Vysoká škola báňská (Příbram)

bývalá vysoká škola v Příbrami

Vysoká škola báňská, dnes Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, byla v letech 18491945 situována v Příbrami. K přesunu do Ostravy došlo právě až v roce 1945.

Vysoká škola báňská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Dějiny báňského vzdělávání v Příbrami sahají až do začátku 19. století. V roce 1849 byla založena státní horní škola s německým vyučovacím jazykem. V té době to bylo jediné báňské vzdělávací zařízení v Českých zemích; mimo ni existovala už jen škola ve štýrském Leobenu. Jedním z nejvýznamnějších pedagogů školy, nejen v tomto období, byl celosvětově významný geolog František Pošepný. V roce 1865 bylo škole povoleno užívat titul Báňská akademie a v roce 1895 obdržela dekret o udělení vysokoškolského organizačního statutu.[1].

Ve stejném roce obdržela škola k rozšíření zdarma od města objekt starého konviktu z let 1885–86, označovaný později jako budova „dvě“ v Mariánském údolí, nyní náměstí Dr. Josefa Theurera. Studenti, kteří tam dosud bydleli, byli přestěhováni do nového konviktu (budova v Jiráskových sadech — nový arcibiskupský konvikt v novorenesančním francouzském slohu z roku 1892 od architekta Vojtěcha Ignáce Ullmanna). Budova, původně určená pro 140 studujících chovanců byla později několikrát upravovaná k jiným provozním účelům. Dominuje jí průčelí s věží a propojovacím sdruženým oknem mezi prvním a druhým poschodím, směřující do kaštanové aleje Jiráskových sadů s charakteristickým výhledem na Svatou Horu.

Národnostní spory, které probíhaly v Českých zemích na začátku 20. století, přinesly návrhy na přesunutí leobenské akademie do Vídně a zrušení příbramské akademie. Uskutečnění záměru zabránila jen dlouhá jednání a fakt, že tři čtvrtiny veškeré důlní produkce v Rakousku-Uhersku tehdy pocházely z dolů v Českých zemích. V roce 1904 byly jak leobenská, tak příbramská instituce jmenovány vysokou školou báňskou (montanistickou);[2] prvním rektorem se stal prof. Josef Theurer.

Ačkoli po vzniku Československé republiky v roce 1918 se pozice školy zásadně změnila, což vedlo k prosazení češtiny jakožto oficiálního vyučovacího jazyka v následujícím roce, k vytvoření tlusté čáry za pokusy o vystěhování školy z Příbrami nedošlo; některé podněty k takové změně v této době pocházely přímo z půdy univerzity.

Škola měla z počátku jedenáct kateder, v roce 1924 jejich počet vzrostl na osmnáct. Univerzita měla právo udělovat titul doktor montánních věd (dr. mont.). Počet studentů dosáhl maxima v roce 1921, kdy školu studovalo téměř pět set lidí. Na konci 30. let toto číslo bylo nicméně jen asi čtvrtinové.

Činnost univerzity přerušila druhá světová válka, resp. uzavření všech českých vysokých škol v roce 1939, jež bylo odvoláno roku 1945. To už je ale rok přestěhování do Ostravy – toho času centra rozvíjejícího se hornického regionu. Poslední studenti opustili Příbram v létě roku 1946.

Od roku 1922 do roku 1946, mimo nacistickou okupaci, v konviktu v sídlil rektorát Vysoké školy báňské v Příbrami, poté v letech 1946 až 1950 objekt využíval opět arcibiskupský konvikt a následně až do roku 1990 okresní národní výbor a krátce okresní úřad. Kaple v zadní části objektu byla přeměněna na velký zasedací sál a v 60. letech byl tajně zbudován podzemní kryt civilní obrany pro okresní funkcionáře, který později soužil jako sklad materiálu humanitární pomoci. Po roce 1990 připadl konvikt opět Arcibiskupství pražskému.[3][4][5]

Seznam rektorů[6]
Jméno
(narození – úmrtí)
Nástup do úřadu Opuštění úřadu
prof. František Xaver Maxmilián Zippe
(1791–1863)
1849 1850
prof. Johann Grimm
(1805–1874)
1850 1874
prof. Augustin Beer
(1815–1879)
1874 1879
prof. Ing. Dr. mont. h. c. Josef Hrabák
(1833–1921)
1879
1885
1881
1889
prof. Ing. Karel Balling
(1835–1896)
1881 1883
prof. Ing. Gustav Ziegelheim
(1839–1904)
1883
1889
1899
1885
1895
1901
prof. Ing. Adolf Hofmann
(1853–1913)
1895 1897
prof. Dr. Ing. h. c. Dr. mont. h. c. Josef Gängl von Ehrenwerth
(1843–1921)
1897 1899
prof. Dr. mont. h. c. Ing. Vojtěch Káš
(1848–1933)
1902 1903
prof. PhDr. Josef Theurer
(1862–1928)
1903
1907
1917
1926
1905
1911
1921
1927
prof. Ing. Rudolf Vambera
(1860–1918)
1905 1907
prof. Dr. mont h.c. Ing. Ludvík Kirshner
(1861–1936)
1911
1929
1913
1930
prof. Dr. techn. Ing. František Köhler
(1876–1919)
1913 1917
prof. Ing. František Částek
(1874–1922)
1921 1922
prof. Ing. Václav Macka
(1873–1929)
1922 1923
prof. PhDr. František Pavlíček
(1874–1947)
1923 1924
prof. Dr. techn. Ing. František Čuřík
(1876–1944)
1924
1927
1926
1929
prof. Dr. techn. Ing. Václav Pošík
(1874–1952)
1930 1931
prof. Dr. mont. Ing. Bohuslav Stočes
(1890–1969)
1931
1936
1932
1937
prof. Ing. Václav Cibuš
(1877–1946)
1932
1939
1933
1940
prof. Dr. mont. Ing. Alois Parma
(1886–1943)
1933
1937
1935
1938
prof. Dr. techn. Ing. Alexandr Iljič Glazunov
(1888–1951)
1935 1936
prof. Ing. Josef Hummel
(1881–1963)
1938 1939

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. EFMERTOVÁ, Marcela C. České země v letech 1848-1918. Praha: Libri, 1998. ISBN 80-85983-47-8. S. 352. 
  2. Vyhláška č. 85/1904 ř. z., kterou se vydávají nové stanovy pro horní akademie v Lubně a Příbrami, které se nyní mají nazývati „montanistické vysoké školy“. Dostupné online.
  3. Uzsvm.cz: ÚZSVM předal podzemní kryt arcibiskupství (10/2009)
  4. Pribram.eu: Budova konviktu
  5. Idnes.cz: Kryt v Příbrami zůstal utajen 20 let, měl pomoci soudruhům v nouzi (10/2009)
  6. Osobnosti a rektoři VŠB-TUO [online]. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-01-09. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat