Ergonomie

Ergonomie práce na počítači

Ergonomie (z řečtiny ergon práce a nomos zákon) vznikla jako obor zabývající se optimalizací potřeb člověka v pracovním prostředí a v jeho pracovních podmínkách. Šlo zejména o stanovení vhodných rozměrů, designu nástrojů, nábytku a jejich uspořádání v pracovním prostředí a v optimálních dosahových vzdálenostech. Ve světě je mnohdy spíše používáno pojmenování oboru "human factors" nebo "human engineering".

Dnes je ergonomie rozsáhlým interdisciplinárním vědním oborem zabývajícím se komplexní interakcí lidského organismu a prostředí (nejen pracovního). Výsledkem jejího výzkumu je návrh optimalizace prostředí do komfortu způsobujícího pohodu uživatele. Ergonomický komfort je nutné odlišovat od povrchního komerčního komfortu, který slouží k přilákání zákazníka a může mít na lidské tělo mnohé negativní vlivy.

Ergonomie pracuje ve třech vzájemně se prolínajících rovinách. Nejdůležitější je dnes psychická, méně aktuální je fyzická. Třetí rovina - organizační - dokáže ovlivnit psychické i fyzické kvality.

Přesto, že česká ergonomie má dlouholetou tradici, nemá stále svůj samostatný studijní obor ani výzkumné pracoviště. Do jisté míry se ergonomie proto věnuje Výzkumný ústav bezpečnosti práce[1] a Státní zdravotní ústav v Praze. V univerzitním prostředí má nejdelší tradici na pražské UMPRUM a na ČVUT. Odborníky oboru sdružuje Česká ergonomická společnost[2]. Teprve roku 2020 byla Ministerstvem práce a sociálních věcí vymezena profesní kvalifikace "ergonom".

MetodologieEditovat

Ergonomie je mezioborová disciplina, jejíž potřeba začala vznikat v 19. stol., kdy pestrá fyzická práce začala být nahrazována prací sedavou, zejm. repetitivními pohyby u pásové výroby, a ve 20. a 21. stol. je nadále nahrazována prací u PC. Nejen že se tak snížila fyzická tenacita a důležité tělesné vjemy člověka jako polohocit, pohybocit a ideomotorika, ale v populaci se začaly objevovat i fenomény jako obezita, vertebrogenní bolesti, oběhové a kardiopulmonární problémy atd.

Cílem ergonomie je tedy dosažení optimálních pracovních podmínek ve vztahu k anatomickým a výkonnostním možnostem člověka. Ergonomie integruje poznatky humanitních věd (zejména anatomie, kineziologie, psychologie práce, fyziologie práce, hygieny práce, antropometrie, biomechaniky) a věd technických (např. kybernetika, normování). Sleduje, aby používané předměty a nástroje svým tvarem co nejlépe odpovídaly pohybovým možnostem a rozměrům lidského těla.

Mnohé firmy, jejichž zaměstnanci pracují převážně sedavým způsobem, zaměstnávají profesionální ergonomy pro prevenci pracovní absence.

Ergonomie se zabývá např. rozměry schodů, velikostí pracovního stolu a výškou jeho desky, tvarem nástrojů a jejich rukojetí, umístěním a tvarem ovládacích i signalizačních prvků strojů a zařízení, věnuje pozornost osvětlení apod. Pro optimalizaci práce s počítačem stanovuje vhodné rozmístění znaků na klávesnici, maximální počet úderů prstů, zabývá se uspořádáním prvků na obrazovce aj. Oblast ergonomie je velmi široká a zahrnuje i návrh pomůcek pro postižené (ergoterapie).

Ačkoli je záhodno dosahovat co nejvyššího pracovního komfortu, přesto se nelze domnívat, že dodržováním ergonomických norem lze dosáhnout maximálního výkonu a bezbolestného celodenního zaměstnání. Tělesná kultura zahrnující aktivní pohyb, relaxaci apod. má nadále své hlavní místo.

Jiné příklady ergonomieEditovat

Židle Vhodně navržená židle svým tvarem sedáku pomáhá sedícímu sedět vzpřímeně a předcházet tak patologickému zatuhnutí páteře.

Kokpit vozu Vhodně navržený interiér vozu pomáhá snadnému a přehlednému ovládání vozu bez nadměrných exkurzí trupu a paží, rozptylování pozornosti, pohybu očí atd.

Šířka eskalátorů Eskalátory v pražském metru mají šířku schodů 100 cm, což odpovídá ergonomickému požadavku na šířku pro jednu dospělou osobu s dvěma kufry. Pro míjení se dvou dospělých osob vedle sebe by stupně měly mít šířku minimálně 135 cm.[3] To však neznamená, že šířka eskalátorů je nedostatečná, z ergonomického hlediska pouze není vhodné vytvářet jeden pruh pro cestující stojící a druhý pro procházející.

Širokoúhlé monitory Ergonomické požadavky BOZP uvádějí ohledně 19" monitorů (o poměru stran 16 : 9 či 16 : 10, tzv. širokoúhlých), že úhel pohledu na ně by neměl přesáhnout v kterékoli oblasti monitoru 40° a pozorovací vzdálenost vyžaduje výšku znaků 20' až 22'. K naplnění ergonomických kriterií je tedy třeba minimální vzdálenosti oka od monitoru cca 81 cm. Širokoúhlé monitory nejsou pro běžnou kancelářskou práci vhodné, neboť tuto vzdálenost není možné na běžném kancelářském stole dodržet.

OdkazyEditovat

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i. [online]. [cit. 2020-08-06]. Dostupné online. (česky) 
  2. Česká ergonomická společnost. Česká ergonomická společnost [online]. [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. (česky) 
  3. KRÁL, Miroslav. Ergonomie a její užití v technické praxi. Ostrava: AKS, 1994

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • S. Gilbertová – O. Matoušek, Ergonomie: optimalizace lidské činnosti. Praha: Grada, 2002 – 239 s. : il. ISBN 80-247-0226-6
  • L. Chundela, Ergonomie. Praha: ČVUT, 2001 – 171 s. : il. ; 30 cm ISBN 80-01-02301-X
  • V. Glivický a kol., Úvod do ergonomie, Praha: Práce, 1975