Wikipedie

Zdravotnický prapor „Špitálníci“

dobrovolnická zdravotnická jednotka z Ukrajiny

Zdravotnický prapor Špitálníci,[1][2] nebo také „Hospitaléři“[3] (ukrajinsky Медичний батальйон «Госпітальєри», Medyčnyj bataljon «Hospitaljery») je ukrajinský dobrovolnický zdravotnický prapor, který od roku 2014 poskytuje první pomoc a evakuuje raněné ukrajinské vojáky z frontových linií v probíhající rusko-ukrajinské válce a věnuje se zdravotnickému školení vojáků i civilistů.[4] Motto praporu zní „V zájmu každého života!“.

Zdravotnický prapor „Špitálníci“
ZeměUkrajinaUkrajina Ukrajina
Vznik6. července 2014
Druh vojskazdravotnické
Typdobrovolnické uskupení
Funkceevakuace zraněných, krizová medicína
Velikost360+ aktivních zdravotníků
PosádkaPavlohrad
MottoV zájmu každého života!
ukrajinsky Заради кожного життя!
VeliteléJana Zinkevyč
Nadřazené jednotky Ukrajinská dobrovolnická armáda
Účast
Války
  • Válka na Donbase
  • Ruská invaze na Ukrajinu

    • K únoru 2024 Špitálníci evakuovali 16 630 zraněných, z toho 3 200 připadá na období před plnohodnotnou ruskou invazí. V praporu aktivně působí asi 360 lékařů a zdravotníků rozdělených do více než 50 posádek.[4]

    Historie

    editovat

    Zdravotnický prapor „Špitálníci“ byl založen 6. července 2014[5] dobrovolnou medičkou Janou Zinkevyč. Tehdy osmnáctiletou zdravotnici dle jejích slov k založení praporu vedly krvavé bitvy o vesnice Karlivka a Pisky v Doněcké oblasti, během nichž si uvědomila nutnost dobrovolnické zdravotnické síly schopné působit přímo na frontové linii.[6][7]

    Jednotka je pojmenována po Řádu špitálníků, středověkém křesťanském rytířském řádu, součástí znaku je proto i kříž maltézských rytířů.[8] Prapor se krátce po svém vzniku zařadil pod Ukrajinský dobrovolnický sbor, paramilitární křídlo organizace Pravý sektor.[9] Zde však působil jen do roku 2015, kdy se Dmytro Jaroš rozhodl založit novou dobrovolnickou formaci stojící mimo struktury Pravého sektoru, jíž se stala Ukrajinská dobrovolnická armáda.[10][11] Špitálníci se stali jednou ze zakládajících jednotek tohoto uskupení a v rámci Ukrajinské dobrovolnické armády působí dosud.

    Jana Zinkevyč se stala náčelníkem lékařské služby Ukrajinské dobrovolnické armády a stálou velitelkou praporu Špitálníků.[8][12][13] V roce 2017 v rámci Špitálníků působilo asi 60 osob, se stovkou dalších v záloze.[14] Během pozdějších fází války na Donbase na pozicích působilo najednou vždy pět posádek zhruba po třech lidech, přičemž limitem byly finance, resp. počet dostupných vozů pro evakuace.[15] Na tzv. nulové linii, tedy pozicích v bezprostředním kontaktu s nepřítelem, se medici střídali striktně v patnáctidenních rotacích, přičemž po dvou rotacích na frontě vždy medikům náležela dovolená. Tento systém měl být inspirován standardy NATO.[7]

    V roce 2019 byl založen městský podnik „Špitálníci Dnipra“ (ukrajinsky Госпітальєри Дніпра, Hospitaljery Dnipra) financovaný z rozpočtu města Dnipro, jehož cílem je ve spolupráci s místní nemocnicí školit městský personál včetně městské policie a učitelů na poskytování první pomoci. Podnik po svém vzniku zaměstnával 14 lidí a řídila ho přímo Jana Zinkevyč.[16]

    Činnost

    editovat

    Zdravotnický prapor poskytuje pomoc všem dobrovolníkům, vojákům a civilistům ve válečné zóně, kteří potřebují první pomoc, nouzovou lékařskou intervenci nebo terapeutickou asistenci.[17] Špitálnici především evakuují, stabilizují a transportují raněné z válečné zóny do stabilizačních bodů a frontových nemocnic.[6] Členové špitálníků jsou zpravidla přiřazeni ke konkrétním jednotkám a nacházejí se tak přímo na frontových liniích spolu s ukrajinskou armádou.[8] To umožňuje poskytovat účinnější a okamžitou pomoc přímo během bitvy a zvyšuje šance na úspěšnou evakuaci a zotavení těžce zraněných. Během války na Donbase působili někteří dobrovolníci také v nemocnicích měst poblíž fronty, kde asistovali místnímu civilnímu personálu. Jedním z takových míst byla například 66. nemocnice ve městě Avdijivka.[7]

     
    Lékaři zdravotnického praporu spolu se svou velitelkou Janou Zinkevyč na Pochodu obránců Ukrajiny, 24. srpna 2019

    Dobrovolníci zdravotnického praporu také poskytují stálou podporu raněným v nemocnici města Dnipro, kam byla během války na Donbase převážena většina těžce raněných vojáků a i během plnohodnotné ruské invaze slouží jako jedna z nejvýznamnějších nemocnic pro vojenský personál. Špitálníci zde také poskytují pohospitalizační podporu a rehabilitace pro zraněné a jejich rodiny.[18]

    Dalším důležitým posláním Špitálníků je zdravotnicko-taktický výcvik. Před plnohodnotnou invazí se konaly jednou měsíčně v období od časného jara do pozdního podzimu pravidelné kurzy taktické medicíny na základně v Pavlohradě.[19] Školení vedou zkušení zdravotničtí instruktoři, kteří sami prošli rotacemi v bojové zoně. Výcvik poskytovaný Špitálníky je oblíbený jak u vojáků, tak u civilistů, protože znalosti a dovednosti získané při výcviku jsou v prostředí válčící Ukrajiny užitečné prakticky všem, hodit se navíc mohou i při nevojenských mimořádných událostech v běžném životě.[20] Do listopadu 2021 takové týdenní školení absolvovaly téměř dva tisíce lidí,[20] přičemž do června 2023 proběhlo celkem 60 kurzů, z nichž 13 připadá na po plnohodnotné ruské invazi otevřenou pobočku v Kyjevě.[21]

    Hned v druhý den plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu začali Špitálníci přijímají nové dobrovolníky a shromažďovat finanční prostředky na opravy vozidel, palivo a zdravotnický materiál a své posádky vyslali do všech sekcí fronty.[22] Se Špitálníky také začali spolupracovat civilní lékaři, kteří nemohou nebo nechtějí opustit své hlavní povolání. V rámci dobrovolnického zdravotnického praporu však mohou nárazově odjet na měsíční turnus na frontových pozicích a poté se opět vrátit ke své civilní službě.[23]

    Fungování praporu je závislé na finanční i materiální podpoře dárců, v éře před plnohodnotnou invazí šlo především o Ukrajince včetně diaspory.[18] Po únoru 2022 se Špitálníkům daří získávat podporu i ze zahraničí, významnou roli hraje např. britská pobočka Hospitallers registrovaná ve Spojeném království jako oficiální charitativní organizace, což jí umožňuje získávat zdroje od jednotlivců i spolupracujících organizací.[24] Známými tvářemi praporu se celosvětově stali kanadský veterán Brandon Mitchell[25] a americká zdravotní sestra Rebekah Maciorowski,[26] kteří díky své popularitě na sociálních sítích a obsahu v angličtině dokáží oslovovat mezinárodní publikum a získávat tak pro prapor dary od svých sledujících.[27][28]

    Dokumentární snímky

    editovat

    Mezi lety 2014 a 2015 natočili medici praporu Jevhen Titarenko a Natalija Chazan 120 hodin záběrů, z nichž v roce 2015 vznikl celovečerní dokumentární film War for Peace.[29][30] Americká premiéra se odehrála v roce 2018 na Dnech ukrajinské kinematografie v New Yorku,[31] v roce 2020 byl také promítán na festivalu ArtDocFest v Rize.[32]

    Jevhen Titarenko následně natočil v koprodukci s lotyšskými a českými tvůrci včetně Filipa Remundy a Víta Klusáka v roce 2023 další film Východní fronta, který přibližuje fungování Špitálníků během plnohodnotné ruské invaze.[33][34] V Česku měl snímek premiéru na festivalu Jeden svět.[35]

    V únoru 2023 se Špitálníkům věnovala také jedna z epizod dokumentárního pořadu Panorama od BBC, nazvaná Ukraine's War Diaries.[36][37] V červnu 2023 pak činnost praporu zmapovala televize ARTE v epizodě dokumentárního seriálu Re: nazvané Freiwillige Sanitäter an der Front.[38]

    Odkazy

    editovat

    Reference

    editovat

    V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hospitallers Medical Battalion na anglické Wikipedii a Медичний батальйон «Госпітальєри» na ukrajinské Wikipedii.

    1. ↑ PROCHÁZKOVÁ, Petra. Proč musel zdravotník nechat zemřít děvče a proč Rusové zabíjejí zdravotníky. Svědectví ukrajinského režiséra a paramedika. Deník N [online]. 2023-04-24 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    2. ↑ Drastické záběry z války a práce ukrajinských dobrovolníků bez příkras. Nesmíme zavírat oči před násilím, říká režisér. Lidovky.cz [online]. 2023-03-29 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    3. ↑ Zprávy z Ukrajiny – neděle 5. února. Česká dominikánská provincie [online]. 2023-02-06 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    4. ↑ a b About Us. www.hospitallers.life [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    5. ↑ ЛЮТИЙ, Артем; ГРИНЬОВ, Віталій. Медичний батальйон «Госпітальєри» заради кожного життя. Радіо Свобода [online]. 2015-08-16 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    6. ↑ a b DUBCHAK, Andriy; MAKSYMENKO, Olena. “Accident Operations Forces” – How Ukrainian “Hospitallers” Are Hardening Military Paramedics [online]. Překlad George O’Hara. Donbas Frontliner, 2021-11-23 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    7. ↑ a b c ЄРЕМЕНКО, Микола. З ВОЛОНТЕРІВ У ГОСПІТАЛЬЄРИ. Газета "НИВА" [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    8. ↑ a b c ЛЮТИЙ, Артем; ГРИНЬОВ, Віталій. Медичний батальйон «Госпітальєри» заради кожного життя. Радіо Свобода [online]. 2015-08-16 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    9. ↑ ZINKEVYCH, Yana. "…In my heart, I'm dancing." A message from the girl who rescued over 200 wounded defenders. Překlad Jeffrey D. Stephaniuk. Euromaidan Press [online]. 2017-05-20 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    10. ↑ Заява командирів і бійців бойових батальйонів ДУК ПС. sectorpravdy.com [online]. 2015-11-12 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    11. ↑ ТИЩЕНКО-ЛАМАНСЬКИЙ, Роман. «Щоби забрати поранених вночі, ми їдемо навпомацки». Як воює парамедик із «Госпітальєрів». tvoemisto.tv [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    12. ↑ Яна Зінкевич. www.museumsun.org [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    13. ↑ Sister act: The twins who have volunteered to work in a Kyiv medical battalion. The Independent [online]. 2022-03-09 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    14. ↑ АЛІНА, Петренко. Медбатальйон «Госпітальєри» набирає добровольців на вишколи. Як долучитися. Відео. tvoemisto.tv [online]. 2017-03-25 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    15. ↑ Яна Зінкевич розповіла про позиції в ООС, де працюють "Госпітальєри". www.ukrinform.ua [online]. 2019-07-19 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    16. ↑ Батальйон «Госпітальєри» отримав бюджетне фінансування й став комунальним підприємством у Дніпрі. Радіо Свобода. 2019-02-08. Dostupné online [cit. 2024-03-30]. (ukrajinsky) 
    17. ↑ ЄРЕМЕНКО, Микола. З ВОЛОНТЕРІВ У ГОСПІТАЛЬЄРИ. Газета "НИВА" [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    18. ↑ a b ЄРЕМЕНКО, Микола. З ВОЛОНТЕРІВ У ГОСПІТАЛЬЄРИ. Газета "НИВА" [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    19. ↑ Добровольчий медичний батальйон “Госпітальєри” відзначає шосту річницю і просить про підтримку. novynarnia.com [online]. 2020-07-06 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    20. ↑ a b DUBCHAK, Andriy; MAKSYMENKO, Olena. “Accident Operations Forces” – How Ukrainian “Hospitallers” Are Hardening Military Paramedics [online]. Překlad George O’Hara. Donbas Frontliner, 2021-11-23 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    21. ↑ About Us. www.hospitallers.life [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    22. ↑ GAZETA.UA. "Госпітальєри" збирають на необхідне обладнання, а пластуни шукають медикаменти: як допомогти українській армії. Gazeta.ua [online]. 2022-02-25 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    23. ↑ Лікарка з Рівного стала учасницею волонтерського медичного батальйону «Госпітальєри». medicine.rayon.in.ua [online]. 2022-10-21 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
    24. ↑ About us. Medical Battalion [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    25. ↑ OLEKSIY. Brandon Mitchell - Canadian who saves lives together with the Hospitallers. Medical Battalion [online]. 2023-01-20 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    26. ↑ OLEKSIY. “Unsure what Russian propaganda machine decided to spread rumors of my death, but I am alive". Medical Battalion [online]. 2022-12-19 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    27. ↑ ROMMEN, Rebecca. I'm an American spending Thanksgiving as a combat nurse under fire on the frontline in Ukraine. Business Insider [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    28. ↑ CHRIS, Brown. Meet a Canadian medic escaping Russian artillery strikes and saving lives on Ukraine's front lines. CBC [online]. 2023-01-27 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    29. ↑ КІРТОКА, Віолетта. Режиcер документального фільму "War for Peace" Євген Титаренко: Монтував стрічку з надією, що люди в Європі зрозуміють: ідеологія, на якій РФ будує своє правління, порівнянна з нацистською Німеччиною. Censor.net [online]. 2018-11-18 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    30. ↑ TITARENKO, Yevhen. War for Peace. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. IMDb ID: tt7389874 event-location: Ukraine. 
    31. ↑ В Нью-Йорке прошли дни украинского кино - подробности "Прямого". prm.ua [online]. 2018-10-30 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (rusky) 
    32. ↑ War for Peace. Artdocfest [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    33. ↑ CONNOLLY, Kate. Ukrainian volunteer medic’s film aims to ‘wake up the world’ to reality of war. The Guardian. 2023-02-27. Dostupné online [cit. 2024-03-30]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
    34. ↑ Východní fronta. [s.l.]: KVIFF.tv Dostupné online. 
    35. ↑ Kruté boje i radosti odpočívajících vojáků. Dokument ze zákopů ukazuje realitu války na Ukrajině. iROZHLAS [online]. 2023-03-24 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. 
    36. ↑ BBC News - Panorama, Ukraine's War Diaries. BBC [online]. [cit. 2024-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
    37. ↑ Ukraine's War Diaries. www.imdb.com. 2023-02-21. IMDb ID: tt26774499 event-location:. Dostupné online [cit. 2024-03-30]. 
    38. ↑ Re: Freiwillige Sanitäter an der Front - Leben retten im Krieg - Die ganze Doku | ARTE. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]

    Externí odkazy

    editovat
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zdravotnický_prapor_„Špitálníci“&oldid=24372844“