Vincenz Pilz
Vincenz Pilz (14. listopadu 1816, Varnsdorf – 26. dubna 1896, Vídeň[1]) byl česko-rakouský sochař figuralista a portrétista v období historismu, zpočátku novogotiky a později zejména novorenesance, činný v Čechách, na Moravě a ve Vídni.
Vincenz Pilz | |
---|---|
Narození | 14. listopadu 1816 Varnsdorf |
Úmrtí | 27. dubna 1896 (ve věku 79 let) Vídeň |
Místo pohřbení | Vídeňský ústřední hřbitov |
Bydliště | Vídeň |
Alma mater | Akademie výtvarných umění ve Vídni (od 1837) |
Povolání | sochař |
Ocenění | Reichelova cena (1844) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNejprve se chtěl věnovat hudbě. Po absolutoriu gymnázia odjel studovat filozofii na filozofickou fakultu Univerzity ve Vídni. Studia ukončil v roce 1837 a vstoupil na vídeňskou Akademii výtvarných umění; protože nebylo volné místo v sochařském oddělení, začal studovat malbu. Po prokázání talentu byl přeřazen na sochařství a vystudoval u Josefa Käßmanna (1784–1856) a Franze Bauera (1798–1872). Již během studií byl oceněn za sousoší David a Abigail Reichelovou cenou. V roce 1849 byl zvolen činným členem c. a k. Umělecké akademie ve Vídni a dopisovatelem její sochařské sekce. Za sochu Zvolení Cincinnata diktátorem v Římě získal také císařské stipendium, které mu umožnilo v letech 1850 až 1855 pobyt v Římě a cestování po Itálii, zejména do Florencie a Benátek. Během římského pobytu mimo jiné vytesal z mramoru reliéf Svatí Tři králové na cestě. Kreslířské akademické školení zúročil ve skicáři návrhových kreseb k sousoším nebo reliéfům, například Rudolf I. Habsburský s Přemyslem Otakarem II. v bitvě na Moravském poli, které později realizoval v kameni. Nejvíce se proslavil pomníky rakouských hrdinů a realizacemi v architektuře. Nejprve pracoval pro Ditrichštejny a pro Lichtenštejny na jižní Moravě, opakovaně také pro Schwarzenbergy na Orlíku a v Hluboké nad Vltavou (kde zhotovil jezdeckou sochu sv. Jiří ze zinku a pro zámeckou kapli kamenné sochy P. Marie a sv. Josefa).
Později se ve Vídni podílel na výzdobě významných veřejných budov a soukromých paláců, hlavně na nově rostoucí Ringstraße. Spolupráci s Pilzem vyhledával především architekt dánského původu Theophil von Hansen, který oceňoval Pilzovu schopnost organického souladu sochařského díla se svými projekty novorenesanční architektury paláců, vídeňské Ringstraße. Ve spolupráci s Hansenem vzniklo též vrcholné dílo jeho kariéry – sochařská výzdoba budovy Parlamentu. Pilz vytvořil pro Parlament čtyři dvojité karyatidy, sochy Periklea, Augusta a Daidalose, spolupracoval na výzdobě tympanonu. Především ale vytvořil osm kvadrig, umístěných na atice budovy.
Pro varnsdorfský starokatolický kostel Proměnění Páně vytvořil na začátku 80. let 19. století sochu Krista z carrarského mramoru.
Dílo
editovat- 1841: Neptun, pískovec
- 1842:Kristus na kříži, dřevořezba; jiné verze ve dvou velikostech do bronzu odlil český kovolitec Bušek pro kryptu knížete Dietrichsteina v Mikulově, pro kapli dělostřelců vídeňského Arsenalu a ve stříbře pro kardinála von Rauschera do Svatoštěpánského dómu. Další kopie se rozšířily také do Říma, Amsterdamu a Paříže s označením dílo neznámého starého mistra [2].
- 1845: Reliéf Římský diktátor Cincinnatus zvolen císařem
- 1848: Reliéf Pilgram, stavitel Svatoštěpánského dómu ve Vídni
- kolem 1850: Stojící sochy sv. Leopolda s modelem chrámu v rukou, sv. Anny s dítětem Pannou Marií - v nikách pohřební kaple sv. Anny v Ditrichštejnské hrobce v Mikulově
- 1850–1855: Stojící socha knížete Ulricha (Oldřicha) z Lichtenštejna
- 1855: Reliéf Tři králové na cestě, mramorový originál zůstal v Říme, kopie je ve Vídni
- 1856: Domácí mariánský oltář pro císařovnu Alžbětu do její kaple v Hofburgu
- 1856–1858: Novogotický mramorový oltář, uprostřed s Pannou Marií s Ježíškem, pro zámecký kostel v Lednici
- 1859: Návrh jezdeckého pomníku rakouského polního maršála Karla Filipa Schwarzenberga pro Schwarzenberské náměstí ve Vídni
- 1860: Bronzové sousoší Věda a Obchod, dar císaře Františka Josefa I. britské královně Viktorii pro zámek Windsor
- 1861: Čtyři evangelisté na portále evangelické školy na Karlově náměstí ve Vídni
- 1863: 2 sousoší Pegasů pro Vídeňskou státní operu, od roku 1871 jsou ve Filadelfii (USA)
- 1864: Poprsí Pavla Josefa Šafaříka, cararrský mramor, Praha, Klementinum (zhotoveno na pokyn císaře Františka Josefa I.)
- 1867: Socha Panny Marie matky Boží, na oltáři rodinné hrobky Schwarzenbergů na Orlíku[3], sochy P. Marie, sv. Josefa a sv. Jiří na zámku Hluboká nad Vltavou
- 1867: Socha hraběte Leopolda Kollonitsche, dříve na Alžbětině mostě ve Vídni, nyní v Radničním parku
- 1868: Sochy Josefa Václava z Liechtensteina , Jana Josefa z Liechtensteina a Julia von Haynau , cararrský mramor, hala vojevůdců (nyní vstupní vestibul) Vojenského historického muzea ve Vídni
- 1871: Karyatidy na průčelí paláce Epstein od Theofila Hansena ve Vídni
- 1872: Socha:Andrease Baumkirchera, hala vojevůdců (nyní vstupní vestibul) Vojenského historického muzea ve Vídnii
- 1874: Socha Karla Velikého na Votivním kostele ve Vídni
- 1879: Socha Hygeiy, odlitek v atriu Vřídelní kolonády v Karlových Varech
- 1879–1882: Kvadrigy a karyatidy pro Parlament ve Vídni
- 1882: Socha „Krista“ pro starokatolický kostel ve Varnsdorfu
- 1884: Feidiás, Polykleitos, Pythagoras a Aristotelés, sochy pro atiku Uměleckohistorického muzea ve Vídni[4]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Vincenz Pilz. S. 5. Deutsches Volksblatt [online]. 1896-04-30 [cit. 2022-02-05]. S. 5. Dostupné online.
- ↑ [Constantin von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaisertums Österreich, 22, 1870, s. 308-312, dostupné online]
- ↑ Světozor č. 17, 31.10.1867, s. 168
- ↑ Ferdinand J. Lehner, Mosaika, in: Method roč. 6, 1888, č. 9, s. 108
Literatura
editovat- R. Mikula: Pilz Vinzenz. In: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 8, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1983, ISBN 3-7001-0187-2, s. 79
- Constantin von Wurzbach: Pilz, Vincenz. In: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 22. Theil. Kaiserlich-königliche Hof- und Staatsdruckerei, Wien 1870, s. 308–312
- Nekrolog: Ludwig Hevesi in: Fremdenblatt, 1. Mai 1896, s. 7
- Walter Krause: Die Plastik der Ringstraße von der Spätromantik bis zur Wende um 1900. In: Renate Wagner-Rieger: Die Wiener Ringstraße. Bild einer Epoche. Die Erweiterung der Inneren Stadt Wien unter Kaiser Franz Joseph. Band 9,3. Steiner, Wiesbaden 1980, ISBN 3-515-03288-6
- Peter Pinkas: [Vincenz] Pilz a jeho díla. In: Mandava 2006, Varnsdorf 2006, s. 62–67
- Sborník z konference Vincenz Pilz, Městské divadlo Varnsdorf, Varnsdorf 2017, ISBN 978-80-270-1386-9
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vincenz Pilz na Wikimedia Commons
- Jediný dochovaný návrh pomníku sochaře Vincenze Pilze pro Varnsdorf.[nedostupný zdroj]
- Vincenz Pilz v informačním systému abART