Sekundární vzdělávání

Sekundární vzdělávání v České republice představuje druhou část formálního vzdělávání. Vzdělávání je rozděleno dle mezinárodní klasifikace ISCED. Dělí se na ISCED 2 (nižší sekundární vzdělávání) a ISCED 3 (vyšší sekundární vzdělávání). Nižší stupeň sekundárního vzdělávání je realizován 2. stupněm základní školy nebo osmiletým gymnáziem (poskytuje žákům celé sekundární vzdělávání). Vyšší stupeň sekundárního vzdělávání je realizován na střední škole nebo víceletém gymnáziu (čtyřletém nebo osmiletém).[1] Cílem nižšího sekundárního vzdělávání je upevnit a prohloubit znalosti a dovednosti získané v primárním vzdělávání. Vytváří podmínky pro samostatnost studentů při získávání informací a dalšího učení v průběhu života. Vyšší stupeň má žáky dále orientovat na profesní přípravu či přípravu na terciární vzdělávání.

Od roku 1989 je vzdělání považováno za základní lidské právo dítěte; Článek 28 Úmluvy o právech dítěte stanoví, že základní vzdělávání by mělo být bezplatné a povinné, zatímco různé formy sekundárního vzdělávání, včetně všeobecného a odborného vzdělávání, by měly být dostupné a přístupné každému dítěti.[2]

Obrázek představuje schéma vzdělávacího systému České republiky.

Formy sekundárního vzdělávání v ČR dle ISCEDEditovat

Nižší sekundární vzdělávání ISCED 2Editovat

Nižší stupeň sekundárního vzdělávání je realizován 2. stupněm základní školy, nebo 2. stupněm speciální školy nebo osmiletým gymnáziem. Řadí se do všeobecného vzdělávání a je v České republice povinné.[3] Všechny školy neposkytují nižší sekundární vzdělávání (např. na některých menších vesnických školách se výuka realizuje pouze do 5. třídy a pro pokračování na 2. stupeň je potřeba přestoupit na jinou ZŠ). Aby žáci mohli vstoupit do úrovně vzdělávacích programů ISCED 2, musí mít ukončenou předchozí úroveň ISCED 1 (primární vzdělávání – 1. stupeň).

Žáci se při nástupu pohybují mezi 10 a 13 rokem a ukončují úroveň mezi 14 a 16 rokem (nejčastěji 15) výstupním hodnocením (vysvědčení) na konci povinného vzdělávání.[1]

V České republice upravuje obecně závazné požadavky, oblasti vzdělávání, formy vzdělávání či vzdělávací cíle Rámcový vzdělávací program. [4]Vzdělávání si klade za cíl u žáků rozvíjet základy celoživotní učení a lidského rozvoje napříč sadou konkrétně zaměřených předmětů.  Žáci se učí všeobecným znalostem a rozvíjí různé kompetence (občanské, sociální a personální, komunikativní, pracovní, digitální aj.). Klade se důraz na ICT, výuku jazyků, výchova ke zdraví, občanství nebo volbě povolání apod. Na žáky je kladena větší odpovědnost, jsou schopni plnit komplexnější úkoly nebo projekty. Učitelé mají nejčastěji pedagogické vzdělání a ve třídě jich zpravidla učí několik.[4] [5][6]

Nižší sekundární vzdělávání je rozděleno na všeobecné a odborné. Vzdělávání je dostupné v prezenční formě. Je umožněno také osobám se speciálními potřebami. Zahrnuje programy druhé šance nebo reintegrační programy. [7]

Příklady škol poskytující nižší sekundární vzdělávání v České republiceEditovat

Základní škola speciální a Praktická škola, Praha 6, Rooseveltova 8

Základní škola a mateřská škola Brno, Husova 17, příspěvková organizace

Základní škola Generála Píky Ostrava

Vyšší sekundární vzdělávání – ISCED 3Editovat

Vyšší stupeň sekundárního vzdělávání ISCED 3 je realizován na střední škole nebo víceletém gymnáziu (čtyřletém, šestiletém nebo osmiletém). Aby žáci mohli vstoupit do úrovně ISCED 3, musí mít ukončenou úroveň ISCED 2 (nižší stupeň sekundárního vzdělávání).

Žáci se při nástupu pohybují mezi 14 až 16 rokem a ukončují úroveň mezi 17 a 19 rokem (nejčastěji 19) maturitní zkouškou, výučním listem nebo vysvědčením (u středních profesních vzděláních).

V České republice vyšší sekundární vzdělávání upravuje rovněž RVP. Vzdělávání si klade za cíl poskytnout žákům více specializovanou a různorodou výuku (záleží na druhu vybrané školy). Připravuje studenty na trh práce a motivuje k celoživotnímu vzdělávání. Učitelé jsou vysoce kvalifikovaní a specializovaní v oborech, které vyučují. [1]

Vzdělávání je dostupné v prezenční, večerní nebo distanční formě také pro žáky se speciálními potřebami.

Dělení a příklady vyššího sekundárního vzdělávání v České republice[8]Editovat

Střední profesní vzdělání, které neposkytuje osvědčení o odborném vzdělávání (absolventi získají vysvědčení)[9]Editovat

Příklady škol v ČR:

Základní škola a Střední škola, Praha 10 - Uhříněves, Vachkova 941

Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola zdravotnická Brno, Merhautova, příspěvková organizace (zubní instrumentářka, 2 - leté studium)

Střední škola prof. Zdeňka Matějčka, Ostrava-Poruba (obchodní škola, 2 – leté studium)

Střední vzdělání s výučním listem (osvědčení OVP)Editovat

Příklady škol v ČR:

Střední škola gastronomická a hotelová s.r.o., Praha 4 – Braník

Střední škola technická a ekonomická Brno, Olomoucká

Střední škola služeb a podnikání, Ostrava-Poruba

Střední vzdělání s maturitní zkouškou (čtyřleté, šestileté nebo osmileté střední školy)[7][1]Editovat

Příklady škol v ČR:

Střední pedagogická škola Futurum s. r. o., Praha 10 - Hostivář

Gymnázium Brno, třída Kapitána Jaroše

AHOL - Střední škola gastronomie, turismu a lázeňství, Ostrava - Vítkovice

Postsekundární neterciární vzdělávání – ISCED 4Editovat

Postsekundární neterciární vzdělávání je učení budované na sekundárním vzdělávání (tzv. nadstavba maturity).  Pro vstup do úrovně ISCED 4 musí být ukončena úroveň ISCED 3.

Vzdělávání si klade za cíl, stejně jako terciární, připravit studenty na přímý trh práce a rozšířit dosavadní znalosti a dovednosti studentů, avšak s nižší složitostí (programy bývají zpravidla odborné, ale mohou být také se všeobecným zaměřením).[7]

Příklady škol poskytující postsekundární neterciární vzdělávání v České republiceEditovat

Akademie řemesel Praha – Střední škola technická, Praha 4 – Krč

Střední škola Brno, Charbulova

Střední škola stavební a dřevozpracující, Ostrava – Zábřeh

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Upper secondary and post-secondary non-tertiary education | Eurydice. eurydice.eacea.ec.europa.eu [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  2. Článek 14 - Právo na vzdělání. European Union Agency for Fundamental Rights [online]. 2015-04-25 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  3. INFO@AION.CZ, AION CS-. 561/2004 Sb. Školský zákon. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  4. a b RVP pro základní vzdělávání, Národní pedagogický institut České republiky (dříve Národní ústav pro vzdělávání). archiv-nuv.npi.cz [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  5. VLČKOVÁ, Kateřina. Charakteristiky a vývojové trendy školství a vzdělávání v zemích EU. Vzdělávací Politika Evropské Unie (Characteristics and Development Trends of Education in EU Countries. European Union Education Policy. is.muni.cz [online]. Masaryk University, 2006 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  6. PRŮCHA, Jan. Pedagogický slovník: Nové rozšířené a aktualizované vydání. 2. vyd. [s.l.]: Portal, 2013. 400 s. ISBN 978-80-262-0403-9. 
  7. a b c Klasifikace vzdělání (CZ-ISCED 2011). Klasifikace vzdělání (CZ-ISCED 2011) [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 
  8. ATLASSKOLSTVI.CZ. Střední školy v ČR | AtlasŠkolství.cz. www.atlasskolstvi.cz [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (cz) 
  9. Výběr oboru vzdělání | Infoabsolvent.Cz. www.infoabsolvent.cz [online]. [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat