Textilní vlákno je délkový útvar charakterizovaný ohebností, jemností a vysokým poměrem délky k průřezu. Podle zákona o ochraně spotřebitele se za textilní vlákna považují také ohebné pásky a dutinky, které mají šířku maximálně 5 mm a jsou vhodné pro textilní zpracování. [1]

Mikroskopický průřez různými rostlinnými vlákny

Vlastnosti

editovat

Morfologie: Všechna organická textilní vlákna sestávají ze svazku makrofibril, jejichž součástí jsou elementární mikrofibrily. Mikrofibrily vznikají z řetězců makromolekul, které tvoří buďto krystaly a nebo jsou amorfní.

(Morfologie schematicky: Vlákno – z makrofibril – z mikrofibril - z molekul)

Od specifické morfologické a chemické struktury molekuly jsou závislé fyzikální a chemické vlastnosti vlákna.[2]

Anorganická textilní vlákna mají vnitřní strukturu amorfní.

Ke zpracovatelským vlastnostem patří například pevnost, tažnost, jemnost, délka, povrchová drsnost, obloučkovitost, atp. Podle možnosti zpracování se vlákna rozlišují na:

Užitné vlastnosti: hřejivost, pružnost, omak, navlhavost, srážlivost, odolnost proti chemikáliím a povětrnosti, pevnost v oděru atp.[3]

Rozdělení vláken podle původu

editovat
Textilní vlákna
přírodní

rostlinná

živočišná

anorganická

 umělá

nepolymerní

polymerní

syntet. polymery

přírod. polymery

Podle původu se rozlišují dvě základní skupiny: přírodní a umělá (zvaná také chemicky vyrobená nebo syntetická)[4]) vlákna. Obě skupiny se dále dělí:

PŘÍRODNÍ VLÁKNA rostlinná živočišná (x) anorganická
Druh lýková ze semen z listů ze srstí sekrety hmyzu ¡
Příklad len bavlna sisal ovčí vlna přírodní hedvábí azbest

(x) K živočišným vláknům patří také filament ze zvířecích střev (catgut[5])

UMĚLÁ VLÁKNA přírodní polymery syntetické polymery nepolymerní
Původ rostlinný zvířecí polykondenzace polymerace polyadice kov minerál pyrolýza
Příklad viskóza kasein PE, PA6.6 PAC, PP, PA6 elast. vl. ocel sklo uhlík. vl.

[6]

Jiná rozdělení

editovat

Např. ITEH Standards rozdělují vlákna na 4 základní skupiny: přírodní - umělá - minerální a kovová - ostatní[7]

Světová výroba vláken

editovat

V roce 2021 byla zaznamenána spotřeba 113 milionů tun textilních vláken[8] s následujícími podíly:[9]

Podíly na světové spotřebě vláken v roce 2018
Pořadí Skupina Nejvyšší podíl %
     1 filamenty  PES, PA, PP, GF,   46
     2 bavlna   Čína, USA, Indie   24
     3 stříž z umělých vláken  PES, PAN, CV   25
     4 ostatní přírodní vlákna WO, SE, LI   5

Mezinárodní zkratky pro označení textilních vláken

editovat

Výňatek ze seznamu zkratek vydaného Mezinárodním úřadem pro standardizaci v Bruselu (BISFA): [10]

Vlákno Zkratka Vlákno Zkratka Vlákno Zkratka
bavlna CO sisal SI modal CMD
juta JU ovčí vlna WO polyamid PA
hedvábí (přírod.) SE velbloudí srst WK polyimid PI
kokosové vl. CC aramid AR polyakryl PAN
konopí HF elastická vl. EL PE polypropylen PP
kozí chlupy HZ fluorová vl. PTFE polyester PES x
lama WL keramická vl. CEF polyethylen PE
len LI kovová vl. MTF skleněná vl. GF
mohér WM lyocell CLY uhlíková vl. CF
ramie RA melaminová vl. MF viskóza CV

x Většina odborníků používá namísto PES zkratku PET, která lépe vyjadřuje anglickou verzi chemického složení polyethylene terepthalate tohoto polymeru.[11]

Ceny textilních vláken

editovat
Ceny textilních vláken
v roce 2020 (€/kg)
Druh vlákna €/kg Druh vlákna €/kg
p- aramid. filament 15-100 kašmír 40-90
uhlík 10-80 mohér 15-60
přírodní hedvábí 30-50 jak 35-40
p- aramid. stříž 10-40 m-aramid. stříž 10-25
velboud 15-22 ovčí vlna 10-20
alpaka 8-10 konopí 5-9
elastická vlákna 4-9 len 3-6
sklo 3-6 bavlna 1,80-3
PAN 2-2,80 PA fil. DTY[12] 2,70
PA fil. FDY 2,50 PA fil. POY 2,30
sisal 1,50-2 azbest 2,00
abaka 1,50-2 PET stříž 0,90-1,50
PET fil. POY 0,90-1,50 PP 0,50

V tabulce nejsou uvedeny některé známé druhy vláken, např. juta, keramická vlákna, jemná živočišná vlakna aj.[13]

Literatura

editovat
  • Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, ISBN 3-87150-848-9 Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, str. 209-210

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. textilní vlákno [online]. Havit, 1998-2017 [cit. 2017-03-17]. Dostupné online. 
  2. Denninger: Lexikon technische Textilien, Deutscher Fachverlag 2009, ISBN 978-3-86641-093-0, str. 116
  3. Militký: Textilní vlákna, TU Liberec 2002, ISBN 80-7083-644-X
  4. ČSN EN ISO 2076 [online]. Uvádění výrobků na trh, 2022-06-01 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. 
  5. Pre-Industrial and Industrial Textile Processing [online]. Korean Minjok Leadership Academy, 2009 [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Classification of Textile Fibres [online]. Textile Engineering, 2023-01-26 [cit. 2023-09-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. 59.060 - TEXTILE FIBRES [online]. ITEH Standards, 2022-05-31 [cit. 2023-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Preferred Fiber And Materials Market Report [online]. Textile Exhange, 2022-10-01 [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Jahresprognose [online]. textile network, 2019-02-19 [cit. 2019-09-25]. Dostupné online. (německy) 
  10. What are Generic Fbre Names? [online]. CIRFS, 2016 [cit. 2017-03-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Mather/Wardman: The Chemistry of Textile Fibres, Royal Society of Chemistry 2015,ISBN 9781782626367, str. 4
  12. Gezogenes Texturgarn (DTY) [online]. Anadollu, 2024 [cit. 2024-08-16]. Dostupné online. (německy) 
  13. Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 61