Wikipedie

Wikipedista:Pediewiki/Pískoviště 1

< Wikipedista:Pediewiki


Kosmos (slévárna) byl průmyslový podnik v Olomouci.

Vznik

editovat

Dne 1.července 1907 získali pánové Dr. Zikmund Lewith a Jindřich Recht patent č. 30535 na vylepšení kamen. Dne 21. prosince 1907 byly podepsána společenská smlouva, v níž byl oceněn patent, který se stal věcným vkladem na 80 000 Korun. Na základě společenské smlouvy ze dne 21. prosince 1907 byla dne 11. ledna 1908 zapsána do rejstříku firem firma Kosmos-Ofen- und Eisenwerke-Gesellschaft m.b.H. Předmětem podnikání byly výroba a prodej kamen v hranicích mocnářství rakousko-uherského.[1]

Chod společnosti

editovat

Předseda Kosmos -Ofen- und Eisenwerke Leopold Hollaus zemřel 18. června 1909[2] [3]

Dne 19. srpna 1910 byly zřízeni čtyři noví jednatelé: Bedřich Fischl, Otta Winter, Hugo Groah a Jindřich Recht.[4]

Dne 1. prosince 1914 zanikla pravomoc Louisovi Löwimu a Hugovi Groagovi.[5]

Dne 1. prosince 1923 se konala ustavující valná hromada Kosmos, výroba kamen a železárny, akc. spol.[6] O ustavující hromadě napsal i denní tisk.[7] Továrna pracovala s omezenou pracovní dobou,[8] konkrétně tři dny v týdnu téměř dva roky. Na podzim se situace zlepšila,[9] proto přijala nových 40 zaměstnanců k dosavadním 530.[10]

V roce 1925 zaměstnávala firma 324 zaměstnanců,[11] ředitelem byl Josef Čižinský.[12]

V roce 1926 bylo nutno přistoupit k opravě ulice Barákovy, sídla firmy. Firma souhlasila se zaplacením 25% nákladů na tuto opravu.[13]

V roce 1928 firma žádala o posunutí zamýšleného mostu přes železniční trať blíže k nádraží.[14] V témže roce vyřadila továrna parní stroje a přešla plně na elektrickou energii.

[15] V roce 1929 dostala firma povolení k výstavbě třípatrového skladu.[16] V roce 1929 byla zahájena stavba nového továrního objektu.[17]

V roce 1931 přijal podnik několik zaměstnanců ze zrušených železáren ve Štěpánově.[18]

V roce 1932 zaměstnávala firma 600 zaměstnanců.[19] Na konci roku 1934 zaměstnávala firma 270 lidí.[20] I přes devalvaci československé měny ztratila firma zahraniční trhy, ale kromě slévárny byly ostatní provozy vytížené.[21][22]

Dne 18. října 1943 zemřel zakladatel a dlouholetý předseda František Ottahal.[23]Adresa firmy byla v roce 1939 Olomouc, Hodolany, Barákova 15,[24] v roce 1943 Olütz-Olomouc, Hodolein, U nadjezdu 15.[25]firmy Kosmos 49°35′14″ s. š., 17°16′54″ v. d.

Výrobní program

editovat

Hlavním sortimentem slévárny byla stáložárná kamna, a to v několika provedeních, např. americká a irská.[26] Také to byla kamna Meidingrová, pilinová a plechová.[27]

Mimo kamen slévárna vyráběla: řezačky na maso, mlýnky na mák, mlýnky na ovoce (lisy),[28] žehličky na uhlí, žehličky plynové i elektrické, strojky na zmrzlinu, mosazné hmoždíře.[29]

Kromě výrobků nabízela firma i poniklování a pochromování.[30]

V roce 1933 začala firma nabízet kamna s lomeným kouřovodem.[31] Dalším inovačním počinem bylo zakoupení patentu na plynový hořák.[32]

V roce 1938 inzerovala firma kamna druh 811,[33] v následujícím roce obohatila svou nabídku o brusle všech druhů.[34]

Mimořádné události

editovat

V roce 1923 byly v továrně dva požáry. První byl fatální, shořel sklad modelů.[35] Druhý požár nebyl velký, a proto ho uhasili zaměstnanci před příjezdem hasičů.[36]

Dne 8. února 1929 v továrně vypukl požár. Byl uhašen po příjezdu hasičů.[37]

Dne 2. dubna 1930 vybuchla tavící pec se 700 kg cínu. Požár zdolávaly tři hasičské sbory.[38]

Dne 16. ledna 1932 utrpěl soustružník firmy těžké zranění.[39]

Dne 12. října 1932 se těžce zranil pracovník obsluhující lis.[40]

Dne 29. září 1932 vzplanula v závodě střecha.[41]

Dne 18. srpna 1933 vypukl v továrně požár, který napáchal škody za 200 000 Kč. Požár byl přemožen pěti hasičskými sbory.[42]

Dne 9. října 1939 utrhnul stroj zaměstnankyni prst ruky.[43]

Konec firmy

editovat

Polsko jako kořist

editovat

Podepsáním Paktu Molotov-Ribbentrop se nacistické Německo a Sovětský svaz rozhodly zahájit válku proti Polsku, která přerostla ve Druhou světovou válku. Německo přepadlo Polsko 1. září 1939, Sovětský svaz vpadl do Polska 17. září 1939.

Dne 1. října 1939 v rozhlasovém projevu Winston Churchill, první lord Admirality, vyjádřil jisté pochopení: Mohli jsme si přát, aby ruské armády stály na současné linii jako přátelé a spojenci Polska, nikoli jako útočníci. Ale to, že by ruské armády měly stát na této linii, bylo zjevně nutné pro bezpečnost Ruska před nacistickou hrozbou.[44]

Při obsazení východní poloviny Polska zajal Sovětský svaz několik set tisíc Poláků.

Role NKVD v zajateckých táborech

editovat

Dva dny po vpádu SSSR do Polska vydal šéf NKVD Lavrentij Berija příkaz č. 0308, kterým rozšířil běžnou zpravodajskou činnost o selekci zajatců. [45]Řadoví vojáci byli posíláni do pracovních táborů, selektovaní zajatci byli soustředěni v táborech v Kozielsku, Starobielsku a Ostaszkowa. Jména zajatců byla napsána do některé z kategorií:

  • Generálové, plukovníci a podplukovníci
  • Majoři a kapitáni
  • Poručíci, poddůstojníci a praporčíci
  • Důstojníci a nižší velitelé policie, pohraniční stráže a četnictva
  • Řadoví policisté, četníci, agenti vězeňské služby a rozvědky
  • Úředníci, statkáři, kněží
  • Bývalí důstojníci
  • Bývalí policisté, zpravodajští agenti a četníci
  • Špióni a podvratníci
  • Továrníci a statkáři
  • Členové různých kontrarevolučních a povstaleckých organizací

Spolupráce mezi hitlerovským Německem a SSSR pokračovala. Dne 29. prosince 1939 vydala Rada lidových komisařů SSSR usnesení číslo 2122-617 o vzájemné výměně zajatých Poláků mezi Němci a Sověty. [46]

Konečné rozhodnutí

editovat

Dne 5. března zaslal lidový komisař pro vnitřní záležitosti SSSR Lavrentij Berija tajnou nótu č. 794/B (794/Б) Josifu Stalinovi: Na základě skutečnosti, že jsou všichni zarytí, nenapravitelní nepřátelé sovětského režimu, NKVD SSSR považuje za nutné zvážit uložení nejvyššího trestu-popravu, formou zvláštního příkazu.

Tyto čtyři archy papíru rozhodly o smrti tisíců Poláků

.Příkaz k vraždě navržený Berijou a podepsaný Stalinem, vrchním sovětským vůdcem, Klimentem Vorošilovem, významným maršálem Rudé armády, Molotovem, Sovětským diplomatem, a také Anastázem Mikojanem, vrchní autoritou Státního výboru obrany a souhlas k vraždě podepsaný Michailem Kalininem a Lazarem Kaganovičem

Popravy výstřelem do týlu

editovat

Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Kalinin a Charkov), kde bylo dohromady pozabíjeno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno dalších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Z důvodu neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15–28 tisíc lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski, Xawery Czernicki či Jakub Wajda, otec režiséra Andrzeje Wajdy.

Konec smlouvy o přátelství

editovat

Dne 22. června 1941 byla zahájena operace Barbarossa. Německá vojska obsadila území Polska okupované Sovětským svazem. Překročila nejen hranici, kterou si nacistické Německo a Sovětský svaz dohodly tajným dodatkem paktu Molotov-Ribbentrop, ale překročila i hranici Sovětského svazu a postupovala dále na východ.

Zrod anti-hitlerovské koalice

editovat

Hned dne 22. června 1941 v rozhlasovém projevu prohlásil Winston Churchill: Každý člověk nebo stát, který bude pokračovat v boji proti nacismu, od nás dostane pomoc.[47][48]

Dne 12. července 1941 byla uzavřena Anglo - sovětská dohoda, která byly vojenskou aliancí Spojeného království a Sovětského svazu proti Německu.

Dne 30. července byla podepsána dohoda mezi Polskem a SSSR, známá jako dohoda Sikorski-Majskij, protože ji podepsal předseda polské exilové vlády generál Władysław Sikorski a velvyslanec SSSR v Londýně Ivan Majskij. Byly obnoveny diplomatické vztahy a vláda SSSR uznala, že sovětsko-německé smlouvy z roku 1939 jsou neplatné.

Dne 24. září 1941 prohlásil Ivan Michailovič Majskij, sovětský velvyslanec v Londýně: Sovětský svaz hájí právo každého národa na nezávislost a územní celistvost své země a jeho právo vytvořit takový společenský řád a zvolit takovou formu vlády, kterou považuje za vhodnou a nezbytnou pro lepší podporu své hospodářské a kulturní prosperity.[49]

Objevení hrobů

editovat

Kdy se německé úřady poprvé dozvěděly o existenci masových hrobů v Katyňském lese není známo. Objev hrobů byl pro nacisty příležitostí rozdmychat spor mezi Stalinem a polskou exilovou vládou. Po důkladné přípravě odstartovali kampaň ve vysílání německého rozhlasu 13. dubna 1943 senzační zprávou o objevu hromadných hrobů[50] polských důstojníků. Německo do masívní protiruské kampaně zapojilo všechna média, tisk, rozhlas, film, plakáty.

Polská exilová vláda dne 17. dubna 1943 reagovala na německé oznámení o masakru žádostí Mezinárodnímu Červenému kříži o prošetření. požádala MVČK o neutrální vyšetřování. Dále vláda požadovala oficiální sovětské prohlášení o místě pobytu polských důstojníků.

V posledních dubnových dnech byli do Katyně k exhumaci obětí pozváni význační lékaři, kriminalisté a antropologové, např. prof. Saxen (Finsko), Dr. Orsos (Maďarsko), François Naville (Švýcarsko), dr. Vincenzo Palmieri (Itálie), dr. Marko Markov (Bulharsko), prof. MUDr. František Hájek z protektorátu Čechy a Morava. Po válce prof. Hájek i Markov budou za vlády komunismu ve svých zemích zatčeni a donuceni odvolat svůj podpis na protokolu. Prof. Palmieri i François Naville, kteří nebudou žádnému tlaku vystaveni, svá stanoviska nikdy nezmění. Z donucení přijeli do Katyně i novináři, spisovatelé a politici, aby se přesvědčili o bolševickém teroru. Mezi nimi byl i český spisovatel František Kožík, který o tom, co viděl, napsal reportáž a 30.

Postoj SSSR

editovat

V reakci na polské požadavky Stalin obvinil polskou vládu ze spolupráce s nacistickým Německem a přerušil s ním diplomatické styky.

13. dubna 1990, během návštěvy prezidenta Polské republiky Wojciecha Jaruzelského v Moskvě, Michail Gorbačov předal několik beden dokumentů ze sovětských archivů týkající se katyňského masakru a poprvé oficiálně přiznal, že zločin byl spáchán NKVD. Ve stejný den bylo v prohlášení státní agentury TASS oficiální „hluboké politování nad katyňskou tragédií“, „jedním z nejtěžších zločinů stalinismu“.[51][52]

4. října 1992 předal ruský prezident Jelcin Polsku klíčový dokument: Stalinův souhlas s popravou zajatců. Dále předal ověřené kopie dokumentů týkajících se katyňského masakru a jeho utajování.[52]

.

Katyňská lež, Osvětimská lež

editovat

Dne 25. října 2000 byl přijat zákon 405/2000 Sb,; § 261a: Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta. [53]

Nejviditelnější popírači jsou šiřitelé "osvětimské lži", ale český soud potrestal i další delikventy:

  • Za popírání katyňského masakru potrestal dne 3. března 2023 Obvodní soud pro Prahu 7 bývalého místopředsedu KSČM Josefa Skálu osmiměsíční podmínkou se zkušební dobou na pět let.[54] Skála se odvolal, odvolací soud potvrdil osmiměsíční podmínku, ale zkrátil zkušební dobu na 18 měsíců. Verdikt není pravomocný.[55]
  • Za výrok o někdejším romském táboře v Letech potvrdil 6. prosince 20022 odvolací Městský soud v Praze bývalému poslanci SPD Miloslavu Roznerovi půlroční podmíněný trest s odkladem na rok. Rozsudek je pravomocný.[56]

Na konci dubna roku 2010 byly elektronické kopie základních dokumentů o masakru na příkaz prezidenta Medveděva zveřejněny na stránkách ruské Federální archívní agentury.[57]

V listopadu 2010 ruská Státní duma schválila rezoluci, která prohlásila, že Katyňský masakr byl zločin provedený na přímý příkaz Stalina a dalších sovětských funkcionářů.[58] V roce 2011 označil Katyňský masakr za zločin ruský prezident Dmitrij Medveděv[59] a prohlásil: „Odpovědnost za tento zločin nese tehdejší vedení Sovětského svazu. Snahy o nějaké jiné verze se neopírají ani o historické dokumenty, ani o morální důvody.“[60]

  1. ↑ zapsáno bylo do rejstříku. Brünner Zeitung. 1908-01-20, roč. 1908, čís. 15, s. příloha 1. Dostupné online. 
  2. ↑ Leopold Hollaus. Jahresbericht der höheren Handelsschule in Olmütz. 1909, roč. 1909, čís. 15, s. 83. Dostupné online. 
  3. ↑ Vertreter der Olomützer Sparkassa. Jahresbericht der höheren Handelsschule in Olmütz. Roč. 1909, čís. 15, s. 27. Dostupné online. 
  4. ↑ Protokolování firem. Brünner Zeitung. 1910-08-27, roč. 1910, čís. 194, s. příloha 1. Dostupné online. 
  5. ↑ Brünner Zeitung. 1914-12-01, roč. 1914, čís. 277, s. 1. 
  6. ↑ Pozvání k ustavující valné hromadě.. Úřední list Republiky Československé. 1923-11-14, roč. 4, čís. 258, s. 7665. Dostupné online. 
  7. ↑ Kosmos, výroba kamen a železárny v Olomouci. Moravský večerník. 1923-12-04, roč. 1923, čís. 277, s. 3. Dostupné online. 
  8. ↑ Hospodářský věstník. Moravský večerník. 1923-06-21, roč. 1923, čís. 140, s. 3. Dostupné online. 
  9. ↑ Hospodářský věstník. Moravský večerník. 1923-09-23, roč. 1923, čís. 216, s. 4. Dostupné online. 
  10. ↑ Moravský večerník. 1923-11-12, roč. 1923, čís. 258, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ Velké podniky budou platit na obecní hospodářství.. Moravský večerník. 1925-10-07, roč. IV., čís. 228, s. 2. Dostupné online. 
  12. ↑ Dary první pomoci. Moravský večerník. 1925-12-05, čís. 278, s. 2. Dostupné online. 
  13. ↑ Úprava ulice Barákovy v Olomouci-Hodolanech. Moravský večerník. 1925-04-09, roč. IV., čís. 83, s. 2. Dostupné online. 
  14. ↑ Továrna Kosmos. Moravský večerník. 1928-02-13, roč. VII., čís. 37, s. 2. Dostupné online. 
  15. ↑ Továrna Kosmos v Olomouci-Hodolanech. Moravský večerník. 1928-09-08, roč. VII., čís. 207, s. 3. Dostupné online. 
  16. ↑ Přístavby olomouckých továren. Moravský večerník. 1929-05-18, roč. VII., čís. 116, s. 4. Dostupné online. 
  17. ↑ Z průmyslového podnikání na Olomoucku. Moravský večerník. 1929-05-28, roč. VIII., čís. 123, s. 2. Dostupné online. 
  18. ↑ Odbytné dělnictvu zrušených sobotínsko-štěpánovských železáren. Moravský večerník. 1931-10-07, roč. X., čís. 230, s. 2. Dostupné online. 
  19. ↑ Valná hromada továrny Kosmos. Moravský večerník. 1932-05-19, roč. XI., čís. 116, s. 4. Dostupné online. 
  20. ↑ Jaká je zaměstnanost v průmyslu na Olomoucku. Moravský večerník. 1934-12-20, roč. XIII., čís. 291, s. 3. Dostupné online. 
  21. ↑ Strašili výrobou, aby dostali odbytné!. Moravský večerník. 1935-01-30, roč. XIV., čís. 35, s. 1. Dostupné online. 
  22. ↑ Průmysl na Olomoucku a Prostějovsku oživuje. Moravský večerník. 1934-03-10, roč. XIII., čís. 58, s. 2. Dostupné online. 
  23. ↑ Smrt olomouckého velkoprůmyslníka. Moravský večerník. 1943-10-21, roč. XXII., čís. 126, s. 3. Dostupné online. 
  24. ↑ Olomouc-Olmütz. Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti,. 1939, roč. 1, čís. 2, s. 1733. Dostupné online. 
  25. ↑ Olmütz-Olomouc. Verzeichnis der Scheckkonten. S. 327. Dostupné online. 
  26. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1934-10-27, roč. XIII., čís. 247, s. 9. Dostupné online. 
  27. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1930-04-19, roč. IX., čís. 92, s. 13. Dostupné online. 
  28. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1931-05-23, roč. X., čís. 119, s. 10. Dostupné online. 
  29. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1924-04-19, čís. 92, s. 19. Dostupné online. 
  30. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1932-12-24, roč. XI., čís. 295, s. 10. Dostupné online. 
  31. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1933-10-27, roč. XII., čís. 246, s. 12. Dostupné online. 
  32. ↑ Dle došlé nás zprávy. Moravský večerník. 1934-12-01, roč. XII., čís. 276, s. 8. Dostupné online. 
  33. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1931-10-31, roč. XVI., čís. 279, s. 5. Dostupné online. 
  34. ↑ Inzerát. Moravský večerník. 1939-12-23, roč. XVIII., čís. 352, s. 7. Dostupné online. 
  35. ↑ Požár v Kosmosce. Moravský večerník. 1923-03-21, roč. 1923, čís. 66, s. 2. Dostupné online. 
  36. ↑ Požár v hodolanské Kosmosce. Moravský večerník. 1923-05-29, roč. 1923, čís. 122, s. 2. Dostupné online. 
  37. ↑ Oheň v továrně „Kosmos". Moravský večerník. 1929-02-09, roč. VIII., čís. 35, s. 5. Dostupné online. 
  38. ↑ Exploze a požár v cínárně firmy Kosmos. Moravský večerník. 1930-04-03, roč. IX., čís. 78, s. 2. Dostupné online. 
  39. ↑ Těžký úraz strojníka v olomoucké továrně. Moravský večerník. 1932-01-18, roč. XI., čís. 14, s. 2. Dostupné online. 
  40. ↑ Neštěstí v Kosmosce. Moravský večerník. 1932-10-12, roč. XI., čís. 235, s. 4. Dostupné online. 
  41. ↑ Nebezpečí požáru v hodolanské Kosmos. Moravský večerník. 1932-09-29, roč. XI., čís. 224, s. 5. Dostupné online. 
  42. ↑ Požár v hodolanslé továrně. Moravský večerník. 1933-08-19, roč. XII., čís. 188, s. 3. Dostupné online. 
  43. ↑ Palec ve stroji. Moravský večerník. 1939-10-11, roč. XVIII., čís. 279, s. 5. Dostupné online. 
  44. ↑ www.ibiblio.org [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  45. ↑ CIENCIALA, Anna; LEBEDEVA, Natalia; MATERSKI, Wojciech. Katyn: A Crime Without Punishment. London: Yale University Press, 2008. 624 s. 
  46. ↑ RIEBER, Alfred. Forced Migration in Central and Eastern Europe 1939 - 1950. London: Frank Cass, 2000. 197 s. ISBN 978-0714651323. 
  47. ↑ Moderní-Dějiny.cz | Rozhlasový projev W. Churchilla po přepadení Sovětského svazu Německem (22. 6. 1941). www.moderni-dejiny.cz [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  48. ↑ Anglo-Soviet Agreement. BBC Archive [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ The Avalon Project : Inter-Allied Council Statement on the Principles of the Atlantic Charter : September 24, 1941. avalon.law.yale.edu [online]. [cit. 2023-05-28]. Dostupné online. 
  50. ↑ KOCHAŃCZYK, Jan. Polska-Rosja. Chorzów: Videograf, 2014. ISBN 978-83-7835-313-3. Kapitola Polski kompleks Stalina, s. 188. (polština) 
  51. ↑ Cesta ze srdce temnot | Domov. Lidovky.cz [online]. 2010-04-17 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. 
  52. ↑ a b KATYŃ 1940. "Żal za grzechy". Katyń 1940 [online]. [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. (polsky) 
  53. ↑ Sbírka zákonů a Sbírka mezinárodních smluv - Ministerstvo vnitra České republiky. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  54. ↑ Skála dostal podmínku za popírání katyňského masakru - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-05-29]. Dostupné online. 
  55. ↑ Soud potvrdil Skálovi podmínku. Popíral, že za katyňským masakrem stál Sovětský svaz. iROZHLAS [online]. 2023-06-07 [cit. 2023-06-13]. Dostupné online. 
  56. ↑ ČTK. Za výrok o táboře v Letech potvrdil soud exposlanci Roznerovi podmíněný trest. Pražský deník. 2022-12-06. Dostupné online [cit. 2023-05-29]. 
  57. ↑ ŠTEFAN, Petr. Rusko zveřejnilo utajované dokumenty o Katyni, rozhodl Medveděv. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-04-28 [cit. 2020-03-05]. Dostupné online. 
  58. ↑ Russian parliament condemns Stalin for Katyn massacre. BBC News. 3. srpna 2011. Dostupné online. 
  59. ↑ Христофоров, В. С. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-08-19]. Heslo КАТЫ́НЬ. Dostupné online. (rusky) 
  60. ↑ Byl to zločin, řekl Medveděv o Katyni. Slíbil Polákům nová fakta. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2011-04-11 [cit. 2023-01-19]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Pediewiki/Pískoviště_1&oldid=24094104“