Wikipedista:Byshiv/Lesní píseň (literatura)

Lesní píseň
Lesní píseň. Obálka vydání z roku 1914.
Autor	Lesja Ukrajinka
Země	Ukrajina
Jazyk	ukrajinština
Žánr	Drama-pohádka, féerie
Počet stran	68

Lesní píseň (v ukrajinskem originále Лісова пісня ) je drama-féerie ve třech dějstvích žánru fantasy od Lesji Ukrajinky, napsaná v roce 1911 ve městě Kutaisi. Poprvé byla uvedena na profesionální scéně 22 listopadu 1918 v Kyjevském státním dramatickém divadle (režie Alexander Zagarov). Pouhých několik měsíců po premiéře v Kyjevě, konkrétně 4. srpna 1919, uskutečnil režisér divadelní a filmový režisér, dramatik a sochař Ivan Kavaleridze druhé scénické přečtení "Lesní písně" na scéně Ukrajinského dramatického divadla v Romenské „Prosvitě“ (scénograf Evdokim Minjura). Dílo patří mezi první předobrazy fantasy v ukrajinské literatuře.

Historie vzniku.

V černém variantu byla drama napsána v létě 1911 v Kutaisi během 10–12 dnů. Dokončování a redakce trvaly až do října téhož roku. Lesja Ukrajinka v dopise sestře Olze ze dne 27. listopadu 1911 tak vzpomínala na náročnou práci na "Lesní písni":

„

Napsala jsem ji velmi krátce, 10–12 dní, a nemohla jsem vůbec nepřestat psát, protože byla neodolatelná nálada, ale po ní jsem byla nemocná a docela dlouho se "vzpamatovávala"... Pak jsem se pustila do jejího přepisování, aniž bych doufala, že to bude trvat mnohem déle než samotné psaní – až včera jsem dokončila tuto moroku a teď mě něco bolí v krku a ramenech, jako bych nesla pytle.

“

V korespondenci spisovatelky jsou zmínky o tom, co vedlo k napsání díla. V dopise matce ze dne 2. ledna 1912 Lesja Ukrajinka psala:

„

Myslím, že jsem si prostě vzpomněla na naše lesy a začala po nich stýskat. A taky jsem si dlouho "udržovala v hlavě" tu Mávku, už od doby, kdy jsi mi v Žabotici něco vyprávěla o mávkách, kdy jsme šli nějakým lesem s malými, ale velmi hustými stromy. Pak jsem v Kolodějžném v měsíční noci běhala samotou do lesa (to jste nevěděli) a tam čekala, až se mi zjeví Mávka. A nad Nečemným mi snila, jak jsme tam noclehali – pamatuješ si – u strýčka Lva Skulinského. Asi už bylo třeba napsat si ji někdy, a teď nějak přišel "správný čas" – sáma nevím proč. Tenhle obraz mě okouzlil na celý život.

“

Úpravy, přeškrtnutí a poznámky v pracovní verzi svědčí o složité a vytrvalé práci na díle. Pracovná verze není jednotná celkem, má několik textových vrstev a odráží různé fáze práce – od původního až po konečné.

Zajímavý je první náčrt dějství 1., který někdy připomíná rozvinutý plán, kde byl zachycen obsah jednotlivých scén a kde poetický text střídavě míchá s prózou, tak, jak vznikal v tvůrčí představivosti spisovatelky.

První tištěná verze – v časopise "Literárně-vědecký věstník", 1912, svazek 57, kniha 3, s. 401-448, s tiskovými chybami (vynechání jednotlivých slov a řádků). Lesja Ukrajinka při přípravě nového vydání opravila nedostatky, přidala lidové písně z Volyně. Samostatné vydání "Lesní písně" vyšlo v lednu 1914.

Postavy

Hlavní postavy

• Mavka
• Lukáš

Vedlejší postavy

• Strýček Lev
• Lukášova matka
• Kylyna
• Kylininy děti
• Chlapec

Mytické postavy

• Lesník
• Ten, co v skalách sedí (Maruška)
• Ten, co hráz trhá
• Vodník
• Polní víla
• Víla
• Lízalka
• Kuča
• Bída
• Osud
• Příšera
• Lesní muž

Děj

Drama-féerie ve 3 dějstvích:

Prolog

Starý les na Volyni, divoké a tajemné místo. Začátek jara. "Ten, co hráz trhá", vylézá z lesa. Mluví s poterčatami a Rusalkou, která mu připomíná jeho lásku a vytýká mu zradu. Vodník domlouvá Rusalku, že si hraje s nevěrným cizincem. Pouze shazuje Rusalky.

1. Dějství

Ve stejné lokalitě strýček Lev a jeho synovec Lukáš staví dům. Lev je starý muž, hodný. Lukáš je mladý chlapec. Starý vypráví chlapci, že se musí obezřetně chovat k lesním obyvatelům. Lesník říká Rusalké, že Lev jim neublíží.

Lukáš si ze stébel vyrábí píšťalu, na jejíž zvuk přichází Mavka, která předtím mluvila s Lesníkem. Lesník varoval dívku, aby se vyhýbala lidem, protože od nich hrozí jen zlo.

Když Lukáš chystá nasekat břízu, Mavka ho zastaví a žádá, aby neublížil své sestřičce. Lukáš se diví, že potkal v lese tak neobvyklou a krásnou dámu, ptá se, kdo je. Říká mu, že je lesní víla Mavka.

Dívka se Lukášovi líbí svou proměnlivou krásou, laskavým slovníkem, citlivostí k hudbě a kráse. Říká mu, že lidé se milují, když se milují.

Chlapec vypráví Mavce o tom, že se chystají postavit v lese dům.

Mavka a Lukáš se do sebe zamilují.

2. Dějství

Yaroslava Mosiychuk, v roli Mavky.

Pozdní léto, na louce je již postaven dům, zasazena zahrada. Matka vyčítá Lukášovi, že zbytečně tráví čas hraním na píšťalu. Křičí i na Mavku, nazývá ji k ničemu nezdatnou pletichářkou. Vyčítá jí za oblečení, posílá žnout. Ale Mavka nemůže žnout klasy, protože k ní promlouvají.

Lukáš vysvětluje Mavce, že matka potřebuje nevěstu, která by pracovala na poli a v domě. Mavka se snaží pochopit všechny tyto zákony svým zamilovaným srdcem, ale takové malé starosti jsou jí cizí, žije celosvětovou krásou.

K domu přichází vdova Kylyna. Vezme od Mavky srp a začne žnout. S Lukášem si pohrává a pak jde do domu. Matka ji vřele přijme. Lukáš provází Kylinu do vesnice.

Mavka trpí, ale Rusalka ji uklidňuje, ale varuje ji před láskou, která může zničit volnou duši. Upozorňuje Mavku i Lesník. Žádá ji, aby si vzpomněla na svou svobodu, krásu přírody, aby se osvobodila od pout lidské lásky.

Mavka se chystá znovu se stát lesní královnou. Obléká se do šarlatu, stříbrného opasku. K ní začne přistupovat Lesník. Začínají tančit. Ale objevuje se Maruška, která chce Mavku odvést. Křičí, že ještě žije.

Lukáš se k Mavce chová hrubě a křičí matce, že chce zásnubní k Kylině. Z truchlení Mavka odejde k Marušce.

3. Dějství

V zataženou podzimní nocí u Lukášova domu se mihne postava Mavky. Z lesa vychází Lesník. Vysvětluje, že nařídil proměnit Lukáše ve vlkodlaka. Ale Mavka doufá, že ho dokáže proměnit v člověka silou své lásky. Lukáš se lekne Mavky, prchá od ní.

Kuča vypráví, že v Lukášově rodině panují zlé časy, tchýně se hádají s nevěstou.

Mavka se proměňuje na suchou vrbovou větev, ze které chlapec Kyliny vyřezává píšťalu. Píšťala mluví hlasem Mavky: "Jak sladce hraje, jak hluboko řeže, prořezává mi prsa, vytahuje srdce..."

Kylyna chce kácet vrbu, ale Lesník ji zachraňuje.

Kylyna prosí manžela, aby se vrátil do vesnice. Ztracená Dola přichází a ukazuje na píšťalu. Lukáš dal Mavce duši, ale zbavil ji těla. Ale ona tělem netouží, její láska je nyní věčná.

Vrchol akce představuje poslední monolog Mavky, kde se obrací na Lukáše.

Lukáš začíná hrát. Mavka vzplane starodávní krásou a muž se k ní vrhá. Ale ona zmizí. Začíná sněžit. Lukáš zamrzne s úsměvem na rtech.

Překlady

• Das Waldlied. Übersetzung ins Deutsche von. E. Bermann. Київ, ДВУ, 1931. Архів
  • Ukrainka Lesya. Waldlied: Märchenspiel in drei Aufzügen / Redaktion: Sergij Romanov, Tetiana Danyluk-Terestschuk; Übersetzung ins Deutsche: E. Bermann; Zeichnungen: I. Rubluk. Text auf Ukrainisch und auf Deutsch. Luzk: Lesya Ukrainka Osteuropäische Nationale Universität, 2017. 284 S. Архів
• Forest Song // Spirit of Flame. A Collection of the Works of Lesya Ukrainka. Translated by Percival Cundy. New York, 1950. p. 171-260. Архів
  • Forest Song. A fairy drama in three acts, transl. by Gladys Evans. Kyiv, Dnipro, 1985.
  • Forest song / Transl. by V. Rich // The Ukrainian Rev. – 1994. – № 1. р. 66–73; № 2. р. 33–58; № 3. р. 40–60; N№ 4. р. 48–64.
  • The Forest Song. Translated by Wanda Fips and Virlana Tkacz. Kyivskiy Budynok Knyhy, 2018. 256 p.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Лісова пісня na ukrajinské Wikipedii.