Vincenc Dominik Bíba

český pedagog, středoškolský pedagog a vědecký spisovatel

Vincenc Dominik Bíba (25. března 1820 Rožmitál pod Třemšínem[1]2. června 1906 Praha[2]) byl český pedagog, dlouholetý profesor na učitelských ústavech, tvůrce metodiky pro základní školy a autor jazykovědných učebnic.

Vincenc Dominik Bíba
Vincenc Bíba (1889)
Vincenc Bíba (1889)
Narození 25. března 1820
Rožmitál pod Třemšínem
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 2. června 1906 (ve věku 86 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pocházel z rodiny chudého hutníka. Už v rožmitálské škole se projevil jako nadaný žák, ale na další studium neměli jeho rodiče peníze. Nastoupil proto na učitelskou průpravku ve Strakonicích. Po jejím absolvování získal místo ve škole v Kotouni[3] (dnes část obce Oselce) a v roce 1839 jako devatenáctiletý v Horažďovicích.[4] V letech 1842 – 44 studoval na pražské technice.[3] Potom až do konce 80. let působil jako pedagog – nejprve na Vocelově škole, pak v Amerlingově vzorné škole, české průmyslové škole[4] a od roku 1848 na učitelských ústavech.[3] Po roce 1866 přešel na nově založený ústav pro vzdělávání učitelek u svaté Anny a po jeho zestátnění tam byl jmenován profesorem.[3] Vykonával také funkci okresního inspektora na kolínsku (1869 – 75), zasedal ve zkušební komisi pro školy obecné a měšťanské (po r. 1870) a stál v čele spolku pro podporování vdov a sirotků po učitelích (nejprve jednatel, od roku 1873 starosta).[3]

DíloEditovat

Bíba už jako mladý učitel na Vocelově ústavu vytvořil metodu psacího čtení.[3] Později soustavně uspořádal učivo první třídy.[3] K jeho nejvýznamnějším pracím patří Navedení k písemnostem, učebnice české mluvnice a slohu, která vyšla poprvé v roce 1847 a do roku 1881 se dočkala dvanácti vydání.[3][5] Dále napsal publikace Malý čtenář (učebnice používaná na obecných školách v letech 1848 – 53), Cvičení slohová (1858), Životopis Jakuba Jana Ryby (1860, připomněl zde slavného přeštického rodáka, později působil v Rožmitále p. Tř.), Druhá a Třetí mluvnice německá (1860 – 62).[3] Vedle toho psal věcné články do čítanek a texty o české mluvnici.[3] Obecně ale jeho činnost spisovatelská stála v pozadí za praktickou pedagogikou – výchovou dětí a později budoucích učitelů.[4]

Význam a oceněníEditovat

V českém školství působil Bíba úctyhodných padesát let.[4] Za tu dobu vychoval celé generace učitelů a především učitelek. Oslavy kulatého výročí uspořádal Spolek českých učitelek v Umělecké besedě.[4] Za celoživotní práci dostal i záslužný kříž s korunou.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Vincenc Bíba farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  3. a b c d e f g h i j B. E. Prof. Vincenc D. Bíba. Světozor. 10. 1889, roč. 23, čís. 47, s. 562 - 563. Dostupné online. 
  4. a b c d e Vincenc D. Bíba. Humoristické listy. 10. 1889, roč. 31, čís. 45, s. 406. Dostupné online. 
  5. Sedmé vydání z roku 1863 je dostupné na Google Books; dnešnímu čtenáři může poskytnout náhled do jazyka i společenských zvyklostí našich předků, jako např. ukázky vzorových soukromých dopisů na str. 183 a násl.
  6. VEČERKA, Radoslav. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Brno: Masarykova univerzita, 2008. Dostupné online. S. 12. 

Externí odkazyEditovat