Otevřít hlavní menu

Tomáš Antonín Vorbes (3. ledna 1815 Dnešice[1]10. května 1888 Hradec Králové) byl český učitel a odborný spisovatel. Zprvu vyučoval v opatrovnách (mateřských školách), v letech 1851-85 pak v učitelském ústavu v Hradci Králové. Napsal několik článků a knih v oboru didaktiky a pedagogických dějin. Roku 1877 byl oceněn zlatým záslužným křížem.

Tomáš Vorbes
Tomáš Vorbes (1885)
Tomáš Vorbes (1885)
Narození 3. ledna 1815
Dnešice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. května 1888 (ve věku 73 let)
Hradec Králové
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 3. ledna 1815 v Dnešicích u Přeštic. Až do šestnácti let se učil doma — nejprve u dědečka, později u strýce Tomáše Kovaříka. Roku 1831 absolvoval dva ročníky na piaristické hlavní škole a jeden na c. k. vzorní hlavní škole v Praze, vše s výborným prospěchem. V roce 1834 úspěšně absolvoval zkoušku učitelské způsobilosti pro hlavní školy.[2]

Jeho první zaměstnání bylo v opatrovně na Hrádku, kde se pod vedením Jana Svobody učil předškolní výchově. V roce 1835 složil zkoušku a následujícího roku se stal Svobodovým pomocníkem. Roku 1837 byl přijat jako učitel do nově zřízené opatrovny v Hradci Králové, jedné z prvních na venkově. Velkým úsilím dosáhl, že jeho školka patřila k nejlepším.[2]

Roku 1850 navštěvoval v Hradci Králové jednoroční učitelský kurs. Následujícího roku, po reorganizaci pedagogického vzdělání, byl přijat jako skutečný učitel kandidátů v královéhradeckém ústavu. Zaměřil se především na didaktiku a němčinu, vyučoval ale i jiné předměty. Od roku 1867 přednášel i bohoslovcům.[2] Po změně studijního plánu z dvouletého na čtyřletý byl roku 1870 jmenován hlavním učitelem. Čtyři roky (1869-73) také pracoval jako okresní školní inspektor a deset let (1874-84) zasedal ve zkušební komisi pro školy obecné a měšťanské.[3]

Byl oceňovaný za svůj aktivní, nadšený přístup. Samostatně se naučil latinsky a francouzsky. Neustále si zdokonaloval vzdělání studiem odborné literatury. Své znalosti pak předával prostřednictvím přednášek na učitelských poradách, článků v časopisech i vlastních publikací. Za svůj přínos byl roku 1877 oceněn zlatým záslužným křížem.[2]

V roce 1885 odešel do důchodu.[3] Zemřel 10. května 1888 v Hradci Králové na marasmus[4] (sešlost věkem),[5] pohřben byl na Pouchově.[4]

DíloEditovat

Vorbes byl autorem řady článků v časopisech — populárních (Květy, Polaban, Dalibor) i odborných (Posel z Budče, Školník, Škola a život, Učitelské listy, Věstník).[2]

Knižně vyšly:[6]

  • Navedení k psacímu čtení : pomocná knížka při užívání slabikáře a první čítanky pro katolické školy v císařství Rakouském (1854)
  • Vyučování v první třídě (1857)
  • Didaktika, čili, Navedení ku vyučování školnímu, jak se přednáší čekatelům na ústavě pro vzdělání národních učitelů v Hradci Králové (1860)
  • Obrazy z dějin vychovatelství a vývoje školství (1873, s několika reedicemi)
  • Methody vyučování ve čtení a jejich historický vývoj (1875)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b c d e KRYŠPÍN, Vojtěch. Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních 100 let. Praha: M. Knapp, 1885. 422 s. Dostupné online. Kapitola Vorbes Tomáš, s. 295. 
  3. a b J. Bn. Tomáš Vorbes. Světozor. 1885-03-13, roč. 19, čís. 13, s. 206. Dostupné online [cit. 2012-02-11]. 
  4. a b Úmrtí. Národní listy. 1888-05-11, roč. 28, čís. 131, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-02-11]. 
  5. MAIXNER, Emerich. Marasmus. In: OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1900. Dostupné online. Svazek 16. S. 818-819.
  6. Podle seznamu prací v NK ČR

Externí odkazyEditovat