Wikipedista:Iacobuspaulicus/Pískoviště
Termín kantikum (z lat. canticum - píseň) označuje v církevním kontextu (liturgickém, řídčeji biblistickém) biblickou pasáž z knihy jiné než knihy Žalmů, která má literární formu žalmu, nebo je přímo v biblickém textu označena jako text písňový/poetický, nebo je za takový považována, nebo je užívána v odpovídající liturgické funkci.
Podle částí bible, ze kterých jsou vybrána, se rozlišují kantika starozákonní, evangelijní a nověji také (až s liturgickou reformou do denní modlitby církve jako nový element zavedená) kantika novozákonní. Každá z těchto kategorií kantik má v západní liturgii specifickou funkci.
Kantika užívaná v římském ritu
editovatEvangelijní kantika
editovatjsou vybrána z prvních kapitol Lukášova evangelia.
- Lk 1, 68–79 (Kral, ČEP) - Zachariášovo kantikum (Benedictus)
- Lk 1, 46–55 (Kral, ČEP) - kantikum Panny Marie (Magnificat)
- Lk 2, 29–32 (Kral, ČEP) - Simeonovo kantikum (Nunc dimittis)
Starozákonní kantika
editovatpocházejí z knih Starého zákona kromě knihy Žalmů.
Tradiční repertoáɾ římského breviáře (v pořadí podle dnů v týdnu)ː
- Dan 3, 57–88 (Kral, ČEP) - kantikum tří mládenců
- Iz 26, 9–10 (Kral, ČEP)
- Iz 38, 9–20 (Kral, ČEP) - modlitba Ezechiášova
- 1Král 2, 1–10 (Kral, ČEP)
- Ex 15, 1–19 (Kral, ČEP) - Mojžíšova píseň
- Abk 3, 1–19 (Kral, ČEP)
- Dt 32, 1–43 (Kral, ČEP)
Další starozákonní kantika byla do breviáře přibrána reformou za pontifikátu Pia X. (1912)[1] a opět po Druhém vatikánském koncilu (pro úplný výčet viz rejstřík kantik na konci každého svazku breviáře).
Mnišské oficium má repertoár bohatší o kantika pro závěrečný nokturn nedělního a svátečního matutina.[2]
Novozákonní kantika
editovatpocházejí z knih Nového zákona kromě evangelií.
Liturgická funkce
editovatŘímský ritus
editovatTři evangelijní kantika se zpívají každodenně a představují nejslavnostnější moment dané hodinky - Benedictus v ranních chválách, Magnificat v nešporách a Nunc dimittis v kompletáři.
Jedno starozákonní kantikum se každodenně zpívá v rámci psalmodie ranních chval.
Jedno novozákonní kantikum se od liturgické reformy každodenně zpívá v rámci psalmodie nešpor.
O nedělích a svátcích se od liturgické reformy může modlitba se čtením volitelně slavit jako tkzv. prodloužená vigilie s nokturnem navíc, jehož psalmodie se (po vzoru mnišského oficia) skládá ze tří starozákonních kantik.
Východní rity
editovatTermín kantikum se v češtině používá jen v rámci západní liturgické terminologie, ale řada odpovídajících biblických textů se užívá i ve východních liturgiích, např. v byzantském ritu jako tkzv. ódy v rámci kánonu.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ MALINA, Bedřich. Dějiny Římského breviáře. Praha: Vyšehrad, 1939. 415 s. Dostupné online. S. 255.
- ↑ Řehole svatého Benedikta, kapitola 11
Literatura
editovat- MALINA, Bedřich. Dějiny Římského breviáře. Praha: Vyšehrad, 1939. 415 s. Dostupné online. S. 175n.
- KOPEČEK, Pavel. Fundamentální liturgika. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2020. 448 s. ISBN 978-80-244-5906-6. S. 221n.
- Všeobecné pokyny k Denní modlitbě církve, čl. 136-139.