Vladimír Frajt
Vladimír Frajt (21. února 1895 Slavičín – 2. března 1965 Liberec) byl československý legionář, důstojník a příslušník československé armády v zahraničí během druhé světové války.
| plk. Vladimír Frajt | |
|---|---|
| Narození | 21. února 1895 Slavičín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 2. března 1965 (ve věku 70 let) Liberec  Československo |
| Národnost | česká |
| Povolání | voják |
| Nábož. vyznání | Římskokatolická církev |
| Děti | synové Milan a Jiří |
| Příbuzní | bratr František Frajt+4 další sourozenci |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Před první světovou válkou editovat
Vladimír Frajt se narodil 21. února ve Slavičíně na uherskobrodsku do nezámožné rodiny jako jeden ze šesti sourozenců. Mezi lety 1907 a 1912 studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1915 pak maturoval kroměřížském gymnáziu státním.
První světová válka editovat
Po maturitě v roce 1915 byl Vladimír Frajt odveden do c. a k. armády. Absolvoval školu pro důstojníky v záloze a v prosinci téhož roku byl odeslán na ruskou frontu, kde 5. června 1916 padl do zajetí. Již v červenci se přihlásil do srbské dobrovolnické divize, zařazen byl o měsíc později. Na frontu odešel v listopadu 1916. Na jaře 1918 se přesunul do Francie, kde byl zařazen do střeleckého pluku 22 československých legií. Absolvoval kurz pro důstojníky pěchoty v St. Maixent a bojoval na německé frontě. Do Československa se vrátil v srpnu 1919 v hodnosti kapitána.
Mezi světovými válkami editovat
Vladimír Frajt zůstal po návratu do Československa v armádní službě. Často střídal funkce i posádky a od funkcí velitele roty se postupně propracoval až na post zástupce velitele praporu. Během všeobecné mobilizace v roce 1938 velel jednomu z úseků lehkého opevnění na severní Moravě. Dosáhl hodnosti majora.
Druhá světová válka editovat
Francie editovat
Po německé okupaci v březnu 1939 a rozpuštění československé armády pracoval Vladimír Frajt jako tajemník městského úřadu v Tovačově. Vstoupil do protinacistického odboje v řadách Obrany národa, v prosinci 1939 vyslyšel výzvu manželky a odešel z Protektorátu Čechy a Morava. Přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Bejrút se v únoru 1940 dostal do Marseille. V Agde se přihlásil do československé zahraniční armády a byl ustanoven velitelem II. praporu pěšího pluku 22. Absolvoval kurz pro velitele praporů a zúčastnil se bojů ve Francii.
Spojené království editovat
Po pádu Francie odplul na konci června 1940 Vladimír Frajt do Velké Británie, kde se postupně vypracoval opět do funkce velitele praporu, kterým byl ustanoven 1. dubna 1942. V srpnu téhož roku byl převelen k náhradnímu tělesu s určením pro výcvikové středisko.
Sovětský svaz editovat
V listopadu 1944 byl Vladimír Frajt odeslán do Sovětského svazu. V lednu 1945 se zde stal přednostou Studijního a výcvikového oddělení, v dubnu 1945 pak přednostou školské a výcvikové skupiny 1. oddělení hlavního štábu. Dosáhl hodnosti plukovníka.
Po druhé světové válce editovat
Po návratu do Československa působil Vladimír Frajt od června 1945 jako styčný důstojník Ministerstva národní obrany u Ministerstva vnitra, od října pak i na hlavním velitelství Sboru národní bezpečnosti. V dubnu 1947 byl ustanoven velitelem pěšího praporu v Olomouci, v dubnu 1949 pak velitelem motorizované brigády. K 31. prosinci téhož roku byl přeložen do výslužby. Po politickém procesu a odsouzení soudem v Brně mu byl snížen důchod. Zemřel po těžké nemoci 2. března 1965 v Liberci.
Rodina editovat
Vladimír Frajt se v roce 1932 oženil. V roce 1934 se mu narodil syn Milan a v roce 1936 syn Jiří. Po jeho odchodu z protektorátu byla jeho žena uvězněna v internačním táboře Svatobořice, válku ale přežila. Syny vychovávala babička. Jeho bratr František Frajt byl rovněž příslušníkem Obrany národa, v rámci které se zabýval zejména převaděčstvím. Byl vězněn, ale válku přežil. Komunisty byl posléze odsouzen k nuceným pracím.
Ocenění editovat
Vyznamenání editovat
- 1922 Československý válečný kříž 1914–1918
- 1922 Československá revoluční medaile
- 1922 Československá medaile Vítězství
- 1922 Srbská medaile Za vojenskou zdatnost
- 1922 Médaille commémorative française
- 1945 Československý válečný kříž 1939
- 1945 Československá medaile za zásluhy
- 1945 Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Posmrtná ocenění editovat
Odkazy editovat
Literatura editovat
- Kolektiv autorů - Vojenské osobnosti československého odboje 1939 - 1945, strana 75-76 (Ministerstvo obrany České republiky - Agentura vojenských informací a služeb, 2005, ISBN 80-7278-233-9)
