Tomáš Fassati

český vědec, vysokoškolský pedagog a odborný manažer

Tomáš Fassati (* 22. února 1952, Praha) je český vědec,[1] vysokoškolský pedagog[2] a odborný manažer.[3] Zabývá se teorií vizuální komunikace v komplexní vazbě na interakci člověka, designu i architektury (human factors, ergonomie). V rámci International Institute for Information Design byl v 90. létech 20. století průkopníkem výzkumu praktické globální vizuální komunikace a metod výuky druhé gramotnosti. Je například autorem učebnice Practical visual communication, která vyšla také v češtině[4] nebo prvního česko-anglického slovníku vizuální komunikace.

Tomáš Fassati
Tomáš Fassati.jpg
Narození22. února 1952 (70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánívědec, vysokoškolský učitel, manažer a fotograf
Manžel(ka)Anna Fassatiová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotopisEditovat

Tomáš Fassati se narodil roku 1952 v Praze. Jeho rodiče (Olga Fassatiová a Miloš Fassati) byli přírodovědci působící na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1965 byl příslušníkem utajeného skautského oddílu pozdějšího šéfredaktora časopisu Skaut - Junák Jana (Galéna) Šimáněho. Studoval teorii vizuální komunikace a fotografii na FAMU v Praze, dějiny umění a psychologii na FF UK v Praze, filosofii na Nové Akropolis v Praze a zdravovědu na VK AMU a u lektora jógy Doc. Ing. Gejzy Timčáka, PhD., který působí jako odborník na geoturismus na košické univerzitě.

Fassati je autorem řady odborných publikací, realizovaných výstav, stálých expozic, odborných sympozií. Je rovněž autorem několika průmyslových vzorů oblasti praktické vizuální komunikace.[5] Redigoval řadu odborných periodik (Galéria, Angelma, Artsystem, Muzeum, umění a společnost, Česká ergonomie, Design 4.0 – Mezičas ad.) Z jeho organizačních projektů je vhodné připomenout zejména Galerii F v Banské Bystrici a Muzeum umění a designu Benešov.

Galéria F Banská BystricaEditovat

 
Muzeum umění a designu Benešov, ve kterém Fassati působil od založení 1990 do roku 2017

Galerii F věnující se fotografii, filmu a grafickému designu založil roku 1980 jako netradiční projekt mimo běžné státní struktury. Vzhledem k její aktivitě se sociálně-kritickou tvorbou a svobodné komunikaci se zahraničními institucemi komunistické orgány její činnost po pěti létech ukončily a Tomáš Fassati byl typicky pro tehdejší dobu zbaven možnosti vykonávat kvalifikovanou práci. Činnost Galerie F byla zpětně odbornou veřejností vysoce oceněna.[6][7] Její zhodnocení proběhlo zejména v rámci retrospektivní výstavy v Krajské galerii Banská Bystrica (r. 2000 a následně reprízy v Stredoeurópskom dome fotografie Bratislava a v českých muzeích) a v reprezentační publikaci k ní vydané.

Muzeum umění a designu BenešovEditovat

Muzeum umění a designu založil společně se svou ženou Annou v Benešově u Prahy roku 1990 jako projekt s netradiční vizí, kde tématem vzdělávání nebylo samo umění, ale pomocí umění byla vzdělávací činnost zaměřena na významné oblasti života: společenské vztahy, duchovní rozměr jedince a životní prostředí.[8] Podrobnosti vize, jednotlivých koncepcí a dokumentace jejich realizace jsou uvedeny ve dvou přehledných publikacích.[9][10] V muzeu se za čtvrtstoletí podařilo shromáždit rozsáhlé sbírky volného umění včetně fotografie i videa a také specificky koncipované kolekce užité tvorby – designu včetně grafického. Ke zprostředkování umění veřejnosti byly programově vedle tradičních metod používány alternativní, v rovině designu pak zejména návštěvnické laboratoře. Projekt se dařilo rozvíjet dvacet pět let, nejvýraznějším obdobím byla léta 2010–2015,[11] což potvrzují mnohé reakce odborné veřejnosti.[12][13] V roce 2017 došlo po nečekaném převratu na radnici zřizovatele, který podobně jako u Galerie F proběhl s podporou komunistů, k jeho ukončení. Aby byl zakryt skutečný cíl disharmonických změn ve více městských institucích, provázela převrat na internetu nebo v bulvárním tisku řada fake news. Seriózní zhodnocení Fassatiho ukončeného muzejního projektu představovala závěrečná zpráva multioborové muzejní rady (2017) a text mimořádného uznání uděleného za založení a rozvoj muzea Tomáši Fassatimu Radou galerií ČR (2017).

Další odborná činnostEditovat

Pedagogické působení Fassatiho na univerzitách započalo po sametové revoluci na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity.[14] Po roce 2000 byl pozván k výuce na pražské UMPRUM[15] a později na Fakultě architektury ČVUT[16]. Krátce také přednášel na Filosofické fakultě UK Praha a na UJEP v Ústí nad Labem.

Ocenění od Knihovny UPM z roku 2006 charakterizuje Fassatiho vztah ke knižní kultuře. Během svého života založil několik knihoven a další podporoval. První byla odborná knihovna Galérie F v Banské Bystrici (1980), která byla komunisty zlikvidována roku 1986 a její část se podařilo zachránit řediteli Galerie 4 z Chebu. Další v pořadí byla odborná knihovna Muzea umění a designu Benešov (1990), v níž vytvořil v ČR ojedinělý odborný fond literatury vztahující se k informačnímu designu a vizuální gramotnosti[17]. Po roce 2000 se podílel na záchraně knižního fondu z rušené laboratoře ergonomie VŠUP ve Zlíně. Nezávisle na tom založil na Fakultě architektury ČVUT odbornou knihovnu ergonomie a designu (2017). Aktivací sponzorů a dárců podporoval také rozvoj nové klášterní knihovny u středočeských Nahorub.

Fassati stál také koncem 10. let 21. století u základů českého vzdělávání v ergonomii, který byl vytvořen vědeckou společností pro ergonomii (ČES) a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce Praha (VÚBP), kdy patřil k prvním zkušebním komisařům profesní specializace Ergonom.[18]

Pro Fassatiho odbornou práci je také charakteristická aktivita v různých organizačních a odborných útvarech, například v organizačním výboru mezinárodního Bienále Brno a mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha, v Evropském kulturním klubu Praha, v koordinačním výboru českých mezinárodních festivalů umění, výboru české odbočky IIID, předsednictvu vědecké společnosti pro ergonomii (ČES), Etickém fóru ČR, Akademii designu ČR, poradním sboru ministra kultury pro muzea umění, prvním sboru hodnotitelů systému RUV českých vysokých uměleckých škol ad.

V roce 2019 obdržel Tomáš Fassati v Masarykově ústavu VS ČVUT od vědecké společnosti pro ergonomii (ČES) uznání za celoživotní vědecký přínos.

Audiovizuální tvorbaEditovat

Tomáš Fassati se věnoval také audiovizuální tvorbě.[19][19][20] Jeho práce jsou zastoupeny například ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Moravské galerie v Brně, Slovenské národní galerie v Bratislavě nebo ve Zlatém fondu Národního muzea fotografie.

Výběr z audiovizuální tvorbyEditovat

  • Pokoření (hraný diafilm), režie, kamera. Produkce: Dia-film Praha, 1971
  • Lázně Bělohrad (filmový dokument), kamera, režie. Produkce: Studio 7, Praha, 1973
  • Muž ze Sing-singu (televizní inscenace), hlavní kameraman. Produkce: FAMU Praha, 1976
  • Fotografie slouží životu (filmový dokument), scénář, kamera, režie. Produkce: Čs. televize, 1980
  • Praha 80 (polyekran), scénář, režie, kamera. Produkce: Útvar hlavního architekta, Praha, 1981
  • Benešovský víkend (filmový dokument), námět. Produkce: Město Benešov, 1995
  • Šumný Benešov (filmový dokument), námět, odborný poradce. Produkce: Česká televize, Praha, 2002

Veřejně-prospěšná činnostEditovat

Pro Tomáše Fassatiho byla charakteristické, že se společně s manželkou věnoval řadě veřejně-prospěšných činností. Uveďme alespoň výsadbu sídlištního arboreta s více než stovkou stromů v Rudlové-Sásové (Banská Bystrica)[21] nebo návrh a realizaci dětského hřiště s několika desítkami herních v 80. létech 20. století objektů tamtéž.[22] Od roku 1990 vykonával Tomáš Fassati 25 let čestnou funkci přísedícího benešovského soudu.

Osobní postojeEditovat

Pro Fassatiho odborné i veřejné působení bylo vždy charakteristické vymezování se vůči povrchnímu materialismu, jehož extrémním projevem byl komunismus. Považoval za nezbytné v tom pokračovat i po roce 1990, proto nebylo překvapující, že se v ČR výjimečně nezakázaná komunistické strana podepsala svou podporou politickým útočníkům na likvidaci kvalitního programu jím založeného Muzea umění a designu. Ministr obrany proto roku 2021 ocenil jeho celoživotní postoj zápisem do seznamu dvou tisíc účastníků českého 3. odboje (s důrazem na souvislost jeho aktivit v banskobystrické Galérii F během totality).[23]

Práce pro obor fotografieEditovat

Tomáš Fassati se během profesního života věnoval postupně čtyřem na sebe značně navazujícím oblastem. Nejdříve šlo o podporu a rozvoj fotografie v domácím prostředí (1968–1999), poté o informační design se soustředěním na problém vizuální gramotnosti[24] (1984–2005) a v další etapě o design z hlediska komplexních kvalit včetně ergonomie (od 2002). Od roku 1992 se také intenzívně věnoval veřejné osvětě v oblasti architektury regionu Benešovska.[25]

Dia-film PrahaEditovat

Ve svobodném roce 1968 založil tvůrčí organizaci mladých DIA-FILM PRAHA, která ve fotografii, diafilmu, filmu, ale také designu a divadle vytvářela technickou a vzdělávací základnu pro začínající tvůrce. Organizace byla po roce 1970 husákovským režimem zrušena, ale ještě dva roky přežívala v omezené podobě STUDIA 7 (Heřmanova ulice, Praha 7).

Galerie fotografieEditovat

Po studiu FAMU, kde mu prof. Šmok umožnil výjimku specializace na teorii komunikace, odešel do B. Bystrice. Zde založil specializovanou galerii fotografie (Galéria F), kterou postupně rozvíjel do komplexního Domu filmu a fotografie. Činnost této instituce vytvořené takticky v prostoru mezi oficiálními strukturami totalitního režimu Fassati rozvíjel podle vize, jíž popsal v knize Galerie – místo pro člověka (B. Bystrica, 1980, samizdat. vydání). Šlo o první český komplexnější popis činnosti galerijní instituce odrážející světové trendy, kde hrálo významnou roli propojení výstav se stavem a potřebami komunity. Aktivitu Fassati vnímal celostně do detailů vlastního odborného výzkumu (např. průzkumy sbírek staré fotografie regionu, výzkum reakcí adresáta na fotografii ad.), průzkumů návštěvníků, informačního servisu, prodejny publikací, knihovny a mediatéky, ediční činnosti, podpory tvůrců, metodického vlivu na příbuzné instituce a vlastní edukační činnosti od přednášek, přes didaktické expozice ke kursům a tvůrčím i umělecko-kritickým seminářům. Fassati tyto metody postupně aplikoval v Galérii F, a to za hojného kontaktu se zahraničními partnery (Foto-medium-art Wroclav, Rencontres internationales Arles, Galerie Il Diafragma Milán, Fotomüvészet Galerie Budapest, Camera Austria Graz…). Mezinárodní kontakty se staly jednou z příčin pozornosti StB a následných útoků totalitních orgánů vedoucích po roce 1985 až k likvidaci hlavní činnosti galerie a jejích pracovníků. V bohaté řadě Fassatiho aktivit vynikaly mj. celostátní sympozia sociálně-kritického dokumentu se svými sborníky, recenzní centrum podněcující kritiky k publikování (vč. konferencí „Recenzia“), celostátní přehlídky fotografických kalendářů (doprovázení kvalitativním hodnocením fotografie a typografie), sympozia o metodách prezentace fotografie (společně s Domem umění Brno) nebo aktivity propojující statickou a kinetickou fotografii (cyklus Osobnosti české a slovenské kamery). V době předčasné likvidace r. 1985 již Galéria F fungovala podle koncepce rozvoje v podobě „Domu filmu a fotografie“, která v nejbližším období měla být podpořena uvolněním dalších prostor v objektu odstěhováním kanceláří půjčovny filmů. Není divu, že se při této činnosti Fassati zval přední teoretiky i kurátory (Birgus, Dufek, Hlaváč, Komora, Macek, Mrázková, Tesáková, Tomík, Šmok, Vorobjov…) a fotografy i pedagogy fotografie (Dias, Holomíček, Kállay, Malý, Martinček, Moucha, Pohribný, Slivka, Stacho, Stano, Šimánek, Župník…). Fassati vytvořil v Galérii F také příkladně složenou odbornou radu, nejen z teoretiků fotografie, ale i sociologů a psychologů. Svébytná na likvidaci Galérie F totalitním režimem r. 1985 byla jednak bezohledná devastace celého suterénního podlaží (včetně sbírky, knihovny, archívu ad.), ale současně ponechání výstavní síně v přízemí, kde se pak mohly ve správě amatérského zřizovatele občas objevovat i kvalitní Fassatiho výstavy (čs. fotografický dokument 1940–1980, cyklus Trendy soudobé slovenské fotografie – minimalismus, groteska, portrét, ad.). Výstavní prostor byl definitivně zlikvidován až bezradností a zmatky nové demokracie po roce 1990. V tomto dějinném předělu ještě stihl činnost Fassatiho Galerie F prezentovat v rámci svého cyklu dokumentačních výstav Jiří Kotalík v Národní galerii v Jiřském klášteře na Pražském hradě. (Kotalík nabídl po politickém útoku Fassatimu v roce 1986 dočasné útočiště v NG). Důsledně pak Fassati činnost Galerie F zdokumentoval výstavami „Zakázaná galerie“ ve Státní galerii Banská Bystrica a Muzeu umění a designu Benešov v jubilejním roce 2000, obrazové publikaci k těmto výstavám vydané. O Fassatiho Galérii F psala řada autorů článků a diplomních prací včetně monografie vydané u příležitosti jeho životního jubilea.[26]

Informační systémy oboru fotografieEditovat

V závěru 80. let Fassati navázal na zkušenosti s realizací čs. oborového informačního systému pro fotografii prací v týmu Ústavu pro informační systému v kultuře českého ministerstva kultury, které připravovalo projekt počítačového zpracování dat. Zde bylo nutné zejména propracovat tezaury hesel pro fotografii, s níž neměla běžná umělecko-historická veřejnost dostatek zkušenosti. Práce týmu nebyla pro politický převrat ukončena, ale Fassati navázal založením sekce pro taxonomii umění při ÚDU AV ČR, kde probíhaly další diskuse v periodiku ARTSYSTEM.[27] Svou práci na systému vytvořeném s plnohodnotným zastoupením fotografie dokončil a publikoval v Asociaci muzeí a galerií, která tak mohla nabídnout metodickou pomůcku pro zpracování dat o sbírkách fotografie českým sbírkotvorným institucím. Za užitečný standard ji považovala i historička Anna Fárová, která počítala s jeho aplikací v zamýšleném muzeu fotografie.

Sbírka fotografické tvorbyEditovat

Do programu nově založeného Muzea umění a designu (1990) Fassati fotografii zařadil až po několika letech činnosti, ale potom se věnoval její akvizici tak intenzívně, že vytvořil vedle tradičních úctyhodných sbírek Uměleckoprůmyslového muzea Praha a Moravské galerie Brno jednu z nejzajímavějších nových sbírek tohoto média. Zvukovou dokumentací vzpomínek se mu podařilo v polovině 90. let zachytit ještě nejstarší žijící generaci českých tvůrců u příležitosti výstavy Nestoři české fotografie. Vzhledem k postupujícímu vývoji média zvolil pro sbírku koncepci odlišnou od konvenčních přístupů muzeí umění. Rozhodl se shromažďovat nejen tradiční autorské zvětšeniny na papíře, ale všechny technologie, které bohatá praxe fotografie přinášela. Znamenalo to například při barevné tvorbě pro polygrafické účely nežádat uměle od fotografa speciální sbírkovou zvětšeninu na materiálu cibachrom, ale originální inverzní snímek a k němu výtisk v technologii, pro kterou vznikl. Už totiž samotné vytváření diapozitivu každý autor podřizoval technicky pro zvolenou polygrafickou metodu s vědomím mnoha nedostatků, kterými oplývala. Výsledné zkreslení často vytvořilo svébytný vizuální efekt, který nebyl zastupitelný nezkresleným převodem na materiál značky CIBA.[28]

Stálá expozice historie české a slovenské fotografické tvorbyEditovat

Podobný respekt k reálným procesům fotografie Fassati udržoval i při prezentaci sbírky. Dobové možnosti nabízejí jednoduché kognitivní testy vnímání vizuální tvorby, kdy pro optimální vjem jemných polotónů snímků je nutné vyloučit problematický efekt tzv. současného kontrastu způsobeného většími plochami světlých paspart. Běžná kunsthistorická konvence se takovými jemnými detaily nedokáže zabývat a tak (nejen) fotografii adjustovanou do tmavých paspart najdeme jen ve vzácných případech. V benešovském muzeu umění byla základní podmínkou. Stálá expozice dále nabízela divákům všechny různorodé techniky, která fotografie v reálné, praxi užívala. Do jisté míry šlo o velký odborný problém, jak například nabídnout Šimánkův barevný hlubotisk módní fotografie z Mladého světa, který je na degradaci citlivější než barevný pozitivní papír. Nahradit jej však cibou není profesionální, a proto musí kurátor hledat třeba i cesty digitalizace a následné prezentace tisku, který po případné degradaci může nahradit novým. Fassatiho muzeum umění považovalo tyto otázky za rozhodující a pečlivě se jim věnovalo.[28]

Uvedená stálá expozice historie české a slovenské fotografie byla první na českém území. Její vznik byl motivován Fassatiho spoluprací s „otci“ myšlenky založení českého muzea fotografie. Nelíbilo se mu, že mnohdy ztroskotává její realizace na překonatelných překážkách, a proto po jisté době připravil instalaci stálé expozice fotografie v benešovském muzeu umění. Přesto, že byla umístěna v omezeném prostoru tří výstavních síní, byla velmi rozsáhlá, neboť se promyšleným způsobem podařilo maximalizovat využití prostoru. Fotografie byly umístěny ve dvou řadách nad sebou, a to i na panelech v prostoru. Na ně navazovaly skřínky se zásuvkovým systémem, kde si diváci mohli další exponáty prohlížet dočasným vysunutím. Specifikem naučné chronologicky řazené expozice byly dodatkové popisky blíže informující o zvláštnostech prezentovaných technologií. Vhodné instalační techniky umožnily i prezentaci velkoformátových diapozitivů. Na displeji si pak návštěvníci mohli pro zajímavost prohlížet také Scheuflerovo „Elektronické muzeum fotografie“. Reálných exponátů bylo tak v expozici ještě před zaplněním kapacity zásuvek téměř čtyři sta. Kvůli expozici byla také zesílena pozornost fotografii v odborné knihovně. Diskuse o konzervačních podmínkách fotografie ve stálých expozicích byly vyřešeny kontrolou délky osvětlení při časově omezených návštěvách diváků. Nedlouho po Benešově se podařilo vytvořit stálou expozici UPM v Praze, ale vzhledem k omezenému prostoru jen malou. I ta měla dočasné trvání, neboť nastala dlouhá stavební fáze nového depozitáře a rekonstrukce staré budovy. Do dlouho jediné české expozice fotografe si tak zvykli jezdit lidé z celé republiky, rádi ji využívali učitelé z odborných škol mnoha měst, navštěvovali ji i turisté přijíždějící z celého světa na nedaleký zámek Konopiště. Proto je její bezohledná likvidace v roce 2017 podnícená politickou svévolí zcela neomluvitelná.

Fotografie a sbírka grafického designuEditovat

Se sbírkou a stálou expozicí souvisí i další Fassatiho aktivita propojující fotografickou tvorbu s designem a grafickým designem. Ve sbírce grafického designu byly mnohé kolekce přímo postavené na dokumentaci fotografické tvorby. Zejména rozsáhlá a celkově originální kolekce pohlednic, dále kolekce kalendářů, ale práci fotografů samozřejmě dokumentovaly rovněž kolekce jídelních lístků, plakátů nebo knih. Muzeum vytvořilo také mimořádnou kolekci obalů fotomateriálů, které svébytně charakterizovaly právě končící etapu fotochemické techniky. Celkově šlo o promyšlený komplexní akviziční systém, jehož potřebné dlouhodobé pokračování bylo po politické svévoli roku 2017 také utnuto.[28]

Fotografie a sbírka designuEditovat

Pro vzdělávací účely začala poměrně komplexní muzejní akvizice designu logicky vytvářet také rozsáhlou kolekci fotografické (ale i filmové) techniky. Na jednu stranu bylo užitečné shromažďovat ukázky nástrojů, které používali fotografové při své tvorbě, na druhé straně studium designu fototechniky přinášelo velmi specifické výsledky. Návštěvníci muzea byli často překvapeni, kolik významných českých i světových designérů se technice tohoto média věnovalo. Kolekce kladla přiměřený důraz na svébytný vývoj střední a východní Evropy (značky Meopta, Praktica a různorodá ruská technika). Ze světa samozřejmě nemohly chybět nejvýznamnější přístroje typu Hasselblad, Nikon, Sinar, Leica, Pentax ad. Muzeum využilo ideální historické periody, kdy tyto jinak velmi drahé přístroje začaly být s nástupem digitalizace vyřazovány a rychle zareagovalo na trh dříve, než ceny stouply a vzácnější kusy zcela zmizely. Počítalo se s tím, že instalace rozsáhlé kolekce vzbudí velké nadšení české veřejnosti, mj. i ve vztahu na zrušení atraktivní expozice Interkamera v NTM. K tomu však již vinou uvedené politické svévole nemohlo dojít.[29]

Fotografie a edukační aktivityEditovat

Vzhledem k tomu, že v muzeu byly vždy průkopnicky zaváděny nové edukační metody, zejména s využitím interaktivních pomůcek, měla svou didaktickou expozici i fotografie. Byla sestavena ze specifických kombinací světel, zrcadel a dalších prvků, které simulovaly některé tvůrčí postupy (například osvětlení fotoportrétu), jež si návštěvníci mohli v přímém kontaktu procvičovat. Tato část navazovala na jinou, kde si lidé pomocí různých filtrů a rámečků zkoušeli měnit tonalitu vnímaného prostoru a do průhledů komponovat své snímky.[30] Tonální problematiku také ukazoval naučný program v počítači. Do stálé instalace fotografické techniky pak byly připraveny dva cvičné interaktivní prostory – malý ateliér pro fotografická zátiší či reklamní snímky a malá fotochemická laboratoř.[28]

Pedagogická a ediční činnostEditovat

 
Uznání za podporu rozvoje fotografické kultury na Slovensku (1985) a uznání posluchačů Institutu fotografie (Den učitelů 1988)

K Fassatiho působení k podpoře fotografie je třeba také připočítat jeho pedagogickou činnost. S Birgusovou inovací studia začal v polovině 80. let učit na Institutu výtvarné fotografie, který po roce 1990 pokračoval jako ústav Slezské univerzity Opava a stal se rozhodujícím článkem této školy.[31] Pro podporu výuky připravil skripta Hovory o živé fotografii,[32] které byly opakovaně vydány i na PFŠ. Po roce 1990 se pokusil nabídnout českým teoretikům fotografie spolupráci ve specializované sekci uměnovědné společnosti UDU AV ČR, která nakonec alespoň pod jeho vedením několik let vydávala sborníky textů o fotografii Angelma.[33] Fassati se věnoval také historii českého fotografického školství. Redigoval téměř dvacet sborníků „Sešity historie FAMU“,[34] připravil k vydání album DVD s fotografiemi a filmovými dokumenty o fenomenálním profesoru, průkopníku fotografie Jánu Šmokovi a odborně i organizačně zajistil také souborné vydání jeho teoretických spisů.[35]

Práce pro obor designEditovat

V souvislosti s pozorností tzv. pomalé vědě, která nestaví hodnocení svých výsledků na formálních systémech citací a akademických titulů, je nezbytné integrovat do výsledků vědecké práce také hodnotnou organizační a popularizační činnost.

Výběr pracíEditovat

  • 1980 Založení pravidelné přehlídky Čs. obrazový kalendář v Banské Bystrici
  • 1987 Podíl na výzkumu podmiňujícím řešení systému grafického značení kvalit a procesů životního prostředí
  • 1991 Založení české pobočky International Institute for Information Design (výzkum a vzdělávání)
  • 1992 - 2002 Realizace cyklu výstav a katalogů Osobnosti českého grafického designu (Flejšar, Grygar, Kolíbal, Míšek, Najbrt, Rathouský, Solpera, Sůra, Šalamoun, Šindler, Týfa, Válek, Vaněk, Ziegler ad.)
  • 1992 Členem nového organizačního výboru Mezinárodního bienále grafického designu Brno, který posunul přehlídku k vyšší náročnosti
  • 1993 Založení sbírek světového designu a grafického designu v Muzeu umění Benešov
  • 1995 Založení a správa první českého webu věnovaného grafickému designu "Svět českého grafického designu"
  • 1995 Příprava kursů pro české pedagogy za účelem zařazení výuky druhé gramotnosti do základních škol
  • 1995 Založení mezinárodní sbírky a výzkumného programu věnovaných sociální reklamě, založení výměnného webu sociál. reklamy ("Jiná priorita")
  • 1995 Založení specializované knihovny zaměřené na informační design, která byla přístupná české veřejnosti
  • 1997 Podíl na výzkumu globální vizuální komunikace (IIID) a příprava prvních českých slovníků a učebnic Vizuální gramotnosti
  • 2003 Členem Akademie designu ČR
  • 2005 Vytvoření první české interaktivní naučné expozice grafického designu
  • 2012 Vytvoření nového komplexního konceptu hodnocení kvalit designu s využitím teorie vícečetné inteligence
  • 2015 Založení think-tanku Institut inteligentního designu a jeho webových prezentací
  • 2015 Spoluzakladatelem občasníku DESIGN 4.0 - MEZIČAS zabývajícího se vztahy k fenoménům PRŮMYSL 4.0 a VZDĚLÁVÁNÍ 4.0

Práce pro obor ergonomieEditovat

Výběr pracíEditovat

  • 2002 Inovace výuky ergonomie na UMPRUM Praha
  • 2005 Založení výukové laboratoře ergonomie Muzea umění Benešov
  • 2010 Příprava sympozia a sborníků Ergonomie české hromadné dopravy (VŠUP Praha)
  • 2010 Členem předsednictva České ergonomické společnosti
  • 2010 Vytvoření prvního výukového programu ergonomie studia architektury v ČR
  • 2011 Autorem první systematické dokumentace historie české ergonomie
  • 2015 Příprava ročenky Česká ergonomie
  • 2015 Zahájení výuky ergonomie na Fakultě architektury ČVUT
  • 2016 Podíl na přípravě první profesní kvalifikace oboru ergonomie v ČR
  • 2017 Zpracování článků oboru ergonomie pro Wikipedii
  • 2019 Členem první české certifikační komise pro ergonomickou kvalifikaci
  • 2020 Členem první české komise pro tvorbu mezinárodních norem pro ergonomii (International Standard Organization)

Ceny a oceněníEditovat

 
Ocenění Knihovny UPM
  • Ocenění Knihovny uměleckoprůmyslového muzea v Praze za přínos pro rozvoj fondu odborných publikací. (2005)
  • Čestná medaile Města Benešov udělená starostou města (Ing. Kouba) za založení a rozvoj muzea umění. (2007)
  • Nominace starostou města (Ing. Hlavnička) na regionální ocenění "Blanický rytíř" (2012)
  • Mimořádné uznání Českého institutu informačního designu (pobočka International Institute for Information Design Wien) za průkopnickou výzkumnou a publikační činnost pro etablování oboru vizuální gramatiky a podporu vzdělávání druhé gramotnosti v českém prostředí (2015).[36]
  • Mimořádné profesní uznání Rady galerií ČR za obětavou, systematickou práci při založení a vedení ústavu a tvorbě rozsáhlé sbírky českého umění a mezinárodního designu.[37] (2017)
  • Uznání vědecké společnosti pro ergonomii za celoživotní přínos při výzkumu, pedagogickém působení a podpoře etablování oboru. (2019)[38]
  • Uznání za účast ve 3. odboji v rámci činnosti banskobystrické Galérie F[23]
  • Navržen mezi nominace "Osobnost fotografie" - ocenění za celoživotní přínos oboru (2022)[39]
  • Tomáš Fassati říká, že si cení neformálních ocenění, jakými bylo například nepřátelství komunistů vůči svobodnému jednání Galerie F, vedoucí k její likvidaci (1985), důtka tajemníka města Benešov za veřejné šíření ekologických informací o zásadní zdravotní škodlivosti azbestu (2000) nebo podpora KSČM při politickém útoku na společensky přínosnou koncepci činnosti Muzea umění a designu Benešov (2017).

Výběr z recenzovaných publikacíEditovat

  • Příčiny odchylek od ideálního stavu koherentního vědomí při vnímání vizuální tvorby, Galéria F, Banská Bystrica, 1986, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. J. Macháně
  • Dějiny praktické vizuální komunikace v jiném úhlu pohledu, In: Bulletin IID č. 1, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Mutace významu symbolů, In: Bulletin IID č. 2, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Doplňkové barevné kódy, In: Bulletin IID č. 2, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Vizuální reprezentace jedinečných jevů, In: Bulletin IID č. 2, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Značení kvalit životního prostředí a potravin, In: Bulletin IID č. 2, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Vizuální komunikace při orientaci v prostoru, In: Bulletin IID č. 3, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Test českého značení v dopravě na pozemních komunikacích, In: Bulletin IID č. 3, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Metody vizuálního zvýraznění prostoru, In: Bulletin IID č. 3, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Testování srozumitelnosti a čitelnosti vizuální komunikace, In: Bulletin IID č. 3, Benešov, 1998, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Skupinové a individuální aktivity učí návštěvníka muzea interpretaci umění, Asociace muzeí a galerií, Praha, 1998, ISSN 1212-7477, recenze Mgr. D. Fialová
  • Vnímání, In: Bulletin IID č. 1, Benešov, 1997, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Pozornost, In: Bulletin IID č. 1, Benešov, 1997, recenze prof. Mgr. Ján Šmok a Mgr. Jiří Rathouský
  • Folk-2000-Art. Současný životní styl českého venkova a lidové užité umění. Benešov, 1999. recenze: PhDr. Jitka Havlová, CSc.
  • Practical visual communication, pro International Institute for Information Design vydalo MUD Benešov, 2010, ISBN 978-80-87400-05-0, recenze Dipl. Ing. Peter Simlinger, International Institute for Information Design Wien (Rakousko)
  • Inteligentní design a architektura, In: Bulletin IID, speciální vydání, Benešov, 2015, text habilitační přednášky recenzovaný prof. Ing. L. Chundelou CSc., prof. akad. arch. J. Pelclem Dr.H.C. ad.
  • Inteligentní je víc než chytrý. Poznáváme inteligentní design a architekturu. ČVUT, Praha, 2018, ISBN 978-80-01-06430-6, recenze prof. PhDr. Jan Michl (Norsko) a prof. PhDr. Zdeno Kolesár (Slovensko)
  • Česko-anglický slovník praktické globální vizuální komunikace, ČVUT, Praha, 2021, ISBN 978-80-01-06864-9, recenze Mgr. Irena Hradecká

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008) = Dictionary of art historians, critics, theorists, journalists, and experts in related fields in the Czech lands (circa 1800 to 2008). Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 2 volumes (970; 1807 pages) s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2094-9, ISBN 80-200-2094-2. OCLC 976443783 
  2. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2020-07-30]. Dostupné online. 
  3. Kdo je kdo : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů = who is who. Praha: Agentura Kdo je kdo 781 s. Dostupné online. ISBN 80-902586-7-0, ISBN 978-80-902586-7-9. OCLC 52589241 
  4. FASSATI, TOMÁŠ, 1952-. Učebnice globální vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov: [s.n.] 1072 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-22-7, ISBN 80-87400-22-4. OCLC 975043085 
  5. RESDB-Vyhledávací formulář průmyslových vzorů. isdv.upv.cz [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 
  6. HLAVÁČ, L̕UDOVÍT. Dejiny slovenskej fotografie. Vyd. 1. vyd. Martin: Osveta 511 s. Dostupné online. ISBN 80-217-0086-6, ISBN 978-80-217-0086-4. OCLC 23176938 
  7. Alternativní kultura : příběh české společnosti 1945-1989. Praha: Lidové noviny 610 s. Dostupné online. ISBN 80-7106-449-1, ISBN 978-80-7106-449-7. OCLC 50139641 
  8. ŠKRABAN, JAKUB, 1990-. Tomáš Fassati: Umění pro život. [Benešov]: [s.n.] 167 nečíslovaných stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-24-1, ISBN 80-87400-24-0. OCLC 975040527 
  9. FASSATIOVÁ, ANNA, 1958-. Čtvrtstoletí Muzea umění a designu Benešov 1990-2015. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov ca 600 s. v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-16-6, ISBN 80-87400-16-X. OCLC 904580605 
  10. FASSATI, TOMÁŠ, 1952-. Hledání inteligentního designu : průvodce sbírkou a expozicí designu Muzea umění Benešov. 1. pracovní vyd. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu ca 800 s. v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-13-5, ISBN 80-87400-13-5. OCLC 883370767 
  11. FASSATI, Tomáš. Výroční zpráva Muzea umění a designu Benešov za rok 2015. 1.. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov, 2016. ISBN 978-80-87400-21-0. 
  12. EX-pozice : o vystavování muzejních sbírek umění, designu a architektury. Vydání první. vyd. V Praze: [s.n.] 223 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87989-51-7, ISBN 80-87989-51-1. OCLC 1048454631 
  13. KOLESÁR, 2015
  14. Absolventi Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1991-2006 = Graduates of the Institute of Creative Photography, Silesian University in Opava 1991-2006 : [Dům umění Opava, 22.6.-20.8.2006. Opava: Slezská univerzita 225 s. Dostupné online. ISBN 80-7248-378-1, ISBN 978-80-7248-378-5. OCLC 85718988 
  15. Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze. www.umprum.cz [online]. [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. 
  16. ŠESTÁKOVÁ, Irena (ed). Fakulta archtektury. Praha: ČVUT, 2016. 270 s. S. 144. 
  17. FASSATIOVÁ, Anna. Čtvrtstoletí Muzea umění a designu Benešov 1990-2015. Benešov: Muzeum umění a designu Benešov ca 600 s. v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-16-6, ISBN 80-87400-16-X. OCLC 904580605 
  18. V ČR máme prvních 15 "Specialistů v ergonomii". Česká ergonomická společnost [online]. 2020-05-31 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. 
  19. a b FASSATI, Tomáš. Tomáš Fassati : katalog fotografických prací.. Benešov: [s.n.] ^^^svazků s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-3223-5, ISBN 80-270-3223-7. OCLC 1031053276 
  20. FASSATI, Tomáš. Pracovní katalog grafického designu. Benešov: [s.n.] ^^^svazků s. Dostupné online. ISBN 978-80-270-3592-2), ISBN 80-270-3592-9. OCLC 1043884558 
  21. (BB). Arborétum medzi panelákmi. Priekopník. 24. 11. 1987, roč. XV, čís. 47, s. 7. 
  22. Paneland : největší československý experiment. Vydání první. vyd. [Brno]: [s.n.] 237 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7027-312-8, ISBN 80-7027-312-7. OCLC 1127293132 
  23. a b Vydaná osvědčení | Oddělení vydávání osvědčení a správních agend. www.3odboj.army.cz [online]. [cit. 2021-04-07]. Dostupné online. 
  24. FASSATI, Tomáš. Učebnice globální vizuální komunikace : učebnice druhé gramotnosti. Benešov: [s.n.] 1072 s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-22-7, ISBN 80-87400-22-4. OCLC 975043085 
  25. FASSATI, Tomáš. Z Benešova za stavbami 20. století krajinou vnější i vnitřní : [průvodce světem architektury 20. století Benešovska]. 3., dopl. vyd. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu 281 s. Dostupné online. ISBN 978-80-903798-9-3, ISBN 80-903798-9-3. OCLC 505914483 
  26. ŠKRABAN, Jakub. Tomáš Fassati: Umění pro život. [Benešov]: [s.n.] 167 nečíslovaných stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-24-1, ISBN 80-87400-24-0. OCLC 975040527 
  27. ARTSYSTEM. občasník pro výzkum a aplikaci informačních systémů v kultuře. Benešov: Galerie výtvarného umění, 1990-1993, roč. 1-3. 
  28. a b c d Historie Muzea umění a designu Benešov. historie-muzea-umeni-a-designu-benesov.webnode.cz [online]. [cit. 2021-08-20]. Dostupné online. 
  29. FASSATI, Tomáš. Hledání inteligentního designu : průvodce sbírkou a expozicí designu Muzea umění Benešov. 1. pracovní vyd. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu ca 800 s. v různém stránkování s. Dostupné online. ISBN 978-80-87400-13-5, ISBN 80-87400-13-5. OCLC 883370767 
  30. FASSATI, Tomáš. Skupinové a individuální aktivity učí návštěvníka muzea interpretaci umění. Praha: Rada galerií ČR, 2005. S. 80–85. 
  31. INSTITUT TVŮRČÍ FOTOGRAFIE. www.itf.cz [online]. [cit. 2021-10-11]. Dostupné online. 
  32. FASSATI, Tomáš. Hovory o živé fotografii. 1.. vyd. Benešov: Galerie výtvarného umění Benešov, 1992. 
  33. Angelma. občasník pro teorii a historii fotografie. 1990-1993, roč. 1-3. 
  34. FASSATI, Tomáš. Sešity historie FAMU 1. - 18.. Benešov: Muzeum umění a designu, 2005-2010. 
  35. ŠMOK, Ján. Souborné vydání teoretických spisů. 1.. vyd. Benešov: Muzeum umění a designu, 2009. 
  36. DĚJINY. historie-muzea-umeni-a-designu-benesov.webnode.cz [online]. [cit. 2021-06-19]. Dostupné online. 
  37. mimořádné profesní uznání [online]. Praha: Rada galerií České republiky, z. s., 2017 [cit. 2020-08-21]. Dostupné online. 
  38. ČES ocenění za ergonomii 2019. Česká ergonomická společnost [online]. 2019-10-01 [cit. 2021-08-27]. Dostupné online. 
  39. OSOBNOST ČESKÉ FOTOGRAFIE | Osobnosti české fotografie | APF - Asociace profesionálních fotografů. www.asociacefotografu.com [online]. [cit. 2022-04-07]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Alvaer / Grosseová: Reprezentace národa, Národní galerie, Praha, 2008
  • Benešovský IIID reprezentuje, Jiskra, Benešov, 1999
  • Birgus, Vladimír a Mlčoch, Jan: Česká fotografie 20. století, Praha, 2009, s. 203, 209, 289, 373
  • Blažek, Bohuslav: Tomáš Fassati (http://forum.isu.cz Archivováno 21. 8. 2020 na Wayback Machine), 2003
  • Čapková, Ivana: O Muzeu umění a designu v Benešově (In: Dřevařský magazín č. 1–2, Brno, 2017, s. 61)
  • Červenka, Michal: Léta práce Tomáše Fassatiho (In: Muzeum, umění a společnost, Benešov 2001)
  • Dufek, Antonín: K subversivní dokumentaristice 80. let (In: Fotograf č. 18, Praha, 2011, s. 3)
  • Encyklopedie československé fotografie, Praha, 1988
  • Fassatiová, Anna: Muzeum umění a designu Benešov 1990–2010, Benešov, 2010
  • Franc, Martin a kol.: Dějiny Akademie múzických umění v Praze, Praha, 2017, fotografie s. 221
  • Gíretová, Anna, Fassati, Tomáš: Galéria F 1980 – 1990: Spomienka na režimu nepohodlnú galériu. Muzeum umění, Benešov 2001.
  • Hlaváč, Ľudovít: Dějiny slovenské fotografie, Martin, 1988
  • Human engineering – člověk až na prvním místě (rozhovor s Tomášem Fassatim, In: Pražská technika 6, ČVUT, Praha, 2019)
  • Chmelařová, Marcela: Akvizice galerií (In: Art + Antiques, Praha, 2013/04, s. 39)
  • Kolesár, Zdeno: Iný český design (In: DESIGNUM č. 3, 2015, Bratislava)
  • Koryčánek, Rostislav: Paneland, Moravská galerie, Brno, 2017, s. 22, 23, 25, 154, 155, 157
  • Kubíček, Michal: 10 let Institutu tvůrčí fotografie, bakalářská práce, Slezská univerzita, Opava, 2000
  • Macek, Václav: Jak zmizela kometa (In: Nové Slovo č. 51/1989, s. 15, Bratislava)
  • Moucha, Josef: Příběh Galerie 4, Cheb, 1995
  • Moucha, Josef: A proscribed photogallery (In: Imago 11, s. 64, Bratislava, 2001)
  • Moucha, Josef a kol.: Alternativní kultura, příběh české společnosti 1945–1989, Praha, 2001
  • Moucha, Josef: Čelem k dějinám (In: Fotograf č. 18, Praha, 2011, s. 112)
  • Muzeum umění a designu Benešov (In: Literární noviny č. 1, Praha, 2017)
  • Nekolná, Bohuslava: Pohledy ze zahraničí, In: Atelier for art, 30.6.2021, https://www.atelierforart.cz/pohledy-ze-zahranici/
  • Noga, Pavel: Vyšla učebnice praktické vizuální komunikace (In: Typo č. 42, s. 68, 69, Praha, 2010)
  • Pospěch, Tomáš: Česká fotografie 1938–2000 v recenzích, textech a dokumentech, Praha, 2010, s. 198, 262, Pospěch, Tomáš: Myslet fotografii – Česká fotografie 1938–2000, Praha, 2014, s. 96, 121, 122, 124, 125, 162, 169, 208, 211, 213, 271.
  • Simlinger, Peter: Visual Communication (web IIID, 1999, www.iiid.net)
  • Simlinger, Peter: Učebnice praktické vizuální komunikace (recenze), Atelier č. 5, Praha, 2015
  • Slavíček, Lubomír (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008). Praha, Academia 2016.
  • Současná mezinárodní vizuální komunikace, neidentifikovatelný výstřižek, Praha, 2004
  • Škraban, Jakub: Tomáš Fassati – teoretik a organizátor, diplomní práce ITF, Slezská univerzita Opava, 2010
  • Škraban, Jakub: Tomáš Fassati – umění pro život, Benešov, 2016
  • Štěpánek, Branislav: Diplomní práce, Slezská univerzita, Opava, 2012
  • Tesáková, Juliana: Collegium Photo, bulletin výstavy, Žilina, 1987
  • Třeštík, Michael: Kdo je kdo v české společnosti, Praha 2005
  • Tůmová, Jaroslava: Tomáš Fassati dal před přírodovědou přednost umění. Osobnost Posázaví (In: Posázaví č. 1, Benešov, 2013)
  • Vondra, Jan: Cyklus osoby a osobnosti, bulletin výstavy, Banská Bystrica, 1984
  • BIRGUS, Vladimír; SCHEUFLER, Pavel. Česká fotografie v datech. [s.l.]: [s.n.], 2021. ISBN 978-80-271-0535-9. 

Externí odkazyEditovat