Tipsy Junior

belgické sportovní letadlo

Tipsy Junior, známý také jako Avions Fairey Junior, byl lehký jednomístný letoun postavený po druhé světové válce v druhé polovině 40. let v Belgii společností Avions Fairey SA, což byla dceřiná firma britské společnosti Fairey Aviation Co. Ltd.[1]

Tipsy Junior
Tipsy Junior (G-AMVP)
Tipsy Junior (G-AMVP)
Určenísportovní letoun
VýrobceAvions Fairey SA
ŠéfkonstruktérErnest Tips
První let30. červen 1947
Zařazeno1947
UživatelBelgie
Spojené království
Výroba1947–1948, 1958
Vyrobeno kusů3
Cena za kus80 000 FRF
Vyvinuto z typuTipsy Belfair
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývojEditovat

Junior byl jedním z řady lehkých letadel navržených a pojmenovaných po Ernestu Oscaru Tipsovi z belgické společnosti Avions Fairey SA. Přestože tato společnost byla původně založena (1931) za účelem výroby britských letadel Fairey Aviation Company v Belgii, ve skutečnosti tomu bylo naopak. Většina letounů vyráběných v Belgii byla původní konstrukce E.O. Tipse. K Ernestu Tipsovi se po válce připojili i jeho dva synové a každý večer pracovali na nových projektech. V roce 1946 navrhli letoun Tipsy Junior, malý jednomístný jednoplošník.[2]

Letoun byl zalétán 30. června 1947 z Gosselies v Belgii[3] a veřejnosti byl představen na mezinárodní letecké výstavě v Bruselu, kterou uspořádal belgický Královský aeroklub v červenci 1947. Bylo to nejmenší a nejlevnější letadlo výstavy. Podle dnešních hledisek se jednalo o ultralehké letadlo (ultralight).[4]

Celkem byly vyrobeny 3 letouny (výr. č. J.110–J.112), které byly imatrikulovány v Belgii (OO-TIT, OO-ULA a OO-TIX), přičemž letoun OO-ULA byl později přeregistrován do Spojeného království, kde létal s imatrikulací G-AMVP. První letoun byl vyroben v roce 1947 (OO-TIT), další v roce 1948 (OO-ULA/G-AMVP) a poslední v roce 1958 (OO-TIX).[5] Nejdéle byl v provozu první vyrobený letoun OO-TIT, který byl vymazán z leteckého rejstříku v březnu 1972.[5]

 
Tipsy Junior, model, OO-ULA

Popis letounuEditovat

Letoun byl uváděn jako stroj stavebnicové konstrukce s možností osadit jej různými motory o výkonu od 40 do 65 k (29–48 kW).[4] Původně byl uvažován motor Aeronca JAP J-99 o výkonu 36 k/27 kW, ale na zmíněné bruselské výstavě byl osazen motorem Walter Mikron II. Letadlo přes možnost instalovat různé motory bylo poháněno téměř výhradně invertním vzduchem chlazeným čtyřválcovým řadovým motorem Walter Mikron II s výjimkou krátkého nasazení motoru Aeronca JAP J-99 na letoun s imatrikulací OO-ULA, ale i tam byl tento motor v roce 1952 vyměněn za Walter Mikron II.

Dolnokřídlý jednoplošník měl samonosnou konstrukci převážně ze dřeva. Jednodílné, obdélníkové křídlo bylo pevně spojeno s trupem. Potah byl vyroben z překližky a plátna. Klasický pevný podvozek byl ostruhového typu. Hlavní kola mohla být zakrytá. Kokpit pilota byl otevřený a byl chráněn pouze malým štítem,[6] i když i zde byla možnost instalace bublinového krytu (na přání). Brzdy kol byly ovládány pedály umístěných v blízkosti pedálů ovládajícím kormidlo. Bezprostředně před kokpitem se nacházela palivová nádrž s kapacitou 50 l (11 galonů) benzínu.[7]

Letoun se vyznačoval dobrými letovými vlastnosti, způsobilostí pro úplnou akrobacii[8] a velmi malými požadavky na délku vzletové a přistávací dráhy (STOL). Obě hodnoty byly jen 60 m. Také jeho cena byla přiměřeně nízká. Letoun byl nabízen v ceně od 80 000 francouzských franků (FRF), přičemž samotný drak stál jen 40 000 FRF. [4]

 
Tipsy Junior, OO-TIT na výstavě v Bruselu (Letectví, září 1947)

PoužitíEditovat

První Junior, zanesený do leteckého rejstříku jako OO-TIT, letěl poprvé 30. června 1947 z Gosselies (Charleroi) v Belgii.[3] Tento letoun byl v provozu čtvrt století, protože byl vymazán z leteckého rejstříku až v březnu 1972.[5] Nejpozději vyrobený Junior (OO-TIX, 1958) létal nejkratší dobu. Z leteckého rejstříku byl vymazán 13. září 1961.[9]

Letoun s imatrikulací OO-ULA z roku 1948 byl v roce 1953 převeden do Spojeného království (G-AMVP), aby tam předváděcími lety získal zájem potencionálních kupců. V roce 1957 byl letoun s imatrikulací G-AMVP použit v reklamně-předváděcí akci, když zkušební pilot Peter Twiss ze společnosti Fairey Aviation Company[10] přistál na letadlové lodi HMS "Ark Royal" Britského královského námořnictva (Royal Navy).[2] Tyto aktivity nepřinesly pozitivní, komerční výsledky. Později byl letoun prodán privátnímu letci a byl na krátký čas vybaven i průhledným krytem kokpitu (instalace 1973). Po vynuceném přistání v roce 1993 a po dlouhém skladování znovu létal koncem roku 2006. Během svého aktivního "života" několikrát změnil kamufláž. Původně létal v modro-bílé kombinaci (vrchní část trupu modrá), počátkem 70. let zůstala modrá pouze část před kokpitem (vč. krytu motoru), aby v polovině 80. let byl překamuflován na "bojové" zeleno-okrové zbarvení. Ani u toho nezůstal. Počátkem nového tisíciletí přešel na ocelovo-šedé vybarvení.[11]

Dochované exemplářeEditovat

Poslední létající, privátní Tipsy Junior s imatrikulací G-AMVP havaroval 15. září 2008 na letišti v Sandownu (ICAO: EGHN) na britském ostrově Wight (Isle of Wight). Při nehodě byla poškozena: vrtule, kryt motoru a spodní část křídla. K nehodě došlo při prudkém přistání, kdy se letoun postavil na "nos". Letadlo se odrazilo při přistání od země, letoun se překlopil a následně se vrtule zařízla do země. Nezraněný 82letý pilot se sám uvolnil z bezpečnostních pásů a vystoupil z kokpitu.[12] Letoun po tomto tvrdém přistání byl téměř na odpis. Po déle trvající opravě byl počátkem roku 2018 opět zprovozněn v posledním ocelo-šedé "kamufláži" a je nyní plně funkční.[13]

SpecifikaceEditovat

 
Tipsy Junior, skica (Aeromodeller, březen 1949)

Data dle[4][6]

Technické údajeEditovat

  • Posádka: 1
  • Rozpětí: 6,90 m
  • Délka: 5,45 m
  • Výška: 1,48 m
  • Nosná plocha: 10,50 m2
  • Plošné zatížení: 28,6 kg/m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 183 kg
  • Vzletová hmotnost: 300 kg
  • Pohonná jednotka:řadový vzduchem chlazený invertní čtyřválcový motor Walter Mikron II
  • Výkon pohonné jednotky:
    • maximální, vzletový: 45,6 kW/ 62 k při 2800 ot/min
    • nominální, jmenovitý: 44,1 kW/60 k při 2600 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy
  • Spotřeba paliva:6,7 l/100 km

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 200 km/h
  • Cestovní rychlost: 180 km/h
  • Nejmenší rychlost: 65 km/h
  • Dostup: 6 600 m
  • Dolet: 600 km
  • Stoupavost: 6,2 m/s (367 m/min)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avions Fairey Junior na anglické Wikipedii.

  1. TAYLOR, H.O. (1974). Fairey Aircraft since 1915. London: Putnam Publishing. ISBN 0-370-00065-X
  2. a b BRACKX, Daniel. Avions Fairey Gosselies & Sonaca (anglicky) [online]. belgian-wings.be, 2013-04-02 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  3. a b Tipsy Junior. Flight. Roč. 1947. Dostupné online. 
  4. a b c d SCHMID, I. ing. Mezinárodní letecká výstava v Bruselu. Letectví. Září 1947, roč. 23. (1947), čís. 6, s. 163–170. Dostupné online. 
  5. a b c Aircraft by Model TIPSY JUNIOR [online]. airport-data.com [cit. 2020-01-29]. Dostupné online. 
  6. a b JACKSON, A.J. (1960). British Civil Aircraft 1919-59 vol 2. London: Putnam Publishing.
  7. RIDING, E.J. The Tipsy Junior. Aeromodeller. March 1949, roč. 1949, s. 207–208. Dostupné online. 
  8. SABO, Ivan. Fairey Tipsy Junior poháňaný Walterom Mikron [online]. Bratislava: gonzoaviation.com, 2017-05-13 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  9. Aircraft OO-TIX Data [online]. airport-data.com [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  10. Fairey Tipsy Junior [online]. rcgroups.com [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  11. Tipsy Junior [online]. abpic.co.uk [cit. 2020-01-30]. Dostupné online. 
  12. Avions Fairey SA Tipsy Junior, G-AMVP, 15 September 2008 (anglicky) [online]. gov.uk, AAIB Bulletin: 2/2009, 2009 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 
  13. Avions Fairey Tipsy Junior (G-AMVP) [online]. Breighton Airfield: jetphotos.com, 2018-02-24 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. 

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • SIMPSON, R. W. (1995). Airlife's General Aviation. Shrewsbury: Airlife Publishing. p. 387.
  • TAYLOR, Michael J. H. (1989). Jane's Encyclopedia of Aviation. London: Studio Editions. p. 90.

Externí odkazyEditovat