Otevřít hlavní menu
Těžní věže jsou na Březových Horách naprosto běžnou součástí života... (Ševčinský důl)

Těžba rud na Příbramsku, respektive na Březových Horách a Bohutíně, je písemně doložena věnovací listinou z 21. dubna 1311. Tato listina obsahuje darování hutě biskupu Janovi pražským občanem Konrádem z Příbrami. Podle archeologického výzkumu docházelo k hornické činnosti na Březových Horách již dříve – na přelomu 12. a 13. století. Kronikář Václav Hájek z Libočan se zmiňuje ve své Kronice české o věštbě kněžny Libuše ke svým vladykům: „Vidím vrch březový, který jest uvnitř stříbra plný, toho vy i váš rod budete užívati“. Některé výzkumy však uvádí i počátky těžby v 2. polovině prvního století po Kristu a dokonce i několik staletí před Kristem. Odborníci se také shodují na tom, že v nedalekém Bohutíně byla těžba zahájena dříve než na Březových Horách.

HistorieEditovat

O tom, že těžba stříbrných rud pokračuje i ve 14. století svědčí hned několik dokumentů – jedná se například o listinu vydanou 30. dubna 1330, v níž je Mikulášem z Nových Dvorů věnována zbraslavskému klášteru desátá část výnosu z dolů. Z 15. století se žádné dokumenty o důlní činnosti nedochovaly, přesto ji zde můžeme předpokládat. Těžbu rud na Příbramsku v 16. století dokládají 4 horní knihy a několik listin. K velkému rozvoji důlní činnosti v březohorském revíru dochází právě na počátku 16. století. V letech 15501574 zde byly vytěženy 4 tuny stříbra, za celé 16. století přibližně 11 tun, avšak v porovnání s jinými českými významnými doly je to jen nepatrná produkce.

Na konci 16. století pak přichází velký úpadek, který trval až do konce 17. století. Během této doby byla velká snaha hornickou činnost obnovit, zejména proto, že Příbram jakožto horní město mohla užívat různých výhod. Nejvýznamnějším obdobím je pak 19. století, kdy bylo vytěženo 1 416,7 tun stříbra a 168 245 tun olova. Těžba na Březových Horách byla ukončena v roce 1978.[1] Ovšem koncentrace olova v půdě zůstává[2].

Báňská charakteristikaEditovat

Důlní dopravaEditovat

Horizontální doprava byla na březohorském rudném revíru po dlouhou dobu zajišťována lidskou silou, teprve v roce 1875 se na hlavních chodbách dolů začali používat koně a koncem 19. století benzolové lokomotivy. Ruční doprava byla kompletně nahrazena elektrickými akumulátorovými lokomotivami až v první polovině 20. století.

K vertikální dopravě se nejprve používala vodní kola a koňské žentoury. V první polovině 19. století dochází k velkému pokroku ve vertikální dopravě – roku 1846 byl na dole Marie vybudován první parní těžní stroj v březohorském revíru. Elektrifikace ve 20. století se ve vertikální dopravě příliš neuplatnila. Jednak proto, že výstavba takových strojů byla nákladná a dále proto, že panovaly obavy z případných výpadků elektrického proudu. Na dole Vojtěch a Anna se parní těžní stroje Breitfeld & Daněk zachovaly až do ukončení těžby. Dnes se jedná o technickou památku.

TabulkyEditovat

Vytěžený materiálEditovat

Časové období Rudniny [t] Olovo [t] (kovy v rudninách) Stříbro [t] (kovy v rudninách)
1801-10 72 000 2 090 9 950
1841-50 655 000 16 440 108 950
1871-80 2 021 880 45 260 281 141
1881-90 2 886 59 59 100 412 660
1891-1900 2 876 221 56 701 438 020
1919-30 837 998 42 618 329 320
1931-38 723 725 27 229 218 910
1939-45 843 268 18 345 174 606
1946-50 534 081 11 106 97 615
1951-60 1 554 256 23 879 202 684
1961-70 1 557 875 22 905 161 536
1971-78 511 222 7 127 47 303

Dosažené hloubkyEditovat

Název dolu Dosažená hloubka [m] Počet pater
Hůrka 100,20 2
Štěpán 854,11 26
25. únor 1199,44 33
25. únor

+ slepá jáma Eduard

1348,56 36
František 133,10 3
Řimbaba 850,48 26
Kozičín 200,00 2
Drkolnov 403,50 13
Ševčinský důl 1032,10 32
Marie 1189,25 33
Vojtěch 1248,89 35
Prokop 1579,67 41
Anna 1449,29 39
Ferdinand 315,70 14
Jarošov 200,10 9
Lill 431,90 16

SoučasnostEditovat

 
Ústí mariánské štoly

V současné době spravuje většinu objektů, které zde zůstaly po hornické činnosti, Hornické muzeum Příbram, které je zároveň největším hornickým muzeem v České republice. Jedná se o velmi častý cíl turistů, protože součástí mnoha prohlídek je i jízda hornickým vláčkem, jehož jedna trasa vede podzemím od dolu Anna k jámě Prokop a druhá, nedávno postavená, spojuje Ševčinský a Vojtěšský důl. Mezi stále přístupné budovy patří:

Ne všechny objekty ale zůstaly v zachovalém stavu. Bývalá strojovna dolu Prokop, patřící společnosti Diamo, už několik let chátrá. Stále častěji se stává terčem vandalů a bezdomovců a mezi Příbramáky se navíc říká, že se zde kdysi utopil ve studni muž. Tato informace byla ale Diamem dementována.[3]

Zmiňovaný státní podnik Diamo s ústředím ve Stráži pod Ralskem má v Příbrami jeden ze svých odštěpných závodů – Správa uranových ložisek, o. z., Příbram.[4]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. BAMBAS, Jiří. Březohorský rudní revír. Kamenná: VZ, o. z. Kamenná, 1990. 
  2. http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=730879 - Obrovské plochy lesní půdy v Brdech jsou nasáklé olovem
  3. JANKOVSKÁ, Markéta. Příbramský deník. [[1]] [online]. 20.. květen 2010. Dostupné online. 
  4. MGR. SMEJKAL, Ladislav. Historie a současnost podnikání na Českolipsku. Žehušice: Městské knihy s.r.o., 2009. ISBN 978-80-86699-58-5. Kapitola Diamo, s. 90. 

LiteraturaEditovat

  • FRYŠ, Josef. Hornická Příbram v proměnách času. Plzeň: Starý most, 2018. 208 s. ISBN 978-80-87338-90-2. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat