Vrápenec jižní

Vrápenec jižní, též vrápenec středozemský[2] (Rhinolophus euryale), je druh netopýra z čeledi vrápencovití (Rhinolophidae).

Jak číst taxoboxVrápenec jižní
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
ŘíšeŽivočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Podřádnetopýři (Microchiroptera)
Čeleďvrápencovití (Rhinolophidae)
Podčeleďvrápenci (Rhinolophinae)
RodVrápenec (Rhinolophus)
Binomické jméno
Rhinolophus euryale
Blasius, 1853
Rozšíření vrápence jižního (červeně).
Rozšíření vrápence jižního (červeně).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je rozšířen v oblasti Středomoří, Balkánu, Severní Afriky a Blízkého východu.

PopisEditovat

Hlava a tělo jsou obvykle 43 až 58 mm dlouhé s 22–30 mm ocasem. Rozpětí křídel je od 300 do 320 mm se standardní hmotností mezi 8 až 18 g. Velikostí je mezi vrápencem malým a vrápencem velkým.[3]

Srst je nadýchaná se slabě šedým základem. Zádová část je šedě hnědá, někdy se slabým načervenalým nádechem. Spodní část je bělavá nebo žlutobílá.[4]

RozšířeníEditovat

Obvykle obývá teplé, lesní oblasti v předhůří a pohoří, preferuje vápencové oblasti s četnými jeskyněmi a blízkým zdrojem vody. Kolonie a hnízdiště jsou v jeskyních, které sdílejí s ostatními druhy vrápenců. S příbuznými druhy se nemísí.

RozmnožováníEditovat

Není známo mnoho informací o průběhu rozmnožování.[5] V hnízdících koloniích se zdržuje 50 až 400 samic s občasným výskytem samců.

LovEditovat

Hnízdiště opouštějí během pozdního soumraku. Loví nízko nad zemí na teplých úbočích v relativně hustém stromovém porostu. Loví můry a ostatní drobný hmyz.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Podkovár južný na slovenské Wikipedii a Mediterranean Horseshoe Bat na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-07]
  2. BENDA, Petr. České vernakulární jmenosloví netopýrů. I. Návrh úplného jmenosloví. Vespertilio. 2010, čís. 13–14, s. 263–308. Dostupné online [cit. 2021-04-06]. ISSN 1213-6123. 
  3. Cicavce. Bratislava: Ikar, 1996. ISBN 8071182362. 
  4. SCHOBER, Wilfried. A Guide to Bats of Britain and Europe. UK: Hamlyn Publishing Group, 1989. ISBN 0-600-56424-x. 
  5. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia, 2nd edition. Volume 13, Mammals II, edited by Michael Hutchins, Devra G. Kleiman, Valerius Geist, and Melissa C. McDade. Farmington Hills, MI: Gale Group, 2003.

LiteraturaEditovat

  • HUTSON,, A.M; SPITZENBERGER, F.; JUSTE, , J., Aulagnier, S., Alcalde, J.T., Palmeiras, J., Paunovic, M., Karataş, A. Rhinolophus euryale. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. IUCN, 2008, rev. 2013-02 [cit. 2011-11-21]. Dostupné online. ISSN 2307-8235. (anglicky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat