Otevřít hlavní menu

Ted Bundy

americký sériový vrah
O filmu pojednává článek Ted Bundy (film).

Theodore Robert „Ted“ Bundy, rodným příjmením Cowell, (24. listopadu 1946 Burlington, Vermont24. ledna 1989 Bradford County, Florida) byl americký sériový vrah aktivní v letech 19741978, násilník, nekrofil, s ukončeným základním pregraduální stupněm vysokoškolského studia v psychologii.

Ted Bundy
Ted Bundy v roce 1979.
Ted Bundy v roce 1979.
Základní údaje
Rodné jméno Theodore Robert Cowell
Alias Chris Hagen
Kenneth Misner
Richard Burton
policista Roseland
Rolf Miller
Datum narození 24. listopadu 1946
Místo narození Burlington, Vermont, USA
Datum úmrtí 24. ledna 1989 (ve věku 42 let)
Místo úmrtí Bradford County, Florida, USA
Zatčení 16. srpna 1975
Výše trestu trest smrti
Útěk z vězení 7. června – 13. června 1977
30. prosince 1977 – 15. února 1978
Příčina smrti elektrické křeslo
Oběť
Modus operandi omráčení, strangulace, znásilnění
Počet obětí nejméně 30
Období vraždění 1. února 1974 – 15. února 1978
Stát vraždění Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo vraždy Washington, Oregon, Utah, Idaho, Colorado, Florida
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ted Bundy na maturitní fotografii, 1965

Po více než desetiletém intenzivním popírání viny se doznal k vraždám nejméně 30 obětí, ačkoli celkový počet usmrcených žen je neznámý. Zdokumentovány byly vraždy v sedmi unijních státech. Modus operandi vycházel z prvotního omráčení oběti úderem do hlavy a následnou strangulací. Jeho objekty zájmu se staly mladé bělošky ve věku 13 až 26 let, které po útoku znásilňoval, v řadě případů posmrtně. Nejméně u dvanácti žen provedl dekapitaci. Některé z oddělených hlav si ponechal jako trofej ve svém bytě.[1] Opakovaně se také vloupal do obydlí během noci a vedl brutální útok na spící oběti.

Mezi lety 1977–1978 za dramatických okolností dvakrát uprchl z vězení. Na útěku pokračoval v násilném chování, včetně tří vražd na území Floridy, než byl definitivně uvězněn v únoru 1978. Za floridské vraždy byl ve dvou oddělených procesech odsouzen k trojnásobnému trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 24. ledna 1989 v 7.06 hodin ve státní floridské věznici v Bradford County prostřednictvím elektrického křesla. Do popravy se pokoušel trest smrti zvrátit.[2]

Dívky vyhledával na veřejných místech, ve společnosti lidí. Napomáhal mu jeho atraktivní vzhled a schopnost získat důvěru. Byl považován za jemného a inteligentního mladého muže. Autorka životopisu Ann Ruleová, která s ním také pracovala, jej popsala slovy „sadistický sociopat, jemuž dělala potěšení bolest druhých a udržování kontroly nad obětmi, až do příchodu smrti a dokonce i po ní“.[3] Bundy sám sebe označil za „nejbezcitnějšího zkurvysyna, na kterého jste kdy mohli narazit“.[4][5] Právnička Polly Nelsonová, členka jeho posledního týmu obhájců, jej charakterizovala jako „přesnou definicí bezcitného zla“.[6]

Osobní životEditovat

V roce 1965 dokončil střední školu Woodrow Wilson High ve washingtonské Tacomě. Navazující akademický rok strávil na University of Puget Sound tamtéž, než v roce 1966 přestoupil ke studiu čínštiny na Washingtonskou univerzitu v Seattlu.[7] Na začátku roku 1968 odešel ze školy a pracoval v několika zaměstnáních s minimální mzdou. Stal se také dobrovolníkem prezidentské kampaně Nelsona Rockefellera v seattleské kanceláři.[8] V srpnu téhož roku se stal delegátem hlasujícím pro Rockefellera na Republikánské národní konvenci v Miami.[9]

Během podzimu 1969, kdy byl zpět ve státě Washington, navázal bouřlivý vztah s Elizabeth Kloepferovou (jíž v zápiscích označoval jako Meg Andersovou, Beth Archerovou či Liz Kendallovou), rozvedenou sekretářkou lékařské fakulty Washingtonské univerzity z utažského Ogdenu.[10] Kontinuální poměr pokračoval až do prvního uvěznění v Utahu roku 1975.

V létě 1970 se zaměřil na studium a vrátil se na Washingtonskou univerzitu, tentokrát s hlavním oborem psychologie. Pedagogy byl považován za dobrého studenta.[11] Roku 1971 získal pracovní úvazek v tísňové lince pro sebevrahy seattleského krizového centra, kde se poznal s bývalou policejní důstojnicí a spisovatelkou kriminálního žánru Ann Ruleovou. Ta o něm v roce 1980 napsala životopis The Stranger Beside Me (Cizinec vedle mě). Během jejich pracovního vztahu Ruleová neviděla v Bundyho osobnosti nic zneklidňujícího a tehdy jej charakterizovala jako „laskavého, starostlivého a empatického“.[12]

 
Bundyho Volkswagen Brouk z roku 1968, v němž spáchal řadu zločinů

Po získání základního pregraduálního stupně vysokoškolského studia (undergraduate degree) na Washingtonské univerzitě v roce 1972,[13] se připojil ke kampani za znovuzvolení guvernéra Daniela J. Evanse.[14] V roli univerzitního studenta sledoval Evansova protikandidáta, bývalého guvernéra Alberta Roselliniho, a nahrával protivníkovy projevy pro další analýzu.[15][16] Po Evansově znovuzvolení se stal asistentem Rosse Davise, předsedy republíkánů ve státu Washington. Davis o něm smýšlel pozitivně a považoval jej za „chytrého, agresivního … a věřícího v systém“.[17] Na počátku roku 1973 byl, nazdory průměrným výsledkům přijímacích zkoušek, přijat ke studiu práva na University of Puget Sound a kolej S.J. Quinneyho Utažské univerzity, k čemuž přispěly doporučení od Evanse, Davise a několika profesorů psychologie z jeho alma mater.[18][19]

Při pracovní cestě do Kalifornie v záležitosti Republikánské strany během léta 1973 obnovil vztah s bývalou spolužačkou, jíž přezdíval Stephanie Brooksová. Překvapující pro ni byla jeho proměna ve vážného profesionála, budícího dojem oddanosti právnické a politické kariéře. Zároveň však Bundy pokračoval ve vztahu s Kloepferovou, aniž by měly o sobě partnerky vzájemné povědomí. Na podzim 1973 byl imatrikulován na právnické fakultě University of Puget Sound.[20] V soukromí pokračoval v námluvách s Brooksovou, která za ním několikrát přiletěla do Seattlu. Pár zvažoval svatbu a Davisovi ji představil jako snoubenku.[21] Nicméně v lednu 1974 s ní náhle přerušil kontakt bez zdůvodnění.[22] V té době začal absentovat na univerzitě a do dubna 1974 zcela ukončil studium,[23] což korelovalo se začátkem mizení mladých žen na severozápadě pacifického pobřeží.[24]

PatologieEditovat

 
Bundy (vpravo) během rozhovoru s vyšetřovatelem FBI Hagmaierem v předvečer popravy

V prosinci 1987 jej více než sedm hodin vyšetřovala profesorka Dorothy Otnowová Lewisová z New York University Medical Center. Diagnostikovala u něj bipolární afektivní poruchu se závěrem, že ke kriminální činnosti docházelo zejména během depresivní fáze.

Byl také zlodějem drobných věcí. Ukradenými kreditními kartami například nakoupil při své cestě po Floridě přes 30 párů ponožek. Sám sebe označil za footfetishistu.

Většina důkazů nenahrávala na Bundyho bipolární afektivní poruchu nebo psychózu,[25] ale směřovala k psychopatii.[26][27] Většina sociopatů dokáže rozlišovat dobré věci od špatných a neřadí se mezi psychotiky, ale taková schopnost hraje minimální roli v jejich jednání.[26] Dané osoby postrádají pocit viny nebo soucitu,[27] s čímž souhlasil také Bundy. Odpoledne před popravou poskytl rozhovor psychologu Jamesi Dobsonovi.[28] Využil této možnosti k novému mediálnímu prohlášení o násilí a pornografických „kořenech“ jím páchaných zločinů. „Probíhalo to postupně ve fázích,“ sdělil. „Má zkušenost s … pornografií, která sexualitu přivádí na úroveň násilí, je jednou z věcí, proč se na tom stanete závislý.“[29]

Odezva v kultuřeEditovat

Kinematografie

O životě Bundyho a jeho činech byly natočeny dokumenty, televizní a celovečerní filmy:

 
Bundy ve vazbě v Leon County, Florida, 1979.
Hudba
  • norská aggrotech kapela Combichrist jmenuje ve své písni „God Bless“ (česky „Bůh žehnej“) celou řadu sériových vrahů a teroristů, mezi nimi je i Ted Bundy.[35][36]
  • česká kapela Fatality zařadila píseň „Ted Bundy“ na album Bloody Hate
  • česká hardcore-violence kapela Žmolek má na albu Green Smoke píseň pojmenovanou Ted Bundy.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ted Bundy na anglické Wikipedii.

  1. Keppel 2005, s. 378, 393.
  2. BEARAK, Barry. Bundy Electrocuted After Night of Weeping, Praying : 500 Cheer Death of Murderer. Los Angeles Times. Los Angeles, California: Tronc, 24-01-1989. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18-07-2016. (anglicky) 
  3. Rule 2009, s. xiv.
  4. Michaud a Aynesworth 1999, s. 263.
  5. HARE, Robert D. Without Conscience: The Disturbing World of the Psychopath Among Us. New York: The Guildford Press, 1999. Dostupné online. ISBN 978-1-57230-451-2. S. 23. (anglicky) 
  6. Nelson 1994, s. 319.
  7. Rule 2009, s. 14.
  8. Ted Bundy Multiagency Investigative Team Report 1992 [online]. U.S. Department of Justice, Federal Bureau of Investigation, 1992 [cit. 2016-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21-06-2006. (anglicky) 
  9. Larsen 1980, s. 5, 7.
  10. Michaud a Aynesworth 1999, s. 74.
  11. Rule 2000, s. 18–20.
  12. Rule 2000, s. 22–33.
  13. Michaud a Aynesworth 1999, s. 76.
  14. Rule 2009, s. 39.
  15. Larsen 1980, s. 7–10.
  16. Evans' man followed Rosy. Ellensburg Daily Record. Ellensburg, Washington: Adams Publishing Group, 30-08-1973. Dostupné online [cit. 24-04-2011]. (anglicky) 
  17. Rule 2009, s. 46.
  18. Rule 2009, s. 22, 43–44.
  19. Michaud a Aynesworth 1999, s. 79.
  20. Rule 2009, s. 45–46.
  21. Rule 2009, s. 51.
  22. Rule 2009, s. 52.
  23. Rule 2000, s. 44–47.
  24. Michaud a Aynesworth 1999, s. 81–84.
  25. Mack, Raneta Lawson (1999). A Layperson's Guide to Criminal Law. Westport, Conn: Greenwood. s. 136. ISBN 978-0-313-30556-6.
  26. a b Michaud & Aynesworth: The Only Living Witness: The True Story of Serial Sex Killer Ted Bundy (Paperback; revised ed.). Irving, Texas: Authorlink Press. ISBN 978-1-928704-11-9. 1999, s. 13.
  27. a b Long, Phillip W., M.D. "Antisocial Personality Disorder: World Health Organization ICD-10" Archivováno 11. 9. 2013 na Wayback Machine. www.mentalhealth.com. World Health Organization. Přístup: 2011-04-30.
  28. Bundy, Ted; Dobson, Dr. James (1989-01-24). "Final Interview with Dr. James Dobson" Archivováno 27. 7. 2011 na Wayback Machine. pureintimacy.org. Focus on the Family. http://www.pureintimacy.org/piArticles/A000000433.cfm Archivováno 27. 7. 2011 na Wayback Machine. Přístup: 2011-04-30
  29. Shapiro, Ben (2005): Porn Generation. Washington, D.C.: Regnery Publishing, s. 160. ISBN 0-89526-016-6.
  30. The Deliberate Stranger [online]. IMDb [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Ted Bundy [online]. IMDb [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. The Stranger Beside Me [online]. IMDb [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. The Riverman [online]. IMDb [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. Bundy: An American Icon [online]. IMDb [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Lyricstime.com: Combichrist - God Bless. www.lyricstime.com [online]. [cit. 2012-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-12-21. 
  36. Diskografie.cz: Combichrist - God Bless

LiteraturaEditovat

  • KEPPEL, Robert, 2005. The Riverman: Ted Bundy and I Hunt for the Green River Killer. Paperback. vyd. New York: Pocket Books. ISBN 978-0-7434-6395-9. (anglicky) 
  • LARSEN, Richard W., 1980. Bundy: The Deliberate Stranger. Hardcover. vyd. Englewood Cliffs, New Jersey: Prentice Hall. ISBN 978-0-13-089185-3. (anglicky) 
  • MICHAUD, Stephen; AYNESWORTH, Hugh. The Only Living Witness: The True Story of Serial Sex Killer Ted Bundy. Paperback; revised. vyd. Irving, Texas: Authorlink Press, August 1999. Dostupné online. ISBN 978-1-928704-11-9. (anglicky) 
  • NELSON, Polly, 1994. Defending the Devil: My Story as Ted Bundy's Last Lawyer. New York: William Morrow. ISBN 978-0-688-10823-6. (anglicky) 
  • RULE, Ann, 2000. The Stranger Beside Me. Paperback; updated 20th anniversary. vyd. New York: Signet. Dostupné online. ISBN 978-0-451-20326-7. (anglicky) 
  • RULE, Ann, 2009. The Stranger Beside Me. Paperback; updated 2009. vyd. New York: Pocket Books. Dostupné online. ISBN 978-1-4165-5959-7. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat