Tento článek je o městě v Rusku. O řece v Rusku pojednává článek Vorkuta (řeka).

Vorkuta (rusky Воркута́) je padesátitisícové ruské město ležící za polárním kruhem na nejzazším severovýchodě evropské části země v republice Komi. Jedná se o nejvýchodněji položené evropské město[4] a současně jedno z nejchladnějších měst na celém kontinentu. Ve 30. až 50. letech 20. století se zde nacházel Tábor Vorkuta, největší gulag evropské části Ruska.[4]

Vorkuta
Воркута/Вӧркута
Obytná čtvrť ve Vorkutě
Obytná čtvrť ve Vorkutě
Vorkuta – znak
znak
Vorkuta – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška169[1]  m n. m.
Časové pásmoUTC+3[2]
StátRuskoRusko Rusko
federální okruhSeverozápadní federální okruh
republikaKomi
Vorkuta na mapě
Republika Komi na mapě Ruska
Vorkuta
Vorkuta
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha29,7 km²
Počet obyvatel52 292 (2021)[3]
Hustota zalidnění1 760,7 obyv./km²
Správa
Vznik1932
Oficiální webwww.vorcuta.ru
Telefonní předvolba(+7)82151
PSČ1699xx
Označení vozidel11, 111
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie a současnostEditovat

Název města pochází z něnečtiny; byl odvozen od názvu místní řeky odkazujícího k oblasti „oplývající medvědy“. Již od 19. století se vědělo o okolních bohatých nalezištích uhlí, jehož těžba pak započala za sovětské ěry. Po postavení přes 1000 km dlouhé železniční tratě z města Kotlas, kterou rovněž stavěli vězni sovětských koncentračních táborů gulagů, zde v roce 1932 za tímto účelem vznikl obávaný tábor Vorkutlag. Při teplotách v zimě klesajících pod −50 °C se Vorkuta stala jedním z nejobávanějších lágrů – při pracích v dolech, stavbě města a do něj vedoucích železničních tratí zahynuly desetitisíce vězňů.[4][5]

V roce 1943 se Vorkuta se oficiálně stala městem. V 50. letech se sem za prací v dolech začalo dobrovolně stěhovat mnoho mladých lidí z celého Ruska, které motivovaly zdejší výrazně lepší platy a tedy možnost lepšího života. Svého vrcholu dosáhlo město počátkem 90. let, kdy počet obyvatel dosáhl 117 000 (1991).[5]

Po rozpadu Sovětského svazu se město i jeho okolí začalo postupně vylidňovat, obyvatelé se začali stěhovat do jižněji položených ruských měst, v návaznosti na to se začala omezovat občanská vybavenost a počet obyvatel setrvale klesal až na současných 58 133 (2017). Dnes je část města vylidněná a v jeho okolí se nachází několik dalších zcela vylidněných osad, dřívějších obydlí těžebního personálu. Podle některých zdrojů je Vorkuta jedním z nejrychleji vymírajících měst v Rusku.[4][5]

Dnes zde probíhá nerentabilní těžba uhlí a perspektivní těžba ropy a zemního plynu.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Global Gazetteer [online]. Falling Rain Genomics, Inc., 2010 [cit. 2012-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  3. 26. Численность постоянного населения Российской Федерации по муниципальным образованиям на 1 января 2018 года. Dostupné online. [cit. 2019-01-23]
  4. a b c d KUDRNOVÁ, Johana. Pozdravy z konce světa: Opuštěné město Vorkuta aneb 40 hodin od Moskvy. Reflex.cz [online]. 2020-04-20 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 
  5. a b c GÁFRIKOVÝ, Eliška. Ruská města duchů pohlcuje led. Jsou stejně děsivá jako jejich krutá minulost. Deník [online]. 2021-05-06 [cit. 2022-08-03]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat