Wikipedie

Tomáš Fassati

český a československý teoretik vizuální komunikace, publicista, vysokoškolský pedagog a odborný manažer (1952–2025)
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy:
Ozdrojovat věrohodnými zdroji dle pravidel o věrohodných zdrojích a ověřitelnosti. Tzn. nikoliv vlastním webem, vlastními publikacemi, triviálními katalogy, databázemi apod.
Zredukovat balastní a nevýznamné informace (pomocným vodítkem může být pravidlo o encyklopedické významnosti.
Zredukovat přebujelý seznam literatury na tu, která o dotyčném pojednává jen v nezanedbatelné míře.

Tomáš Fassati (22. února 1952, Praha – 11. června 2025, Praha) byl český teoretik vizuální komunikace, umění a fotografie,[1] vysokoškolský pedagog,[2] kurátor, galerista, publicista, fotograf, kameraman, režisér a odborný manažer.[3] Zabýval se teorií vizuální komunikace ve veřejném prostoru v komplexní vazbě na interakci člověka, designu, architektury a ergonomie.

Tomáš Fassati
Tomáš Fassati (2020)
Tomáš Fassati (2020)
Narození22. února 1952
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí11. června 2025 (ve věku 73 let)
Praha
Povoláníteoretik umění, vysokoškolský učitel, manažer, fotograf, kameraman, režisér, galerista, kurátor sbírky a publicista
Manžel(ka)Anna Fassatiová
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V rámci International Institute for Information Design byl v 90. létech 20. století průkopníkem výzkumu praktické globální vizuální komunikace a metod výuky druhé gramotnosti. Je například autorem učebnice Practical visual communication, která vyšla také v češtině,[4] nebo prvního česko-anglického slovníku vizuální komunikace.

Životopis

editovat

V letech 1972–1977 absolvoval FAMU v Praze. V letech 1978–1981 byl režisérem a kameramanem Československé televize v Banské Bystrici, kde pak v letech 1981–1985 založil a vedl fotografickou Galérii F. V ní zorganizoval řadu významných výstav a sympozií o teorii fotografie a dokumentární fotografii. Od roku 1983 vedl teoretický seminář na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů v Praze, v letech 1990–1993 pedagogicky působil na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.[5] Mimo jiné sestavil podrobný soupis aktivit zakladatele Katedry fotografie FAMU prof. Jána Šmoka. V letech 1992–1998 vystudoval společenské vědy na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po roce 2000 byl pozván k výuce na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze[6] a později na Fakultě architektury ČVUT[7]. Krátce také přednášel na Filozofické fakultě UK Praha a na UJEP v Ústí nad Labem. V roce 2015 na VŠUP obhájil habilitační práci na téma metody výuky o interakci lidského organismu, designu a architektury, od dalšího řízení však na protest proti vnímání ergonomické vědy ustoupil.

Fassati byl autorem řady odborných publikací, výstav, stálých expozic a organizátorem sympozií. Je rovněž autorem několika průmyslových vzorů oblasti praktické vizuální komunikace.[8] Redigoval řadu odborných periodik (Galéria, Angelma, Artsystem, Muzeum, umění a společnost, Česká ergonomie, Design 4.0 – Mezičas ad.). Zabýval se také fotografováním, audiovizuální tvorbou, navrhováním interiérů, designu včetně grafického nebo oděvů.

Soustředil se na vědecký a umělecký výzkum nebo vzdělávání podporující hlubší rozvoj osobnosti. Jeho práce se zabývaly postavením v českém prostředí málo etablovaných oborů fotografie (70. – 80. léta 20. stol.), globální vizuální komunikací (90. léta), designem a human factors (od roku 2000).[9]

 
Muzeum umění a designu Benešov, ve kterém Fassati působil od založení 1990 do roku 2017

Muzeum umění a designu Benešov

editovat

Roku 1990 založil společně se svou ženou Annou v Benešově u Prahy Muzeum umění a designu jako projekt, kde pomocí umění byla vzdělávací činnost zaměřena na významné oblasti života – společenské vztahy, duchovní rozměr jedince a životní prostředí.[10] V muzeu se za čtvrtstoletí podařilo shromáždit rozsáhlé sbírky volného umění včetně fotografie i videa a také kolekce užité tvorby. Ke zprostředkování umění veřejnosti byly programově vedle tradičních metod používány alternativní a návštěvnické laboratoře. Projekt se dařilo rozvíjet dvacet pět let, nejvýraznějším obdobím byla léta 2010–2015,[11] což potvrzují mnohé reakce odborné veřejnosti.[12][13] V roce 2017 došlo po nečekaném převratu na radnici zřizovatele, který podobně jako u Galérie F proběhl s podporou komunistů, k jeho ukončení.[14]

Další odborná činnost

editovat

Během svého života založil několik knihoven a další podporoval. První byla odborná knihovna Galérie F v Banské Bystrici (1980), která byla komunisty zlikvidována roku 1986 a její část se podařilo zachránit řediteli Galerie 4 z Chebu. Další v pořadí byla knihovna Muzea umění a designu Benešov (1990), v níž vytvořil v ČR ojedinělý fond literatury vztahující se k informačnímu designu a vizuální gramotnosti.[15] Po roce 2000 se podílel na záchraně knižního fondu z rušené laboratoře ergonomie VŠUP ve Zlíně. Nezávisle na tom založil na Fakultě architektury ČVUT odbornou knihovnu ergonomie a designu (2017). Aktivací sponzorů podporoval také rozvoj nové klášterní knihovny u středočeských Nahorub.

Fassati stál také koncem 10. let 21. století u základů českého vzdělávání v ergonomii, který byl vytvořen vědeckou společností pro ergonomii (ČES) a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce Praha (VÚBP). Patřil k prvním zkušebním komisařům profesní specializace Ergonom.[16] V roce 2019 obdržel v Masarykově ústavu VS ČVUT od vědecké společnosti pro ergonomii (ČES) uznání za celoživotní vědecký přínos.

Byl dále činný např. v organizačním výboru mezinárodního Bienále Brno a mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, v Evropském kulturním klubu Praha, výboru české odbočky IIID, předsednictvu vědecké společnosti pro ergonomii (ČES), Etickém fóru ČR, Akademii designu ČR, poradním sboru ministra kultury pro muzea umění, prvním sboru hodnotitelů systému RUV českých vysokých uměleckých škol atd.

Audiovizuální tvorba

editovat

Tomáš Fassati se věnoval také audiovizuální tvorbě.[17][18] Jeho práce jsou zastoupeny například ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, Slovenské národní galerie v Bratislavě nebo ve Zlatém fondu Národního muzea fotografie.

Výběr z audiovizuální tvorby

editovat
  • Pokoření (hraný diafilm), režie, kamera. Produkce: Dia-film Praha, 1971
  • Lázně Bělohrad (filmový dokument), kamera, režie. Produkce: Studio 7, Praha, 1973
  • Muž ze Sing-singu (televizní inscenace), hlavní kameraman. Produkce: FAMU Praha, 1976
  • Fotografie slouží životu (filmový dokument), scénář, kamera, režie. Produkce: Čs. televize, 1980
  • Praha 80 (polyekran), scénář, režie, kamera. Produkce: Útvar hlavního architekta, Praha, 1981
  • Benešovský víkend (filmový dokument), námět. Produkce: Město Benešov, 1995
  • Šumný Benešov (filmový dokument), námět, odborný poradce. Produkce: Česká televize, Praha, 2002

Veřejně prospěšná činnost

editovat

Tomáš Fassati se společně s manželkou věnoval řadě veřejně prospěšných činností, jako byla např. výsadba sídlištního arboreta s více než stovkou stromů v Rudlové-Sásové (Banská Bystrica)[19] nebo návrh a realizace dětského hřiště s několika desítkami herních objektů v 80. létech 20. století tamtéž.[20] Od roku 1990 vykonával Tomáš Fassati 25 let čestnou funkci přísedícího benešovského soudu.

Osobní postoje

editovat

Pro Fassatiho odborné i veřejné působení bylo vždy charakteristické vymezování se vůči povrchnímu materialismu, jehož extrémním projevem byl komunismus. Ministr obrany proto roku 2021 ocenil jeho celoživotní protikomunistické postoje zápisem do seznamu dvou tisíc účastníků českého 3. odboje (s důrazem na jeho aktivity v banskobystrické Galérii F během totality).[21] Paradoxně i po revoluci se komunistická strana podepsala svou podporou politických odpůrců na likvidaci kvalitního programu jím založeného Muzea umění a designu.[14] Fassati se vyjádřil, že si cení neformálních ocenění, jakými bylo například nepřátelství komunistů vůči svobodnému jednání Galerie F, vedoucí k její likvidaci (1985), důtka tajemníka města Benešov za veřejné šíření ekologických informací o zásadní zdravotní škodlivosti azbestu (2000) nebo podpora KSČM při politickém útoku na společensky přínosnou koncepci činnosti Muzea umění a designu Benešov (2017).

Ocenění

editovat
  • Ocenění Knihovny uměleckoprůmyslového muzea v Praze za přínos pro rozvoj fondu odborných publikací (2005)
  • Čestná medaile Města Benešov udělená starostou města (Ing. Kouba) za založení a rozvoj muzea umění (2007)
  • Nominace starostou města (Ing. Hlavnička) na regionální ocenění "Blanický rytíř" (2012)
  • Mimořádné uznání Českého institutu informačního designu (pobočka International Institute for Information Design Wien) za průkopnickou výzkumnou a publikační činnost pro etablování oboru vizuální gramatiky a podporu vzdělávání druhé gramotnosti v českém prostředí (2015)[22]
  • Mimořádné profesní uznání Rady galerií ČR za obětavou, systematickou práci při založení a vedení ústavu a tvorbě rozsáhlé sbírky českého umění a mezinárodního designu (2017)[23]
  • Uznání vědecké společnosti pro ergonomii za celoživotní přínos při výzkumu, pedagogickém působení a podpoře etablování oboru (2019)[24]
  • Uznání za účast ve 3. odboji v rámci činnosti banskobystrické Galérie F[21]
  • Navržen mezi nominace "Osobnost fotografie" – ocenění za celoživotní přínos oboru (2022)[25]

Encyklopedické práce

editovat

Fassati jako vysokoškolský pedagog byl také encyklopedistou. V 90. letech přispěl základními hesly o vizuální komunikaci do české encyklopedie Universum, zpracoval řadu hesel do bedekrů Česká republika – moderní architektura[26] a Za architekturou Benešovska.[27] Byl editorem Encyklopedických listů - ergonomie + umění + design.[28] Pro wikipedii zpracoval v týmu Institutu inteligentního designu i nezávisle řadu hesel o osobnostech, institucích a odborných pojmech.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008) = Dictionary of art historians, critics, theorists, journalists, and experts in related fields in the Czech lands (circa 1800 to 2008). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 2 volumes (970; 1807 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2094-9, ISBN 80-200-2094-2. OCLC 976443783 
  2. ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-21. 
  3. ↑ Kdo je kdo : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů = who is who. Praha: Agentura Kdo je kdo 781 s. Dostupné online. ISBN 80-902586-7-0, ISBN 978-80-902586-7-9. OCLC 52589241 
  4. ↑ FASSATI, TOMÁŠ, 1952-. Učebnice globální vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov: [s.n.] 1072 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-22-7, ISBN 80-87400-22-4. OCLC 975043085 
  5. ↑ Absolventi Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1991-2006 = Graduates of the Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava 1991-2006 : [Dům umění Opava, 22.6.-20.8.2006. Opava: Slezská univerzita 225 s. Dostupné online. ISBN 80-7248-378-1, ISBN 978-80-7248-378-5. OCLC 85718988 
  6. ↑ Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-01. 
  7. ↑ ŠESTÁKOVÁ, Irena (ed). Fakulta architektury. Praha: ČVUT, 2016. 270 s. S. 144. 
  8. ↑ RESDB-Vyhledávací formulář průmyslových vzorů. isdv.upv.cz [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 
  9. ↑ Umění pro život - Tomáš Fassati. Benešov: [s.n.] 117 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-20-3, ISBN 80-87400-20-8. OCLC 1200258798 
  10. ↑ ŠKRABAN, JAKUB, 1990-. Tomáš Fassati: Umění pro život. [Benešov]: [s.n.] 167 nečíslovaných stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-24-1, ISBN 80-87400-24-0. OCLC 975040527 
  11. ↑ FASSATI, Tomáš. Výroční zpráva Muzea umění a designu Benešov za rok 2015. 1.. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov, 2016. ISBN 978-80-87400-21-0. 
  12. ↑ EX-pozice : o vystavování muzejních sbírek umění, designu a architektury. Vydání první. vyd. V Praze: [s.n.] 223 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87989-51-7, ISBN 80-87989-51-1. OCLC 1048454631 
  13. ↑ KOLESÁR, 2015
  14. ↑ a b Fišer, Zděnek: Fotografie, Ústí nad Labem, 2024, s. 26
  15. ↑ FASSATIOVÁ, Anna. Čtvrtstoletí Muzea umění a designu Benešov 1990-2015. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov ca 600 s. v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-16-6, ISBN 80-87400-16-X. OCLC 904580605 
  16. ↑ V ČR máme prvních 15 "Specialistů v ergonomii". Česká ergonomická společnost [online]. 2020-05-31 [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-08-27. 
  17. ↑ FASSATI, Tomáš. Tomáš Fassati : katalog fotografických prací.. Benešov: [s.n.] ^^^svazků s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-3223-5, ISBN 80-270-3223-7. OCLC 1031053276 
  18. ↑ FASSATI, Tomáš. Pracovní katalog grafického designu. Benešov: [s.n.] ^^^svazků s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-3592-2, ISBN 80-270-3592-9. OCLC 1043884558 
  19. ↑ (BB). Arborétum medzi panelákmi. Priekopník. 24. 11. 1987, roč. XV, čís. 47, s. 7. 
  20. ↑ Paneland : největší československý experiment. Vydání první. vyd. [Brno]: [s.n.] 237 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7027-312-8, ISBN 80-7027-312-7. OCLC 1127293132 
  21. ↑ a b Vydaná osvědčení | Oddělení vydávání osvědčení a správních agend. www.3odboj.army.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-11. 
  22. ↑ DĚJINY. historie-muzea-umeni-a-designu-benesov.webnode.cz [online]. [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  23. ↑ mimořádné profesní uznání [online]. Praha: Rada galerií České republiky, z. s., 2017 [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  24. ↑ ČES ocenění za ergonomii 2019. Česká ergonomická společnost [online]. 2019-10-01 [cit. 2021-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-07. 
  25. ↑ OSOBNOST ČESKÉ FOTOGRAFIE | Osobnosti české fotografie | APF - Asociace profesionálních fotografů. www.asociacefotografu.com [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné online. 
  26. ↑ ISBN 978-80-903826-0-2
  27. ↑ FASSATI, Tomáš. Za architekturou Benešovska cestou vnější i vnitřní. 1. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu 2010 s. 
  28. ↑ Učební text ČVUT/UMPRUM, Praha, 2024

Literatura

editovat
  • Alvaer / Grosseová: Reprezentace národa, Národní galerie, Praha, 2008
  • Benešovský IIID reprezentuje, Jiskra, Benešov, 1999
  • Birgus, Vladimír a kol.: Encyklopedie českých a slovenských fotografů, ASCO, Praha, 1993, s. 75, 440, 441, 446
  • Birgus, Vladimír a Mlčoch, Jan: Česká fotografie 20. století, Praha, 2009, s. 203, 209, 289, 373
  • Blažek, Bohuslav: Tomáš Fassati (http://forum.isu.cz Archivováno 21. 8. 2020 na Wayback Machine.), 2003
  • Čapková, Ivana: O Muzeu umění a designu v Benešově (In: Dřevařský magazín č. 1–2, Brno, 2017, s. 61)
  • Červenka, Michal: Léta práce Tomáše Fassatiho (In: Muzeum, umění a společnost, Benešov 2001)
  • Dufek, Antonín: K subversivní dokumentaristice 80. let (In: Fotograf č. 18, Praha, 2011, s. 3)
  • Fassatiová, Anna: Muzeum umění a designu Benešov 1990–2010, Benešov, 2010
  • Franc, Martin a kol.: Dějiny Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2017, fotografie s. 221
  • Gíretová, Anna, Fassati, Tomáš: Galéria F 1980 – 1990: Spomienka na režimu nepohodlnú galériu. Muzeum umění, Benešov 2001.
  • HLAVÁČ, Ľudovít. Dejiny slovenské fotografie. Martin: Osveta, 1988. (slovensky) 
  • Human engineering – člověk až na prvním místě (rozhovor s Tomášem Fassatim, In: Pražská technika 6, ČVUT, Praha, 2019)
  • Chmelařová, Marcela: Akvizice galerií (In: Art + Antiques, Praha, 2013/04, s. 39)
  • Kolesár, Zdeno: Iný český design (In: DESIGNUM č. 3, 2015, Bratislava)
  • Koryčánek, Rostislav: Paneland, Moravská galerie, Brno, 2017, s. 22, 23, 25, 154, 155, 157
  • Kubíček, Michal: 10 let Institutu tvůrčí fotografie, bakalářská práce, Slezská univerzita, Opava, 2000
  • Macek, Václav: Jak zmizela kometa (In: Nové Slovo č. 51/1989, s. 15, Bratislava)
  • Moucha, Josef: Příběh Galerie 4, Cheb, 1995
  • Moucha, Josef: A proscribed photogallery (In: Imago 11, s. 64, Bratislava, 2001)
  • Moucha, Josef a kol.: Alternativní kultura, příběh české společnosti 1945–1989, Praha, 2001
  • Moucha, Josef: Čelem k dějinám (In: Fotograf č. 18, Praha, 2011, s. 112)
  • Muzeum umění a designu Benešov (In: Literární noviny č. 1, Praha, 2017)
  • Nekolná, Bohuslava: Pohledy ze zahraničí, In: Atelier for art, 30.6.2021, https://www.atelierforart.cz/pohledy-ze-zahranici/
  • Noga, Pavel: Vyšla učebnice praktické vizuální komunikace (In: Typo č. 42, s. 68, 69, Praha, 2010)
  • Pospěch, Tomáš: Česká fotografie 1938–2000 v recenzích, textech a dokumentech, Praha, 2010, s. 198, 262,
  • Pospěch, Tomáš: Myslet fotografii – Česká fotografie 1938–2000, Praha, 2014, s. 96, 121, 122, 124, 125, 162, 169, 208, 211, 213, 271.
  • Simlinger, Peter: Visual Communication (web IIID, 1999, www.iiid.net)
  • Simlinger, Peter: Učebnice praktické vizuální komunikace (recenze), Atelier č. 5, Praha, 2015
  • Slavíček, Lubomír (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Praha, Academia 2016
  • Současná mezinárodní vizuální komunikace, neidentifikovatelný výstřižek, Praha, 2004
  • Škraban, Jakub: Tomáš Fassati – teoretik a organizátor, diplomní práce ITF, Slezská univerzita Opava, 2010
  • Škraban, Jakub: Tomáš Fassati – umění pro život, Benešov, 2016
  • Štěpánek, Branislav: Diplomní práce, Slezská univerzita, Opava, 2012
  • Švácha, Rostislav; Platovská, Marie (eds.): Dějiny českého výtvarného umění IV/2, Academia, Praha, 2007, s. 759
  • Tesáková, Juliana: Collegium Photo, bulletin výstavy, Žilina, 1987
  • Třeštík, Michael: Kdo je kdo v české společnosti, Praha 2005
  • Tůmová, Jaroslava: Tomáš Fassati dal před přírodovědou přednost umění. Osobnost Posázaví (In: Posázaví č. 1, Benešov, 2013)
  • Vondra, Jan: Cyklus osoby a osobnosti, bulletin výstavy, Banská Bystrica, 1984
  • BIRGUS, Vladimír; SCHEUFLER, Pavel. Česká fotografie v datech. [s.l.]: [s.n.], 2021. ISBN 978-80-271-0535-9. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tomáš_Fassati&oldid=24998741“