Zdislávky
Zdislávky nazývaný také Dílo blažené Zdislavy (zkratka: DBZ) je český římskokatolický sekulární institut. Charitní spolek Zdislava (podle Zdislavy z Lemberka) byl založen Janem Bernardinem Skácelem, MUDr. Marií Veselou a sestrami III. řádu sv. Dominika v Třebíči po skončení II. světové války. Tento sekulární institut byl potvrzen ústně podle diecézního práva litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou a jeho pozdější nástupce Josef Koukl potvrdil zřízení podle apoštolské konstituce Provida Mater papeže Pia XII. dne 2. února 1947 a koncilním dekretem Perfectae caritatis a kánonu 710 kodexu kanonického práva se sídlem v Litoměřicích.[1]
| Zdislávky Dílo blažené Zdislavy | |
|---|---|
 Znak Zdislávek | |
| Zakladatel | Římskokatolická církev v Česku |
| Vznik | 1946 |
| Typ | ženský institut zasvěceného života |
| Právní forma | Sekulární institut |
| Účel | katechetická a charitní činnost |
| Sídlo | Ruda nad Moravou 76, 789 63, Česko |
| Představená | Lenka Nezbedová |
| Oficiální web | www |
| Datová schránka | 8zhguvh |
| IČO | 46773878 (VR) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
První působiště vzniklo 19. března 1946 v západních Čechách v Hradci v blízkosti Stodu a v Holýšově, kde byl za II. světové války nacistický zbrojní podnik s koncentračním táborem. Nový sekulární institut byl umístěn ve farní budově v Hradci, při níž byl i kostel sv. Jiří.
Již na jaře 1946 pořádalo Dílo blažené Zdislavy první tříměsíční kurz pro katechety a farní hospodyně. Po získání fary v Holýšově 19. března 1947 byla činnost zdislávek rozšířena a od 30. září 1947 vznikla dvě oddělení v Hradci a Holýšově, kde zřízený katechetický kurz navštěvovalo téměř 80 posluchačů. Protože činnost zdislávek byla úspěšná, nabídlo litoměřické biskupství prostory v Litoměřicích a v Jablonném v Podještědí. K přestěhování došlo o prázdninách roku 1948. V Litoměřicích při bohosloveckém učilišti vznikl katecheticko-pedagogický ústav. V období od 30. září 1948 do 30. května 1950 pracovaly již dva ročníky v Litoměřicích (90 posluchačů) a dva v Jablonném (rovněž 90 posluchačů). Do Litoměřic přišlo asi deset chlapců od salesiánů z Mníšku pod Brdy. V Litoměřicích byla připravována i samostatná škola pro varhaníky Stefanikum v Jezuitské ulici, ale v důsledku politických událostí začaly od února 1948 zdislávkám potíže. V Litoměřicích byla vystěhována budova ve Vavřinecké ulici, kam přišly sestry Navštívení Panny Marie z Chotěšova, které pečovaly o staré ženy. Zdislávky odešly, ale mohly být umístěny v prázdné budově Stefanika. Pronásledování bylo stále tvrdší a biskup Trochta rozhodl 1. října 1950 přemístit zdislávky do charitního domova. Komunistický útisk vyvrcholil 21. listopadu 1953, kdy byla zakázaná veškerá charitní činnost. Zdislávky pak pracovaly v civilních zaměstnáních především jako zdravotní sestry a současně vypomáhaly kněžím ve farnostech v charitní činnosti.
Základem institutu byly sestry se zásvětnými sliby působící především v církvi jako pomocnice na farách, katechetky apod. a ve zdravotnictví jako kvalifikované zdravotní sestry. V jimi spravovaných domech nacházeli útočiště staří členové dominikánského řádu a jejich rodiny. Mimo Litoměřice a Jablonné v Podještědí sloužily zdislávky v Praze, Mladé Boleslavi, v brněnské diecézi a v olomoucké arcidiecézi.
Při přijetí se zájemkyně setkaly dvakrát či třikrát se sestrou představenou. Po kladném vyřízení se staly čekatelkami a po půl až jednom roce následovala kandidatura a po dvou letech se skládaly sliby (třikrát na jeden rok, jedenkrát na 3 roky) a nakonec následují doživotní sliby.[1]
Po roce 2004 se komunita sester zdislávek přestěhovala z Litoměřic do brněnské diecéze na Moravec, kde žijí starší členky, mladší působí v různých civilních povoláních souvisejících s charismatem institutu.
Představené Zdislávek editovat
- MUDr. Marie Veselá
- MUDr. Jitka Dominika Krausová
- Marie Terezie Legnerová († 18. června 2014[2])
- Mgr. Bc. Lenka Bernadeta Nezbedová[3]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b MACEK, Jaroslav. 950 let litoměřické kapituly. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 320 s. ISBN 978-80-7195-121-6. S. 229–230.
- ↑ MICHÁLKOVÁ, Jana. Zemřela sestra zdislávka Marie Terezie Legnerová [online]. Biskupství litoměřické, rev. 2014-06-19 [cit. 2017-01-16]. Dostupné online.
- ↑ DOFFEK, Noc kostelů, Jiří. Noc kostelů - Ruda nad Moravou, kostel sv. Vavřince. www.nockostelu.cz [online]. [cit. 2023-05-07]. Dostupné online.
Literatura editovat
- NEZBEDOVÁ, Lenka. Sekulární institut Dílo blažené Zdislavy. Olomouc, 2009. bakalářská práce. Cyrilometodějská teologická fakulta UP. Vedoucí práce Martin Filip. Dostupné online.
- HRUDNÍKOVÁ, Miriam. Řeholní život v českých zemích : řeholní řády a kongregace, sekulární instituty a společnosti apoštolského života v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-222-6.
