Wikipedista:Svenkaj/Pískoviště3
| Wikipedista:Svenkaj/Pískoviště3 | |
|---|---|
 Libuše Pamětnická (portrét z mládí) | |
| Choť | Ladislav Badalec |
| Děti | Ivana Haslingerová |
| Příbuzní | Michal Haslinger (vnuk) |
Libuše Pamětnická (10. července 1920 Hněvkovice u Humpolce – 29. října 1992 Humpolec)[1] byla česká spisovatelka, básnířka a publicistka.
Život
editovatDětství a mládí
editovatLibuše Pamětnická prožila dětství a mládí u prarodičů v Hněvkovicích u Humpolce. Její otec František Pamětnický (1893–1944) byl povolán v roce 1921 jako kapelník hudby finanční stráže v Mukačevě a Užhorodu;[2] tam s ním odešla i její matka Pavla Pamětnická (1895–1977). Dceru Libušku zanechali u prarodičů Emílie Mokré (1867–1952) řídícího učitele Jana Mokrého (1863–1931). Po odchodu Jana Mokrého do důchodu žila Libuše Pamětnická nadále v jeho domě čp. 100 v Hněvkovicích.
Otec František Pamětnický byl za účast v odboji uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde byl 9. listopadu 1944 popraven.[2] Matka zůstala s jejími dvěma sestrami Vlastou a Eliškou v Praze. Libuše Pamětnická studovala na učitelském ústavu v Žatci, po Mnichovské dohodě dokončila studium maturitou v Praze v roce 1940.[3] Po absolvování pražského učitelského ústavu nastoupila místo ve škole Na zelené lišce v Praze 4. Období druhé světové války prožívala v Nuslích u tety Boženy Mokré (1890–1984).
Rodinný život
editovatV roce 1944 se Libuše Pamětnická provdala za profesora matematiky v Praze Ladislava Badalce a 21.srpna 1946 se jim narodila dcera Ivana. Po rozvodu si ponechala Libuše Badalcová své jméno za svobodna - Pamětnická a dceři Ivaně ho dala též. Vrátila se i s dcerou ke své babičce do Hněvkovic. Po její smrti se vrátila učit zpět do Prahy. Dceru Ivanu ponechala u tety Boženy Mokré v Hněvkovicích.
Zralý věk
editovatV šedesátých letech dvacátého století se po návratu do rodného domu v Hněvkovicích kromě pedagogické činnosti věnovala psaní básní a článků do místních novin: Jihočeské pravdy, jihlavské Jiskry, pelhřimovského Nástupu, Hlasu 91, Hlasu Vysočiny, Nového týdeníku z Českomoravské vysočiny. Přispívala téměř pravidelně do Humpoleckého zpravodaje Zálesí.
Dílo
editovatDílo Libuše Pamětnické je inspirováno především rodným Humpoleckem, které je též označováno jako mikroregion Zálesí.[4]
Počátky literární tvorby
editovatPrvní článek otiskla v devatenácti letech v roce 1939 v pelhřimovském Týdeníku z Českomoravské vysočiny. Zde také publikovala svůj první román na pokračování „Břízy ve větru“. Publikovala fejetony v Pražském ilustrovaném zpravodaji[5] a v témže časopise jí vyšel v roce 1940 román na pokračování „Vysoká mříž“.
Časopisecká vydání
editovat- Břízy ve větru, Pelhřimovský týdeník z českomoravské vysočiny
- Vysoká mříž, Pražský ilustrovaný zpravodaj
Knižně vydaná próza
editovat- Malá princezna (České Budějovice, Zvěrokruh, 1942)
- Pohádky měsíčních večerů (Pelhřimov, Emil Štrongl, 1944)
- Strašidla ze Zálesí (první vydání ISBN 80-900885-1-1, druhé vydání ISBN 978-80-7252-691-8) – nejvýznamnější dílo Libuše Pamětnické, vydáno posmrtně. (V pozůstalosti autorky nalezla dcera Ivana Haslingerová rukopis druhého dílu pohádek. Zkompletovala ho s dílem prvním a všech 46 pohádek nově ilustrovala a vydala v roce 2017 v nakladatelství Práh.)
Básnické sbírky
editovatV osmdesátých a devadesátých letech 20. století jí vydal Městský úřad v Humpolci pět sbírek veršů jako poděkování za její tvorbu věnovanou rodnému kraji:
- Rytmy kraje (Humpolec, Městský úřad, 1983)
- Milování (Humpolec, Městský úřad, 1986)
- Recitace k poslednímu rozloučení (Humpolec, Městský úřad, 1991)
- Planutí a zhasínání (Humpolec, Městský úřad, 1991)
- Kalendář srdce (Humpolec, Městský úřad, 1992)
Jiné
editovatLibuše Pamětnická působila též jako vlastivědná badatelka, sbírala a upravovala lokální pověsti, zpracovala materiály o mykologovi Janu Bezděkovi, v závěru života se věnovala studiu života a díla skladatele Vítězslava Nováka.[3]
Hodnocení nejvýznamnější publikace (Strašidla ze Zálesí)
editovat| „ | Kromě vyčerpávajícího popisu strašidel zachycují i život lidí žijících tehdy na vesničkách uprostřed lesů. Lze je proto přijmout i jako pěkně napsané a čtivé povídání o životě ve vesnicích na Humpolecku, kde byly zařazeny mezi povinnou četbu ve škole. Přál bych si, aby kniha čtenářům přinesla tolik potřebný klid v této tak hektické době. Aby se přenesli při jejich čtení do doby, kdy lesy byly plné hejkadel a bludiček, kdy v každém rybníku sídlil hastrman a na jeho hladině tančily zelenooké rusalky, | “ |
| — Doc. ing. Jiří Pancíř, CSc.[6] | ||
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Zprávy z Hněvkovic. Radniční listy (Humpolec). Červenec-srpen 2020, s. 12. Dostupné online.
- ↑ a b TOMEŠ, Josef. Hudebník F. Pamětnický. Hlas revoluce. 1971-12-04, s. 4. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0231-8164. (cz)
- ↑ a b BÍLEK, J. Za Libuší Pamětnickou. Muzejní a vlastivědná práce. Čís. 2/1993, s. 111. Dostupné online po registraci. ISSN 0027-5255. (cz)
- ↑ Svazek obcí mikroregionu Zálesí [online]. Město Humpolec [cit. 2024-07-12]. Dostupné online. (cz)
- ↑ PAMĚTNICKÁ, Libuše. Holčička pod jabloní. Pražský illustrovaný zpravodaj. 1941-07-31, s. 2. Dostupné online po registraci. Dostupné online.
- ↑ 100 let od narození autorky Pohádek ze Zálesí.... Fragmenty [online]. Kulturní komise ČR, 2020-07-09. Dostupné online.
Externí odkazy
editovatSeznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Svenkaj/Pískoviště3