Vladimír Řezníček
Vladimír Řezníček (18. června 1919, Kunčice pod Ondřejníkem – 10. ledna 2001 Kunčice pod Ondřejníkem) byl československý voják a příslušník výsadku Wolfram
| Vladimír Řezníček | |
|---|---|
| Narození | 18. června 1919 Kunčice pod Ondřejníkem  Československo |
| Úmrtí | 10. ledna 2001 (ve věku 81 let) Kunčice pod Ondřejníkem Česko |
| Místo pohřbení | hřbitov Kunčice pod Ondřejníkem |
| Národnost | Češi |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Mládí editovat
Narodil se 18. června 1919 v Kunčicích pod Ondřejníkem. Otec František byl dlaždič, matka Žofie, za svobodna Seydlová byla v domácnosti. Měl dva bratry.
Obecnou a měšťanskou školu absolvoval v rodné obci a poté se začal ve Zlíně učit u firmy Baťa. Ze zdravotních důvodů učení přerušil a pracoval u svého otce. 14. března 1939 se podrobil odvodu, ale základní vojenskou službu nevykonal.
V exilu editovat
14. srpna 1939 se strýcem překročili hranice do Polska (strýc byl ale zatčen a vrácen zpět). V Malých Bronovicích byl zařazen do československého legionu v Polsku a s ním se po vypuknutí války dostal přes Rumunsko a Sýrii do Francie. 30. října 1939 byl v Agde zařazen k 1. pěšímu pluku. Bojů na frontě se zúčastnil po absolvování poddůstojnické školy. 1. června 1940 byl povýšen na svobodníka. Po pádu francouzské fronty byl evakuován do Anglie.
V Anglii byl zařazen k 2. pěšímu praporu a postupně povýšen na četaře. Poté, co byl vybrán pro plnění zvláštních úkolů absolvoval od 9. ledna do začátku března 1943 sabotážní kurz a parakurz. Poté byl povýšen na rotného a vrátil se ke svému útvaru. Absolvoval tankový a ženijní výcvik a byl vyškolen jako řidič tanku. Zde si ho do tvořícího se výsadku Wolfram vybral Josef Otisk. Spolu s dalšími příslušníky skupiny absolvoval od 15. května do poloviny června 1944 základní výcvik, parakurz a konspirační kurz. 1. července byl přepraven do Itálie.
Nazazení editovat
14. září po půlnoci byl spolu s ostatními vysazen v prostoru Nytrové. Celá skupina se sešla až 24. září. Spolu s ostatními se skrýval nejprve u svých rodičů a poté u bratra Josefa Otiska. Podílel se na odbojové činnosti, při příchodu Rudé armády byl krátce zadržen NKVD.
Po válce editovat
Po přihlášení se na MNO byl přidělen k II. oddělení hlavního štábu. Do srpna 1945 byl postupně povyšován až na poručíka pěchoty. Do poloviny roku 1946 vyučoval na Vojenské akademii v Hranicích taktiku, poté, již v hodnosti nadporučíka z armády odešel a nastoupil jako vychovatel mládeže. V roce 1947 se oženil, z manželství se narodily čtyři děti. Od roku 1949 pracoval poblíž svého rodiště v kamenolomu a od roku 1962 až do důchodu v Tatře Kopřivnice.
Vyznamenání editovat
- 1940
Československý válečný kříž 1939 - 1944
Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky Francie a Velká Británie - 1944
Československá medaile za zásluhy II. stupně - 1945
Československý válečný kříž 1939 - 1945
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem - 1945
Československá medaile za zásluhy I. stupně
_BAR.svg){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
Literatura editovat
- REICHL, Martin. Cesty osudu. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-04-1.
- ZIKOVÁ, Renáta. Konfident brněnského gestapa Stanislav Kotačka. Vedoucí práce PhDr. Libor Vykoupil, PhD.. [s.l.]: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Historický ústav, 2011. 86 s. Dostupné online. Kapitola 7. Operace Wolfram, s. 30.