Wikipedie

Tuchoměřice

obec v okrese Praha-západ ve Středočeském kraji

Obec Tuchoměřice se nachází v okrese Praha-západ v Středočeském kraji, v mělkém údolí horního toku Únětického potoka zhruba 11 km severozápadně od centra hlavního města Prahy. Na jihovýchodě sousedí s pražskou městskou částí Přední Kopanina. Žije zde přibližně 1 700[1] obyvatel.

Tuchoměřice
Pohled na severozápadní část obce
Pohled na severozápadní část obce
Znak obce TuchoměřiceVlajka obce Tuchoměřice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecHostivice
Obec s rozšířenou působnostíČernošice
(správní obvod)
OkresPraha-západ
KrajStředočeský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°8′8″ s. š., 14°16′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 687 (2023)[1]
Rozloha8,87 km²[2]
Nadmořská výška314 m n. m.
PSČ252 67
Počet domů526 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.2
Počet ZSJ3
Kontakt
Adresa obecního úřaduV Kněžívce 212
252 67 Tuchoměřice
info@outuchomerice.cz
StarostaIng. Pavel Cihlář, Ph.D.
Oficiální web: www.outuchomerice.cz
Tuchoměřice na mapě
Tuchoměřice
Tuchoměřice
Další údaje
Kód obce539767
Kód části obce403202
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Tuchoměřice má jedinou část, která leží ve dvou katastrálních územích – Tuchoměřice a Kněžívka.

Historie Editovat

První písemná zmínka o vsi (Tuchmeritz) pochází z roku 1301.

Jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta Editovat

Podrobnější informace naleznete v článcích Jezuitská rezidence (Tuchoměřice) a Kostel svatého Víta (Tuchoměřice).

Nalézá se v místě dřívějšího farního kostela sv. Linharta, který zanikl v době husitských válek. První zmínka o tomto kostele je z roku 1352 a nachází se v papežských registrech. V roce 1573 zakoupila Staroměstská jezuitská kolej Klementinum statek Kopaninu, kam každý týden vysílala svého kněze, aby zde sloužil mši a kázal. Tak začalo působení jezuitů v oblasti Tuchoměřic.

V roce 1667 začala na náklady majitele Tuchoměřic Zikmunda Služského (zemřel 1618) stavba nového kostela – kostela sv. Víta; současně se začalo s výstavbou kaple sv. Rozálie. V roce 1615 Tuchoměřice koupil Ota Jindřich z Wartemberka, ten je v roce 1623 prodal staroměstským jezuitům, pro které byla koupě výhodná, neboť Tuchoměřice sousedily s jejich statkem Kopaninou. O koupi rozhodl P. Valentin Coronius. Jako první od roku 1621 působil v Tuchoměřicích P. Adam Kravarský, známý misionář, a po něm následoval Matěj Saxius. Roku 1626 statek vyhořel po zásahu bleskem. V roce 1639 s opět roku 1648 budovu zpustošilo švédské vojsko pod vedením generála Bannéra.

Na místě starého kostela a původně gotické tvrze, Služskými přebudované na renesanční sídlo, byl zbudován nový kostel s přiléhající rezidencí. Stavba kostela byla dokončena k roku 1668 a postupně byl vybavován oltáři. Roku 1683 se uvádí oltář Narození Páně s obrazem Jana Jiřího Heinsche a obraz sv. Agáty, oba později nahrazené obrazy Raabovými a přemístěné do sakristie.[4]Roku 1711 byly vztyčeny oltáře sv. Linharta a sv. Klimenta. Varhany byly postaveny roku 1754. Z roku 1768 je iluzivní architektonická malba hlavního oltáře, jejímž autorem je malíř a jezuitský laický bratr Josef Kramolín.

Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 kostel nadále sloužil jako farní, ale podřízený noutonickému faráři, rezidence byla používána jako fara a statek připadl studijnímu fondu. V roce 1898 zde byl zřízen ústav pro rekonvalescenty nadací Pislingovou a spravován řádem milosrdných sester sv. Karla Boromejského. Po zrušení řádu v 50. letech ústav připadl nemocnici Motol, která zde provozovala léčebnu dlouhodobě nemocných. Od roku 1998 je to řeholní dům Institutu Komunity Chemin Neuf.

Územněsprávní začlenění Editovat

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Praha, politický i soudní okres Smíchov[5]
  • 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Smíchov
  • 1868 země česká, politický i soudní okres Smíchov
  • 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-západ[6]
  • 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Praha-západ[7]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-západ[8]
  • 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-sever, soudní okres Praha-západ[9]
  • 1949 Pražský kraj, okres Praha-západ[10]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
  • 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice

Rok 1932 Editovat

V obci Tuchoměřice (přísl.Pazderna, 741 obyvatel, poštovní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[11] zvěrolékař, výroba cementového zboží, cihelna, družstvo pro rozvod elektrické energie v Tuchoměřicích, 2 holiči, 8 hostinců, kolář, kovář, 3 krejčí, léčebný ústav pražské všeobecné nemocnice, 3 mlýny, 2 obuvníci, 2 pekaři, pumpař, 4 rolníci, řezník, 5 obchodů se smíšeným zbožím, tesařský mistr, 2 trafiky, truhlář, 2 zahradníci, zámečník.

Ve vsi Kněžívka (540 obyvatel, samostatná ves se poté stala osadou Tuchoměřic, později zanikla) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12] zubní lékař, družstvo pro rozvod elektrické energie v Kněživce, 2 hostince, kolář, 2 konsumy, kovář, krejčí, 2 mlýny, 3 obuvníci, pekař, pohřební ústav, 3 rolníci, 2 řezníci, 2 sedláři, 3 obchody se smíšeným zbožím, 2 trafiky, truhlář, velkostatek Řádu premonstrátů na Strahově, zednický mistr.

Obyvatelstvo Editovat

Počet obyvatel Editovat

Počet obyvatel je uváděn za Tuchoměřice podle výsledků sčítání lidu včetně místních části, které k nim v konkrétní době patří. Je patrné, že stejně jako v jiných menších obcích Česka počet obyvatel v posledních letech roste.[13][14] V celé tuchoměřické aglomeraci nicméně žije necelých 2 tisíce obyvatel.

Vývoj počtu obyvatel podle sčítání lidu[13][14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
911 1 002 1 053 1 161 1 166 1 091 1 255 1 142 1 138 1 044 1 023 930 997 1 459
Vývoj počtu domů za roky 1869 - 2011[13][14]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
139 147 156 167 176 195 224 265 260 260 279 315 341 434

Pamětihodnosti Editovat

 
Kostel sv. Víta
  • Zámek Tuchoměřice na návrší nad obcí – bývalá jezuitská rezidence s kostelem sv. Víta. Na místě starší tvrze postavil G. D. Orsi v letech 1665–1675 patrovou obdélnou stavbu s vnitřním dvorem a arkádami. K severní straně přistavěno v 18. století dnešní vstupní křídlo.
  • Kostel sv. Víta je obdélná raně barokní stavba bez věže, patrně též od G. D. Orsiho z let 1667–1669 s valenými klenbami a iluzivními malbami od J. Kramolína z roku 1768. Na hlavním oltáři dva obrazy od J. J. Heinsche z doby kolem 1683.
  • Kamenný kříž před zámkem z roku 1770
  • Kaple sv. Václava z roku 1882 v Kněživce
  • Kaple svaté Rozálie se hřbitovem na východ od obce. Barokní z let 1673–1675 s iluzivními malbami J. Kramolína.
  • Socha Panny Marie Immaculaty směrem k Malým Číčovicím z let 1711–1712.[15]
  • Přírodní památka Kněživka, buližníkový ostroh v opuštěném kamenolomu, pozůstatek někdejší abraze mořského pobřeží. Dutiny v buližnících jsou vyplněny svrchnokřídovými usazeninami s množstvím zkamenělin. (nadmořská výška 335 až 343 m, výměra 0,20 ha, vyhlášeno roku 1978)
  • Přírodní památka Pazderna

Osobnosti Editovat

Doprava Editovat

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Do obce vedou silnice III. třídy. Ve vzdálenosti 1 km vede dálnice D7 (dřívější rychlostní silnice R7) s exitem 3 (Kněževes).

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Z obce vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Brandýsek, Jeneč, Kladno, Praha, Slaný, Smečno, Středokluky, Třebusice.
  • Železniční doprava – Po trati 121 v roce 2020 jezdilo přes Tuchoměřice 7 párů osobních vlaků v pracovních dnech a 4 páry o sobotách a nedělích..

Další fotografie Editovat

  •  

    Iluzívní hlavní oltář v kostele sv. Víta (J. Kramolín)

  •  

    Husitský kostel

  •  

    Husitský kostel z druhé strany

 
Panoramatický snímek jezuitského sídla, vlevo kostel sv. Víta

Odkazy Editovat

Reference Editovat

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ PODLAHA Ant., Posvátná místa Království českého V. Vikariát libocký, Praha 1911. s.125
  5. ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  6. ↑ Vládní nařízení č. 205/1926 Sb., Vládní nařízení č. 222/1926 Sb.
  7. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  8. ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  9. ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  10. ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22. 
  11. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1740. (česky a německy)
  12. ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 581. (česky a německy)
  13. ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. [s.l.]: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 53–54. 
  14. ↑ a b c Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Poche, Umělecké památky IV., str. 111n.
  16. ↑ Databáze autorit Národní knihovny ČR: jk01121401

Literatura Editovat

  • HOLUB, Jan Bohumil. Odkryté poklady : Paměti děje- a místnopisné vikariátního obvodu Libockého. Praha: vl.n., 1893. Dostupné online. - kapitola Farnost tuchoměřická, s. 150-158. 
  • E. Poche a kol., Umělecké památky Čech IV. Praha 1980.

Externí odkazy Editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tuchoměřice&oldid=22685636“