Tazovská zátoka
Tazovská zátoka (rusky Тазовская губа) je zátokou Obského zálivu v Karském moři, mezi Gydským a Tazovským poloostrovem. Vybíhá z Obského zálivu na jihovýchod, dosahuje délky asi 330 km, šířka při vchodu je 45 km. Příliv a odliv je polodenní, do 0,7 m.[1]
| Tazovská zátoka | |
|---|---|
,_Taz_(center),_and_Yenisey_(right)_Rivers.jpg) Družicový pohled na Tazovský záliv | |
| Maximální hloubka | 9 m |
| Šířka | 45 km |
| Délka | 330 km |
| Zeměpisné souřadnice | 69°4′59,88″ s. š., 75°45′0″ v. d. |
| Nadřazený celek | Karské moře |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Rusko |
| Přítoky | Taz, Pur, Messojacha |
  Tazovská zátoka | |
 Tazovská zátoka | |
Geografie editovat
Tazovská zátoka je sladkovodní a má jen malou hloubku - do 9 m.[2] Dno zálivu je hlinité, místy písčité.[3] Levý břeh zátoky je vyvýšený, pravý břeh nízký. Oba břehy jsou porostlé vrbou, břízami a mechem. V zátoce je mnoho velkých i menších písčito-hlinitých nízko položených ostrůvků, částečně zarostlých mechem, travinami a vrbami. Některá z těchto ostrůvků mají jezírka. Ostrovy jsou útočištěm vodního ptactva. Nejvýznamnější z ostrovů jsou Jagony a Evnarman-sale.
Hydrologie editovat
Do zátoky se vlévají řeky Taz a Pur, zátoka je zatopeným pokračováním těchto řek.[4] Další větší řekou ústící do zátoky je Messojacha.
Osídlení editovat
Historie editovat
Oblast zátoky byla objevena ruskými cestovateli již ve druhé polovině 16. století.[5] V 19. století estonský biolog a objevitel Alexander von Middendorff nalezl na pobřeží Tazovské zátoky zmrzlého mamuta. Tělo mamuta bylo dopraveno do Petrohradu v roce 1866.[6]
Ložiska zemního plynu editovat
Od roku 2004 prováděla ruská společnost Gazprom průzkum zátoky, protože předpokládala, že zde objeví velká ložiska zemního plynu.[7] V roce 2008 plánovala společnost Novatek výstavbu umělého ostrova v zátoce, odkud by se lépe dostávala k plynovým kondenzátům. Obyvatelé okolních osad podali protest proti bagrování zátoky a výstavba byla odložena o několik desetiletí, až se objeví technologie, které zaručí zachování ekologického stavu v zátoce.[8] V roce 2018 byla známa již dvě ložiska zemního plynu při severním pobřeží Tazovské zátoky - pole Tota-Jachinskoje a Antipajutinskoje, kde se očekává, že může být 30 miliard m3 zemního plynu. Předpokládá se, že těžba bude spuštěna v roce 2025.[9]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Тазовская_губа na ruské Wikipedii.
- ↑ a b KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 683.
- ↑ ТАЗОВСКАЯ ГУБА. http://unienc.ru [online]. 2016-03-04 [cit. 2022-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04.
- ↑ Тазовская губа: краткое описание, расположение, природные условия. autogear.ru [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Тазовская губа — Мегаэнциклопедия Кирилла и Мефодия — статья. Энциклопедия Кирилла и Мефодия [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ARMSTRONG, T. In Search of a Sea Route to Siberia, 1553-1619. Arctic. 1984, roč. 37, čís. 4, s. 429–440. Dostupné online [cit. 2022-10-03]. ISSN 0004-0843.
- ↑ Alexander Feodorovich Middendorf Encyclopedia Arctica 15: Biographies. collections.dartmouth.edu [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Credit Information on companies based in Eastern Europe - SkyMinder. skyminder.com [online]. 2011-07-16 [cit. 2022-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-16.
- ↑ Жители района высказались против строительства острова в Тазовской губе - Официальный сайт Тазовского района. tasu.ru [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
- ↑ Газовые перспективы - Первой строчкой - Статьи журнала. magazine.neftegaz.ru [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online. (rusky)
Literatura editovat
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Тазовская губа“.
