Zdenka Švarcová

česká japanoložka, překladatelka a vysokoškolská pedagožka

Zdenka Švarcová (* 3. února 1942, Kroměříž) je česká japanoložka, vysokoškolská pedagožka a překladatelka z japonštiny.[1]  Roku 2010 jí byl japonským císařem propůjčen Řád vycházejícího slunce se zlatými paprsky na stuze.[2]

Zdenka Švarcová
Narození3. února 1942
Kroměříž Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povoláníjapanoložka, pedagožka, překladatelka
Národnostčeská
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
OceněníŘád vycházejícího slunce
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

V letech 19561960 vystudovala Průmyslovou školu filmovou v Čimelicích u Písku a do roku 1967 pracovala jako asistentka režie ve Filmovém studiu Barrandov. Poté začala studovat angličtinu a japonštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a studium úspěšně ukončila roku 1972. V letech 19721976 pracovala jako tlumočnice u obchodní společnosti ITOH CO. LTD., pak do roku 1990 vyučovala angličtinu a japonštinu na Státní jazykové škole v Praze. Roku 1986 úspěšně absolvovala kurz pro zahraniční učitele japonštiny, pořádaný Japonskou nadací pro mezinárodní výměnu v Tokiu. Od roku 1990 pracuje v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru japanologie. Roku 1993 získala obhajobou rigorózní práce Výklad původního semiotického modelu a ukázky jeho použití na vzorku veršů z klasické japonské poezie titul PhDr. (doktor filozofie). V letech 19931994 absolvovala tříměsíční stáž na Kjótské univerzitě. Roku 2001 obhájila habilitační práci, byla jmenována docentkou a roku 2007 profesorkou lingvistiky japonského jazyka.[3]

Zabývá se především sémantickými a sémiologickými aspekty literárních textů v japonské literatuře. Podílela se na tvorbě učebnic japonštiny, napsala monografii o dějinách japonské literatury. Píše odborné studie a články do domácího i zahraničního odborného tisku, publikuje také v časopisech pro širokou veřejnost. Překládá japonskou poezii i prózu.[4] Je členkou Evropské asociace pro japonská studia, Obce překladatelů a Česko-japonské společnosti.[5]

VyznamenáníEditovat

DíloEditovat

Vlastní knihyEditovat

  • Encyklopédia literárnych diel (1989), asi osmdesát hesel klasické a moderní japonské literatury.
  • Učební osnovy pro jazykové školy, C-japonský jazyk (1989).
  • Česko-japonská konverzace (1992–1993), tři díly, společně s Macumijem Hirokem.
  • Japonština pro samouky (1995–1996), spoluautor, dva díly.
  • Vesmír v nás (1999), inspirace a útěcha v japonském jazyce a literatuře.
  • Velká všeobecná encyklopedie Diderot (2000–2001), hesla o japonské literatuře.
  • Japonská literatura 712–1868 (2005), dějiny klasické japonské literatury.
  • Japonština pro samouky (2006), spoluautor.

PřekladyEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KDO BYL KDO – Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté
  2. Paprsky znamenají energii [online]. E15.cz [cit. 2015-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-07. 
  3. Zdenka Švarcová [online]. udlv.ff.cuni.cz [cit. 2015-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-17. 
  4. Obec překladatelů = Zdenka Švarcová. www.obecprekladatelu.cz [online]. [cit. 2015-12-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-05. 
  5. Doc. Dr. Zdenka Švarcová | Gender a věda [online]. www.genderaveda.cz [cit. 2015-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-07. 
  6. Vlasta Winkelhöferová, Češka s Řádem vycházejícího slunce od japonského císaře | Téma. Lidovky.cz [online]. 2012-11-25 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat