Wangen

obec v kantonu Schwyz ve Švýcarsku

Wangen je obec ve švýcarském kantonu Schwyz. Žije zde přibližně 5 100[1] obyvatel.

Wangen
Wangen – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška424 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
KantonSchwyz
OkresMarch
Wangen
Wangen
Wangen, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha8,46 km²
Počet obyvatel5 053 (2018)[1]
Hustota zalidnění597,3 obyv./km²
Správa
Oficiální webwww.wangensz.ch
PSČ8854 Siebnen
8855 Nuolen
8855 Wangen
Označení vozidelSZ
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

editovat

Wangen leží téměř celý na náplavové rovině tvořené řekou Wägitaler Aa směrem k horní části Curyšského jezera. Nacházejí se zde také přírodní rezervace Nuoler Ried a Bachtellen.

Směrem k východní hranici obce se terén zvedá ze 410 m n. m. na 631 m n. m. směrem k Buechbergu. Buechberg je moréna, kterou zde zanechal ledovec Linthgletscher při svém postupu v poslední době ledové.

Pouze 6,5 % rozlohy obce je zalesněno, 47 % tvoří obdělávaná půda.

Historie

editovat
 
Letecký pohled (1948)

Atraktivní poloha a dobré dopravní podmínky přilákaly do oblasti kolem Buechbergu osadníky už před 3000 lety. Stále ustupující jezero poskytuje hojnost potravin a půda, která se u něj uvolňuje, je díky usazování sedimentů bohatých na minerály úrodná a snadno obdělávatelná. Bukový les na moréně, který zde zanechal ledovec Linthgletscher v poslední době ledové, poskytoval nejen kořist pro lovce, ale také dobré dřevo pro jednoduchá obydlí a oheň.

Římané nezanechali v oblasti Wangenu žádné výrazné stopy. Ačkoli se v termálních lázních v lokalitě „Ryffen“ v Nuolenu čepovaly sirné prameny, s nástupem stěhování národů kolem roku 450 n. l. musela někdejší světová velmoc přepustit oblast March přistěhovalým Alamanům a Keltům.

V roce 600 n. l. se s oblastí seznámili irští misionáři Kolumbán a Gallus (Havel), kteří se snažili hlásat evangelium poněkud radikálním způsobem svých krajanů. Setkávají se s odmítnutím a nepřátelstvím a brzy jsou oba Irové opět na cestě. Kolumbán putoval na jih, kde založil slavné opatství Bobbio. Gallus přešel jezero a stal se kanovníkem světoznámého opatství St. Gallen. Potomci mnichů byli alespoň odškodněni za ztrátu v srpnu 844: majitel Wangenu a Tuggenu Wolfhart dal své panství opatství Bobbio jako dědičné léno, žádal za to relikvie Kolumbána, který zemřel roku 615 a byl mezitím kanonizován, a postavil baziliku. Kolumbán je dosud patronem kostela ve Wangenu. V roce 872 změnilo panství majitele, ale zůstalo v rukou benediktinů. Vesničané byli nyní poddanými kláštera v St. Gallenu. V roce 1178 přiděluje papež Alexandr III. kostel Nuolen se všemi dvorskými pozemky klášteru Schänis. Když klášter zchudl, prodal majetek soukromému majiteli, který jej se ziskem prodá dále špitálu v Rapperswilu.[2]

Po smrti hraběte Fridricha VII. z Toggenburgu, který byl světským patronem oblastí kolem Buechbergu, se spory mezi stavy Schwyzu a Curychu vyhrotily v krvavou bratrovražednou válku: oblast byla nakonec v roce 1437 přidělena Schwyzu.

V roce 1658 už měli obyvatelé Wangenu dost cizí nadvlády. Za částku 221 korun a 20 šilinků se vykoupili od obyvatel Schwyzu a obdrželi statut svobody „na věčné časy“. V roce 1716 vrátil Schwyz lidem z Wangenu dřívější kupní cenu a opět převzal dispoziční právo nad kostelem, církevními pány a majetkem Wangenu. V letech 1831–1833 se obyvatelé Ausserschwyzu a s nimi i obyvatelé Wangenu naposledy odtrhli od schwyzské nadvlády.[2]

Kolem roku 1840 přišel do vesnic na Buechbergu průmyslový věk. Zkrocení potoka Nuolerbach kanálem umožnilo firmě Billeter provozovat přádelnu v Nuolenu, na kterou v roce 1852 navázal Caspar Honegger stavbou v Siebnenu a nakonec převzal i nuolenský provoz. V roce 1900 přibyla tkalcovna hedvábí Bachmann ve Wangenu.

V letech 1810 až 1846 je Wangen poprvé rozdělen na dvě části výstavbou nové kantonální silnice. V roce 1875 byla otevřena železniční trať Curych–Ziegelbrücke. Výstavba a otevření dálnice A3 v letech 1973/74 způsobily další velký zářez do lužní krajiny.

Ve 21. století se venkovská oblast na Buechbergu vyvinula v atraktivní centrum obce.[2]

Obyvatelstvo

editovat
 
Kostel v Siebnenu
Vývoj počtu obyvatel[2]
Rok 1799 1850 1900 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2005 2010 2015 2016 2019
Počet obyvatel 700 1345 1131 2284 2550 2969 2847 3411 4572 4664 4672 4926 4961 5114

Většina obyvatel (k roku 2000) hovoří německy (92,0 %), druhá nejčastější je albánština (2,0 %) a třetí italština (1,7 %). Počet obyvatel Wangenu se mezi lety 1990 a 2000 zvýšil o více než 30 %. Podíl cizinců činí 15 %.

Hospodářství

editovat

Průmyslový rozvoj začal v roce 1840, kdy přádelna Billeter zprovoznila kanál Nuolenerbach, aby získala energii, a v roce 1900 následovala Bachmannova tkalcovna hedvábí. Dnes se ve Wangenu nachází dřevozpracující průmysl, stavební stroje, kovovýroba, podlahové krytiny, lom, štěrkovny s přepravou štěrku po jezeře pomocí bárek. V samotném Wangenu je zaměstnána jen malá část pracujících obyvatel, 69,4 % dojíždí do jiných obcí nebo do metropolitní oblasti Curychu.

Doprava

editovat
 
Železniční stanice Siebnen-Wangen

Výstavba kantonální silnice Lachen – Wangen – Uznach z roku 1810 rozdělila obec na dvě části. V roce 1875 byla otevřena železniční trať Curych–Ziegelbrücke. V 70. letech 20. století byl Wangen zpřístupněn automobilové dopravě prostřednictvím dálnice A3.

Železniční stanice Siebnen-Wangen je obsluhována linkami S2, S25 a S27 curyšské S-Bahn a linkou 35 InterRegio.

Přes Wangen jezdí také poštovní autobusy do Uznachu a přes Siebnen do Wägitalu, Pfäffikonu a Reichenburgu.

Letiště Wangen-Lachen je jedním z tréninkových míst pro tým letecké akrobacie Patrouille Suisse.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wangen SZ na německé Wikipedii.

  1. a b Ständige Wohnbevölkerung nach Staatsangehörigkeitskategorie Geschlecht und Gemeinde; Provisorische Jahresergebnisse; 2018. Federal Statistical Office. 9. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-04-11].
  2. a b c d JACOBER, Ralf. Wangen (SZ) [online]. Historisches Lexikon der Schweiz, 2015-10-13 [cit. 2024-07-08]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy

editovat