Valerian Mikulicz-Radecki
Valerian Bartholomaeus von Mikulicz-Radecki (18. května 1855 Černovice – 24. prosince 1910 Vídeň) byl polní podmaršálek Rakousko-uherské armády, spisovatel, bratr Jana Mikulicze-Radeckého[1].
| Valerian Bartholomaeus von Mikulicz-Radecki | |
|---|---|
 Valerian Mikulicz-Radecki | |
| Rodné jméno | Valerian Mikulicz |
| Narození | 18. května 1855 Černovice |
| Úmrtí | 24. prosince 1910 (ve věku 55 let)  Vídeň |
| Choť | Marie Anna von Mikulicz-Radecki ( rozená von Kelle) |
| Děti | Isabella Lea Maria Benedikt-Mikulicz |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | polní podmaršálek |
| Doba služby | 1877–1910 |
| Vyznamenání | Císařský rakouský řád Leopoldův Vojenský záslužný kříž (Rakousko) |
Životopis editovat
Narodil se v Černovicích jako Valerián Mikulicz v tehdejším Bukovinském vévodství a dnešní Ukrajina. Jeho rodiče byli otec Ondřej Mikulicz lesní úředník a tajemníkem v Bukovinské komoře řemesel a průmyslu a matka Emilie Dannitzová, která byla dcerou pruského důstojníka[2]. Studoval Vojenskou akademie v St. Pölten a následně pokračoval ve studiích na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, k jeho vrstevníkům patřil Karl Tersztyánszky von Nádas. Dne 1. listopadu 1877 byl jmenován podporučíkem a převelen do Haličského pěšího pluku číslo 20. V roce 1882 byl povýšen na poručíka a po ukončení vídeňské vojenské školy byl převelen do generálního štábu. V roce 1887 byl povýšen na kapitána a převelen nejprve do velitelství 12. pěší divize a později do 1. sboru v Krakově. Zde napsal polsky uznávanou knihu o listopadovém povstání Poláků proti Rusům, sám mluvil polsky po své matce[1]. Následně je převelen k vojenskému zpravodajství na generálním štábu armády,zde působil jako odborník na tzv. „Polskou otázku“. V roce 1893 by vyznamenán Vojenským záslužným křížem, následovalo povýšení na majora a byl jmenován náčelníkem štábu 24. pěší divize. V roce 1897 byl uznán jeho vznešený původ a služba armádě a byl rakouským císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu s titulem svobodný pán s predikátem Radecki, upravil si jméno na Valerian von Mikulicz-Radecki. V roce 1905 je povýšen na generálmajora. Postupně se mu zhoršil jeho zdravotní stav, který již neumožnil plně vykonávat vojenskou službu a v roce 1910 je nucen odejít do invalidního důchodu. Byl povýšen na polního podmaršálka a ve stejném roce 1910 zemřel[1].
Vojenské hodnosti editovat
- poručík (německy: Leutnant) – 1877
- nadporučík (německy: Oberleutnant) – 1882
- kapitán (německy: Hauptmann) – 1887
- major – 1893
- podplukovník (německy: Oberstleutnant) – 1896
- plukovník (německy: Oberst) – 1899
- generálmajor – 1905
- polní podmaršálek (německy: Feldmarschalleutnant) – 1910
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Valerian Mikulicz-Radecki na polské Wikipedii.
- ↑ a b c Austro-Hungarian Army - Feldmarschalleutnant Valerian Bartholomaeus Mikulicz. www.austro-hungarian-army.co.uk [online]. [cit. 2020-08-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-28.
- ↑ https://www.sudetendeutsche-akademie.eu/HabelArtikel/maennlfest.pdf. www.sudetendeutsche-akademie.eu [online]. [cit. 2020-08-14]. Dostupné online.
