Jaroslav Šaroun
Jaroslav Šaroun (22. července 1943, Dobruška – 25. března 2021, Dobřichovice[2]) byl český klavírista, skladatel, pedagog a dlouholetý člen České filharmonie.
| prof. Jaroslav Šaroun | |
|---|---|
| Narození | 22. července 1943 Dobruška |
| Úmrtí | 25. března 2021 (ve věku 77 let) Dobřichovice |
| Příčina úmrtí | covid-19 |
| Alma mater | Pražská konzervatoř Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění |
| Povolání | klavírista, pedagog, hudební skladatel a hudební pedagog |
| Zaměstnavatelé | Česká filharmonie Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění Pražská konzervatoř |
| Děti | Lenka Kotková[1] |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Hudební vzdělání editovat
Jeho otec byl amatérským houslistou, který hrál také ve smyčcovém kvartetu se skladatelem Radimem Drejslem. Od osmi let hrál na klavír. Později mezi jeho pedagogy patřil Václav Drnec a na Pražské konzervatoři Taťána Kubáňová. Obor kompozice absolvoval u uznávaného skladatele Miloslava Kabeláče. Na hudební fakultě AMU pokračoval u Emila Hlobila a Václava Dobiáše.
Působení a koncertní spolupráce editovat
Po absolvování AMU nastoupil na presenční službu u AUS VN. Po tříletém působení u taneční složky souboru přešel na Pražskou konzervatoř, kde v hlavním úvazku setrval 12 let. Od roku 1966 korepetoval (do roku 1982 jako externista) v dirigentských třídách Akademie múzických umění v Praze u Bohumíra Lišky, Aloise Klímy, Václava Neumanna, Radomila Elišky, Josefa Kuchinky, Františka Vajnara, Tomáše Koutníka aj., později i na katedře zpěvu a operní režie. Následně na téže škole působil na oddělení klavírní spolupráce a v roce 1999 byl jmenován vysokoškolským profesorem. Spolupracoval s orchestry, zejména Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK a Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Roku 1976 ho Václav Neumann přivedl do České filharmonie, kde se po roce 1990 stal jako hráč klávesových nástrojů řádným členem a působil zde do roku 2012 (celkem tedy 36 sezón). Pracoval tak jako hráč orchestru, sólista i korepetitor s mnoha dirigenty a nabyté zkušenosti mohl zúročit také v pedagogické práci.
Spolupracoval s mnohými instrumentalisty, především ale s pěvci (pravidelně nejčastěji s Bernardou Fink, René Fleming, Dagmar Peckovou a Mičijo Keiko). Byl pravidelným korepetitorem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Jeho absolventská práce - Symfonie v podání orchestru FOK za řízení Zdeňka Košlera byla převzata Českým rozhlasem. Na Pražském jaru zazněla Světla (PKF za řízení Zbyňka Mülera), opět pak v roce 2006 na kongresu Mezinárodní astronomické unie (PKF s Jakubem Hrůšou). Český rozhlas nahrál jeho Sonátu pro violu a klavír (Lubomír Malý) a Písně na slova Torquata Tassa (zpěv Roman Janál). Nejznámější však byla hudba k vystoupení mužů na Spartakiádě 1980.[3]
Ve svém volném čase se zabýval včelařstvím. Je po něm pojmenována planetka Šaroun (8557), kterou objevila jeho dcera Lenka Kotková z hvězdárny v Ondřejově 23. července 1995. Zemřel v noci 25. 3. 2021, příčinou byl covid-19.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Ve věku 77 let zemřel Jaroslav Šaroun, přední český korepetitor, skladatel a nadšený včelař. Opera Plus [online]. 26. 3. 2021 [cit. 2021-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Zemřel Jaroslav Šaroun – Divadelní noviny [online]. [cit. 2023-09-11]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Osoba Jaroslav Šaroun ve Wikicitátech- Rozhovor na serveru Muzikus
- Rozhovor, Opera PLUS
- Oddělení klavírní spolupráce, HAMU.cz
