U 46
U 46 byla německá ponorka typu VIIB postavená před druhou světovou válkou pro německé válečné námořnictvo. Do služby byla zařazena 2. listopadu 1938 pod velením kapitänleutnanta (Kptlt.) Herberta Sohlera.
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | ponorka |
| Třída | typ VII B |
| Objednána | 21. listopad 1936 ve Friedrich Krupp Germaniawerft AG, Kiel, výrobní číslo 582 |
| Zahájení stavby | 24. února 1937 |
| Spuštěna na vodu | 10. září 1938 |
| Uvedena do služby | 2. listopad 1938 |
| Osud | potopena vlastní posádkou 4. května 1945 |
| Poznámka | stažena ze služby 1. října 1943 |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 753 t (na hladině) 857 t (pod hladinou) 1 430 (plný) |
| Délka | 66,5 m vnější plášť 48,80 m vnitřní plášť |
| Šířka | 6,20 m vnější plášť, 4,70 m vnitřní plášť |
| Ponor | 4,74 m |
| Pohon | diesel–elektrický 2x dieselový motor 2x elektrický motor 2 800–3 200 PS (2 100–2 400 kW) diesel 750 PS (550 kW) elektrický |
| Rychlost | 17.9 uzlů (na hladině, 33,2 km/h) 8 uzlů (pod hladinou, 15 km/h) |
| Dosah | 8 700 nm (16 112 km) při 10 uzlech (19 km/h 90 nm (170 km) pod hladinou při 4 uzlech (7,4 km/h) |
| Posádka | 4 důstojníci, 40 až 56 mužstvo |
| Výzbroj | 1× 88mm kanón 1× 20mm protiletadlový kanón 5x 533mm torpédomet (4 na přídi, 1 na zádi) 14 torpéd nebo 26 TMA nebo 39 TMB námořních min. |
| Ostatní | max. ponor 230 m |
Konstrukce editovat
Německé ponorce typu VIIB předcházely kratší ponorky typu VIIA. U 46 měla výtlak 753 tun při plavbě na hladině a 857 tun při plavbě pod hladinou. Měla délku 66,50 m, šířku 6,20 m, výšku 9,50 m a ponor 4,74 m. Pohon zajišťovaly dva čtyřtaktní šestiválcové diesel motory Germaniawerft F46 o výkonu 2 800 až 3 200 PS při plavbě na hladině a dva elektrické motory BBC GG UB 720/8 s výkonem 750 PS při plavbě pod hladinou. Byla vybavena dvěma hřídeli a dvěma 1,23 m lodními šrouby. U 45 mohla operovat v hloubce až 230 metrů. [1]
U 46 dosáhla maximální rychlosti na hladině 17,9 uzlů (33,2 km/h) a 8 uzlů (15 km/h) při plavbě pod hladinou. Operační dosah činil 90 nm (170 km) při rychlosti čtyř uzlů (7,4 km/h) pod hladinou moře a 8 700 nm (16 100 km) při rychlosti 10 uzlů (19 km/h).[1]
Ve výzbroji U 46 bylo pět torpédometů ráže 533 mm (4 na přídi a 1 na zádi), 88 mm námořní rychlopalný kanón SK C/35 a jeden 20 mm protiletadlový kanón.
Posádku tvořilo čtyřicet čtyři až šedesát mužů.
Historie služby editovat
Ponorka U 46 byla objednána v loděnicích Friedrich Krupp Germaniawerft AG v Kielu pod výrobním číslem 582. Výroba byla zahájena 24. února 1937 a na vodu byla spuštěna 10. září 1938. Do služby byla zařazena 2. listopadu 1938.
V období od 2. listopadu 1938 do 31. srpna 1939 byla zařazena do 7. ponorkové flotily Wegener v Kiel (výcvik). Po reorganizaci flotily byla zařazena od 1. září 1939 do 1. září 1941 jako bojová ponorka 7. ponorkové flotily v Kiel a Saint Nazaire. Od 2. září 1941 do 31. března 1942 sloužila jako školní ponorka u 26. ponorkové flotily v Pilavě. Od 1. dubna 1942 byla přeřazena k 24. ponorkové flotile v Gdaňsku a Memel opět jako výcviková ponorka.
V období 19. srpna 1939 až 1. října 1943 ponorka U 46 vyplula na třináct bojových plaveb při nich potopila dvacet čtyři lodí o celkové tonáži 130 962 BRT, z toho dva pomocné křižníky – HMS Carinthia (20 277 BRT) a HMS Dunvegan Castle (15 007 BRT). Poškodila čtyři lodi o celkové tonáži 25 491 BRT. Pro nadměrné opotřebení strojního zařízení byla 1. října 1943 stažena ze služby. Do konce války byla využívána jako stacionární torpédová loď v přístavu Neustadt.[2]
První bojová plavba editovat
Po ukončení výcviku 19. srpna 1939 v 00:00 hodin ponorka U 46 opustila Kiel a vyplula na první bojovou plavbu (před vypuknutím druhé světové války), pod vedením Kptlt. Herberta Sohlera a vrátila se zpět do Kielu 15. září 1939. Během dvaceti osmi denní plavby v severní části Atlantském oceánu západně od Irska nebyla potopena ani poškozena žádná nepřátelská plavidla.
Druhá bojová plavba editovat
Dne 3. října 1939 U 46 vyplula ke své druhé bojové plavbě opět pod velením Kptlt. Herberta Sohlera a vrátila se 7. listopadu 1939. Operační prostor byl v severní části Atlantském oceánu. Při této bojové plavbě byla potopena jedna loď o tonáži 7 028 BRT. Ponorka U 46 se zúčastnila skupinového napadení konvoje HG-3, podle taktiky, kterou vypracoval Karl Dönitz. Později tato taktika byla používána pod názvem vlčí smečky. Na základě zjištění monitoringu a rozkrytí rádiových zpráv německou námořní zpravodajskou službou byla určena předpokládaná trasa konvoje HG-3 na který zaútočila skupina německých ponorek mimo U 46 také U 45, U 42 a U 37. Konvoj HG-3 měl 25 z toho byly potopeny tři lodi.[3][4]
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 17. říjen 1939 | City of Mandalay | VB | 7 028 | HG-3 | potopena | [5] |
Třetí bojová plavba editovat
U 46 vyplula z Kielu 19. listopadu 1939 a vrátila se 10. ledna 1940. Operační prostor byl západně od Irska v Atlantském oceánu. Byla potopena jedna loď bez ztrát na životech
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 21. prosinec 1939 | Rudolf | Norsko | 924 | potopena | [5] |
Čtvrtá bojová plavba editovat
U 46 vyplula z Kielu 29. ledna 1940. Krátce na to byla poškozena ledovou krou a byla nucena plout do Helgolandu, kde připlula 1. března 1940. Dne 3. března vyplula na cestu do Wilhelmshavenu kam doplula 5. března 1940.
Pátá bojová plavba editovat
Dne 11. března 1940 vyplula z Wilhelmshavenu a vrátila se 23. dubna 1940 do Kielu. Během plavby v oblasti Westfjordu, Ofotfjordu a Tysfjordu nebyly potopeny žádné lodě. Od 22. května 1940 byla provedena výměna velitelů. Novým velitelem se stal kptlt. Engelbert Endrass.
Šestá bojová plavba editovat
Na šestou bojovou plavbu ponorka vyplula 1. června 1940 z přístavu Kiel a vrátila se 1. července 1940. Během této 31 denní plavbě byly v Biskajském zálivu a u španělského mysu Finisterre potopeny čtyři lodi o celkové tonáži 15 070 BRT, pomocný křižník HMS Carinthia o tonáži 20 277 BRT a jedna loď o tonáži 8 782 BRT byla poškozena.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 6. června 1940 | HMS Carinthia | Royal Navy | 20 277 | potopena | [5] | |
| 9. června 1940 | Margareta | Finsko | 2 155 | potopena | ||
| 11. června 1940 | Athelprince | VB | 8 782 | OG-33F | poškozen | |
| 12. června 1940 | Barbara Marie | VB | 4 223 | SL-34 | potopena | |
| 12. června 1940 | Willowbank | VB | 5 041 | SL-34 | potopena | |
| 17. června 1940 | Elips | Řecko | 3 651 | potopena |
Sedmá bojová plavba editovat
Na sedmou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 8. srpna 1940 Z Kielu a vrátila se 6. září 1940 na francouzskou základnu v Lorientu. Operační prostor 34 denní plavby byl v severní části Atlantského oceánu a v Lamanšském průlivu. Dne 3. srpna 1940 ponorku U 46 zaměřila britská ponorka HMS Triad, která se vracela z bojové hlídky severně od Bergenu. Protože neměla dobrou pozici pro provedení torpédového útoku v 22:30 se vynořila a zaútočila na U 46 svým 102 mm (4 palcovým) kanonem. Ponorka U 46 neopětovala protiútok, ale ponořila se. HMS Triad krátce pronásledoval německou ponorku, záhy však ztratil s ní kontakt. Ponorka U 46 vplula 4. srpna 1940 do Bergenu k provedení oprav a vyplula 8. srpna 1940 zpět na moře.
Během sedmé bojové plavby bylo potopeno pět lodí s celkovou tonáží 19 502 BRT a pomocný křižník o tonáži 15 007 BRT. Parník Ville de Hasselt byl už poškozen torpédem ponorky U 38. Dne 20. září 1940 byla převelena z ponorkové základny Lorien na ponorkovou základnu Saint Nazaire.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 16. srpna 1940 | Alcinous | Holandsko | 6 189 | OB-197 | poškozena | [5] |
| 20. srpna 1940 | Leonidas M. Valmas | Řecko | 2 080 | potopena | ||
| 27. srpna 1940 | HMS Dunvegan Castle | Royal Navy | 15 007 | SL-43 | potopena | |
| 31. srpna 1940 | Ville de Hasselt | Belgie | 7 461 | potopena | ||
| 2. září 1940 | Thornlea | VB | 4 251 | OB-205 | potopena | |
| 2. září 1940 | Bibury | VB | 4 616 | OB-205 | potopena | |
| 4. září 1940 | Luimneach | Irsko | 1 074 | potopena |
Osmá bojová plavba editovat
Na osmou bojovou plavbu vyplula U 46 dne 23. září 1940 z ponorkové základny v Saint Nazaire a vrátila se 29. září 1940 zpět. Operační prostor byl v severní části Atlantského oceánu a v Biskajském zálivu. Během osmé bojové plavby potopila U-46 dvě lodě o celkové tonáži 3 921 BRT.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 26. září 1940 | Coast Wings | VB | 862 | OG-43 | potopena | [5] |
| Siljan | Švédsko | 3 058 | potopena |
Devátá bojová plavba editovat
Na devátou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 13. října 1940 z ponorkové základny Saint Nazaire a vrátila se 29. října 1940 do Kielu. V průběhu bojové plavby napadla lodi z konvoje SC-7 a HX-79, potopila pět lodí o celkové tonáži 22 966 BRT a poškodila britský parník Wandby o tonáži 4 947 BRT. Dne 25. října byla objevena a atakována třemi letadly Lockheed Hudson z 233. perutě RAF, při útoku byl smrtelně zraněn jeden člen posádky.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 18. října 1940 | Beatus | VB | 4885 | SC-7 | potopena | [5] |
| 18. října 1940 | Convallaria | Švédsko | 1 996 | SC-7 | potopena | |
| 18. října 1940 | Gunborg | Švédsko | 1 572 | SC-7 | potopena | |
| 19. října 1940 | Ruperra | VB | 4 548 | HX-79 | potopena | |
| 20. října1940 | Janus | Švédsko | 9 965 | HX-79 | potopena |
Desátá bojová plavba editovat
Na desátou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula z Kielu 12. února 1941 a 4. března 1941 připlula do ponorkové základny v Saint Nazaire. Během bojové plavby v severním Atlantském oceánu nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.
Jedenáctá bojová plavba editovat
Na jedáctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 15. března 1941 z ponorkové základny Saint Nazaire a vrátila zpět 10. dubna 1941. Operační prostor byl západně od Irska. V průběhu bojové plavby byly potopeny tři lodi o celkové tonáži 17 465 BRT a loď Alderpool (4 313 BRT) byla poškozena a 3. dubna 1941 potopena ponorkou U 73.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 29. března 1941 | Liguria | Švédsko | 1 751 | OB-302 | potopena | [5] |
| 31. března 1941 | Castor | Švédsko | 8 714 | potopena | ||
| 2. dubna 1941 | British Reliance | VB | 7 000 | SC-26 | potopena | |
| 3. dubna 1941 | Alderpool | VB | 4 313 | SC-26 | poškozena |
Dvanáctá bojová plavba editovat
Na dvanáctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 15. května 1941 z ponorkové základny v Saint Nazaire a vrátila se zpět 13. června 1941. Operačním prostorem byl severní Atlantský oceán. V průběhu bojové plavby byly potopeny dvě lodi o celkové tonáži 10 893 BRT a jedna loď poškozena.
| datum | jméno | příslušnost | tonáž
[BRT] |
konvoj | zdroj | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 8. června 1941 | Ensis | VB | 6 207 | poškozena | [5] | |
| 8. června 1941 | Trevarrack | VB | 5 270 | OB-329 | potopena | |
| 9. června 1941 | Phidias | VB | 5 623 | OB-330 | potopena | [5] |
Třináctá bojová plavba editovat
Na třináctou bojovou plavbu ponorka U 46 vyplula 26. července 1941 z ponorkové základny v Saint Nazaire a 26. srpna 1941 připlula do přístavu v Kiel. Během bojové plavby v severním Atlantském oceánu nepotopila ani nepoškodila žádnou loď.
Další služba editovat
Od 2. září 1941 byla převelena k 26. ponorkové flotile v Pilavě, kde byla využívána jako výcviková ponorka. Od 1. dubna 1942 byla přeřazena k 24. ponorkové flotile v Gdaňsku a Memel opět jako výcviková ponorka. Pro značné opotřebení byla 1. října 1943 vyřazena z provozu.
Zánik editovat
Na konci války 4. května 1945 v rámci Regenbogen-Befehl (operace Duha) byla potopena vlastní posádkou v zátoce Kupfermühlen poblíž města Flensburg.[6]
Během své služby ponorka U 46 ztratila čtyři členy posádky.
Vlčí smečky editovat
- Rösing (12.–15. června 1940)
- West (19. května–6. června 1941)
Velitelé editovat
02.11.1938 – 21.05.1940 – Kptlt. Herbert Sohler
22.05.1940 – 24.09.1941 – Kptlt. Engelbert Endrass
??.10.1941 – 19.11.1941 – Oblt. Peter-Ottmar Grau
20.11.1941 – ??.03.1942 – Oblt. Konstantin von Puttkamer
??.03.1942 – ??.04.1942 – Oblt. Kurt Neubert
20.04.1942 – ??.05.1942 – Oblt. Ernst von Witzendorff
??.05.1942 – ??.07.1942 – Lt. Franz Saar
??.08.1942 – 30.04.1943 – Oblt. Joachim Knecht
01.05.1943 – ??.01.1943 – Oblt. Erich Jewinski
Kptlt. – Kapitanleutnant (námořní kapitán), Oblt – Oberleutnant zur See (námořní poručík, Lt – Leutnant zur See (námořní podporučík)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků U-46 (1938) na polské Wikipedii, German submarine U-46 (1938) na anglické Wikipedii a U 46 (Kriegsmarine) na německé Wikipedii.
- ↑ a b GRÖNER, Erich. German warships 1815-1945. Překlad Thomas, Keith; Magowan, Rachel. Londýn: Conway Maritime Press, 1991. [256] pages s. ISBN 0851775934, ISBN 9780851775937. OCLC 24695694 S. 43–44.
- ↑ BUSCH, Rainer; RÖLL, Hans-Joachim. Der U-Boot-Krieg, 1939-1945. Hamburg: Mittler & Sohn, 2001. 5 volumes s. ISBN 3813205096, ISBN 9783813205091. OCLC 36052790 S. 44–46. (německy)
- ↑ Convoy HG-3 - Convoy Battles - German U-boat Operations - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.
- ↑ BLAIR, Clay. Der U-Boot-Krieg. München: Heyne, 1998. 912 Seiten s. ISBN 345312345X, ISBN 9783453123458. OCLC 75952566 S. 147.
- ↑ a b c d e f g h i Ships hit by U-46 - U-boat Successes - German U-boats - uboat.net. www.uboat.net [online]. [cit. 2019-08-05]. Dostupné online.
- ↑ KEMP, Paul. U-boats destroyed : German submarine losses in the World Wars. London: Arms & Armour, 1999. 288 s. Dostupné online. ISBN 1854095153, ISBN 9781854095152. OCLC 43972253 S. 61.