Zdena Bratršovská

Zdena Bratršovská
Zdena Bratršovská
	Zdena Bratršovská (2007)
Narození	13. května 1951 (73 let); Praha; Československo
Povolání	básnířka, spisovatelka, dramatička a prozaička
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdena Bratršovská (* 13. května 1951 Praha) je česká spisovatelka, básnířka a publicistka. Od roku 1974 tvoří stálý autorský tandem s Františkem Hrdličkou.

Život

Narodila se 13. května 1951 v Praze v rodině ekonoma a úřednice. V mládí navštěvovala baletní školu v Ústí nad Labem, kde žila až do maturity. V lednu 1969 zorganizovala pěší pochod studentů SVVŠ z Ústí do Prahy na pohřeb Jana Palacha. Zapsala se na Filozofickou fakultu UJEP v Brně (dnešní Filozofická fakulta Masarykovy univerzity), obor sociologie-historie, ale studia po roce zanechala.

V letech 1970–1972 se stala členkou experimentální scény Bílé divadlo, které založil František Hrdlička a které vedl společně s režisérem Milošem Horanským. Tento soubor byl prvou alternativní scénou v Česku. Prostřednictvím improvizace hledal podprahové zdroje tvořivosti a zároveň fungoval jako antropologická laboratoř; členové souboru zkoušeli v poloilegálních podmínkách (nejdéle v břevnovském zámečku Kajetánka a v Chebu). V roce 1972 musel soubor svou činnost z politických důvodů přerušit.

Od roku 1974 zahájili Zdena Bratršovská a František Hrdlička svou literární spolupráci, která trvá dodnes. Jejich prozaický debut Sebranci z roku 1975 koloval jako samizdat mezi studenty a trampy (po roce 1990 vyšel ve třech oficiálních vydáních). Zdena Bratršovská debutovala souborem veršů Džbán bez ucha, který překvapivě prošel cenzurou. Během normalizace žila v Praze; vystřídala řadu zaměstnání, v nichž nebylo nutné spolupracovat s komunistickým režimem (topička, uklízečka, skladnice, archivářka). Od roku 1983 byla ve svobodném povolání.^[1]^[2]

V roce 1990 byla jmenována do výboru Českého literárního fondu, Obce spisovatelů a PEN klubu. V letech 1990 se spolu s Františkem Hrdličkou aktivně věnovali publicistické činnosti (psali fejetony, eseje a recenze, nejčastěji pro LN, Literární noviny, Tvar, Občanský deník, Český deník), přispívali do Českého rozhlasu (Živá slova, Pro tento čas, Excerpta) a natočili několik televizních dokumentů. Oba autoři byli vždy bezpartijní.

Jejich dílo je obsáhlé a žánrově pestré. Kritici hovoří o magickém realismu, o dramatickém spádu a psychologické přesvědčivosti. Náměty příběhů jsou vesměs fiktivní, výjimku tvoří jen autobiografické vyprávění O kočkách a lidech. Jejich prózy byly přeloženy do slovenštiny, do němčiny, do angličtiny a do finštiny. Ukázky ze své tvorby četli na Slovensku, v Německu, v Holandsku,^[3] v Kanadě a v USA.

Dílo

Próza

Sebranci, román , samizdat 1976; Favia International 1991 a 1993; Protis 2007 / překlad Alice Pištěková: The Othered, Kindle Amazon 2015, anglicky
Budík pro Šípkové Růženky, novelistický triptych, Československý spisovatel 1986
Hotel Rezeda, román, Melantrich 1987; přepracované vydání pod názvem Báječný hotel Rezeda, Akropolis 2009 s doslovem Jana Suka
Cesta k močálu a jiné prózy, experimentální texty, Klub osvobozeného samizdatu a Pragma 1994.
Samé milé pitvorky, povídky a básnické balady, Český spisovatel 1994; Paper Jam Milan Hodek 2017 / překlad Eva Bauer, Lauter nette Ungeheuer, Kindle Amazon 2015, německy
O dvou písařích, dvě novely, Akropolis 1995.
Scény z mužského života, novelistický triptych, Hynek 1996 s doslovem Petra Bílka
Rezavá léta, román , Academia 2000 s doslovem Jana Suka
Renáta nad hlavou a jiné povídky, Akropolis 2007
Hlasy k podkování, výbor z rozhlasových her, Protis 2010 s předmluvou Miloše Horanského
O kočkách a lidech, autobiografické vyprávění, Paper Jam Milan Hodek 2014
Kufr s milenkami a jiné příběhy, povídky a novely, Paper Jam Milan Hodek 2015 s doslovem Jana Suka

Sbírky básní

Džbán bez ucha, Mladá fronta 1984
Městské šance, Československý spisovatel 1995
Chůdy po předcích, Mladá fronta 1986
Klínopis v notesu, Československý spisovatel 1986
Netopýr v podkroví, Mladá fronta 1987]; H+H 2005 s předmluvou Vladimíra Justla

Publicistické tituly

Jak chutná nezávislost, 33 výpovědí o totalitě, Votobia 1998
Politikův umělec a umělcův politik, eseje a fejetony, Votobia 2002
Soumrak utopií, eseje, Akropolis 2011

Dramatická tvorba

Horká krajina, divadelní hra, Dilia 1989
Nebásni a hraj, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 23.4. 1984, rež. Eva Galandová)
Setkání na hvězdárně, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 25.3. 1985, rež. Milan Semík)
Noční jízda, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 29.12. 1988, rež. Magda Grandtnerová)
Nashledanou, pane profesore, Slovenský rozhlas (premiéra 25.8. 1991, rež. Vladimír Rusko ml.)
Pomocníci u plotu, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 15.3. 1993, rež. Magda Grandtnerová)
Pac a kvinde, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 16.5. 1996, rež. Magda Grandtnerová)
Minutové hry, Český rozhlas 2013-2014
- Kdo chová kočku
- Kdo leze na půdu
- Kdo kopá jámu
- Kdo neumí brečet
- Kdo pomáhá slepci

Odborné tituly

Zpráva o Bílém divadle, H+H 1998

Televizní dokumenty

Příběh skautského totemu, cyklus Lapidárium 1995
Příběh kukátka Mistra Suka, cyklus Lapidárium 1996
Příběh kamery Šlechtovky, cyklus Lapidárium 1997

Písňové texty

Bob Frídl, Stopatnáct havranů (původně psané pro Mejlu Hlavsu z kapely The Plastic People), Carpe diem Michal Huvar 2005

Překlady

verše knižně
- W. Schiffer Chladně svítí slunce (Ježek 2002);
- I. Weberová Nedokončené verše (soukromé vydání, Terezínské muzeum 2008)
dramata
- Don Juan se vrací z války

Editorská činnost

Petr Hrubý, Osudné iluze, čeští spisovatelé a komunismus 1917–1987, Ježek 2000
Miloš Horanský, Amortale, Torst 2006

Ocenění

prémie Českého literárního fondu za sbírku Městské šance, 1986
tvůrčí odměna Českého literárního fondu za Sebrance, 1992
tvůrčí stipendium Künstledorf Schöppingen, 1998
tvůrčí stipendium Hawthornden Castle, 1998
ocenění v mezinárodní soutěži Münsteraner Literaturmeisterschaft za Samé milé pitvorky, 1998
mimořádná odměna Nadace ČLF za Zprávu o Bílém divadle, 1999

Reference

↑ JEDLIČKOVÁ, Alice; PŘIBÁŇOVÁ, Alena. Zdena Bratršovská [online]. slovnikceskeliteratury.cz, 2009-12-02 [cit. 2018-09-11]. Dostupné online.
↑ Zdena Bratršovská [online]. Britské listy [cit. 2018-09-11]. Dostupné online.
↑ Jak se píše ve dvou [online]. Rotterdam.czechcentres.cz [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

Literatura

Kdo je kdo (několik vydání 1991-92)
Modrý jezdec 1994-95
Agentura Kdo je kdo, Michal Třeštík, 1998 a 2002
Kdo je kdo v Obci spisovatelů, 1996 a 2005
Panorama české literatury, 1994
Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1999 + doplněná internetová verze téhož titulu
Přehledné dějiny literatury III, 1997
Slovník českých spisovatelů, 2000
Cesty českého amatérského divadla, 1998
Slovník alternativního divadla, 2000
Česká literatura ve zkratce 2001
Kdo je kdo, osobnosti české současnosti, 2002

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdena Bratršovská
Zdena Bratršovská ve Slovníku české literatury po roce 1945
Český rozhlas – minutové hry Archivováno 10. 9. 2018 na Wayback Machine.
Knihovna Václava Havla – O Bílém divadle na Hrádečku

[1] JEDLIČKOVÁ, Alice; PŘIBÁŇOVÁ, Alena. Zdena Bratršovská [online]. slovnikceskeliteratury.cz, 2009-12-02 [cit. 2018-09-11]. Dostupné online.

[2] Zdena Bratršovská [online]. Britské listy [cit. 2018-09-11]. Dostupné online.

[3] Jak se píše ve dvou [online]. Rotterdam.czechcentres.cz [cit. 2021-09-06]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[1]

[2]

[3]

Zdena Bratršovská
Zdena Bratršovská (2007)
Narození	13. května 1951 (73 let) Praha Československo Československo
Povolání	básnířka, spisovatelka, dramatička a prozaička
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.