Telurium

rotační astronomický přístroj demonstrující pohyby Země a Měsíce kolem Slunce

Telurium (dříve tellurium) je rotační astronomický přístroj demonstrující pohyby Země a Měsíce kolem Slunce. Slunce je znázorněno světelným zdrojem, Země se otáčí kolem Slunce a Měsíc kolem Země.[1][2] Světlo a stín ilustrují střídání dnů, nocí, ročních období, měsíčních fází, polárních dnů a nocí či různá zatmění; záleží na důmyslnosti konstruktéra mechanismu.

Telurium se žárovkou

Přístroj rozšířený o další planety či znázorňující celou sluneční soustavu se nazýval planetárium. Model Země, kolem něhož obíhá Měsíc je lunárium.[3] Kolem roku 1921 vyšla příručka k patentovanému přístroji sololunárium autora Jana Bora. Titul tohoto návodu k používání nese název: „Rozkladné sololunarium představující globus-tellurium-lunarium“.

Historie

editovat
 
Wilhelm Schickard (1932)
 
Telurium se svíčkou a zrcátkem

V roce 1632 třímal v ruce astronom Wilhelm Schickard na portrétu svoje vlastnoručně vyrobené telurium. Nejstarší dochovaná teluria jsou připisována tvůrci glóbů; jeho jméno je Willem Janszoon Blaeu.

Továrna na výrobu glóbů a učebných pomůcek

editovat

V Rakousko-Uhersku existovala unikátní manufaktura Jan Felkl & syn, jež zprvu působila v Praze a po rozšíření výroby ji zakladatel Jan Felkl přestěhoval do Roztok u Prahy, kde působila téměř 100 let (1854–1952). V době konjunktury vyráběla továrnička převážně glóby a to v 8 velikostech, 10 provedeních a 17 světových jazycích. V její nabídce nechyběla teluria, sololunária, planetária a armilární sféry. Maximální průměr zeměkoule jejich teluria byl 32 cm; největší české telurium se nachází v Národním technickém muzeu s průměrem zeměkoule 22 cm. Produkty firmy Jan Felkl & syn byly exportovány po celé Evropě i do zámoří. Získaly ceny na mnoha světových výstavách například: Vídeň–1873, Melbourne–1880, Paříž–1889 i jinde. Příslušné c. k. ministerstvo doporučilo jejich výrobky do škol jako učební pomůcky.[4][5] Telurium je učební pomůckou i v 21. století.[6][7]

 
Planetárium v Observatoři Jodrell Bank, Cheshire

Planetárium Praha

editovat

Dne 20. listopadu 1960 bylo při slavnostním otevření pražského Planetária zprovozněno ve foyer trojrozměrné telurium se zvěrokruhem. Přístroj byl vyroben ve východoněmeckém Lipsku závodem Bruno Donner.[8] Velikost tohoto stále funkčního teluria není známa.

21. století

editovat
 
Ředitel americké pobočky u stolních hodin s teluriem
 
Náramkové „Tellurium Johannes Kepler“

Reference

editovat
  1. Akademicky slovník cizích slov. Příprava vydání Věra Petráčková, Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 1995. 834 s. ISBN 978-80-200-0982-1. Kapitola Telurium, s. 752. 
  2. Komenského slovník naučný. 1. vyd. Praha II., Žitná 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučeného, 1938. Kapitola Tellurium (X. svazek), s. 289. 
  3. Komenského slovník naučný. 1. vyd. Praha II., Žitná 13: Nakladatelství a vydavatelství Komenského slovníku naučeného, 1937. Kapitola Lunarium (VII. svazek), s. 307. 
  4. Jan Felkl a syn, továrna na glóby — Přírodovědecká fakulta UK. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  5. Fenomén Felkl — Přírodovědecká fakulta UK. www.natur.cuni.cz [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  6. BJAČEK, Tomáš. Materiální vybavení do předmětu fyzika na základní škole [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013 [cit. 2024-06-22]. S. 63–64 a obrazová příloha. Dostupné online. 
  7. ZUBROVÁ, Markéta. Modely Sluneční soustavy ve výuce přírodovědy na základní škole [online]. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové, 2020 [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  8. RAJCHL, Rostislav. PRAŽSKÉ PLANETÁRIUM OTEVŘENO. S. 1–4. Říše hvězd [online]. Ministerstvo školství a kultury v nakladatelství Orbis, 1961 [cit. 2024-06-22]. Roč. 42, s. 1–4. Dostupné online. 
  9. HODINKY-HODINY.CZ. Hermle Tellurium 22948-Q10352. hodinky-hodiny.cz [online]. [cit. 2024-06-22]. Dostupné online. 
  10. DVOŘÁK, Michal. Design domácího orloje [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně, 2021 [cit. 2024-06-22]. S. 16, 56. Dostupné online. 

Literatura

editovat