Wikipedie

Vinzenz Luksch

kněz, zakladatel litoměřického diecézního muzea

Vinzenz Luksch (28. května 1845 Sutom[1] – 18. srpna 1920 Litoměřice[2]) byl katolický kněz, historik umění, historik církevních dějin, vysokoškolský pedagog a zakladatel litoměřického diecézního muzea.

Reverendus Dominus
ThDr. Vinzenz Luksch
kněz
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
SídloLitoměřice
Svěcení
Kněžské svěcení15. července 1868
Osobní údaje
Datum narození28. května 1845
Místo narozeníSutom, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí18. srpna 1920
(ve věku 75 let)
Místo úmrtíLitoměřice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníLitoměřice
Alma materKněžský seminář v Litoměřicích
Papežská univerzita Gregoriana
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se v rodině kantora německé školy (původem selského syna z Vlastislavi[3]) v Sutomi u Třebenic. Jako nadaný chlapec absolvoval jezuitské gymnázium v Bohosudově a poté v letech 1864–1868 litoměřický kněžský seminář. Na kněze byl vysvěcen 15. července 1868 v litoměřické katedrále sv. Štěpána. Po vysvěcení byl následující čtyři roky kaplanem ve farnosti Chabařovice u Ústí nad Labem. Ke konci roku 1872 odešel do Říma, kde studoval na papežské univerzitě Gregoriana a během dvou let dosáhl doktorátu z teologie. V Římě také výrazně prohloubil svůj vztah k uměleckým památkám. V roce 1875 po svém návratu z Říma působil krátce jako kaplan v Rumburku.[4] Svá teologická studia prohloubil ještě v letech 1875–1879 na pražské teologické fakultě[4] a svůj římský doktorát zde nostrifikoval. V roce 1879 byl jmenován, zřejmě z iniciativy litoměřického biskupa Antonína Ludvíka Frinda nejdříve suplujícím a poté řádným profesorem na litoměřickém bohosloveckém učilišti. V tomto pedagogickém ústavu posléze učil i církevní právo a jeho pedagogická činnost trvala až do jeho pensionování v roce 1907. Třicet let byl zároveň členem litoměřického diecézního soudu, byl biskupským notářem a několikrát byl i zvolen do litoměřického městského zastupitelstva. Asi nejvíce je jeho jméno spjato s Diecézním muzeem, které bylo založeno v roce 1885. V roce 1885 byl také na podnět Antonína Podlahy jmenován korespondentem vídeňské C. a k. Centrální komise pro umělecké a historické památky. K 23. dubnu 1899 byl jmenován ještě konzervátorem II. sekce této komise pro politické okresy Litoměřice, Roudnice nad Labem a Děčín. V roce 1917 byl pak jmenován konzervátorem pro litoměřický politický okres. Své poznatky nedokázal vždy dokončit a vydat tiskem: k jeho nejlepším publikacím patří dvoudílná kniha Illustrierte Geschichte der katholischen Kirche (německy), kterou vydal na počátku 20. století společně s německým církevním historikem Johannem Peterem Kirschem.

Jeho práce vedle činnosti v Diecézním muzeu je známa díky jeho „umělecké topografii“ litoměřického okresu. Toto dílo začal sepisovat na počátku 20. století v rámci ediční řady Soupis památek historických a uměleckých v Království českém, kterou vydávala Archeologická komise České akademie věd a umění. Zájem o rukopis projevila také Uměleckohistorická komise německé Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. Luksch pracoval na tomto životním díle dvacet let na základě studia archivních materiálů.

Luksch byl nejen znalcem umění, ale také památkářem a sběratelem. Sbírky obrazů, plastik, hudebních nástrojů i archeologických předmětů soustředil ve své vile v Litoměřicích na Rybářském náměstí čp. 662/4 (od roku 2001 tato vila slouží jako Hospic sv. Štěpána). Již v roce 1895 jeho sbírka zaplňovala několik velkých pokojů.

Závěr života nebyl zřejmě nejšťastnější. Diecézní muzeum stagnovalo a památkový fond regionu, zvláště kampanologický materiál byl nevratně ochuzen za I. světové války. Politické změny (vznik Československa v roce 1918) pro něho znamenaly „zánik světa“ tak, jak ho znal. Věnoval se na sklonku života psaní umělecké topografie[5] a definitivní rukopis odeslal, krátce před smrtí, na počátku srpna 1920 do Prahy. Dílo zůstávalo dlouho jen ve strojopise v německém jazyce, využívaném třemi generacemi badatelů. Teprve v roce 2006 bylo zpřístupněno veřejnosti v česko-německé dvojjazyčné edici Ústavu dějin umění AV ČR,[6], je citováno dodnes.

Luksch zemřel v brzkých ranních hodinách 18. srpna 1920 ve své litoměřické vile. Pohřeb se konal o dva dny později na litoměřickém městském hřbitově, kde je jeho udržovaný hrob dodnes.

Monografie editovat

  • Johann Peter Kirsch, Vinzenz Luksch, Illustrierte Geschichte der katholischen Kirche, Allgemeine Verlags-Gesellschaft m. b. H. München, 1905
  • Vinzenz Luksch, Topographie der historischen und Kunst-Denkmale im politischen Bezirk Leitmeritz/ Soupis historických a uměleckých památek v politickém okresu Litoměřice. Díl I. Litoměřice. Editoři Kristina Uhlíková, Jana Chadimová a Martin Barus. Vydalo Artefactum ve spolupráci s Biskupstvím litoměřickým, Praha 2006, ISBN 978-80-86890-79-1.

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Sutom
  2. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Litoměřice
  3. ↑ OTRADOVEC, Josef. Něco z historie obce. Zpravodaj občanského sdružení Český granát Městského úřadu v Třebenicích. Duben 2006, s. 14. Dostupné online. 
  4. ↑ a b AbART – Vinzenz Luksch [online]. [cit. 2015-03-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kunsttopographie des Leitmeritzer Bezirkes Badatelna, Oblastní muzeum v Litoměřicích Archivováno 27. 8. 2016 na Wayback Machine.
  6. ↑ Vinzenz Luksch, Topographie der historischen und Kunst-Denkmale im politischen Bezirk Leitmeritz/ Soupis historických a uměleckých památek v politickém okresu Litoměřice, Díl I. Litoměřice. Editoři Kristina Uhlíková, Jana Chadimová a Martin Barus. Artefactum Praha 2006, isbn 978-80-86890-79-1

Literatura editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vinzenz_Luksch&oldid=23733188“