Wikipedista:Kulichbiker/Pískoviště

Wikipedista:Kulichbiker/Pískoviště
K. Huněk se svojí pamětní medailí
K. Huněk se svojí pamětní medailí
Narození18. září 1947 (76 let)
Česko Kladno
Webová stránkaMuzeum České Kanady Galerie osobností

Karel Huněk (* 18. září 1947) je český sochař, designér, galerista a technik, věnuje se výtvarné činnosti, uměleckému řemeslu a restaurování, držitel českého rekordu v kategorii národní hrdost, galerie superlativů a prvenství.

Život editovat

V Kladně a v Praze studoval postupně kov ve všech formách a skupenstvích, počínaje tekutým, po ocel v podobě Faradayovy klece, lokomotivy (kterou ovládl), automobilu, který postavil k obrazu svému, až po umělecké zpracování kovu – volba byla jednoznačná. V Poldi Kladno, největším ateliéru nejen u nás, se setkává a spolupracuje se svým vzácným profesorem Akademie výtvarných umění, Alešem Veselým a Jaroslavem Zvelebilem. Tato setkávání a vize vytvořit největší sochu na světě, nemilosrdně zhatilo úmrtí vynikajícího sochaře.

Karel Huněk svou tvorbu zaměřuje na sochy, objekty vzbuzující pozitivní energii a svým osobitým pojetím, hravostí je povyšuje na didaktickou výpověď duše, tyto gradují z komorní tvorby v monumentální.

Jeho tvorba převážně z kovu, je zaměřena na sochy a objekty Pozitivní energie, kterou převážně čerpá z odkazu velikánů kultury, vědy a života (TGM, Karla Čapka, Vladislava Vančury, Karla Hynka Máchy, Karla Havlíčka Borovského, Jana Nerudy, Eduarda Ingriše, atd.) a ve svém díle ji předává dalším generacím.

Založil a více jak 20 let je v čele Společnosti za pozitivní přístup k životu a aktivní odpor k blbosti a Řádu duševních rytířů modré růže který vychází a čerpá z odkazu T.G. Masaryka, Karla Čapka, Emy Destinnové a dalších osobností. Také se snaží o zachování tradic rytířského etosu, kde stejné normy chování byly závazné jak pro panovníka, tak pro nejchudšího rytíře, jako např. čestnost, věrnost, láska, nevyužívání cizí slabosti, boj proti kramářskému způsobu. Rytířství přijali takové osobnosti jako:

Obnova a založení tradic editovat

Obnovil tradici Pátečníků v Muzeu TGM v Lánech, kde postupně pozval a vítal takové osobnosti: Sir Nicolas Winton (videomostem), národní umělkyně, královna cembala prof. Zuzana Růžičková, prof. Zděnek Mahler, folklorní soubory Vysočan a Čtyřlístek, hudebníci České filharmonie, PhDr. Jan Paulík a Václav Fikrle, děkan UTB ve Zlíně, prof. Petr Hlaváček, prof. Karel Lewit, prof. Pavel Pafko, prof. Jan Pirk, prof. Václav Liška, prof. Jaroslav Šaroun, prof. Jana Dostálová, doc. Ing. Jiří Všetečka, Jiří Sládeček, Eduard Jindra, Ing. arch. Marie Jiříčková, Ing. Jan Jiřička, Eduard Hrubeš.

Založil tradici darování a sázení památné Vlčické lípy – potomka stromu, který se stal na sklonku 2. světové války svědkem hrdinství letců amerického bombardéru. Sazenice pocházejí z místa události u Vlčického dvorce v České Kanadě. Strom, který je více jak 300 let naším národním symbolem, dodávajícím sílu a víru, jsme sázeli v Masarykových Lánech, u Krvavého rybníku, v Kamenných Žehrovicích, Tuchlovicích, Litni, Královicích, na Nové řece Emy Destinnové, v Lochovicích, Doudlebech, panu řídícímu Vařílkovy ve Vratěníně, Elektroskanzenu Šlovice a na dalších místech.

Založil tradici darování, sázení jihočeské světové růže, která spolu se svým šlechtitelem rytířem Josefem Havlem zvítězila r. 1995 v Římě ve světové soutěži růží a spolu s tímto osvíceným vlastencem jsme růžařské klenoty sázeli s cílem, aby u nás kvetly místo blbosti růže, v Čapkově Strži, Masarykových Lánech, dále Hradu Křivoklát, Husových sadech, Gymnáziu V. Nováka, u kostela sv. Jana Křtitele v Jindřichově Hradci, u hradu v Poděbradech, poblíž rotundy na bájném Vyšehradu, v parku zámku v Roztokách,v areálu vlčického Muzea a galerie České Kanady, Volarech,v hornickém skanzenu Mayrau – Kladně Vinařicích, v podzámecké zahradě v Kroměříži, v UTB ve Zlíně, v rozáriu v Lidicích a dalších místech.

Založil tradici "Setkávání profesorů v Jindřichově Hradci a Vlčickém dvorci v České Kanadě", jako odezvu na přátelská pozvání z ČVUT, UTB do Zlína, VŠCHT, AMU, UNI do Plzně.

Navrhl a postavil spolu s rodinou na své náklady mohylu – Památník Americkým letcům, hrdinům v České Kanadě ve Vlčicích.

Vytvořil a obnovil spolu s rodinou na své náklady rybník pro chráněné vzácné obojživelníky za laskavého přispění Ing. Evžena Štece, který tuto stavbu zdarma vyprojektoval také za účelem zadržování vody v krajině.

Bojuje o záchranu certifikovaného vesnického kulturního dědictví (bez finanční pomoci) – Vlčického dvorce a vytvořil zde kulturní centrum – Muzeum České Kanady a Galerii osobností (objevil zde středověké keramické střepy a další....), pořádá zde kulturní akce, kterých se zúčastnili vzácní hosté, osobnosti védy a kultury – hudebníci České filharmonie, z Mexika, Harmonia Mozartiana Pragensis, národní umělkyně, profesoři několika univerzit, akademičtí malíři a sochaři, folklorní soubor Vysočan, cestovatel Vítězslav Dostál a další osobnosti.

Dílo editovat

Kovové sochy a asambláže editovat

Výstavy editovat

Autorské (výběr) editovat

Autor soch, objektů „Pozitivní energie“, získává již po desítky let prestižní pozvání a má tu čest vystavovat na význačných a vzácných místech naší vlasti.


Vzácné výstavní prostory (výběr) editovat

Karel Huněk, designer se svébytným, profesionálním pojetím uměleckého řemesla, se dokázal prosadit a jeho práce byly přijaty ve vzácných výstavních prostorách:

Výstavy s osobnostmi editovat

Karel Huněk měl tu čest vystavovat s doc. Jiřím Všetečkou – Pražským chodcem, Jiřím Anderlem, Viktorem Stříbrným, akademickou malířkou Jitkou Válovou, akademickou malířkou Renátou Kaiserovou, Pavlem Revajem a dalšími desítkami výtvarníků.

Odkazy editovat

Externí odkazy editovat