Zdena Bratršovská

česká básnířka a prozaička

Zdena Bratršovská (* 13. května 1951 Praha) je česká spisovatelka, básnířka a publicistka. Od roku 1974 tvoří stálý autorský tandem s Františkem Hrdličkou.

Zdena Bratršovská
Zdena Bratršovská (2007)
Zdena Bratršovská (2007)
Narození13. května 1951 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníbásnířka, spisovatelka, dramatička a prozaička
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodila se 13. května 1951 v Praze v rodině ekonoma a úřednice. V mládí navštěvovala baletní školu v Ústí nad Labem, kde žila až do maturity. V lednu 1969 zorganizovala pěší pochod studentů SVVŠ z Ústí do Prahy na pohřeb Jana Palacha. Zapsala se na Filozofickou fakultu UJEP v Brně (dnešní Filozofická fakulta Masarykovy univerzity), obor sociologie-historie, ale studia po roce zanechala.

V letech 1970–1972 se stala členkou experimentální scény Bílé divadlo, které založil František Hrdlička a které vedl společně s režisérem Milošem Horanským. Tento soubor byl prvou alternativní scénou v Česku. Prostřednictvím improvizace hledal podprahové zdroje tvořivosti a zároveň fungoval jako antropologická laboratoř; členové souboru zkoušeli v poloilegálních podmínkách (nejdéle v břevnovském zámečku Kajetánka a v Chebu). V roce 1972 musel soubor svou činnost z politických důvodů přerušit.

Od roku 1974 zahájili Zdena Bratršovská a František Hrdlička svou literární spolupráci, která trvá dodnes. Jejich prozaický debut Sebranci z roku 1975 koloval jako samizdat mezi studenty a trampy (po roce 1990 vyšel ve třech oficiálních vydáních). Zdena Bratršovská debutovala souborem veršů Džbán bez ucha, který překvapivě prošel cenzurou. Během normalizace žila v Praze; vystřídala řadu zaměstnání, v nichž nebylo nutné spolupracovat s komunistickým režimem (topička, uklízečka, skladnice, archivářka). Od roku 1983 byla ve svobodném povolání.[1][2]

V roce 1990 byla jmenována do výboru Českého literárního fondu, Obce spisovatelů a PEN klubu. V letech 1990 se spolu s Františkem Hrdličkou aktivně věnovali publicistické činnosti (psali fejetony, eseje a recenze, nejčastěji pro LN, Literární noviny, Tvar, Občanský deník, Český deník), přispívali do Českého rozhlasu (Živá slova, Pro tento čas, Excerpta) a natočili několik televizních dokumentů. Oba autoři byli vždy bezpartijní.

Jejich dílo je obsáhlé a žánrově pestré. Kritici hovoří o magickém realismu, o dramatickém spádu a psychologické přesvědčivosti. Náměty příběhů jsou vesměs fiktivní, výjimku tvoří jen autobiografické vyprávění O kočkách a lidech. Jejich prózy byly přeloženy do slovenštiny, do němčiny, do angličtiny a do finštiny. Ukázky ze své tvorby četli na Slovensku, v Německu, v Holandsku, v Kanadě a v USA.

DíloEditovat

PrózaEditovat

  • Sebranci, román , samizdat 1976; Favia International 1991 a 1993; Protis 2007 / překlad Alice Pištěková: The Othered, Kindle Amazon 2015, anglicky
  • Budík pro Šípkové Růženky, novelistický triptych, Československý spisovatel 1986
  • Hotel Rezeda, román, Melantrich 1987; přepracované vydání pod názvem Báječný hotel Rezeda, Akropolis 2009 s doslovem Jana Suka
  • Cesta k močálu a jiné prózy, experimentální texty, Klub osvobozeného samizdatu a Pragma 1994.
  • Samé milé pitvorky, povídky a básnické balady, Český spisovatel 1994; Paper Jam Milan Hodek 2017 / překlad Eva Bauer, Lauter nette Ungeheuer, Kindle Amazon 2015, německy
  • O dvou písařích, dvě novely, Akropolis 1995.
  • Scény z mužského života, novelistický triptych, Hynek 1996 s doslovem Petra Bílka
  • Rezavá léta, román , Academia 2000 s doslovem Jana Suka
  • Renáta nad hlavou a jiné povídky, Akropolis 2007
  • Hlasy k podkování, výbor z rozhlasových her, Protis 2010 s předmluvou Miloše Horanského
  • O kočkách a lidech, autobiografické vyprávění, Paper Jam Milan Hodek 2014
  • Kufr s milenkami a jiné příběhy, povídky a novely, Paper Jam Milan Hodek 2015 s doslovem Jana Suka

Sbírky básníEditovat

  • Džbán bez ucha, Mladá fronta 1984
  • Městské šance, Československý spisovatel 1995
  • Chůdy po předcích, Mladá fronta 1986
  • Klínopis v notesu, Československý spisovatel 1986
  • Netopýr v podkroví, Mladá fronta 1987; H+H 2005 s předmluvou Vladimíra Justla

Publicistické titulyEditovat

  • Jak chutná nezávislost, 33 výpovědí o totalitě, Votobia 1998
  • Politikův umělec a umělcův politik, eseje a fejetony, Votobia 2002
  • Soumrak utopií, eseje, Akropolis 2011

Dramatická tvorbaEditovat

  • Horká krajina, divadelní hra, Dilia 1989
  • Nebásni a hraj, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 23.4. 1984, rež. Eva Galandová)
  • Setkání na hvězdárně, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 25.3. 1985, rež. Milan Semík)
  • Noční jízda, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 29.12. 1988, rež. Magda Grandtnerová)
  • Nashledanou, pane profesore, Slovenský rozhlas (premiéra 25.8. 1991, rež. Vladimír Rusko ml.)
  • Pomocníci u plotu, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 15.3. 1993, rež. Magda Grandtnerová)
  • Pac a kvinde, rozhlasová hra, Slovenský rozhlas (premiéra 16.5. 1996, rež. Magda Grandtnerová)
  • Minutové hry, Český rozhlas 2013-2014
    • Kdo chová kočku
    • Kdo leze na půdu
    • Kdo kopá jámu
    • Kdo neumí brečet
    • Kdo pomáhá slepci

Odborné titulyEditovat

  • Zpráva o Bílém divadle, H+H 1998

Televizní dokumentyEditovat

  • Příběh skautského totemu, cyklus Lapidárium 1995
  • Příběh kukátka Mistra Suka, cyklus Lapidárium 1996
  • Příběh kamery Šlechtovky, cyklus Lapidárium 1997

Písňové textyEditovat

  • Bob Frídl, Stopatnáct havranů (původně psané pro Mejlu Hlavsu z kapely The Plastic People), Carpe diem Michal Huvar 2005

PřekladyEditovat

  • verše knižně
    • W. Schiffer Chladně svítí slunce (Ježek 2002);
    • I. Weberová Nedokončené verše (soukromé vydání, Terezínské muzeum 2008)
  • dramata
    • Don Juan se vrací z války

Editorská činnostEditovat

  • Petr Hrubý, Osudné iluze, čeští spisovatelé a komunismus 1917–1987, Ježek 2000
  • Miloš Horanský, Amortale, Torst 2006

OceněníEditovat

  • prémie Českého literárního fondu za sbírku Městské šance, 1986
  • tvůrčí odměna Českého literárního fondu za Sebrance, 1992
  • tvůrčí stipendium Künstledorf Schöppingen, 1998
  • tvůrčí stipendium Hawthornden Castle, 1998
  • ocenění v mezinárodní soutěži Münsteraner Literaturmeisterschaft za Samé milé pitvorky, 1998
  • mimořádná odměna Nadace ČLF za Zprávu o Bílém divadle, 1999

ReferenceEditovat

  1. JEDLIČKOVÁ, Alice; PŘIBÁŇOVÁ, Alena. Zdena Bratršovská [online]. slovnikceskeliteratury.cz, 2009-12-02 [cit. 0218-09-11]. Dostupné online. 
  2. Zdena Bratršovská [online]. Britské listy [cit. 2018-09-11]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Kdo je kdo (několik vydání 1991-92); Modrý jezdec 1994-95; Agentura Kdo je kdo, Michal Třeštík, 1998 a 2002; Kdo je kdo v Obci spisovatelů, 1996 a 2005; Panorama české literatury, 1994; Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1999 + doplněná internetová verze téhož titulu; Přehledné dějiny literatury III, 1997; Slovník českých spisovatelů, 2000; Cesty českého amatérského divadla, 1998; Slovník alternativního divadla, 2000; Česká literatura ve zkratce 2001; Kdo je kdo, osobnosti české současnosti, 2002

Externí odkazyEditovat