g Chen Zhaopei Biography [online]. About the Center for Taiji Studies [cit. 2018-06-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d e Chen Zhao Pi (1893-1972) [online]. Taiji Wushu Club Grenoble (http://www.taijigrenoble.com/), 2008-01-01 [cit. 2018-06-09]. Dokument ve formátu *.pdf vhodný ke stažení (krom textu obsahuje i několik fotografií Chen Zhao Pi). Dostupné online. (francouzsky) 
  10. ↑ a b c d e f Mantou: Čínský chléb [online]. Cenzor CZ (odborný časopis pro štábní kulturu), 2018-01-24 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  11. ↑ a b KOUTECKÁ, Alena. Co mě přivedlo k tchaj-ťi čchüan? [online]. časopis Vnitřní síla [cit. 2018-06-04]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u KOLÁŘ, Radek. Mistr Zhu Tiancai, cesta k mistrovství Tchaj-ťi – kulturní revoluce (2. ze 3 částí) [online]. Taiji Akademie, 2018-04-03 [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  13. ↑ Qin Ming Tang (Velmistr) [online]. www.wushucentrum.cz [cit. 2018-06-04]. Mistr Qin Ming Tang (Čchin Min-tchan) se začal učit stylu Shao lin u svého otce Qin De Zhi. Poté pokračoval studiem vnitřních stylů a byl přijat za žáka u známeho mistra Wang Qing Shan a též u mistra stylu Chen Taijiquan Zhu Tiancai. Dostupné online. 

Související články editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ču_Tchien-cchaj&oldid=23363113“