Základní vzdělání

Základní nebo primární (elementární) vzdělání sestává z prvních let formálního strukturovaného vzdělání, které probíhá během dětství. Ve většině zemí je absolvování základního vzdělání pro děti povinné (i když mnohé právní systémy[které?] dovolují, aby jej poskytli rodiče). Povinné vzdělání začíná obvykle mezi 4. a 7. rokem dítěte. Dělení mezi primárním a sekundárním vzděláním se v různých zemích liší, začíná mezi 12. a 16. rokem dítěte.

Primární vzdělání se obvykle poskytuje ve školách, kde děti zůstanou v nepřítomnosti rodičů nebo jiných rušících faktorů, v rovnoměrně postupujících třídách. Po dokončení primárního vzdělání dítě pokračuje sekundárním vzděláním. Děti se obvykle učí ve třídách s jedním učitelem, který je primárně odpovědný za jejich vzdělání a prospěch v daném roce. Tomuto učiteli mohou v různých třídách asistovat specializovaní učitelé určitých předmětů jako hudební nauka nebo tělesná výchova. Důležitým aspektem primárního vzdělávacího systému je kontinuální výuka jedním učitelem a možnost utvoření blízkých vztahů s ostatními žáky.

Hlavním cílem primárního vzdělání je dosažení základní gramotnosti (umět číst a psát) a znalosti počtů u všech žáků, stejně jako načrtnutí základů vědy, zeměpisu, historie a jiných společenských věd.

Více než 100 milionů dětí na světě - většinou v rozvojových zemích nemá k základnímu vzdělání přístup. Příčinou je nedostatek škol, učitelů a chudoba - rodina buď nemá na školné nebo potřebuje dětskou práci pro vlastní obživu. V takovém případě často pošle do školy jen některé děti, většinou syny. Proto je jedním z Rozvojových cílů tisíciletí zajistit základní vzdělání pro všechny dívky i chlapce do roku 2015.

Doporučené článkyEditovat